Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Duben 2011

Ode an die Freude

30. dubna 2011 v 8:54 | Kája-15 let |  Kájinči deníček
Pro neněmčináře: Nadpis se čte jako Ode an di frojde a znamená to Óda na radost. Jak byste mohli vědět, je to část Beethovenovy deváté symfonie. To už se týká všech, nejen neněmčinářů. Muhehe. A chcete vědět, jak se Óda na radost dostala do nadpisu? Tento týden je úplně zasvěcený jí. Začalo to v úterý v hudební výchově...

Velikonoční prázdniny

29. dubna 2011 v 20:37 | Kája-15 let |  Kájinči deníček
Koukám že do deníku jsem opět nějak dlouho nepřispěla. Čím to? Mám nějakou sníženou potřebu si zapisovat, co jsem zažila. I do toho papírového deníku toho teď moc nepřibývá. Zvláštní. Tak to abych to nějak shrnula... od velikonočních prázdnin až doposud. Hu, to je celý týden. Kolikrát jsem v jednom článku psala o jednom jediném dni. Muhehe. Ale nebojte, ono to zas časem příjde. (Aha, a toho se práve bojíte)

Hnusná cé zet

27. dubna 2011 v 17:31 | Kája-15 let |  Inter(fer)net
Haha. Zase si jednou rýpnu. Protože mi to připadá neskutečně komické. A ubohé. Řeč je o té stránce, na kterou nás neustále odkazují. Po odhlášení nás tam šoupnou, pokud nemáme v nastavení zaškrtnuté, že tam opravdu nechceme (což má asi každý, krom těch, co tu teprv začínají a pořádně se nerozkoukali), z úvodní blog.cz stránky nám na každém kroku cpou před oči nejnovější úžasné články, a tak dále a tak dále. Už jsem to tady za trapárnu jednou označila, ale proč nepokračovat že...

Velikonoční tradice

26. dubna 2011 v 16:51 | Kája-15 let |  Kájinči deníček
Velikonoce prožívám jako pohan, čili mě nějak nevzrušuje ukřižování Ježíše a tak. Ovšem ty prázdniny, velikonoční vajíčka a prostě ty svátky, které mimo jiné slaví příchod jara, mi celkem sympatické jsou. Člověk dostane volno a dovolí-li to počasí, může si vesele užívat to jaro. Krom toho mě baví kreslit všechny zajíce a tak. Nemyslete si o mně, že jsem cvok. Já su totiž cvokyně.


Květiny na fotkách

25. dubna 2011 v 10:49 | Kája-15 let |  Fotky



Včera jsme byli u babičky-rodinná sešlost v rámci oslavení babiččiných narozenin, svátku babičky, strejdy a ségry a Velikonoc. Možná i něčeho dalšího, nevím. Scházíme se takhle dvakrát ročně, jednou na jaře, podruhé na Vánoce. Jezdí se i na oběd, já včera přijela až odpoledne, protože jsme měli vystupování na zámku. O tom někdy jindy.

Zbytek

23. dubna 2011 v 9:39 | Kája-19 let
Aktuality
Občasné komentáře k aktuálnímu dění. (Hodně občasné. Dala jsem si práci a skoro všechny články rozmístila do jiných rubrik, většinou do deníku nebo názorů. Zůstalo jen pár nezařaditelných článku...)

Rubrika měla dlouhé roky čestné místo v menu, moc ji však nevyužívám, tak skončila zde. Dokonce jsem uvažovala, že ji úplně zruším a články roztřídím jako v předchozí rubrice.


Všechno možné, co se týká knih. V dávných dobách jsem popsala děj hromady knížek od Wilsonové, později jsem takové článk omezila; dnes mě musí kniha hodně zaujmout, abych ji věnovala celý článek. Rubrika obsahuje také články z projektu Knihy v mých myšlenkách.

Jsem odbornice všeho druhu a proto vám se vším poradím. Z rubrik tohoto rozcestníku je asi nejpoužívanější.

Rozhovory trochu na úrovni. Jsou tu s námi od roku 2015.

Moje hlava je odborník na velice zajímavé sny. A taky mám schopnost si je pamatovat.



Blogový odpad:


Téměr nepoužívaná rubrika o různých internetových stránkách.

Nikdy nemám nervy cokoliv dokončit, takže zde už asi nic přibývat nebude. Momentálně se specializuju na špatné básně, což není zrovna žánr vhodný na blog. Obávám se, že by ho jen tak někdo nepochopil.

Tuto rubriku jsem založila ještě jako šílená pixel blogerka a kopírovala jsem tam články o různých filmech, které jsem zrovna viděla. Ty jsem potom smazala. Dnes rubrika obsahuje dva články. Hlášky z filmů Na samotě u lesa a Pelíšky. Rubrika dlouho obsahovala pouze jeden článek, proto se jmenuje Film a ne Filmy.

Rozhovory občas dost pochybné úrovně, nicméně vyskytuje se tam důležitý rozhovor s Pavlem M. a Krutem...

Obrázky od Káji

22. dubna 2011 v 10:59 | Kája-15 let |  Kreslím
Veškeré obrázky, co jsem kdy strčila na blog, si můžete prohlédnout v galerii.

ZDE


Sluníčkově... :)

21. dubna 2011 v 13:02 | Kája-15 let |  Kájinči deníček
Je zarážející, že zatímco před týdnem jsem se střetla se sněhem, včera a dneska chodím v sandálích. Počasí je opravdu aprílové. Uznávám, že ten sníh jsem viděla ve Frýdlantě a že tam i dneska bude o pár stupňů méně, takže tam bych si asi sandály neobula, ale stejně. Počasí si dělá srandu. Tím však nechci říct, že by mi to nějak vadilo...!!!

Orsej

19. dubna 2011 v 19:31 | Kája-15 let |  Fotky
Absolutně nechápu, proč jsem v minulém článku s fotkama nezveřejnila i tu nejlepší. Možná se mi tak skvělá předtím nezdála, možná jsem si ji nevšimla, možná..ani nevím. Při nahrávání na facebook jsem zjistila, že ji mám a že je nádherná. Kdo přesně? Krásný žlutý orsej jarní, u takové zdi. Zajíma-li to někoho, focený na ulici Těšínské.


Televize

17. dubna 2011 v 11:47 | Kája-15 let |  Co si myslím
Televize. Je to takový vynález. Pořádně nerozumím tomu, jak to všechno funguje, takže o tom raději pomlčím. Spíš budu mluvit o tom, jak televizi využívám, na co jsem se kdy dívala a tak. Protože myslím, že televize je věc, kterou má v dnešní době (v naši republice) téměř každý. A taky proto, že jsem se dívala na anketu o téma týdne a televize se tam taky vyskytla-žáběžel má málo hlasů, takže se ji budu věnovat jenom tak.

Jaro vzato foťákem

16. dubna 2011 v 19:32 | Kája-15 let |  Fotky

Dneska bylo počasí tak celkem v pohodě, už pominuly deště, sníh a další výmysly aprílového počasí, tak jsem si řekla, že vyvenčím svého Samsunga a pořídím nějaké ty fotky. Byly problémy s baterkami. Jojo, mám s nima problém vždycky, ale tentokrát jsem je ani nemohla nabít, protože nabíječku si vzal s sebou do Koreje, kde je na poznávacím zájezdu z práce, no, vlastně už přiletěl a je na cestě z Prahy. Nabíječka cestovala s ním. Je pravda, že je důležitější nafotit do detailů takovou cizí zemi... ale pro fotoholika dost nepříjemné!

Proč?

15. dubna 2011 v 19:19 | Kája-15 let
Proč se pořád snažíš? Proč nechápeš, že to k ničemu nevede? Proč si pořád namlouváš, že mě miluješ? Kde vidíš tu naději, která umírá poslední, jak o ni pořád mluvíš? Co na mně máš? Proč si nenajdeš jinou, lepší? Proč si pořád myslíš, že se k sobě vrátíme? Proč si pořád meleš svou o tom, že to dokážeme vrátit na únorovou situaci? Ty tomu snad věříš? Všechno je zbytečné. Nemůžeme napravovat něco, co už je dávno za námi. To hezké už pominulo, teď bychom se zbytečně jen trápili. Každý máme svou cestu. Jednou se potkaly, šly tak nějak vedle sebe, jednoho šťastného dne se ty dvě cesty spojily v jednu...bohužel se pak zase postupně začaly rozdělovat. Každým dnem se od sebe vzdalují. Teď ještě tak daleko od sebe nejsou, ještě se můžeme držet za ruce, když je pořádně natáhneme, ale věř, že jednou už tohle nepůjde. Abychom mohli být spolu, museli bychom jít uprostřed, po trávě, která je zablácená, plná kořenů, o které se dá zakopnout, kamenů, které člověku ujíždějí pod nohama... Tohle je celkem nepříjemný způsob. Mnohem pohodlnější bude, když půjdeme po cestě, která je rovná a sotva kdy na ní člověk o něco zakopne. Nic nenaděláme s tím, že každá cesta vede jinam. Věř, že bude lepší, když už spolu nebudem, než kdybychom se to snažili vrátit zpátky. Akorát by byly další nepříjemnosti. Však víš, jak se poslední týdny jen v jednom kuse hádáme, něco si vytýkáme a podobně. Opravdu mi je líto, že se tohle musí stát, ale únorovou situaci už opravdu nikdy nikdo a nikde nevrátí....

Ty jsi ale hubatá!

14. dubna 2011 v 18:59 | Kája-15 let |  Kájinči deníček
Tak si to představte. Já, takový tichý člověk, jsem byla hubatá na pana profesora třídního. Ach jo, nevím co se to se mnou děje, ale jak už jsem jednou psala, jsem poslední dobou taková drzejší a snadněji dám na jevo, co si myslím. Nejen profesorům. Kdysi jsem byla taková tichoučká a nechala jsem všechny dělat si co chtějí... poslední dobou jsem nějaká jiná. A možná, že je i lepší, když dám svůj názor najevo, ale uznávám, že někdy je to trošku moc. Na pana třídního si vlastně ještě nikdo nedovolil. Je vlastně docela dost podivující, že jsem se tím prvním člověkem stala já.

Každá je dobrá

13. dubna 2011 v 17:17 | Kája-15 let |  Co si myslím
Asi každý má nějakou svou oblíbenou barvu, popřípadě barvy. Na druhé straně jsou zase barvy, které se mu nelíbí. Možná že by je i rád zrušil. Ale ono by to bez nich nešlo. Když se nad tím člověk zamyslí, každá barva je dobrá, ikdyž si třeba nedovedete představit, že byste si oblíkli například fialové tričko. (nebo nějaké jiné, fialovým lidem se omlouvám)

Prší prší

12. dubna 2011 v 14:23 | Kája-15 let |  náš pejsánek fík
Nevím jak u nás, ale u nás prší. Ne dlouho, teprv nějak půl hodiny. Když jsem byla na nádraží, ještě nepršelo. Než jsem ale autobusem dojela až k nám, začalo tak trošku pršet. Jestli se tomu teda dá říct pršení, bylo to spíš takové občasné spadnutí kapky. Za ty tři minuty, co jdu od zastávky domů, ty kapky postupně padaly častěji a častěji. Spěchala jsem domů, abych moc nezmokla.

Superstar

10. dubna 2011 v 8:30 | Kája-15 let |  Co si myslím
Někdy si říkám, jestli vůbec ještě někdo sleduje Superstar. No dobře, někdo asi jo, jinak by Nova takové soutěže nepořádala. Asi těch lidí nebude málo, ale myslím, že sledovanost už opadla. Například já se nedívám. Je to už ohrané...

Hlásek jako konipásek

9. dubna 2011 v 8:49 | Kája-15 let |  Kájinči deníček
Moje úžasné nachlazení se mě nějak drží, ikdyž musím uznat, že už jsem na tom mnohem mnohem líp. Mluvím téměř normálně, tím téměř myslím to, že už je poznat, že mluvím já, ale zní to prostě chraplavě. Předtím by jeden vůbec nepoznal, že jsem mluvila já. Třeba jeden kámoš, kterého jsem potkala v autobuse, se nejdřív pořádně rozhlížel, než mu došlo, že jsem ho pozdravila já. Za těch deset minut, co jsme spolu jeli, jsme ani moc nepokecali, protože on se mi jenom smál, jaký mám hlas. No úžasné, povím vám.

MHD=spolehlivý způsob dopravy

7. dubna 2011 v 16:19 | Kája-15 let |  Kájinči deníček
Tak. Včera mě naši milí šašci na magistrátě fakt velice potěšili. Už jsem psala o tom, jak mě potěšili tím, že se jezdí zadarmo a že změnili jízdní řády. Od včerejška jsem prostě naštvaná ještě víc. Ikdyž možná že za tohle může i ČSAD a další okolnosti, ikdyž je pravda, že kdyby nekopali tak pitomě ten jízdní řád, asi by se nic nestalo. No prostě...

Otevřela jsem oči...neotevřela

5. dubna 2011 v 12:10 | Kája-15 let |  Kájinči deníček
No jejda. V noci jsem se probudila. To už u mne opravdu není nic zajímavého, mnohem zajímavější je noc, ve které se vůbec neprobudím. Pokud to nejsou noci, které neprospím vůbec, tak to jsou opravdu vzácné exponáty a všechny by měly do muzea do trezoru. Ovšem noc takhle asi nikam nezavřete. Em, dostala jsem se jinde. Zkrátka, chtěla jsem říct, že mi dělalo extrémní problém otevřít oči. Otevřela jsem je, ale zůstala z větší části zavřené. To ne z únavy, kdy jsou víčka tak těžké, že je problém je udržet nahoře. Já ty oči prostě měla slepené...

Marlay a já

3. dubna 2011 v 10:49 | Kája-15 let |  Knihy
Po delší době článek opět do čtenářského deníku. Stejně jako minule budu psát o knize, která vypráví o psovi. Podle knihy Marley a já, o které mluvím dneska, byl natočen i film. Nevím jak vy, ale já mám mnohem radši knihy. Pohodlně se usadit/lehnout, otáčet ty stránky, které jdou cítit buď stářím knihy, nebo hezky dřevem a ponořit se hezky do děje. Přitom si představovat, jak asi vypadalo, když se stalo to a to. U filmu tohle nejde...