Nově mě najdete na: www.kajinblog.cz

7.11.-Lenoch se přemohl a napsal článek!

7. listopadu 2009 v 9:25 | Kája-13 let |  Kájinči deníček
Proč přibyl poslední článek naposled v úterý?
Neděste se, není to proto, že bych přestala blogovat. Naopak, mám inspiraci, vím, o čem psát, ale prostě se mi nechce. Jsem líná, co si budeme povídat. Článek jsem měla rozepsaný už dvakrát, ale nakonec jsem to zaklapla.
Jsem hrozná, já vím...

Přemýšlím, který den jsem vám naposledy v deníčku popsala. Jo, říkala jsem, že jsme byli u babičky, ale na to, co bylo předtím, jsem zapoměla.

Už vím, kde jsem skončila. Psala jsem o referátu do literárky. Ale jak tak koukám, neřekla jsem o mamčině perfektním příkazu.
Tak tedy, na časové přímce jsme v neděli 25.října a já jsem doma a dostala jsem horečku.
Další den jsem vstala a mamka podala svůj perektní příkaz: Zůstaň doma!
A tak jsem zůstala doma, ikdyž mi už bylo úplně dobře.
Dodnes nevím, z čeho jsem tu horečku měla. Možná že z rýmy, která byla tak slabá, že o sobě dala vědět jen v sobotu večer tím, že jsem měla ucpaný nos.

V úterý už jsem do školy šla a měla jsem ten referát.
Bylo docela trapné jít do školy, když hned další den začaly podzimní prázniny a tak jsem byla ve škole jen jeden den...

Prázdniny byly fajn, odpočinula jsem si. Nemyslete si, že jsem vstávala někdy před obědem, vstávla jsem v sedm, což je taková nejvyšší hranice mého vstávání. Někdy vstávám už o půl šesté, ale co jsem na gymplu, spím o volnech trošku dýl-do sedmi. Neříkeje mi, že sem blázen, jsem zkrátka skřivan, co chodí spát v devět-deset a vstává v šest-sedm.

V prázdninový čtvrtek k nám naklusala Marťa, takže se blblo. Hrálo na flétny, luštily úkoly, fotilo se a hlavně povídalo a povídalo a povídalo. Ona je hrozně ukecaná, jako její mamka.
Moje mamka si stěžuje, že kdž s její mamkou mluví, nedostane se ke slovu.
Prý toho mluvila tolik, ikdyž spolu chodily do školy a viděly se každý den.
Nechápu, jak někdo může být tak ukecaný, já třeba ani nevím co mám říkat.
Proto mičst váznou konverzace na ICQ....omlouvám se všem, co si se mnou píšou a vlastně pořádně nepíšou (platí hlavně pro Atisu).

Prázdninový pátek mě mamka vzala do města na nákupy. Jak já tohle nesnáším! Vždycky jsem úplně mimo... Nakonec jsem si tam koupila růžovou mikinu, bílé tričko a tu zimní bundu, ja jste jednou viděli na té fotce.
Půvdně to myl být hon na zimní boty, ale můžu já za to, že máme ve městě tak málo obuví a nikde nic nemaj? Ok, mají hodně bot, ale mi se prostě nic nelíbí.
Chtěla bych buť takové ty nížší, jenže ty jsou prý na nic, potřebuju vysoké boty (to řekla mamka, ne já). Vysoké? Tak to bych chtěla takové s tkaničkama, jaké jsem měla doteď. Našly jsme hodně takovýc bot, ale mamka nechce za boty uvalit 1600, jak ty všechny boty stály.
Potkali jsme i boty, které jsem měla doteď, ale v černé barvě. Docela se mi líbily, ani nebyly tolik drahé, ale maka řekla zase že ne, protože do těch starých mi na konci loňské zimy kvalitně zatíkalo. Ale tři zimy přece sloužily! Ne, mamka prostě řekla, že to jsou špatné boty a kupovat mi je nebude.
Jiné se mi nelíbí, asi budu chodit celou zimu v teniskách...

V sobotu jsme byli u tí babičky a jak už jsem řekla, nedělo se nic zvláštního, takže už nic nenapíšu. V neděli jsme byli u druhé babičky a tam taky nic zvláštního nebylo. Kočičky Hanička na mě útočila a nenechala se vyfotit :-(.
Od babičky jsme přijeli dřív, aby mamka stihla ségře sbalit věci, další den totiž odjížděla na školu v přírodě.
No vážně, v pondělí skočila se svou třídoua s béčkem do autobusu, který je odezl na Bílou. Bílá je ta dědinka, ve které jsem byla na lyžáku. Akorát že oni si jeli ještě dál, skoro ke hranicím (se Slovenskem), pokud je tuněkdo místní, tak jeli na Súkenicku. Sestřina učitelka e to snažila říct česky, tak řekla: ,,Děti, na školu v přírodě pojedeme na Soukenickou", což zní pěkně srandovně.
To mě dohnalo k přemýšlení o češtině a o tom, jak mluvíme, až z toho vznikl námet pro článek! Pokud si ho někdo chcete vzít, tak prosím, ale já na to stoprocentně něco napíšu. Kdy? To teda fakt nevím...

Byla jsem tedy pár dnů bez sestry. Víte, jaký tu byl klid?

V pondělí byla výluka vlaků, a tak jsem ze školy musela jet autobusem. Ne opravdovou linkou, ale náhradní dopravou. Vlakem jsem jela jednu zástavku.
Nemusím snad zdůrazňovat, že jsme k vůli tomu nabrali spoždění. Než ty autobusy pro nás přijely do Frýdlu, byla to hězká doba, než ty autobusy odjely a všechny dojely, uplynula další doba...naonec jsme byli ve Frýdku o 36 minut později, než je napsán pravidelný příjezd.

Ve středu ráno jel vlakem pán s takvou rostomilou kočičkou. Byla v takové té tašce a strašně mňaučela. Chvílema to ani neznělo jako kočka, spíš jako nějaké uřvané dítě.
Zpáteční cesta byla taky dobrodružná...Nebo spíš její začátek.
Zdržely jsme se ve škole, protože jsme čekaly na jednu profesorku. Kája- ne já, se ji chtěla na něco zeptat a nehtěla ji vyrušit u oběda, tak jsme na ní čekaly u jídelny.
Když jsme dorazily do šatny, měly jsme pět minut na oto, abychom se oblékly, došly na nádraží a naskočily do vlaku. Jednoduše, vlak jel za pět minut a my ještě byly ve škole.
Šly jsme rychle, ale, jak vám to pospat. Kdo Frýdlant zná, tak jsme byli u autobusových zástavek, kdo Frýdlant nezná, jsou to takové dvě minuty od místa, kde obyčejně zastavuje vlak.
No a tam jsme byly, když ten vlak začal brzdit! Měli jste vidět naše sprinty, které jsme vydýchavaly až do Frýdku.

Ve čtvrtek nám odpadla poslední hodina-chemie. Och, o chemii bych mohla říct, že hodinu předtím jsme s Alčou chystaly filtraci za sníženého tlaku. Přiznám se, že jsem čekala, že o tom budeme muset mluvit a nakonci dostaneme jedničku. Ale ne, profesorka si jen chtěla ušetřit práci, tak ty separační metody, které nám ukazovala, dala sestavit studentům. Hm...a já se na to tak doma připravovala.

V pátek mě naštvala biola. Krásně jsem všechno uměla, ale když mě profesorka vyvolala, začala jsem se tříst a najednou jsem měla takové okno...nakonec pohoda, dostala jsem trojku. Jestli si tohle přečetli Pepino, Zdenda, nebo Radim, takoví tři zvědavci, tak aspoň ví, co jsem měla.
Představte si, že jsem si sedla na židli a oni hned na mě ze zadu, že chtějí vědět, co jsem dostala. Neřekla jsem, protože..ani nevím. Byla jsem z toho ještě t byla stresovaná, že jsem to hned neřekla své spolusedící Terezce.

Jo, včera dopoledne, aby toho nebylo málo jsem byla strašlivě unavená. První hodinu ještě dobré, ale ve druhé hodině nám profesrorka v matice četla o Pythagorovi a to mě tak nebavilo, že se mi stalo to, co se mi stalo naposledy na základce- zakoukala jsem se do okna a přestala vnímat. To se mi vždycky stává z nudy a na zš jsem se hodně nudila. Ve Frýdlu jsou hodiny akční takže není na nudění čas. až včera.
Od té hodiny jsem byla strašně unavená, takže možná i proto se mi v té biole nedařilo.
Korunu tomu daly ivetečka a koukání do sto let starého monitru. To je úplně hnusné, ten obraz se chvěje.
Pak jsem šla na oběd, bylo kuře ala bažant, přibrala jsem si Deli a sladké pití. To mě probudilo a vánoční orchestr jsem zvládla jedna radost.

No nic, už nemám o čem psát. Slibuju, že se polepším a nebudu tak líná.

Kája

P.S: Nejdou mi sem dát obrázky :-(, proto takový smutný neoživený článek...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Geisha* | Web | 7. listopadu 2009 v 11:03 | Reagovat

To, že si lenivá, naprosto chápem. To som aj ja:D
Meškajúce spoje nenávidím. Autobus sa mi omešká vždy, keď máme ráno nejaký nepodstatný predmet, ako napr. dejepis alebo slovina. Nikdy nie cez matiku, chémiu či iné debilné hodiny...
A čižmy si nmôžem vybrať ani ja. Otrasné elegantné klopkáčky nechcem.

2 Miqrlka | Web | 7. listopadu 2009 v 11:12 | Reagovat

TO já se v mtice nenudila nám rozdával čtvrtletní písemky, jsem to napsala dobře nejlíp ze třídy, tak učitel prohlásil, že jsem jednooká mezi slepými, jsem se jako ohradila proč jednooká jeho výmluva bla ztratila si jeden bod.

3 Aniss | 7. listopadu 2009 v 11:35 | Reagovat

mno, urcite si menej lenivsia ako ja. mala som mesiac zaracha na pc a potom sa mi na blog uplne nechcelo pisat, tak som ho zrusila :-D
k tym topankam: njn, to poznam :-) ...
to zakukanie do okna sa mi stava kazdy den, hlavne na chemii a fyzike [:tired:] uz teraz sa mi z toho ziva... :-)

4 Kája | Web | 7. listopadu 2009 v 11:49 | Reagovat

[3]: To je škoda že jsi blog zrušila...

5 Atisa | Web | 7. listopadu 2009 v 13:54 | Reagovat

Prosímtě, neomlouvej se. Já taky nikdy nevím, co mám říkat. Podle mě je lepší být upovídaná, než mlčet, tak těmhle ukecaným lidem trochu závidím.
Bylo mi hrozně trapně, když jsem seděla s tetou v kuchyni. Mlčely jsme, občas se mě na něco zeptala a já jsem jenom stručně odpověděla a nevědala, co mám říct dál, takže zase bylo trapné ticho. Když mi začala povídat o svých zdravotních problémech, taky jsem nevěděla, co jí mám na to říct, tak jsem jenom přikyvovala ...

Já mám teď nový kozačky, strašně se mi líbí, vysoký s přezkou a na podpadku. Ty jsou tento rok in :D.
Trojka naštve, když se to doma učíš, že? Ale tréma udělá své, taky to znám.

6 Marťulinek | 7. listopadu 2009 v 16:59 | Reagovat

=) káji, já mám mega problém - mám mobil v opravně a nejsem si jistá jestli mi taťka zálohoval i fotky, poprosím ho zítra ať se na to mrkne a ozvu se =)

7 Kája | Web | 7. listopadu 2009 v 17:04 | Reagovat

[6]: ojoj...

8 Great Mhery | Web | 7. listopadu 2009 v 21:39 | Reagovat

Boty sháním taky. A vypadá to podobě. Na zimu v teniskách. Loni to mamka vyřešila velmi rázně a koupila mi boty o číslo větší, vůbec neřešila, jestli se mi líbí a to jen proto,že byly ve slevě...
Já se učím učím. Z bižule jsem nafásla dvojku z testu, přitom jsem to uměla strašně moc dobře. No, kdybyste se mě na něco zeptali, nadiktuju vám to do detailů. A dvojka... To byl jeden z lepších testů (jedničky byly tři).
Z okna koukám často. Nejhorší je, že se nějak ponořím do myšlenek a nevnímám. Mě se to děje hlavně o fyzice...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama