Nově mě najdete na: www.kajinblog.cz

Aprílové počasí v květnu

7. května 2011 v 9:15 | Kája-15 let |  Kájinči deníček
Opět deníkový příspevek po týdnu. Po týdnu šíleného počasí, po týdnu bez taťky, který byl na Slovensku, aby se přiučil montovat nějaké auta či co, po týdnu, kdy se nám dařilo v hokeji, po týdnu...ani nevím čeho. Divím se, že mě nic nepřinutilo napsat článek, ani trapná paní profesorka, ani extrémně povedená souhra z klavírem, ani přepisování amaranthu a dalších věcí. Prostě je sobota a já místo toho, abych se dala do nácviku třicáté páté lekce psaní všemi deseti, abych dostala nějakou slušnou známku, píšu článek. Jakým způsobem? Nekoukám na klávesnici, používám asi všechny prsty, ale ne podle nějakých pravidel, ale prostě tak, jak mi to zrovna vyjde. Muhehe.


Po tom nabitém týdnu ani nějak nevím, co psát. Je toho strašně moc a člověk nikdy neví, kde přesně začít. Tak třeba u počasí, to je taková univerzální věc. Em. Počasí tento týden zlobilo. V neděli bylo ještě celkem hezky, ale večer trošku poprchávalo. V pondělí bylo obdobně. Přes noc se ale rozpršelo a následující den, tedy úterý, pršelo nonstop. Odpadl nám lvůli tomu trénink agility. V maxi lijáku a nepevném terénu... to by dopadlo. Trénujeme na bývalém tenisovém kurtu, takže by to nešlo, ani kdyby přestalo pršet, přivedla bych si domů oranžovou kuličku.

Pršet stejně nepřestalo. Naopak mám pocit, že pršelo víc a víc. A též se strašně ochlazovalo. Večer tu padalo něco, čemu se dalo nadat sníh. Nebyly to typické vločky, ale stejně. Další den, když jsem jela do školy, jsem zjistila že na takovém Ondřejníku to opravdové vločky byly, byl totiž úpplně pocukrovaný. Během dne to ale roztálo. Takže tak no. Od té doby je počasí celkem v pohodě, postupně se otepluje, včera už se to dalo i v tričku. Divné, ale co naděláme, že jo.

V literatuře jsme probírali bajky. No, mají mít didaktický účel, ale já bych si dovolila protestovat. Když nám profesorka četla Ezopovy bajky, měli jsme všichni problém z toho nějaké pounaučení vzít. Jakože jsme nemohli pochopit, o co v té bajce šlo, krom toho, že se tam poutník chystal na cestu a mluvil tam se psem. No jejda. Když nám pak češtinářka řekla, co z toho má plynout, tak už nám to bylo jasné, ale předtím opravdu ne.

V tělocviku jsme přestali dělat florbal, aspoň co se uplnulého týdne týče. V pondělí jsme dělali basket. Nejsem s míčem kamarádka, nemám ráda veškeré míčovky, ale řekla bych, že basketbal je na tom přece jenom ještě dobře, na rozdíl od takového volejbalu. Ten je taková super emařská hra. Nechápu, jak ho může někdo hrát, dyť to je dobrovolné ubližování. V basketu si člověk nevyláme prsty, aspoň nějaká výhoda. Ve středu jsme zas hráli tělocvičnový softbal (něco jak basebal, ale mnohem jednodušší a komornější verze). Takže, na metě jsem nebyla, byla jsem uprostřed a měla jsem chytat případné střely, které letěly mým směrem, ale ke mně nikdy nedoletěly, protože nikdo to pořádně neuměl odpálit. Já konec konců taky ne. Dařilo se mi to tak na třetí čtvrtý pokus. Vyautovali mě jen jednou, když to pan učitel chytil v letu. Agrrr. Jak nespravedlivé, že ho v tom družstvu měli. Ikdyž, naše družstvo ho jednou vyautovalo, což ho pěkně naštvalo. Muhehe.

Ten supl na tělocvik vážně má něco od sebe, s paní profesorkou tělocvikovou bychom tohle nikdy nedělali. Jojo, to že ji nemáme na tělák, mi až tak nevadí. Tím neříkám, že už ji na tělocvik nechci. Naopak. Za to ten zeměpis... Máme ji totiž i na zeměpis, jenže když tu není, máme na suplování takovou babu... no jaj. Ten její falešný úsměv....

Ve čtvrtek jsme měli skvělý dejěpis. Stačí chytře položená otázka a hned se celou hodinu mluví o nejrůznějších věcech. Od Hitlera jsme se dostali ke komunistům. Muhehe. Celou dobu povídala profesorka, my ji jen občas dali nějaký ten dotaz. A bylo to dost zajímavé. Takové hodiny mám ráda, škoda, že jich není víc. Musíme vymyselet pár dalších chytrých dotazů, které ji zabaví na celou hodinu. Začne odpovídat a při tom ji napadnou další a další věci, až se skončí úplně jinde. Na konci hodiny se rozčilovala, že jsme neudělali, co jsem měli, ale můžeme my za to? My se přece nerozpovídali. Byl to dotaz, jestli je pravda, že se Hitler předtím jmenoval nějak jinak. A ona že je to klidně možné, ale že neví, protože... blabla, začala vykládat, že kdyby učila opravdu jenom dějepis, tak by hledala různé zajímavosti, ale když učí tři předměty, tak je to dost šílené... a že původně chtěla učit jenom ruštinu a dějepis, a že když k nám přišla, tak dějepisářů bylo dost, tak učila tu ruštinu, pak přišel rok osmdesát devět, najednou všichni z němčiny odcházeli a ona aby nepřišla o práci, musela vystudovat ještě ZSV... no a už to jelo. Hodina utekla. Dokonce mi i bylo líto, že zazvonilo, klidně bych ji ještě poslouchala.

V orchetru hrajeme Palladio. Je to taková zvláštní skladba, ale zní hustě. Ze začátku jsem se vůbec neorientovala v tom rytmu, ale když jsem si to naposlouchala, tak už to tak nějak chápu. Půjde to. Možná by se to mohlo líbit i vám, opravdu to není obyčejná nudná skladba. Takže mrkněte: ODKAZ. Nebo spíš jen poslechntěte, protože klip je s holkama na pláži a já pochybuju, že si to tady čte nějaký kluk...

Kája
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama