Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Neviditelní lidé

1. listopadu 2009 v 8:48 | Kája-13 let |  Když jsem byla ještě malá
Odjakživa u nás bydlí nějací neviditelní lidé.
Docela se jich vystřádalo, ale posledních pět let máme pouze Láďu, Janičku a Trpaslíka.

Říkáte si, co to tu blábolím za nesmysly? Ne, žádné nesmysly, tito Neviditelní jsou pozůstatky naších děckých her na brášky a tak dále.

Nevím, kdy přesně se u nás Neviditelní začali oběvovat. Bylo v době, když jsem začala chodit, mít nějaký rozum a strašnou potřebu si hrát.
Měla jsem malou ségru, mimino, mamka se o ní starala, taťka byl v práci, takže se stávalo, že jsem se nudila. Tak jsem si vymyslela postavičky. Myslím, že už jsem o imaginárních kamarádkách jednou psala. Jo, už vím kdy, to bylo, když jsem psala, že jsem si začala kreslit komix o Lucce, která je právě jedna z těch kamarádek.
Lucka mi vydržela dlouho. A ještě nějaký bezjmenný kluk.
Ti měli vastní neviditelné věci roztroušené po pokoji a když tím místem šla mamka, šíleně jsem vyváděla. (,,Mamí, tam je postýlka, tam nechoď!" ,,Aletady není je postýlka, postýlku sis dala do kuchyně." ,,Ale je tam posýlka, je!")

Tihle kamarádi mě také učili různé lumpárny. Já jsem dlouho, až do pěti let nespala v normální posteli, ale v postýlce. A ti kamarádi mě učili lést na postýlku, jakovby to byla průlezka. Taky mě naučili vylést z postýlky, to se potom mamka kolikrát zlobila, když jsem ji přišla v noci navštívit do kuchyně. Poprvé se dokonce zděsila.
Nakonec to pokládala za dobrou věc, protože jsem ji každé ráno nebudila slovy mami mami mami já chci vstávat mami mami mami mami....

Lucka a Kluk najednou zmizli a na jejich místo se dostala kouzelná víla. která mi kouzlila ádherné hračky a princeznovské šatičky.
S touhle vílou jsem si taky parádně užila.

Dlouho mi ale nevydržela, jeji kouzelnost se rozprchla. Myslím, že mi došlo, že takové víly neexistují.
Potom jsem od neviditelnýc měla klid... Do té doby, než vstoupila do role sestra. Ta je vlastně autor Ládě.
Jeli jse v autě, taťka řídil, mamka seděla vedle něj, já jsem seděla za mamkou, Valča za taťkou a mezi náma bylo místo. Valča vzala pas a zapla ho, jakoby někoho připoutala a řekla, že tam sedí Nikdo. S Nikda se potom stal Honzík. To vlastně bylo ještě ten den.
Byl u nás nový, alei tak jsme si s nim hodně vynahrály.
Na všech fotkách jsme se stavěly od sebe a říkaly, že uprostřed je Honzík.
Taky jsme ho večer koupaly a ráno převlíkaly a odváděly do jeslí.
Pak vzniknul ještě jeden velký kluk a ten se jmenoval Kuba.
Mamka to nevydržela a řekla, že je máme přejmenovat. Kuba a Honza se totiž jmenují naši bratránci.

Tak se začali jmenovat Láďa (ten malý) a Patrik (ten velký). Jméno Patrik se sice u nás nikomu nelíbí, ale konec konců i Patrik byl hrozný kluk, co nás bil a kradl nám hračky.
Vystěhovaly jsme ho z bytu. Udělali jsme mu pokojíček vedle našeho paneláku. Aby mu tam nebylo smutno, vymyslely jsme mu ještě další postavičky, bráchu Kakaa, Čaje, sestru Kuželku, Baletku, Terezu a já nevím co ještě.
Tyhle jména se musely říkat i s tím slovem brácha a sestra. Bylo to nutné asi také proto, že většina z nich měla jméno jako nějaká věc, tak aby se to rozlišilo.

Taky vznikla sestřenice Janička, která bydlela ve vesnici před babičkou. Vždycky když jsme k babičce jeli vlakem, říkali jsme, že v Dobré přistupuje babička. Tak s náma jela Janička k babičce. Hodně taky jezdila k nám na prázdniny.
Její maminka byla sestra naší mamky a její tatínek byl bratr našeho taťky. To asi proto, aby byly obě naše babičky i její, a taky proto, že mamka vždycky chtěla sestřičku a taťka brášku. Oba měli ,,to druhé". Teď jsem si vzpoměla, že ten strejda, taťka od babičky byl hrozný kutil a vynálezce a tak jsme od něho dostali takové batužky a v něm do malinkatých patvarů složené koloběžky, kola, koně a ještě další zvláštní věci. Třeba i létající auto a tak.

O neviditělných bych mohla mluvit dlouho.
Kromě neviditlné rodiny jsme měli neviditelné kamarádky našich panenek a plyšáků, do byl Pepa, Sára, Magda, Alenka a Klára. A Jerry. Ten je původ hry na toma a Jerryho. Taťka byl Tom, já jsem byla kočička a Valča Jerry. Jo, u téhle hry jsme se nasmáli, ale o hrách někdy příště, ne?

Do dnes se udržel Láďa. Na Láďu totiž všechno svádíme. Když nědo nechá svítit v koupelně, udělal to Láďa. Používáme to všichni.
Když jedeme, teď už autem, k babičce, na křižovatce k nám přisoupí Janička.
Ptáte se, kde se vzal ten Trpaslík? Sama pořádně nevím. Je u nás teprve krátce.
Pod postelí totiž něco prasklo. Fík byl na posteli takže ten to být nemohl. Já jsem řekla, že to určitě Láďa, ale Valča řekla, že Láďa by se tam nevešel. Tak mamka řekla, že to udělal trpaslík a bylo. Od té doby máme Janu, Láďu a Trpaslíka.

Tito neviditelní tu zůstanou napořád. Mamka říkala, že bude stará babka a ještě bude říkat ,,Láďo, nesviť na tom záchodě."

A co vy, tako u vás bydlí/bydlli nějací neviditelní?
Kája

P.S. Nekritzujte toho kreslnéo trpaslíka prosím.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Miqrlka | Web | 1. listopadu 2009 v 9:47 | Reagovat

Já jsem si nikdy neměla tvořit neviditelné. Tak do 1. třídy jsem byla skoro pořád u babičky semm si po školce na koloběžce vždycky jezdila přes polňačku. A tam mám bratránka a sestřenku a to byli moji přátelé se kterýma byli lumpárny, ale zase nedalo se to moc svádět.

2 ♥♥♥Elouš♥ek♥♥♥ | Web | 1. listopadu 2009 v 12:06 | Reagovat

hezounky bloček:)

3 denicleo | Web | 1. listopadu 2009 v 12:13 | Reagovat

máš u mě ohodnocený blog

4 Mikča | Web | 1. listopadu 2009 v 13:12 | Reagovat

TAk to je dobrá hra, obdivuju, že se uchytíla i u rodičů :-) neviditelé lidi nemám.... jen jsem se při čtení toho článku trochu zamotala a nevěděla jsem, kdo je teda neviditelný a kdo viditělný :D

5 kriza | Web | 1. listopadu 2009 v 15:04 | Reagovat

nedávno jsem o tom psala a podivila jsem se co všechno si kdo nevymyslí...račte nmahlédnout :-)

http://kriza.blog.cz/0910/kdo-je-kebin-kru

6 Lin | Web | 1. listopadu 2009 v 16:37 | Reagovat

máš u mě hodnocení

7 Viki | Web | 1. listopadu 2009 v 18:20 | Reagovat

já jsem si žádné neviditelné kamarády neudělala ale musí to být docela sranda :D Je vidět že jsi si s nima užila spoustu legrace :-D

P.S. náhodou, mě se ten trpaslík i líbí :-)

8 kachnulinqa | Web | 1. listopadu 2009 v 19:25 | Reagovat

Já si občas povídám se svými neviditelnými kamarády ale spíš si tak šeptám než povídám nikdy jsem je neviděla ale povídám si s nimi a jako by mi odpovídali( ty odpovědi si samoizřeně vymýšlím) ale když jsem sama doma když mamka a tatka jsou v práci a brart v družině tak si někdy tak sama kecám. :-D

9 Geisha* | Web | 1. listopadu 2009 v 21:28 | Reagovat

Imaginárni priatelia. Tých som zbožňovala, no postupne sa prestali objavovať, no to prišlo asi vekom. Moji sa volali Eulália a Gertrúda.

10 KÁ-JU-LI-NEC // Didlinka-K | 2. listopadu 2009 v 11:51 | Reagovat

teda tvůj článek mě tak pohltil, že ani nevnímám záživnou látku( to teda jak z minulého týdne víš, není zas taková novinka, ale dneska jsem se o to chtěla snažit :D)...nejvíc mě dostalo to focení :D já nikdy takovou fantasii neměla, ale docela si říkám, že jsem o hodně přišla, protože jsem si věčně hrála sama a asi mi to trochu zůstalo :( měla jsem dobu, kdy jsem panenky vnímala jako živé, ale pak byl nějaký zlom a tím to skončilo....

11 Kate | Web | 15. října 2011 v 9:29 | Reagovat

Je to zajímavý  článek a je rozhodně fajn mít neviditelný lidi :) Já si pamatuju že jsem měla imaginární kamarádku, která tak úplně neviditelná nebyla protože to byla holka kterou jsem vídávala v zrcadle :) taky jsem ji pojmenovala a potom jsem  pojmenovala i bráchům odraz. Takže jsme měli vlastně 2 imaginární kamarády.

12 Kája Havlová | E-mail | Web | 7. května 2013 v 20:17 | Reagovat

Hezký článek- když jsem byla malá já, bydlelo u nás miliony maličkých lidiček :D
Dělala jsem jim v duchu imaginární města, země, udělala jsem jim i planetu a vlasní jazyk :D  :D
ps: Trpaslíčka bych nekritizovala nikdy- já nádherný :D

13 Teh_Pwnerer | 16. června 2013 v 19:16 | Reagovat

"Nevím, kdy přesně se u nás Neviditelní začali oběvovat." "OBĚVOVAT"? píše se "objevovat"

14 chovzvirat | E-mail | Web | 14. ledna 2014 v 19:31 | Reagovat

Hrozně se mi líbí tvůj popisek: O mně! :-D nejlepší je to týrání hudebních nástrojů,dost mě to pobavilo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama