Barbinox

1. května 2010 v 10:28 | Kája-14 let |  Když jsem byla ještě malá
V jednom z mých článků (odkaz) jsem psala o tom, jak jsme si kdysi se ségrou hrály a jak jsme to měly kdysi se segrou zařízené. Slibovala jsem, že vám napíšu několik článků, kde se trošku zkonrétním a blíže vám něco popíšu.

Dnes si budeme povídat o tom, kde bydlely naše barbinky a co dělaly.


Minule jsem psala, že jsme bydleli ve městě Pokojíčkov. Bydlely jsme tam my a panenky a neviditelní, a pak tam byly ještě dvě městské části: plyšákov a barbinox.
V barbinoxu bydlely barbiny. Dvě opravdové od Mattela, asi osm falešných, nějaké mimča no a samozřejmě dva opravdoví Keni od Mattela. Ti Keni jsou navlas stejní a musely jsme si je rozlišovat náramkama z bavlnek, které měli omotané kolem zápěstí.

Ten název vznikl od nějakého pořadu v televizi, který se jmenoval Kinobox. Předváděli tam různé nové filmy. No a od toho mě napadl Barbinox. Toho, že s to kino má nakonci BOX a barbiny NOX, jsem si všimla až včera. Jsem trdlo, no.

Barbinox měl takovou odpornou hymnu. V kinoboxu pořád zpívali: Kinobox, kínóbóx, kinobox, kínó kínóbóóóóx. Barbiny měly samozřejmě to samé. Pamatuju si, jak jsme hrály, že si barbiny tu hymnu pouštěly moc nahlas a to rušilo ostatní obyvatele pokojíčkova. To byla jedna z mála situací, kdy se barbinox potýkal s ostatníma. Jinak jsme na to moc nehrály, protože se nám nelíbil ten velikostní rozdíl. Za to ,,lidé" a plyšáci, to bylo naše oblíbené.

Naše barbiny seděly na takové poličce. Když jsme si s nima šly hrát, skákaly po jedné hezky dolů. Než barbina skočila, musela zazpívat ,,hopsa hejsa tralala, tancovala žižala. Hop!" a pak teprv skočila. Než takhle skočily všechny barbiny, uplynulo nejmíň sto let, možná i více. Nahoru takhle po jedné lozily po stěně. Jenže to jim samozřejmě moc nešlo. Kenům se to dařio až na třetí pokus, bárbínám na párý a dětem se muselo často pomáhat. Taky jsme někdy hrály, že se to ty děti učí. No, než jsme barbiny vždycky uklidily, uplynula ještě větší doba, než když jsme je vytahovaly.
barbinky

Barbiny rády plavaly.
Pamatuju si, jak jsme hráli, že si moji Zuzku napadlo, že by se mohlo jít plavat. Šla do bytu sestřiných barbin, kde zazvonila, otevřela ji Tahleta a domluvily se, že půjdou plavat. Mimino Kuba šlo nafouknout bazén a pak se to nějak rozvinulo. Někdy se třeba ztratily a doplavaly až někam do moře. Nebo se učily plavat. Jednou moje malá Maruška řekla, že už umí plavat bez kruhu. Sestřina Garfildka na to řekla, že ona umí plavat dokonce i bez plavek a mě čekalo dlouhé vysvětlování, že plavky nejsou pomůcka k plavání, ale jako oblečení, aby člověk neplaval nahatý.

Jestli vás zaujaly ty jména, Tahleta a Garfildka, napíšu o nich víc.
Tahleta byla ve skutečnosti moje, ale aby to bylo vyrovnané, tak při hře bydlela u Valči. Pojmenovala jsem ji Marfuša, ale moc se to neujalo. Valča si to nemohla zapamatovat, a tak vždycky říkala ,,tahleta barbina", až z toho nějak vzniklo jméno.
Garfildka to má jednodušší. Prostě jsme tu dobou měly strašně rády kocoura Garfilda. Kde je mamčina snaha, když ji jednou pojmenovala Anička!
Pak jsme měli ještě Dádu, její jméno sice tak zajímavé není, ale vzniklo samozřejmě podle Dády Patrasové, která bylanaše oblíbená zpěvačka. Dnešni děti zase poslouchají Míšu, takže se vsadím, že kdyby mi bylo pět teď, ta barbina by se jmenovala Míša.

Co jsme ještě měly rády? Třeba stavění bytu z takových těch tvrdých skládacích knížek. Ráno jsme si to postavily, udělaly krásné pokojíčky, z kostek a chevy jsme jim udělali nábytek, z papíru různé koberce a tak, a večer jsme to zase pracně musely uklízet. Ale jen někdy. Většinou nám mamka dovolila si to pár dní nechat, ale musely jsme si s tím hrá, když nás to přestalo bavit, muselo k tomu úklidu dojít.

Dále nám chodily barbiny na ples, do divadla, jezdily na dovolenou a tak dále a tak dále. Měly jsme je rády, ale mnohem radši jsme měly naše umělohmotné dcery. Ale o nich někdy příště :).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Minka | Web | 1. května 2010 v 10:52 | Reagovat

Oh tak to mi nostalgicky připomnělo hoooodně dávné časy.Taky jsem měla radši takový ty umělohmotný a panenky z falešného porcelánu než bárbíny.Přišli mi jako děti zato bárbíny jako dospělý.Ale jinak jsem je měla taky moc ráda.K tříletým narozeninám jsem dostala rodinku rodiče,dvě děti a tři mimina.A to nejmenší šlo dávat mámě do břicha :-D a pak jsem k nim dostávala od babči další a další..
Jedna měla svatební šaty co jí nešly sundat a tak jsem vždycky do svých her musela zakomponovat svatbu.Bylo to dost nepraktický... :-D

2 happyblue | Web | 1. května 2010 v 11:39 | Reagovat

pls podivej se na muj blog a vis mi navstevnost o jednoho clovicka :-)

3 Hjůbí | Web | 1. května 2010 v 13:40 | Reagovat

Hezký vpomínky :-)

4 Žirafka | Web | 2. května 2010 v 10:54 | Reagovat

Snad neuschneš ;-). A kéž by ze mě něco bylo. Dík :-)

5 Žirafka | Web | 2. května 2010 v 15:34 | Reagovat

To je dobře ;-)

6 luciaaas | Web | 2. května 2010 v 17:15 | Reagovat

Umím plavat i bez plavek! To je nejlepší :D Hej já nemůžu fakt :D

7 Jojo | Web | 2. května 2010 v 20:11 | Reagovat

Ty plavky mě dostali. :D A jinak - měli jste to pěkně promyšlené. :-D

8 Jojo | Web | 3. května 2010 v 15:04 | Reagovat

Nechtěla bys spřátelit?

9 VYTPJ | Web | 3. května 2010 v 18:17 | Reagovat

Dobře vymyšlené. Moje hračky většinou neměly jména, nebo jsem si pokaždé vymyslela nové.

10 Li-Po | Web | 7. května 2010 v 19:21 | Reagovat

Měli jste to dobře udělané. Já jsem si asi v pěti letech hrál tak, že jsem do každé místnosti v bytě dal nějakého plyšáka (mimochodem, měl jsem všechny plyšáky pojmenované, měli jména i příjmení :-D ) a potom jsem k nim chodil na návštěvy. Někdy ten "dům", ve kterém bydleli měl jako i víc pater a to jsem potom lezl do skříně, jako že jezdím výtahem. :-D

11 Li-Po | Web | 7. května 2010 v 19:22 | Reagovat

[10]: Tedy, bylo by asi lepší napsat "měly", než "měli".

12 Penelope Carolin Olivier | E-mail | Web | 13. července 2012 v 17:19 | Reagovat

:D Já si většinou hrála s bratrem. Ano se starším bratrem. :D Měla jsem jich hodně a těch pravých a ráda jsem je rozdělovala do království, kde byly bohyně a jejich poddané. Nebo žily normální život a já jim stavěla pokojíčky. :-) Taky pak měli dobrodružné výpravy, kde museli zdolat namáhavé tůry po stole, skříních, gauči... Prostě skrz celý byt. :D Občas se stalo, že nějaká se stala obětí pasti, či huby krokodýla a ostatní jí museli zachraňovat. Ach ty staré časy! :D Moje mamka jim pletla a šila různé šaty a oblečky. V mém pokročilejším věku se z nich staly modelky a v mamčiných róbách se producírovaly před objektivem táty. ;-)
Zajímavý článek. :-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama