Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Leden 2009

Rozhovor s Tuleněm

31. ledna 2009 v 8:45 | Kája-12 let |  Staré rozhovory (do února 2011)
Dnešní rozhovor jsem udělala s nevinným zvířátkem- s Tuleňem. Říkáte si, co to plácám?
Nic, rozhovor je opravdu s Tuleněm!→ tulen.blog.cz

www.vestirna.com

29. ledna 2009 v 20:56 | Kája-12 let |  Inter(fer)net
Možná znáte tu webovou věštírnu. Já jsem se tam dostala jednou v informatice. To je totiž to masové šíření internetových stránek a her (včetně mého blogu). Ani nevím,kdo na to přišel,ale
najednou se koukám,že všichni kolem jsou na nějaké stránce,kde se dovídají o své budoucnosti (případně minulosti). Nejdřív jsem jen tak koukala a smála se tomu,co se ostatní dozvěděli,ale
nakonec mi to nedalo. Prostě jsem se musela kouknout jak z ní adresa a rychle tam pospíchat.


Tím nejzajímavěším je určitě magická koule. Vím,že to je nemožné,ale mám takový poit,že ta koule mluví pravdu. Nesmějte se mi. Jedna moje kámoška se ji zeptala,jestli má jít ven a dozvěděla se,že ne. Katka ji poslechla-a za chvíli začalo pršet. Je to zvláštní věc,ta magická koule. Já jsem se ji zase zeptala,jestli dostanu na vysvědčení trojku z fyziky,ona řekla že možná ne. Trojku nemám. Podle učiteloveho mínění mám krásnou dvojku.


Dalším způsobem věždby jsou kostky. Ty jsem teda pořádně nepochopila. Je to však takové předpovídaní budoucnosti jako křišťálová koule,ale ta je mi sympatičtější.


Pokud chcete zjistit informace o svém minulém životě,klikněte na ,,minulý život". Vepíšete kdy a kde jste se narodil(a) a jestli jste muž,nebo žena. Za nedlouho vám to vyplivne,kdy jste se narodili a kde zemřeli,místo bydlení,a jaké jste mělipovolání. Asi vás to nebude zajímat,ale stejně napíšu,že já jsem byla v minulém životě kejklířka,která žila ve Švýcarsku. A potom,že mě Švýcarsko láká.



Prohání vás zlé sny a vy se bojíte,že je to nějaká ,,předtucha"? Nebo to jsou naopak krásné sny,které si přejete,aby byly skutečností? Vejděte do sekce jménem ,,Snář". Tam zadáte,o čem ten sen byl a vám se napíše,co to znamenalo. Nebo si to najdete podle abecedy. K tomuhle mám ale malé výhrady. Často mi to totiž můj sen vůbec nenajde.



Jestli se nervujete k vůli svoji,nebo něčí smrti,můžete se dozvědět datum úmrtí. Opět asi dost nepřesné. Taky se tam odpočítavají sekundy,kolik vám ještě zbýva. Vypadá to dost krutě.


Samozřejmě tam je o hodně více možností. O těch vám nenapíšu. Zjištěte si to sami.

Můj názor na stránky? Jsou pěkně zajímavé. Do jaké míry je to pravda netuším. Asi to bude hlavně na tom,jak kdo tomu věří.

Podívej,jak ten čas běží!

28. ledna 2009 v 15:12 | Kája-12 let |  Kájinči deníček

Koukej,jak ten čas běží. Není to přece tak dávno,co jsme poprvé v tomto školním roce vstoupili do školy a hádali se o zadní lavice. Nezdá se to,ale je to tak. První pololetí je za námi,zítra se rozdá vysvědčení.


Pro naší školu to neplatí. Zítra vysvědčení nedoistaneme,ani neuvidíme. Do ruky se nám totiž dostane až na konci školního roku. Teď v pololetí dostaneme jen hloupý výpis vysvědčení,který se tomu pravému ,,výzu" vůbec nepodobá.
To je takový výmysl naší školy. Od loňského roku dostáváme pouze výpisy. Je sice pěkně kruté,že své vysvědčení neuvidímew,ale zase to můžeme složit,nemusíme se bát,že to pokrčíme nebo polijeme,protože to je prostě náš papír,který se nevrací.
Nevím,jestli to takhle má ještě nějaká škola. Zatím jsem se s nikým nesetkala. Mám ale strašně malý rozhled,vím to jen o Frýdku-Místku. Ale udělám výzkum,takže klikněte dole v anketce.

Poslední měsíc dal pořádně zabrat. Ze všech těch písemek se mi dělalo špatně. Při písemce mě dokonce bolelo břicho. Obyčejně se mi to nestává,ale když vím,že jde o velkou známku na vysvědčení... Byly to boje o jedničku. Dvojka by mi tolik nevadila,ale chci jít na gymnázium,takže jsem chtěla mít co nejlepší průměr. A dopadlo to tak,že lepší to ani být nemohlo. Nedovedu si představit jedničku z fyziky,nebo dějepisu. To jsou prostě takové špatné předměty. Zeměpis teda býžt nemusel,ale v září jsem nikdy nekoukla do atlasu. To vedlo k tomu,že jsem netušila kde je Florida. Ze dvou písemek jsem dostala čtyřku. Vůbec jsem ty známky měla dost divné a já se třepala,aby se učitelka při rozhodujícím zkoušení nerozhodla na trojku. A ona mě ani nezkoušela a řekla,že je to moc krásná dvojka. Jen jsem na ni valila oči.

Na zítra se celkem těším. Budeme mít pouze pět hodin,z toho se čtyři budeme učit. Tu pátou dostaneme bílý papír se známkami. Docela se mi po tom ,,lvím" podkladu bude ,stýskat. " Nemyslím to pravým smyslem slova,ale přijde mi to dost divné.
Ještě že v hudebce dostanu krásné,nefalšované,rukou napsané vysvědčení se samýma jedničkama. (doufám)

A co vy?

Příjde ještě mrazivá zima?

27. ledna 2009 v 17:19 | Kája-12 let |  Aktuálně
Jeden rok zimá velká jako afrika.další dva roky jsme byli rádi,že vůbec něco naprášilo.
Myslela jsem si,že letošní zima bude stejná. Co se úrody týče,tak aspoň tady u nás toho nebylo tolik. Z toho se dá síla zimy předpovídat.
Na Vánoce nám pěkně nasněžilo a vydrželo to pěkně dlouho. Pak přišla obleva,a já už jsem ztratila všechny naděje o krásné,zasněžené zimě.



Podle meteorologů by nám měl únor přinést další mrazivé noci-takže si češi nezapomeŇte zatopit!
V lednu vydrží podobné počasí jako teď. Možná bude trošku sněžit,ale spíše jen takový jemňoučký prášek. Do konce týdne se však krásně ochladí...a v únoru to vypukne! I dvanáct stupňů pod nulou. Dostaneme se tam,kde jsme ještě nedávno byli...



Zjišťovala jsem,jestli také nasněží. Na nic kloudného jsem nepřišla. Je to přece jenom trochu daleko. Nějaké vločky tam ale nakreslené jsou,takže bez sněhu nebudeme.


Když už jsme u sněhu... Já mám snížek strašně ráda. Od malička miluju zimní radovánky.
Pamatuji si,jak jsem jako tříletá holčička chodila s taťkou sáňkovat. Taťka si sednul dozadu,já před něj,a už jsme frčeli až dolů. Dole jsem začala poskakovat,že chci ještě. Když se teď na ten ,,kopec" podívám,divím se,co se mi vůbec tak líbilo. Vžyť je jen trošku vypouklý. Možná se trošku splácl,není to vyloučené,ale taky je tady možnost,že jsem prostě byla tak malá,že mi přopadal takový veliký. Veliký byl nejen na sáňkování. V létě,když jsem ho měla vyšlapat,byla jsem na sebe pyšná,že jsem to zvládla. Nebo když jsme z něj ve školce váleli sudy. Zkrátka,mám s tím kopcem milé vzpomínky.


To jsme sice trošku odbočili od zimy. Řekla jsem,že sníh mám ráda. To je sice pravda,ale jen částečně. Mi se líbí,jak je všechno bílé,ráda savím sněhuláka,ráda bobuju. Chcete slyšet ty záporné stránky? Je to prostě jednoduché. Koulovačky jsou na mě moc masakrující. Třeba proto,že s tím mám špatné zkušenosti. V páté třídě mi jeden kluk vrazil tvrdou ledovku do oka,které mě pak tři dny bolelo. Další sněhový problém nastane,jakmile začne tát. Taková ta ,,břečka" je hrozná už proto,že vypadá ošklivě. =D. To je ale jen estetické. Ale když to cáká pod nohama a špiní to boty a kalhoty,to už vůbec není příjemné. Včetně pejsků,kteří chodí domů ve vážně příšerném stavu...


Tak vida,začala jsem psát o koze,a zkončila jsem psaním o voze. Teď jsem to sice kapičku přehnala. Možná bych měla napsat,že jsem začala o koze a skončila u kozla.
Hlavní myšlenkou článku bylo to,že se zase hodně ochladí. Potom mě ale napadaly další a další věci,takže jsem skončila o mém vztahu se sněhem.



Stává se vám to taky,nebo je to moje roztěkanost?

A jak se ,,těšíte" na další mrazy?

Holka z popelnice

26. ledna 2009 v 8:20 | Kája-12 let |  Knihy

Pauzu od Wilsonové jsem vám (bohužel) dala jen malou. Už je tady další... Bude to tím,že Wilsonka je moje oblíbená spisovatelka.

Tak teda malá rekapitulace údajů o této knize.
Autor: Jacqueline Wilsonová
Ilustrátor: Nick Sharat
Překlad: Daniela Feltová
Nakladatelství: BB/art

Kniha vypráví o patnáctileté slečně.
Nezná svoji matku ani otce. Je adoptovaná. Ví jen,že její matka chodila ještě do školy,když ji porodila. Porodila ji potaji a hned ji hodila do popelnice u pizzerie. Mladý pracovník pizzerky uslyšel z popelnice pláč a dalji do nemocnice. Protože se narodila na Apríla,pojmenovali ji Apríl.
Když má Apríl patácté narozeniny,rozhodne se popátrat po svém původu. Podívá se do dětského domova,kde nějakou dobu bydlela,zašla do domu,kde bydlela její první adoptivní matka,která se zabila,za hodnou tetičkou,která ji pořát měla ráda,když bydlela s tou matkou,u hodné paní,která se starala o všechny opuštěná mimina,a nakonec u pizzerie,kde stála ta popelnice. Za celý výlet si zavzpomínala i s ostatníma,které našla.
Byla trošku nešťastná,protože nenašla to,co chtěla. Ale nakonec našla aspoň jiného důležitého člověka...Na popelnici bylo napsáno. ,,Milá April,všechno nejlepší k narozeninám. Zavolej mi." pod to napsal své telefonní číslo. April na něj zavolala. Domluvila si se zachranitelem schůzku.
Byla srtrašně ráda,že ho poznala.

Knížka byla opravdu ndherná. Vy si říkate,že podobný komentář mám ke každé knize. Bude to tím,že nudné knížky hned po několika kapitolách odložím.¨

Kniha je pro starší holky... =D

S KájiJáji je celebrita? Skoro... =D

25. ledna 2009 v 9:31 | Kája-12 let |  Kájinči deníček
Je to přibližně měsíc,co mě,tehdy neznámá Atisa oslovila,jestli by se mnou nemohla udělat rozhovor. Já jsem byla úplně nadšená,a ikdyž jsem ji tehdy vůbec neznala,okamžitě jsem napsala,že ano.
Tehdy jsem se o její blog vůbec nezajímala. Přečetla jsem si jeden článek,co tam byl,napsala ji moji e-mailovou adresu a tím to pro mě skončilo.
Pro Atisu ale ne. Za několik dní se u mně oběvila a něco málo si početla. Klikla jsem na web...a znovu jsem se octla u ní na blogu. Ona tady potom chodila často,tak já k ní taky,aý se ze mě stala její pravidelná návštěvnice a fanynka,stejně jako ona začla mít ráda můj blog. (Teda aspoň doufám!)

Před dvěmi týdny začala dávat na blog ty rozhovory. Poprvé šli desetiletí,za týden jedenactiletí a dneska konečně my-dvanáctiletí. Ten rozhovor si můžete přečíst tady.

V nadpise článku jsem se sice zmínila o ,,celebritě",ale toto slovo je celkem chybné. Napsala jsem ho protože mám ten rozhovor,ale tehdy se mě zeptala nějaká neznámá holka,která se jen ptala,jestli bych chtěla. Chci tím říct,že mě vůbec neznala,takže nemám právo si říkat celebrita....

.........................................................................................................................................................

Nakonec pro vás mám hlášku s pátečního (osmnáctého) dílu Přátel:

Hrajou pokr.
Phoebe: Víte na co jsem přišla? Jokr,je pokr s J.
Chandler: No to mě teda jodržte.

Rozhovor s Didlinkou-K

24. ledna 2009 v 9:06 | Kája-12 let |  Staré rozhovory (do února 2011)
Dnešní rozhovor jsem udělala se slečnou, která se jmenuje jako já :o).



Trampoty pěti holek

23. ledna 2009 v 11:46 | Kája-12 let |  Knihy
Po třech Wilsonkách jsem se rozhodla vám představit knihu,kterou napsala paní Vlasta Beránková. Kniha je tlustá stočtyřicet stran. Zdá se vám to málo? Vzhledem k tomu,že kniha neobsahuje ilustrace musím prohlásit,že není vhodná pro nevzdatné čtenářky. (myslím ty trochu mladší.)


V knize se vypráví o pěti děvčatech: Terce,Barči,Vendulce,Erice a Míši. Nejmladší Barča s Vendulkou mají devět let,nejstarší Erika má jedenáct. Všechny jsou moc dobré kamarádky-a Terka s Barčou jsou ty nejlepší.
Do bezstarostného živote se jim však připlete Dora,která chodí do jiné třídy. Dora však není taková,jako holky,o kterých jsem vám vyprávěla. Dora totiž nemá tatínka a její mamka se o ni vůbec nezajmá. Nedá ji ani peníze na jídlo,proto Dora často krade. K vůli rodinnému zázemí se s ní nikdo nebaví,proto si připadá strašně osamocená. Z pětice děvčat si vybere Terku. Nakuká ji,že všechny ty holky jsou blbé,jedničky jsou k ničemu a další takové ,,nesmysly." Terka ji do sbaští a s holkama se přestane kamarádit,naopak,začne být proti.
Časem ale Terce dojde,že věci,které s Dorou udělaly,jsou zlé. Vrátí se zpátky do pětky. S holkama se pak domluví,jak Doře pomoct. Do party ji nepříjmou,jen se si s ní občas popovídají. Ale hlavně ji daly dárek,který ji udělal ohromnou radost. Nakonec si na Doru vzpomene její babička,vezme ji k sobě i s pejskem a Dora si může žít bezstarostný život,stejně jako Barča,Terka,Míša,Vendulka a Erika.


Doporučuju všem čtenářkám,kterým minulo deset let a mají rády takové příběhy z běžného života.



P.S. Když jsem psala tento článek,úplně jsem se naštvala,protože se mi to nezveřejnilo,ikdyž jsem se s tím tak babrala. O tim vám více poví článek dole. Potom mě napadlo,že možná mám zapnuté automatické ukládání. Koukla jsem se do rozepsaných-a ono to tam bylo! Chyběly pouze dvě věty,ale to už se jednoduše dopsalo :-).

Webnode.cz: Lepší než blog?

23. ledna 2009 v 11:17 | Kája-12 let |  Zajímavosti
Není to tak dlouho,co se Marťas Dušek na svém blogu zmínil o velkém konkurentovi www.webnode.cz. Já jsem se tam běžela podívat. Říkala jsem si,že přece není možné,aby bylo lepší něco,než blog.cz . Zkusila jsem si tam založit stránky. Něco na tom asi bude.

Na první pohled se to zdá být stejné,jako blog.cz . Po podrobnějším zkoumání však příjdete na to,že o nějaké funkce navíc to má. Tehdy jsem si říkala,že je blbost,abych se tam stěhovala,protože tady se cítím jako doma. A když ani nejsem schopna se přestěhovat na jinou adresu blog.cz,na jiný server bych asi přejít nemohla.

Teď se na to začínám koukat z jiné strany. Přibližně hodinu jsem se babrala s jedním článkem,který se mi nakonec nezveřeknil! A to ani není doba,kdy by byla přeplněná síť. Nejsem si úplně jistá,jestli za to nemůže náhodou počítač,ale nestalo se mi to poprvé. Krom toho jsem už na hodně blogích četla,že se s takovým problémem setkali.

Nejradši bych se tam přestěhovala,jenomže já to asi nedokážu! V reálném životě nemám ráda změny,ve virtuálním světě je tomu asi stějně.
Když už jsme u toho: i změna e-mailové adresy mi dělala velké potíže!

Takže nevím...

Aktualizace 23.1. ve 12:33: Článek se mi naštěstí sám uložil,už jsem ho zveřejnila. Je to ten nad tímto článkem.

Kočičí mumie

22. ledna 2009 v 9:15 | Kája-12 let |  Knihy

Dneska jsem si pro vás vybrala knihu,která je asi pro mladší čtenářky. V naší knihovně je pod červenou značkou,to znamená do deseti let. Půjčovala jsem ji sestře,ale proč bych si ji taky nepřečetla.

Opět je to kniha,kterou napsala moje oblíbená spisovatelka Jaqueline Wilsonová,přeložila Dana Feltová a ilustracemi doprovodil Nick Sharat.



Kniha vyprávío (přibližně) devítileté Verity. Jako v každých Wilsončích knihách má i tato holčička nějaký problém ve své rodině. Její maminka umřela hned,co se narodila.
Bydlí s tátou,a aby to zvládal,má tam na pomoc ještě babičku s dědou. (nevím,čí to byli rodiče. Vypadalo to,že děda je taťka od taťky,a babička měla dceru,Veritinu babičku.)
Verity její matka chybí. Nestýská se ji,nikdy ji totiž nepoznala,ale chybí ji někdo,s kým by si mohla o všem povídat. K tomu ji slouží líná kočka Mabel. Mabel je už strašně stará kočka,kdysi patřila Veritině mamince.
Proto není žádné překvapení,že jednoho dne pošla. Verity je z toho zničená. Rodina ji však pomůže. Mabel pohřbili na zahradě,udělali ji hrobeček a nosí ji tam květiny. Verity přestala mít pocit,že už s ní na té planetě není-mohla si s ní povídat,ikdyž ji kočka vůbec neslyšela.
Jednou dostane Verity milé překvapení-taťka ji donese malé rostomilé kotě... Nahradit Mabel určitě nemůže,ale je šťastná,že se má o koho starat.

V knize vás mohou překvapit písmenka,velká jako slon. Berte však v úvahu,že je to určené pro mladší holky...

Kniha se mi líbí. Je to trochu zvláštní-typická Wilsonka,ale pro mladší..Každopádně doporučuju u těm starším Wilson fanynkám... :-)

Už je to tady...

22. ledna 2009 v 8:09 | Kája-12 let |  Kájinči deníček
Není to tak dlouho,co ve zprávách říkali,že se chřipková epidemie dostala i do Moravskoslezského (našeho) kraje. Já jsem důkaz.
Není to zatím nějak moc strašné,to ne. Jsem bez horeček. Jen mám kvalitní rýmečku a bolí mě v krku. Přesto mě makma nechala doma,za co ji děkuju. Nesnesu představu,že bych teď vysedávala ve škole. Už k vůli té rýmy a kolektivu taky. Nebudeme to rozebírat,připadá mi to zbytečné,když jsem o tom psala v úterý. Ale představte si: Tak mě nesnáší,ale když jsem jim oznámila,že se chci přihlásit na gympl,začali mi to vymlouvat,přitom není jisté,jestli mě příjmou. Ještě jsem ani nepodala přihlášku,a už mě chcou mít na základce. Asi se bojí,že by neměli od koho opisovat. (Včera u oběda: ,,Peťo,řekni Káji,co jsi říkal o tom gymplu. " Já se naklonila na druhý konec stolu. Od Petra jsem se dozvěděla: ,,Když půjdeš na gympl,udělaš největší chybu v životě!" Jen jsem se usmála. )

Takže si tu hospodařím sama. Moc dlouho teda ne,všichni odešli až v půl osmé. Od té doby se snažím napsat tento článek,ikdyž moc smyslu nedává. Je to práce. Nevím pořádně,co psát,a mezitím si musím ještě znovu a znovu pouštět jednu písničku pořát dokola. No jo,to je teď moje úchylka. Pořád si pouštím I´ll be there for you. Písničku,na kterou začínají Přátelé,můj nejoblíbenější seriál. (Hele,už jsem si nějak zvykla,že to začli dávat znovu). Ještě chvilku,a budu to umět nazpaměť. Nevíte o nějaké jiné písničce,která by jí mohla (aspoň někdy) vystřídat??? Hele,právě to dohrálo,musím ji pustit znovu :-). Máte ji taky tak rádi?




Snad vám je jasné,že díky ,,nemoci" tu moc nebudu. Nebudu nic připisovat do pokračování Přátelů (už mám pět kapitol,heč). Proto se to trošku protáhne,než je začnu zveřejňovat.
Když už o tom mluvím...Strašně mě to baví psát. Ze začátku to bude pokračovat tam,co to skončilo. Joey zase bude hledat kachně a kuře... A od Gantlera se všichni dozví,že se Central Perk zavře... Potom už se přesuneme patnáct let později :-). Z Emmy se stane drsná slečna,která má problémy s kouřením. Když se to Rachel dozví,skoro zešílí... Víc toho neřeknu,hezky se nechte překvapit.

Vaše
♥Kája♥








Hrůzostrašný dějepis.....

21. ledna 2009 v 20:33 | Kája-12 let |  Co si myslím
Možná znáte ten kreslený seriál,jménem Hrůzostrašný dějepis,kde kluk a holka cestovali do minulosti a tam zjišťovali,jak to všechno bylo?
Loni jsem ho pečlivě sledovala. Ne proto,že bych milovala dějepis,to vůbec,spíš souhlasím s tím názvem ☺, doufala jsem však,že se něco přiučím. Ale asi to znáte-nikdy tam nebylo to,co jsme brali. Teď jsem sice mírně zalhala,jednou mluvili o Sparťanských válkách,když jsme zrovna brali období Antiky,přesto tam mluvili uplně o něčem jiném,než o tom,co jsme zrovna brali.

Dějepis nesnáším proto,že mě to nebaví. Dějiny...trošku mi to připadá zbytečné. Mi prostě stačí vědět,že tady byli nějací Slovani,první králové byli Vratislav a Vrastislav,dědičně se Zlatou bulou sicílskou to byl Přemysl Otakar druhý,potom tu byl Karel IV.,založil a postavil všechny ty věci,byl tu J.A.Komenský,potom tu byly ty světové války,rusáci,Čssr a už jsme se,rychlostí blesku dostali do roku 2009. Všechno kolem bych zrovna nemusela.

Už v páté třídě,když jsme měli dějepisnou část vlastivědy jsem si myslela,že dějepis mě bavit nebude.Strefila jsem se. Dějiny mě bavily akorát v ZUŠ,když jsem ještě chodila do nauky (teorie),a brali jsme historii hudby. To bylo celkem zajímavé,ale jinak...

Z těchto důvodů nemívám z dějáku jedničku. Když mě to nezajímá,tak si to zkrátka nezapamatuju. Mám ale pěkné štěstí,že něco ve škole zachytím a tudíš se nemusím doma trápit nad nudným sešitem,a přesto to dotáhnu na dvojku.

A jak moc máte vy rádi dějepis? (,,Moc! Dějepis milujeme!" volají nadšení návštěvníci. ,,Vy jste blázni" odpovím jim a zavrtím hlavou. Hele,klube se z toho příběh,rychle pryč!)

20.1.2 009:Ach jo...

20. ledna 2009 v 15:19 | Kája-12 let |  Kájinči deníček

Život na nás dokáže být opravdu krutý. No považte,co jsem vstala,začala se mi na paty lepit smůla. Cestou do školy jsem uklouzla na bahýnku. Ještě že to neviděl někdo ze třídy,hned by se začali smát.
To je totiž ta naše třída. Je to úplně hrozný kolektiv. Všude,kam příjdu,jsem celkem oblíbená. Příjdu do školy-a vše je naopak. Nikdo mě nebere do kolektivu,nikdo se mnou nepokecá...Ani se nedivím,že jim chci prchnout na gympl.
Nejhorší jsou volné hodiny. Většinou zůstavám opuštěná. Jako například neska. Nikdo se se mnou nebavil,byla jsem sama,samotinka,tak jsem se tozhodla na chvilku z té hrozné školy vypadnu a půjdu se projít. Nepřemýšlela jsem,kam půjdu,ale stejně mi bylo úplně jasné,že skončím na hřišti,jako obvykle.
Skončila jsem tam. Pět minut od školy,ale nejde na ni vidět. Ideální místo. Potřebuju si přece od všech odpočinout.
Dosedávám na houpačku. Od cesty na mě civělo několilk sněhuláků,opodál se procházel havran,jinak nikde nikdo. Aspoň mám čas na přemýšlení.
Přemýšlím a přemýšlím o tom,jak dokáže být život krutý. Potábča a soustřeďko v jeden víkend,k vuli soutěže budu muset odjet dříve z lyžáku,nevím,na který ze dvou dobrých gymplů mám jít,a do toho přijdou nehorázné děcka a začnou mě zesměšňovat a tak... Z přemýšlení mě vyrušil budík na mobilu. Oznámil mi krutou věc. Musím,prostě musím zpět do školy. Cestou jsem si přemítala,jaká to bude hrůza. Strašně jsem si přála,abych byla jinde. Abych byla před barákem,a hrala schovku s malýma holkama,mohla bych být v hudebce se senzačníma babama,octnout se někde v minulosti na táboře,být doma, hezky ve web světě...kdekoli jinde,než na tom krutém místě,kde mě nikdo,NIKDO nemá rád. Teď jsem to trošku přehnala,já vím,ale nejdůležitější je přece třída-no a tam to vázne. Řekněme teda,že 50% děcek za školy mě nesnáší,30%děcek mě nezná a jen těch zbylých dvacet procent mě mají rády. Teď si ještě rozeberme těch padesát procent nesnašenlivců. Asi 35% jich je ze třídy.
Takže tady máte černé na bílém,nebo spíž černé na žlutém vysvětlení,proč nesnáším tuto školu. Nebýt toho kolektivu,je to všechno fajn! Děsně fajn.
Proč nemůžu být šťastná,jako všichni ostatní. Proč? Proč? Protože mám dobré známky? Musí mě škola tak šikanovat? Kéž bych tam nemusela... Držte mi palečky,abych se dostala na ten gympl! Já tam musím! Musím!
Ale celé pololetí to tak musím vydržet...

19.1.2009: Úžasný oběd

19. ledna 2009 v 17:21 | Kája-12 let |  Kájinči deníček
Víte,co člověka strašně naštve? Když je na oběd dobroučký oběd,ale vy ho máte odhlášený a ve škole ještě musíte zůstat na odpoledko.

Máte na škole výběr obědů? My ano. Přeměnu provádíme přez počítač (vy asi taky,že?)
Vtip je v tom,že krom přeměny,se tam dá oběd i odhlásit.
V pátek mi vzal Mojmír klíče. Nebudu to celé popisovat,řeknu jen to,že se mu podařilo mi odhlásit oběd. Když jsem se to dozvěděla,bylo už moc pozdě a nešlo to znovu přihlásit.
Přes víkend mu nějak došlo,že to zrovna nemusel,tak mi řekl,že mi dá svou polévku. Bylo to od něj moc hezké . Takže jsem spapala polévku,rohlík,který jsem si vzala z domu,a nakonec si vzal Mojmír ještě jeden pomeranč-a dal ho mi. Takže to nakonec nebylo tak kruté...
A v pracovkách už konečně nebudeme probíret teorii,ale budeme dělat výrobky! Juchů!
...................................................................................................................................................
Bonusovka na konec. Místo _ doplňte znaménko +,-,krát,děleno...
4_4_4_4=20
4_4_4_4=4
4_4_4_4=1
Výsledky vám prozradím ve čtvrtek.

Nejlepší kamarádky

19. ledna 2009 v 8:31 | Kája-12 let |  Knihy
Opět mám pro vás knihu od Jacquline Wilsonové ,přeloženou Danou Feltovou,s nádernými ilustracemi Nicka Sharata.
Kniha vypráví o Alici a Gemmě,nejlepších kamarádkách již od narození. Jednou se však Alicini rodiče rozhodnou odstěhovat daleko,až do Skotska. Holky jsou moc smutné,ale co naplat?

Alice se ve Skotsku seznámí s jednou holkou Florou,který se později stala její kamarádkou. V e-mailech pro Gemmu se o ní zmínila. Gemma se zaíná strachovat,že by přestala být Alicina nejlepší kamarádka. Proto,když jdnou pojede k Alici na návštěvu,hodí po Floře dortem... Myslí si,že tím všechno sprarvila. Taky že ano. Alice si tím hodem totiž uvědomí,že je Flora uplně bídná a s Gemmou jsou nejlepší kamarádky,ikdyž jen nadálku...

Kniha je vážně pěkná. Pokud máte rádi Wilsonovou,nebo jiné ,,praštěné" knihy,určitě si ji půjčte. Je tam něco pro zasmání,občas nějaké neslušné slůvko.... Prostě kniha,jak má být!

18.1.2009: Sedliště a Frýdecký les

19. ledna 2009 v 8:16 | Kája-12 let |  Kájinči deníček
Je to zajímavé,ale v Sedlištích už jsem jako doma.
Udělali jsme si zimní procházku Frýdeckým lesem,až do Sedlišť. Je to tam celkem hezké. Pamatuji se,jak jsem se tam podívala poprvé. Byla jsem z toho celá vyjukaná,ale to asi jako v těch mých pěti letech ze všech ostatních nových věcí.
Po příchodu domů jsem řekla,že tam už nikdy nepůjdu,protože tam jsou strašidelní psi,kteří strašně štěkají. Museli mě dlouho přesvědčovat,než jmě tam znovu dostali.

Časem se z procházky do Sedlišť stala velká tradice. Chodíme tam asi čtyřikrát do roka.
Včera jsme podnikli první výpravu v tomto roce. Nejdříve jsme šli do Frýdeckého lesa. Bylo tam vážě nádherně,ale kromě několika srnek v dálce jsme žádné zvířátko neviděli. Pokud tedy nepočítáme Fíka,který se choval až moc hlučně a všude čmuchal.

Na políčku,kus za lesem jsme viděli bažanta. Koukali jsme se na něj dost dlouho,ale potom ho zmerčil i Fík a začal štěkat. Bažant samozřejmě na nic nečekal a zdrhnul.

Nakonec jsme konečmě došli do Sedlišť. Malé občestveníčko a letěli jsme na autobus MHD,který ns dovezl prakticky až domů.

KONEC!

Chřipková vlna je tady.

17. ledna 2009 v 11:57 | Kája-12 let |  Aktuálně
Letos prý horečnaté chřipky. Už je to tady. Z anglie se přez Francii a Německo dostala chřipka až k nám.

Největší myš na světě

17. ledna 2009 v 11:22 | Kája-12 let |  Zajímavosti
Dnes,17.ledna od třinácti hodin můžeme v Pražské Zoo vidět poprvé mláďatko te největší krysy na světě. Jedná se o krysu obláčkovou,s latinským názvem Phloeomys pallidus.

Tato veliká krysa váží neuvěřitelné dva kilogramy. Zdá se vám to málo? V říši živočichů by to málo mohlo být. Ale když si uvědomíme,že se jedná o krysu a ne o králíka. Běhá mi mráz po zádech. Nechci tím říct,že se myší bojím,ale potkat takovou dvoukilovou krysu...To bych nechtěla.
Opakem by mohla být moje sestra. Myší se taky nebojí. Jenže ona je dokonce má strašně ráda.
Než jsme si pořídili pejska,strašně chtěla chovat myšky. To se totiž podívala do zverimexu,kde se zamilovala do rostomilé bílé myšičky.... Taková myška by se dala omluvit. Jenomže ona má ráda i takového potkana. Jednou šla ze školy,uviděla potkana a hrála si s ním. I přesto,že byla ve druhé třídě a byla dostatečně chytrá,že takové zvíře může přenášet nemocí. Naštěstí nic nechytla.
Ale vraťme se ke kryse obláčkové. Odkud pochází? Její původ je někde na Filipínách. Do evropy se poprvé dostala uměle,a to do Londynské Zoo.
V české republice máme tuto ,,obludu" přibližně rok a půl. Do Pražské Zoo se nastěhovaly dva párečky těchto myšek,jednomu se před rokem narodilo krysátko. Malinké milé krysátko,které vážilo 120g! Dneska ho poprvé můžeme vidět.

Že by to s tím krysátkem byl osud? Narodilo se loni,když byl v čínském horoskopu rok krysy.
Možná nad tím ohrujete nos,ale náš pejsek se narodil v roce psa. Že by na tom skutečně něco bylo?



Rozhovor s Marťáskem

16. ledna 2009 v 20:43 | Kája-12 let |  Staré rozhovory (do února 2011)
Na tuto rubriku jsem úplně zapomněla :-). Teprve nedávno jsem ji oběvila. Tak teda rozhovor s Marťáskem,autorkou blogů nikdyanekdy.blog.cz a lechcizivot.blog.cz
Oba blogy už jsou pozastavené. Její aktualní blog je prozatím v utajení.

P.S. Marťa je moje nej kamí.