War is over

26. ledna 2011 v 18:50 | Kája-14 let |  Kájinči deníček
Včera. Včera...včera...dobře, už se pokusím vymáčknout. Včerejší odpoledne mi ohromě zvedlo náladu. Dokonce jsem pak až do večera říkala, že se mám úžasně. Právě díky jedné z dlouhých úterních hodin. Viděla jsem se totiž s někým. Skoro po týdnu.


Možná to jsou bláboly. Jenže, blog je můj, tak ať nikdo moc nekecá. Radši ať nepíše. Ale potěší mě, když se ozve někdo s podobnými zkušenostmi, jako mám já. Prostě...je těžké nevidět osobu velmi blízkou..em, hlavně když vůbec nevíte, kdy se konečně uvidíte. Proto je včerejšek tak skvělý. Proto. Bohužel jsem se dneska dozvěděla, že bude ještě jeden takový týden. Nepříjemné, ovšem teď už aspoň vím, kdy ta doba končí. Nevím jak vám, ale mně se žije lépe, když vím, kdy co můžu očekávat.

Když nevíte co bude...je to takové divné...nedokážu žít s neustálým očekáváním lepších zítřků. (myslím, že to je výraz naši dějepisářky). No jo, dějepis... Nechtěla bych žít za války. Ne. Když jen víte, že se kolem dějou hrozné věci, nemáte pomalu jídlo, musíte se nesutále bát, že vás nebo vaši rodinu zabijou a ještě k tomu vůbec nevíte, jestli to bude trvat měsíc, dva, pět, rok, deset let, jestli to vůbec skončí a jestli se konce dožijete. To je snad ještě horší situace, než moje v posledních let...

Hele když už jsem u války, poslední dobou často přemýšlím, jaké to musí být, když se válčí. Ne, nechtěla bych to zažít. Ikdyž, kdybych měla možnost cestovat časem, třeba bych se na pár minut přesunula do dob takové druhé světové, byla by to zvláštní zkušenost, pokud by se mi tam něco nestalo. Zajímalo by mě, jaké to je. Ale zažít to doopravdy? Děkuju pěkně. Mimochodem dočetla jsem ten MASH. To je sice z trošku jiné války, ale to je celkem fuk. Prostě se válčí a ty úrazy, které jsou v knize popisovány, opravdu nejsou pěkné. Rozdrcené to, tohle, támhleto, krev stříkala půl metr u vysoko.. Ech, popisy některých operací mě donutily ke zrušení tradice jezení u čtení. Jednou jsem měla co dělat, abych v sobě tu kofilu udržela. Nepříjemné.

To jsem odbočila. Já chtěla mluvit o tom, jaké to muselo být kruté. Hm a stejně nechápu, proč to měli zapotřebí. Třeba čtrnáct dnů ,,krvavé potopy", kdy do všech polních nemocnic byly přiváženy desítky zraněných, doktoři si skoro ani neodpočinuli. tož je to normální? A je to nutné? Vyvraždit vojáky? Je to vadné. Doufám, že žádnou válku nerozpoutala žena. To by bylo moc... nemohla bych na to totiž použít svu oblíbenou větu ,,chlapi jsou chlapi, nejsou normální a nikdy se nezmění".

Kája
P.S. Och. Začala jsem u kozy a skončila jsem u vozu. Dobře já.
P.P.S. Všiěte si té věty v horním boxu. A vyyslete mi prosím nějaké otázky!!! :))
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 reveriedreams | E-mail | Web | 5. listopadu 2014 v 21:15 | Reagovat

Záměrně jsi to pojmenovala po té skladbě od Johna Lennona, nebo to je jen náhoda?
Jinak, máš absolutní pravdu. Jenže lidstvo je tak nepoučitelné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama