Bylo nebylo, za devatero horami, za devatero řekami, žila byla jedna vdova. Měla syna, který se jmenoval Honza. Byl strašně chytrý. Znal hlavní města všech států, co na světě existují, uměl počítat-z hlavy vám vypočátal i ten nejtěšší příklad. Měl však jednu vadu: byl strašně líný. Celé dny ležel na peci a buď si četl, nebo se díval na televizi.
Když oslavil své osmnácté narozeniny, řekla si jeho matka, že by si měl najít nevěstu. U nich ve vesnici už nebyla žádná holka, která by si ho vzala, protože všechny věděly, jaký je to lenoch.
A tak si žena řekla, že pošle Honzíka do světa. Napekla Honzovi buchty, sbalila je do ranečku a vyprovodila Honzu před vrátka.
,,Ale mámo, mi se nikam nechce." protestoval Honza.
,,Jenom hezky běž, synáčku." usvědčila ho matka. Honzovi nezbývalo, než se vydat na cestu.