Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Prosinec 2010

2010 flies away

31. prosince 2010 v 10:29 | Kája-14 let |  Co si myslím
No dobře, jsem padlý Nightwish fanoušek a ty slova z písničky v nadpise jsem si musela dovolit. To bez nich nešlo. Muhehe. Ale změnila jsem si první slovo. Na dva tisíce deset, protože ten rok nám právě kajsi ulítává, aby udělal postor tomu novému. A kam on vlastně letí? Mi se po něm bude stýskat.

Nekouzlím nudné králíky

30. prosince 2010 v 11:20 | Kája-14 let |  Kájinči deníček
Úterý jsem měla celkem solidně praštěné. Dopoledne jsme s Kamilkou na facebooku zjistily, že máme všechny tři, ještě Anežka, ten den čas, a tak bychom mohly něco podniknout. Před prázdninama jsme se domlouvaly, že my pojedeme k Anežce na Čeladnou, nakonec se to ale překroutilo a rozhodlo se, že Anežka přijede do města. Napsala jsem ji teda zvací esemesku a netrpělivě jsme čekaly na odpověď. Věděly jsme, že když to vyjde, budeme mít hodně zajímavý den.

Strach v autě

29. prosince 2010 v 19:20 | Kája-14 let |  náš pejsánek fík
Dneska nás čekala hodinová cesta do Kunčic, k babičce. Taková vánoční návštěva i s obědem. K babičce se Fík jako obvykle těšil. Sotva jsme přijeli a vystoupili, táhl ke dveřím a pak hup hup nahoru a už čekal, až babička otevře a sotva to udělala, vběhl do bytu, ani nikdo nestihl nic říct. Šílený pes. Je vždycky ze všech návštěv pokakaný.

Bylo jaro :)

28. prosince 2010 v 12:50 | Kája-14 let |  Kájinči deníček
Mám pocit, že to počasí si z nás udělalo srandu. Myslím to, jak v přes pondělí a úterý tálo a po té následovaly dva extra jarní dny. Jaro bylo cítit i ve vzduchu, když jsem venku zavřela oči a zhluboka se nadechla, měla jsem opravdu pocit, že je tak dvacátého třetího března a ne prosince. Když to ale vezmeme z druhé strany, ono za ty tři měsíce bude beztak mrznout. Bývá to tak. No a nynější obleva neznamenala nic jiného, než Vánoce. Proč jinak by byl Štědrý den na dvanácti stupních (a na blátě)? Nejlepší bylo, že dvacátého páteho teplota opět spadla a začlo sněžit. Teď je tam zase brrr nehorázná zima. Fifin se nám v autě až třásl, musela jsem si rozepnout bundu a zabalit ho do ní, jako nějaké mimčo.

Como, vrať se

27. prosince 2010 v 10:10 | Kája-14 let |  Knihy
Dlouho jsem nenapsala článek do čtenářského deníku. Ne že bych nečetla, čtu hodně, ale zdá se mi, že je zbytečné tady psát. Protože stejně má každý člověk na čtení (a na všechno jiného) jiný vkus. Na Vánoce jsem ale dostala knihu, kterou jsem, zaprvé slouskla nesmírně rychle a za druhé, mě opravdu dostala, protože je o tom nejúžasnějším stvoření na světě, o psovi.

Naježeno

25. prosince 2010 v 11:40 | Kája-14 let |  Kájinči deníček
A tak jsme z nás udělali trošku slušné osoby nevypadající jako bezdomovci a usedli jsme ke stolu. Nejstarší přítomná žena, chcete-li tak maminka, zapálila voskovou svíčku, která se okamžitě začala zkracovat. Po té jsme zase stoupli, v ruce drželi skleničky a připili si. Na zdraví, štěstí a podobně. A pak už jsme usedli doopravdy a pustili jsme se do nefalšované hrachačky jemné jako samet. Mnohem lepší než ty, co vaří v eurestu. Jenže, chtějte něco po eurestu.

Snídáme dort. Teda já ho svačím.

24. prosince 2010 v 9:59 | Kája-14 let |  Kájinči deníček
Moji milí, co si tento článek čtete,
je jedno, zda tady chodíte pravidelně, nebo jste se tady dostali náhodou, všem přeju v klidu prožité svátky. Ať všechno proběhne hladce, žádný hořící stromeček, spolknutá kost, nebo něco na tento způsob. Moc se nepřejezte, ať vám není špatně, ani to moc nezapíjejte, najděte pod stromečkem dárky, které vám udělají největší radost a pořádně si to užijte... ;););)

Vzpomínky škodí

23. prosince 2010 v 10:39 | Kája-14 let |  Co si myslím
Sakra, nechápu, jak člověku může pár řádků z historie tohoto roku tak blbě zničit náladu. Ale tak jak jsem někde četla: Vzpomínky škodí. Nemělo by se vzpomínat na špatné věci. Ty mi dokážou zničit náladu hodně. Když si na něco vzpomenu, vyčítám si pak dlouhou a dlouhou dobu, že jsem to tehdy neudělala jinak. Jakoby se to dalo spravit. Jakoby se dala napravit chyba, kterou jsem udělala v minulosti.

Co se jim stalo???

21. prosince 2010 v 19:30 | Kája-14 let |  Kájinči deníček
Halóóó, profesorky, co se vám stalo? Ikdyž, abych pravdu řekla, nevadí mi to, ale opravdu nemáte ve zvyku zapomínat na to, že jste nám slíbily písemku... No vážně. Zrovna ty dvě jsou takové případy, na které nenahrajeme, že jsme se domluvili na jindy, ani je nepřekecáme, abychom písemku odložili na jindy. V tom máme úspěchy hlavně u třídního. A předsvte si, že obě ty profesorky, se kterýma jsme měli psát, dělaly, jakože se nic neděje...jakoby o žádné písemce nikdy nebyla řeč.

,,Kája!" řekl Kristiánek

19. prosince 2010 v 15:19 | Kája-14 let |  Kájinči deníček
Děti jsou prostě úžasné. Teda, ty malé. Aby někdo neměl protesty, že my, v našem věku, jsme také děti. Jsou správně malé, roztomilé (všimni si, verizko, napsala jsem z) a prostě...nevím jak to dál vyjádřit. Jsou fajn, i když trošku zlobí.

Šílené publikum

18. prosince 2010 v 10:09 | Kája-14 let |  Kájinči deníček
Aneb jak to dopadá, když z vás vyjde, že máte vystoupení na náměstí pod vánočním stromečkem. Což mi připomíná, že jsem si ho ještě ani nevyfotila. Budu to muset napravit. Doufám, že se do Vánoc do Místku ještě dostanu.

Ještě že jsem tam nezůstala

17. prosince 2010 v 19:40 | Kája-14 let |  Kájinči deníček
Kde? Na základce. To, co se tam teď děje, je pěkně neúnosné. A hlavně, do té třídy chodí šest holek. Ty, které mi od první třídy dělaly peklo. Resp. čtyři od první třídy, ty další dvě k nám přišly později. Ale to je jedno. Důležité je, že s nima bylo hrozně a že s tím dokonce i pokračují.

Česko kreslí Ježíška

14. prosince 2010 v 8:37 | Kája-14 let |  Co si myslím
Musím věnovat našemu Ježíškovi alespoň ještě jeden článek. Ono je to sice prd platné, Santu Clause to neodežene, Ježíška to neposílí, ale nějaký ten názor do světa poslat můžu. Já totiž nedokážu moc mlčet, když mě něco vyloženě štve. Jo, já vím, v občance nejsem schopna napsat úvahu na téma manželství, kdežto tady na blog píšu pořád dokola o tom samém. Hm, to bude tím, že na manželství mě nic vyloženě neštve. Za to na tom, jak píšou blOgHiSařky, nebo v dnešním případě, že je vystrkován Ježíšek, mě štve opravdu hodně věcí a mám nutkání svůj názor cpát všem kolem. Jak to vyjádřit lépe, než napsat článek...

Cosi kipe z nebe

12. prosince 2010 v 13:10 | Kája-14 let |  Kájinči deníček
Jsem nějaká líná. Ani jsem si pořádně nenacvičila psaní všemi deseti, ikdyž jsem příslušný soubor měla doma hodně předtím. Prostě se mi do toho nechtělo. Já jsem taková, že když mi něco nejde, tak to radši nedělám, aby to nebylo ještě horší, místo toho, abych to zkoušela znovu a znovu a zdokonalovala se tak. Hrozný přístup, řeknu vám.

...po roce přicházejí

11. prosince 2010 v 13:59 | Kája-14 let |  Kájinči deníček
Co budu dělat za dva týdny? Zkoumat, co jsem dostala, chlubit se tím kámoškám, hádat se se ségrou, která dostala lepší dárky, jíst bramborový salát, kterého děláme úmyslně víc, aby vyšlo i na další den na oběd, možná půjdu ven, pokud počasí dovolí a...bude prostě den po Štědrém dni. Víte, že se na onen slavný den ani netěším?

Zajímavá laborka

8. prosince 2010 v 19:40 | Kája-14 let |  Kájinči deníček
Zdravím celý lid, který je ochoten číst si moje nesmysly. Jen tak abyste věděli co vás čeká, počtete si o váínoční výzdobě v pokoji, mobilu, koncertě, laborkách, rostomilém šťěňátku...a ještě pár dalších věcí, co mě napadně během psaní. Protože já opravdu nikdy na začátku nevím, co do toho článku všechno napíšu. Píšu to, co mě zrovna napadne. Takže se nedivte, že původní začátek článku zněl: ,,Myšky hrály pínéc!", ale nějak jsem si to zatrhla. Hehe, ale celkem bych si i stolní tenis zahrála...

Mazej pryč Santo!

5. prosince 2010 v 18:23 | Kája-14 let |  Kájinči deníček
Milý Santa Clausi,
tohle ti píšu já, tvůj český kolega Ježíšek. Společně s Dědou Mrázem a dalšíma máme za úkol dělat lidem a hlavně dětem na Vánoce radost, dávat jim dárky a kouzlit tak úsměvy na jejich tvářích. Abychom toho neměli tolik, existuje nás tolik a každý máme své území. A teď si milý Clausíčku představ, ty mi bereš práci!!!!

Výchovný koncert

4. prosince 2010 v 21:49 | Kája-14 let |  Kájinči deníček
Ve čtvrtek jsem nebyla ve škole, abych si pořádně odpočinula po zájezdu do Vídně. Sice jsem naspala jen pět hodin, ale co řekne maminka, to platí, tak jsem do školy nejela a válela se doma. Vypadalo to taky jako obvykle, když mám byt pro sebe. Na počítači, připojena na facebooku, se silně zapnutým zvukem, abych slyšela, když mi někdo napíše, ve čtvrtečním případě Terezka, která zůastala doma ze stejného důvodu jako já. K počítači sedám spíš jenom proto, abych odepsala na příchodí zprávy, jinak jsem různě po bytě a něco dělám. Pak příjde mamka domů s stěžuje si, že se chovám, jako by ten byt byl můj. Pravda, v kuchyni po stole mám to, v obýváku puštěnou televizi, v pokoji dělám zas něco jiného, k tomu na chodbě zapnutý počátač... :D

Věra, Nika a sedm babiček

4. prosince 2010 v 9:59 | Kája-14 let |  Knihy
Když máme to téma týdne, nedá mi to a musím napsat o té snad nejdůležiější knize pro mne. Tak hlavně, odstartovala mé velké čtenářství. Tuhle knihu jsem přečetla za čtyři dny, což byl pro mne rekord a další knihy jsem četla rychleji a rychleji.

Tři malé holky ve Vídni

2. prosince 2010 v 10:29 | Kája-14 let |  Kájinči deníček
Opravdu nelituju, že jsem jela. Možná mám trošku míň spaní, možná budu mít ve škole co dohánět, ale za ty zážitky to stojí. I to vstávání. Nakonec to nebylo tak hrozné, mohli jsme nastupovat až v Místku, ne ve Frýdlantě, jako většina a na příšlušné místo nás odvezl Terezčin tatínek. Je moc hodný, dokonce pro mne přijel až před dům. Vstávat jsem si mohla dovolit pár minut před pátou, jen o půl hodiny dřív, než v předchozích dvou dnech, kdy jsme měli školu na sedm.