Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Bejvávalo dobře

28. března 2010 v 11:26 | Kája-14 let |  Když jsem byla ještě malá
Vzpomínám na staré časy.
Na doby, kdy moje největší starost byla ta, že má Adriánka, moje milovaná panenka, špinavou sukýnku. Nebo jak jsem se každý den starala, abych navařila panenkám oběd, a aby miminko Anička šla spinkat pěkně v sedm hodin.
Kdysi to bl fakt pěkné, škoda, že už je všechno pryč.


Ségra uklízela svoji skříň a našla několik Pokojíčkovských novin. No jó, náš Pokjíčkov, Obývákov, Ložnicov, Koupelnov, Záchodov a Kuchyňov, města, ležící ve státě Bytoušek. Já jsem byla starostka Pokojíčkova. Bydlely tam všechny panenky, bárbíny a plyšáci. Měly jsme nakreslenou mapu, jak to v pokojíčkově vypadá. Já byla matka čtyř dětí, segra tří, dcery nám hrály panenky. Bydlely jsme spolu ve velikánském domě. Valča byla hodně bohatá, protože pracovala na nějakém dobrém místě v jiném Bytoušku. Platila většinu akcí, které se v Pokojíčkově konaly.

Tak třeba platila školy v přírodě MŠ, ZŠ a ZUŠ Jsme dobří. Škola to byla opravdu dobrá. Školka, škola a zuška v jednom! Často měli nějaké zájezdy, výlety, školy v přírodě a předehrávky s výstavou. Předehrávky byly vánoční, zimní, velikonoční, jarní, letní a podzimní. Opravdu nás to bavilo. Vystupovaly jsme na nich já a segrá s hromadou hraček. Třeba sbor. Zpívaly jme samozřejmě jenom my dvě, ale na ,,podiu", čili uprostřed obývaku, s náma byly komplet všechny panenky a jakože. Hodně mívaly i sóla. Nejlpeší sólo měl stejně na Vánočních předehrávkách medvídek Kulička. Zpíval Já bych rád k Betlému. Konkurenci mu dělala Valčina myš Agáta se svým Štedrej večer nastal.

Podobných blbost bylo na předehrávkách víc. Třeba jsem vystřihla z papíru housle, dala je Adriánce, postavila ji na ,,podium" a na chodbě jsemněco hrála na housle a rodiče si měli myslet, že to hraje Aďa. V takovém rázu byly všechny čísla.
Peckou byla asi Oblíbeá čtyřka. To raději ani nebudu komentovat.

V Pokojíčkově bydleli i jako-lidi, například Klára Doležalovia a její sestra Sára, Pepa, Magda a Lucka Holčičkovi atd. atd. Naše penky se Pepovi vždycky smály, jestli je teda kluk, nebo holka.

V těch novinách, jak jsem psala na začátku, se psalo o všech možných bezva věcí. Na začátku bývalo slovo starostky, jako na městském zpravodaji. Když vyhlásili Frýdek-Místek statutárním městem, měl i Pokojíčkov priátorku.
V jednych novinách byla reportáž o Agátě Myšové, plyšové myši, která měla i to slo na předehrávce. Jenže v těch novinách se o ni psalo jako o malířce, která byla na dvaceti soutěžích a devtenáct jich vyhrála. Je tam dokonce napsáno, kolkrát byla první, druhá, a kolikrát třetí.
Pak je tam kraťoučký rozhovor.
Poslední otázka zní: Co nám ještě povíš Odpověď: Naschledanou!

Oběvila jsem i článek o novém Ju-pí parku. Ju-pí park je park s nejrůznějšíma atrakcema. Nebo článek o gymnastkách. Rozhovor s mistryní Bytouška, Adriány: Kdy jsi začala chodt na gymnastiku? ---Jak jsem byla malá. Všímáte si, jak byli všichni naši obyvatelé slavní?

Tohle mě tak chytlo, že udělám článek na pokračování, a budu popisovat naše hry a vynálezy z ,,dávných"dob. Pokud budete mít alespoň malinký zájem.

Kája
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Li-Po | Web | 28. března 2010 v 11:58 | Reagovat

Jó, to znám! To u nás doma taky bývalo, i když ne přesně takové, jak to popisuješ tady. Ale hodně podobné! Občas bych se rád do těch časů i vrátil, ale nic se nedá dělat. Na druhou stranu, brzo dostanu občanský průkaz a to taky není zas tak špatné. :-)

2 Veriza | Web | 28. března 2010 v 12:45 | Reagovat

Achjo a nejhroší na tom je, že když jsme prožívaly ty nejkrásnější a nebezstarostnější období, že jsme si toho nevážily a neuvědomovaly, že někdy může být hůř. Já jsem si furt stavěla v pokoji "stany" a "baráky", vždycky jsem přehodila přes židle deky a bydlela jsem si tam v tom :-D

3 Empress | E-mail | Web | 28. března 2010 v 13:39 | Reagovat

Pěkně vymakané jste to měly :-D
Veriza: domečky jsem si stavěla taky, ale s bráchou. To jsme vždycky křesla přisunuli ke stolu(s počítačem :-)) a přesto přehodili deky a jako dveře jsme dali polštáře z křesel :-D
To byly zlaté časy...

4 Iluvia | Web | 28. března 2010 v 14:08 | Reagovat

No jo, staré dobré časy. Já si ale s panenkami nikdy nehrála *zamyšleně se podívá* .. Mhm, já si vlastně nehrála s ničím :-D Ale měli jste to moc hezké, takové roztomilé a určitě jste si s tím hodně vyhráli, že?

5 Geisha* | Web | 28. března 2010 v 18:07 | Reagovat

Staré dobré časy... Často by som to chcela vrátiť späť, ako som po sídlisku chodila v teplákoch, hrala sa tragikomické hry typu umiera mi decko a podobne. Len škoda, že sa to nedá.

6 Iwča | Web | 28. března 2010 v 20:24 | Reagovat

Taky mě je líto, že to bezproblémové, spokojené dětství už je za mnou :-D

7 Bruno | Web | 29. března 2010 v 7:42 | Reagovat

To já jsem pořád stejný.

8 Luciaaas | Web | 29. března 2010 v 18:13 | Reagovat

Jojojo. To jsem si vzpoměla na náš Bárbí magazín, a my jsme měly se sestrou takové městečko či co :-D Barbie je slavná modelka, Ken její přítel, Katka Melounová byla zpěvačka, Monika a Hana jezdily pro dřevo, Petr dělal knížky... Moment jak se jmenovala ta co je prodávala a padaly jí knížky na hlavu no nevím :-D Naše kavárna na rohu v plavacím kruhu. To jsou vzpomínky :-*

9 Jojo | Web | 31. března 2010 v 12:08 | Reagovat

Jo, přeně. Někdy bych se do těch časů chtěla vrítit. A nebo aspoň zkusit hrát zase nějakou tuhle hru. Jenže kdybych s tím teď začala, asi by si všihcni mysleli, že jsme blázen, protože už mi je skoro třináct. :D
Ale že jsme si užívali -já, ségra a brácha-, dělali jsme domečky, strašidelné domy z pohovek, polštářů a dek, kde ses každou chvíli mohl propadnout a několikrát jsem si tam přiskřípli i nohu. :D  A vymášleli různé časopisy pro plyšáky, dělali jim školu a pak jednou za půl roku schromáždili naše vátvory a obrázky a udělali v našem domě z nich prodejní výstavu a pozvali tam rodiče a tetu a babičku a dědu a už ani nevim koho a u  chodu jim rozdali "peníze" a za ně si to pak mohli kupovat. :-D
Když někdy vytáhnu ještě nějaké takové knížečky a takovéhle vzpomínky na to, dkyž jsem byla ještě hodně malá, často se i rozbrečím... Jak ten čas plyne.

10 Annie | 25. července 2010 v 19:52 | Reagovat

Jo, taky jsem mívala takové starosti.. :-( Už je to pryč... Ale někdy se to dá přežít :-) Když se se mnou baví ti, které mám ráda, což teď tak úplně není!!! :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama