Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Hvězda snů, všech snů, svítí nám. Hezké prázdniny!

9. října 2010 v 11:39 | Kája-14 let |  Když jsem byla ještě malá
Přináším další článek z dob, když jsem byla malá. Psát budeme o koncertech. Jsem člověk, který rád na nějakém vystoupení zahraje/zazpívá, pravda však je, že už jsem se trošku omezila, ne jako v devíti letech. Čtěte dál ;).


Domácí předehrávky už jsem myslím zmiňovala. Byly jarní, letní, podzimní, zimní, velikonoční a vánoční. Ano, tolik. Obdivuju rodiče, že měli tu trpělivost a hezky na naše praštěné vystoupení chodili. Muselo to být pokaždé stejné. Pokaždé stejná hloupost. Pokaždé se museli koukat na horu panenek, které leží v obývaku na koberci a poslouchat, jak na chodbě za ně někdo zpívá, nebo na něco hraje. Musela to být nuda. Zvlášť jak jsme později do toho dávaly i tanečky. Hrála hudba a my různě pobíhaly po pokoji a přehazovaly si panenky a plyšáky...

Vlastně je to už pak ani tolik nebavilo, mamka pořád říkala že máme nacvičit něco fakt pořádného, a že to máme zkrátit a podobně. Pak se to snažili oddalovat. (Dneska bude předehrávka!---Ne, dneska ne, mám film...) Poslední předehrávka myslím byla v páté třídě na jaře. Plánovaly jsme i další předehrávky, ale nějak nám to nevycházelo. A tak od té doby předehrávky nejsou, a rodiče nám za to i mohou být vděční :D
zpívající panenka
Pak tu ještě byly venkovní koncerty. Vždycky s nějakýma kámoškama. Ty, co tady bydlí, se kterýma jsme chodily každý den na celé odpoledne ven. Jojo, to byly časy. Celé odpoledne cosi kutit venku, ty naše hry...o nich ale někdy jindy, bavíme se přece o koncertech. Vždycky jsme s nějakou skupinkou nacvičili vystoupení. Různé zpívání, scénky a tak. Někdy se nám to i celkem povedlo, když jsme trénovali fakt dlouho. Pak jsme vždycky pozvali rodiče. Mrzí mě, že chodili jen ti moji. Chápu, ž se jim na nějaké děcké povykování chodit nechtělo, ale mamka i teď říká, když na to příjde řeč, že někdy se nám to fakt povedlo a že je škoda, že tam jiní rodiče nepřišli. Taky si říkám. Co ty chudinky děcka, když neměly komu se předvést???

Někdy jsme to měli praštěné. Když to třeba bylo narychlo. To jsme pak jenom různě pobíhali a bylo to o ničem. Třeba jednou jsme mamce předvedli dlouho nacvičované vystoupení. Pak šla s Fíkem a my mezitím vymysleli další, samozřejmě za tu půl hodinu vznikla jen blbost. Moc si to nepamatuju, ale vím že jsme třeba měli bedmintonové rakety mezi nohama jako dřevěného koníka a zpívali jsme něco o koních...jenže to byl chaos. A nakonci jsme se postavili k sobě, zazpívali: hvězda snů, všech snů, svítí nám. Uklonili se a zakřičeli: hezké prázdniny! A tím to haslo. Mamka mi pak doma řekla že příště si to máme líp nacvičit.

Jedno vystoupení ještě mamce dlužíme. Divadlo o líném Adámkovi. Měli jsme to krásně secvičené, ale pořád nám to nějak nevycházelo, pak byla zima, a nakonec z toho úplně sešlo. Nechápu, jak mi mohlo nepřipadat trhlé tancovat na chodníku a zpívat Adámku náš, copak děláš a tak dále a tak dále. Člověk stárne...Není to škoda? Nevrátili byste se někdy..?

Kája K.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Taychi | Web | 9. října 2010 v 12:09 | Reagovat

Anooo..posledních pět let totálně nemám co napráci..to jsem ještě neměla počítač a hráli jsme si s kamarádkou s barbínami a vozily kočárky s panenkami...a ted? neustále sedím u počítače a je problém někoh vytáhnout ven...se slovy že si chci jen popovídat....chtěla jsem s kamarádkou jít pouštět draka, ale ona už ho jde pouštět s někým jiným...poslední dobou se s ní moc nevýdám...možná to je tím že chodím na stejnou školu jako ona..ach..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama