na Blog.cz

Knihu Moje sestra Jodie napsala Jacqueline Wison, ilustroval ji Nick Sharat a do češtiny přeložila Daniela Feltová.

Je to velmi smutná kniha, jestli chcete něco vědět.

Vypráví ji asi jedenáctiletá Pearl.

Ten, kdo chodí do školy, dostal ve čtvrtek takový papír, kde je černé na bílém potvrzeno, že pololetí je pryč.

Můj papír se mi vůbec nelíbí, protože na něm není napsané ,,prospěla s vyznamenáním". Jestli chcete něco vědět, tak ty známky mi vůbec nevadí, je mi to úplně jedno, ale to slovo ,,prospěla" vypadá divně.

Jsem praštěná, když si na konci ledna stěžuju, že jaro nepřichází.

Ale pamatujete si na poslední článek, ve kterém jsem si jaro přála?

Nepřešlo mě to a jestli mě nechápete, tak jste asi za a)hodně dlouho nebyli venku, b)otužilí, c)máte kvalitní oblečení.

Náš pes Fík má hodně odolný trávicí systém.

Nějakou dobu se asi nebudu moct podívat na těstoviny.

Za ty dva dny, co jsem byla doma, jsem se jich přejedla, protože nic jiného jídlu tady nebylo.

Uff. Poslední dva dny jsem doma-nějaké nachlazení. Třeba bych i do školy šla, ale já jsem se strašně bála, že by z toho potom byla nějaká velká chřipajzna. Určitě je lepší být doma preventivní dva dny, než dlouhé dva týdny.

Jak už to bývá, docela jsem se nudila. Přečetla jsem si Heidi, děvčátko z hor a Věru, Niku a sedm babiček. Tyto dvě knížky budu za chvilku umět na zpaměť. (Telocvična byla plná holek, všechny byly nohaté a všechny měly vlasy vyčesané do pididrdůůlků. Vidíte, jak mi to jde?) Na počítači jsme byla jen chvilku, protože když je člověk nemocný, neměl by u počítače sedět a já se to snažím aspoň z malinké části dodržovat.

Když jsem teda neměla co na práci, vyhrabala jsem Cernit.

Dnešní článek věnuju pixelkářům, více však hlavně jejich anti fanouškům...

...jsem samozřejmě já.

Dneska jsem se zůčasnila olympiády z angličtiny-písemného kola. Více se dozvíte někde uprostřed článku.

Ech, v pátek jsem, jak jistě víte, přijela z lyžáku.

Nevím, jestli je u jiných normální si věci vybalit hned. Já se na to vrhla...no, začala jsem vlastně v pátek večer, ale úspěšně jsem vybalování dokončila až v neděli...nebo v pondělí? Nevím a raději to ani nebudu vzpmínat.

O zámcích jako jsem uvedla v nadpise určitě všichni víte a někteří jste je i navštívili. Nebo obdivujete jiné zámky, existuje přece ještě Hluboká, Hradec n. Moravicí a třeba i Kunín, ale asi si málo lidí vzpomene na náš Frýdecký zámek, na to, co je na našem městě to nejhezčí v kategorii památky. Jen v téhle kategorii protože obecně je pro mě nejhezčí místo Frýdecký les.

Před hodinou a půl jsme docestovali. Touto dobou už musí být doma všichni.

Neznám nikoho, kdo se toho nemohl dočkat.

Toho na shledanou se neděste!

Neodcházím z blogu, ne. Jen nebudu týden doma...jedeme se třídou do JESENÍKŮ. A co tam budeme dělat? Přece lyžovat.

Bylo nebylo, za devatero horami, za devatero řekami, žila byla jedna vdova. Měla syna, který se jmenoval Honza. Byl strašně chytrý. Znal hlavní města všech států, co na světě existují, uměl počítat-z hlavy vám vypočátal i ten nejtěšší příklad. Měl však jednu vadu: byl strašně líný. Celé dny ležel na peci a buď si četl, nebo se díval na televizi.

Když oslavil své osmnácté narozeniny, řekla si jeho matka, že by si měl najít nevěstu. U nich ve vesnici už nebyla žádná holka, která by si ho vzala, protože všechny věděly, jaký je to lenoch.

A tak si žena řekla, že pošle Honzíka do světa. Napekla Honzovi buchty, sbalila je do ranečku a vyprovodila Honzu před vrátka.

,,Ale mámo, mi se nikam nechce." protestoval Honza.

,,Jenom hezky běž, synáčku." usvědčila ho matka. Honzovi nezbývalo, než se vydat na cestu.

Dneska pro vás mám ten slibovaný rozhovor se mnou. Trošku mě mrzí, že psaní otázek účasnilo málo lidí, ale za to jich na mě navalili hromadu, takže se o mě dozvíte hodně.

Už jsem se jednou zmiňovala, že mívám divné sny. O těch nejdivněších a nejpraštěnějších vám budu vyprávět.

Vážení a milí,

sešli jsme se tady, abychom si připili do nového roku.

Do roku 2010 bych vám chtěla popřát hodně štěstí, zdraví a síly, kterou možná budete potřebovat, protože nejspíš budou povodně, jelikož v noci pršelo, a říká se, že jak na Nový rok, tak po celý rok. Také vám přeju, abyste měli celý rok tuby jako perličky. Sestra se dívá na Hřiště7 a Dejdar to takhle řekl. Ale v jaké souvislosti, to neví ani sama Valča.

Tak tedy, připijme si na zdraví.

Cink!