Stačí málo a skáču radostí

24. února 2019 v 13:31 | Kája |  Kájinči deníček
Jaký mám recept na štěstí? Co mi zvedne náladu, když se zrovna necítím dobře?

  1. Přečtu si knihu.
    Ne ledajakou. Nemůžu přece riskovat a otevřít neznámou knihu z knihovny. Co kdyby v ní bylo něco smutného, něco, co mě rozlítostní nebo mi připomene nějaké dřívější traumata? Když si chci spravit náladu, sáhnu po něčem bezpečném, ověřeném. Třeba po Kočičí holce od Thomase Breziny. Znám ten příběh jako své boty.

  2. Udělám si hooodně silnou kávu nebo nějaký kvalitní čaj.
    Alkohol nepiju, ale i tak můžu problémy zapíjet, no ne?

  3. Vezmu psa a foťák a jdu ven.
    Předpokládá to hezké počasí. V dešti se mi nikam nechce, ani by se mi v něm nezlepšila nálada. Když ale svítí slunce, stačí málo a hned se cítím skvěle. Procházka je skvělá terapie, společnost psa moc milá a když se k tomu ještě věnuju starému dobrému koníčku - focení, je to doslova úžasné.

  4. Pustím si punk a poguju.
    Pogovat sólo sice není úplně ono, ale zas mi aspoň nehrozí modřiny ani rozbitý nos. Jen škoda, že při tom musím brát ohled na sousedy. Hudba nesmí být moc nahlas a taky nesmím příliš křičet.

  5. Zavolám babičce.
    Probíráme kolikrát úplné nesmysly a vymýšlíme neuskutečnitelné vynálezy. Z toho hned zapomenu, že mě něco trápí.

  6. Sportem ku zdraví a dobré náladě
    Pár kilometrů běhu nebo trochu více kilometrů na koloběžce je taky super terapie. Zkuste.



Zmiňované body popisují stav nouze. Když mi není dobře a chci si pomoct. Jako když někoho bolí hlava a vezme si na to paralen. Jenomže stejně jako není nikdy tak špatně, aby nemohlo být hůř, není nikdy tak dobře, aby nemohlo být lépe. I když je mi fajn, může být ještě lépe.

A lépe by mi vždycky bylo... na horách!


Proto se těším, až budu bydlet někde pod Beskydem.
Mám se fajn, ale pak se budu mít ještě více fajn. Hurá!
 

Kdo jsem a kdo mám být?

7. října 2018 v 9:04 | Kája
Jsem tím, kým mám být?
Těžko říct. Informaci o tom, kým mám být a jak mám s životem naložit, mi nikdy nikdo nesdělil. Nikdy mi nikdo neřekl "buď učitelka", "buď prezidentka" ani "buď zloděj". Nikdo mi nikdo neříkal, na jakou mám jít školu, jakým věcem se mám věnovat a čeho mám v životě dosáhnout.

Totiž ano, částečně mi to rodiče samozřejmě říkali. Mateřskou a základní školu mi dokonce vybrali oni sami, na můj názor se vůbec neptali! Hlídali, jestli plním úkoly, jestli pravidelně cvičím na housle a především jestli si uklízím hračky. Napovídali mi i v tom, jaká bych měla být - hodná. Jaké dítě toto nikdy neslyšelo?

Pokud jde ovšem o něco zásadnějšího... Ve všem jsem měla volnou ruku. Výběr střední školy? To je moje věc (i když mi gympl doporučovali). Výběr vysoké školy? Moje věc! Výběr muže? Moje věc! (Což byla před čtyřmi lety docela škoda... ale k tomu se přece nebudeme dnes, když je mi dobře, vracet.)

Když jsem byla mladší, toužila jsem se stát známou spisovatelkou nebo houslistkou.
Psát jsem přestala a na konzervatoř jsem nešla, protože jsem neměla odvahu ani na přijímačky někomu říct, že bych chtěla.
Nicméně kdybych opravdu vydávala knížky nebo koncertovala po celém světě, mohla bych říkat, že jsem tím, kým mám být? Těžko říct. Dokážu si představit, že bych dostala chuť se na všechno vykašlat, odhodit notebook nebo housle pryč a mít od všeho klid.

V souvislosti s tím mi přichází na mysl interesantní myšlenka: Zjistit, kým chceme být, je téměř nemožné. Naopak zjistit kým NECHCEME být, je až moc snadné. Máme to tedy dělat vylučovací metodou? Zkoušet všechno možné a pak to vždycky zrušit?

Hrůza.




10 důvodů, proč byste měli navštívit můj nový blog!

11. června 2018 v 7:51 | Kája
Milí zlatí, vidím, že stále ještě chodíte na tento blog. Velice by mě zajímalo, co vás k tomu vede. Dlouho tady nic nevychází a to, co tady je, většinou za nic nestojí. Nechtěli byste se raději podívat na mé nové působiště? Zde jsou důvody, proč byste to určitě měli udělat:

  1. Nebuď nutná, češtino!
    Představila jsem čtenářům několik skvělých metod, které používám ve výuce českého jazyka. Článek může sloužit jako inspirace (budoucím) učitelům nebo rodičům, zajímavý je ale určitě i pro ostatní. Přečtěte si ho a pak mi dejte vědět, jak se moje metody (ne)lidí od metod, které používali učitelé za vašich školních let!

  2. Nejkrásnější šeltie je naše Eliška
    Splnila jsem si dlouholetý sen a pořídila si vlastního psa. Nádernou bluemerle šeltii. Na blogu vyšel článek jak o ní, tak také o výběru chovatelské stanice atd. Kdo má rád zvířata, určitě by se měl začíst.

  3. Kam v Praze na čaj?
    Jste čajaři, trávíte čas v Praze a nevíte, jakou navštívit čajovnu? S radostí vám poradím!

  4. Kam v Praze na kávu?
    Jste kavarenští povaleči? Jezdíte do Prahy a rádi byste si po náročném šmatlání centrem odpočinuli v nějaké pěkné kavárně? S radostí vám poradím!

  5. ,,Jsem maniak," přiznala známá blogerka Kája
    Skandál, naprostý skandál! Přiznala jsem se k hrozné věci: Jsem maniačka, která pořád potřebuje nové a nové šaty!

  6. Chtěla jsem být spisovatelka, ale Word mi řekl ne
    Věci občas neběží tak, jak si představujeme. Já jsem chtěla být spisovatelka. Mám smůlu. Přečtěte si, co hrozného se mi stalo!

  7. Pozor, ono to stříká!
    Bacha na to, jo?

  8. Důvěra ve vztahu
    Byl jednou jeden muž a ten mi otevřeně vykládal, jak klame svou přítelkyni. Je to dobře? Já si teda rozhodně myslím, že ne. O co přesně jde, se můžete dočíst nikde jinde, než na mém novém blogu.

  9. Problém jménem Klíč
    Kdo nikdy neměl problém dostat se domů, kamenem hoď. Proč nikdo nehází?!? Copak jsem jediné trdlo?

  10. Neberte mě tak vážně!
    Mnohem větší problém než klíč spočívá v tom, že mě lidi berou vážně. Na blogu, jinde na internetu, ve skutečnosti. Někdy je těžké udržet dobré vztahy, fakt.


Dobré důvody, ne? Tak upalujte tam!

www.kajinblog.cz

 


Co jsem napsala v poslední době?

3. prosince 2017 v 9:49 | Kája

Občas tady ještě zabloudíte? Děláte chybu, protože tady nic není. Ale jinak píšu. Třeba toto:



Vyjádřila jsem se k sexuální výchově: Lehnou si do postele a... aneb Sexuální výchova podle Káji

Podělila jsem se o nejoblíbenější čaje podzimu: Kup si čaj (tipy na podzimní pití)

Poučila jsem čtenáře o tom, jak myslí muž: Tajemství mužů

Řešila jsem, jestli je rozumé jít na brigádu za kasu: Na brigádu za kasu - ano nebo ne?

Zkritizovala jsem způsob, jakým se vyučuje plavání: Plavání se vyučuje špatně

Svěřila jsem se se špatnými zkušenostmi: Hejtři mi chuť nezkazí

A řekla jsem, proč se nechci vdávat: 6 důvodů k nesvatbě

Co jsem v poslední době napsala?

27. září 2017 v 21:45 | Kája
Srovnávala jsem denní a dálkové studium. Dálkové vyšlo jako lepší. Aby ne, když na něm jsem:
Prezenční vs kombinované studium

Sepsala jsem své dojmy z gastro vegan akce: Veggie náplavka HOPE

Zúčastnila jsem se soutěže s Helveti a napsala článek o hospodaření s časem: Nemám čas, nestíhám: Kájin recept na úspěšné zvládání povinností i koníčků

Svěřila jsem se s utrpením i radostí, které mi přinesl pochod v Adršpašsko-teplických skalách: Au moje nohy aneb Teplicko-adršpašská třiatřicítka



Tak na co ještě čekáte? Běžte číst!

A co když jo?

26. května 2017 v 20:05 | Kája
Tématem týdne je ,,Když se nikdo nedívá". Já jsem ale zjistila, že se naopak dívá hodně lidí. Fakt.

Blog.cz nebo Blogger.com?

3. května 2017 v 19:00 | Kája
Zdravím všechny náhodné i nenáhodné čtenáře tohoto blogu, píšu zde po delší době. Dnes jdu na odpolední, na páteční zkoušku umím, vznikla mi tedy taková pěkná chvilka pro sebe. Sedím si s čajem a mám hlavu plnou nápadů. Říkala jsem si, že bych mohla trošku popřemýšlet o stěhování blogu a porovnat blog.cz s bloggerem.

Jak s balit holku

5. února 2017 v 21:03 | Kája
Jsi sám, ale rád bys to změnil? Pes ti v posteli nestačí? Nemá ti kdo vařit a vyprat černú košulenku? Pak jsi na správné adrese! Právě dnes a právě tady se s tebou podělím o ty nejúspěšnější balící taktiky, se kterými jsem se setkala. Nikam neodcházej, tento text je ti ušit na míru!

Šprtka poznávala krásy Olomouce

31. ledna 2017 v 16:52 | Kája
V pátek jsem jela na obávanou (a na blogu omílanou) zkoušku ze stylistiky. Celý týden jsem se těšila, až budu mít pátek za sebou, nakonec byl ale docela fajn, nepočítám-li ne příliš povedenou cestu domů. Splnila jsem dva předměty, udělala jsem si v Olomouci krásnou procházku a večer jsme měli s kamarády nečekanou oslavu narozenin.

Klučičí doupě aneb Jestli nemáš rád nepořádek, zůstaň raději na chodbě

28. ledna 2017 v 9:36 | Kája
Pravidelně jezdím do Prahy, kde pobývám v království tří mladých mužů. Jsou tam na mě hodní, uvaří mi čaj i kafe, celkem se tam nasmějeme. Byt je krásně zařízený, má opravenou koupelnu (a dokonce i obrázky na stěně!). Celé to má jedinou vadu: Nepořádek. Či spíš, abych pravdu řekla, dokonalý svinčík.

Kam dál