Nově mě najdete na: www.kajinblog.cz

Noční přemýšlení o světě

24. května 2011 v 8:15 | Kája-15 let
psáno 22.5. večer, začátek psaní: krátce po jedenácté hodině
Je jedenáct. Je jedenáct a já jsem plná života. Touto dobou už většinou dávno spím, nebo jdu, celá bledá se zavírajícíma očima spát. Dnes sedím na stole, který stojí u otevřeného okna a koukám ven. Mám sto chutí se obout a projít se tmavým městem. Za nedlouho zhasnou lapmpy. Bude tady tma jako v dupce. Jen pár oken, ve kterých bydlí nespavci, bude svítit. Nespavci jako já. Zvláštní je, že je takové teplo. Jsem tu jen v dlouhém třičku a boso, přitom je mi teplo.


Hele, projelo kolem auto. Kdo kam v jedenáct večer jede? Má na krku noční službu, nebo se tak pozdě vrací z odpolední? Pojede další. Slyším to. Naklonila jsem hlavu, abych viděla svítící odrazky uprostřed cesty. Jsou však dobře udělané, takže blýskání jde vidět jen tam, z okna nemám šanci. Takhle jsem viděla jenom tu oktávku/fabii nějaké tmavší barvy. Valila si to šedesát čtyřkou někam směrem k centru města. Tabule s měřičem rychlosti blikala jak šílená, ale řidiči to bylo jedno. Chce být na místě co nejrychleji.

Zvcláštní tady takhle sedět a koukat na spící město. Šla jsem si lehnout už před půl desátou, nějak se mi však nepovedlo usnout. Myšlenky mi pořád chodily, nechtěly se uklidnit a já kvůli tomu neusla. Ve tři čtvrtě na jedenáct jsem ten boj vzdala. Došla jsem si na záchod, napila se a sedla do okna. Když člověk nemůže usnout, je třeba, aby se nějak odreagoval, třeba čtením něbo tak něco. Až za nějakou dobu si může lehnout do postele. Pak většinou usne. Mám s tím zkušenosti. K tomu oknu jsem se šla nadýchat čerstvého vzduchu, pak jsem uviděla foťák a začala jsem fotit pohled z okna. Zkoušela jsem na kolik sekund mám dát uzávěrku, aby to vypadalo hezky. Jsem cvok. Baterky pak pípáním oznámily, že jsou vybité, tak jsem ten foťák vypla, ale čerstvého vzduchu jsem se vzdávat nechtěla. Hahah. Tak tu sedím.

Pojel kolem autobus. Chudák řidič, nikoho nevezl. Jaký to asi musí mít pocit, když ví, že pracuje zbytečně? V noci přece moc lidí nejde. Ťukla jsem na mobil, aby mi pověděl čas. Aha. Poslední autobus, který tady projel. Další pojede až ráno. Doufám, že tou dobou už tady sedět nebudu. Už jsem tady takovou dobu! Nejdřív to focení, pak jen tak sedění a nakonec psaní. Přepadla mě taková melancholická nálada.... začala jsem si ty myšlenky psát. Idkyž na tom papíře nejsou tak živé, jako v mozku.

Chci ven. Chci se mrknout z nadchodu na prázdnou křižovatku. Ještě jsem ji takovou neviděla. Chci se provběhnout černým městem. Ne, nechci na ulici Míru. Připomíná mi to tu jeden večer v Polsku. Byla tma a já seděla na mole a koukala na černou oblohu plnou hvězd. Bylo to jako z Křišťálové studánky. ,,I nebesa i studánka jsou plné zlatých hvězd." S tím rozdílem, že tam nebyla studánka, ale rovnou veliké jezero. Já tam chci zpátky. Bylo tam dobře. Ikdyž mě párkrát přepadla smutná nálada.

Pálí mě oči. Asi budu muset přestat s psaním. Je tu moc tma.
..

Pak jsem v tom okně ještě seděla. Do postele jsem se odebrala ve dvanáct. Pustila jsem si hudbu, zaposlouchala jsem se do Mozarta v podání mezinárodního orchestru, jak jsme hráli v Polsku, a doufala, že přitom usnu. Houby. Nakonec jsem nastavila budíka na půl sedmé. Řekla jsem si, že se vyprdnu na nultou hodinu, abych se aspoň trochu vykašlu. Chvilku potom jsem usla.

A hádejte, co se stalo. V pět ráno jsem se vzbudila a neusla jsem. Tak jsem teda jela na sedm...
A únavu jsem za celý den nepocítila. A neodraží se to na mně ani dneska. :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ratuska | Web | 25. května 2011 v 22:04 | Reagovat

Noční procházky jsou fajn, nedivím se ti, že tě to táhlo ven :-). Taky bych občas potřebovala takovou dávku energie, včera se mi v půl druhé ráno klížila očička, když jsem zakončovala přípravu na dnešní zápočet, a ráno už mě v šest kokrháním budil budík :-(.

2 Monica Otmili | Web | 28. května 2011 v 10:21 | Reagovat

Také ráda pozoruju noc. Avšak z našeho okna není vidět nic než druhej barák... Tak si občas vyjdu do 6. patra na chodbu a tam jsem schopna strávit dost dlouhou dobu. :-)
A nevím jak to dělám, ale ať usnu kdykoliv a spím jakkoliv dlouho, ráno se mi ikdy vstát nechce a že bych někdy dobrovolně vstala před sedmou, to se mi ještě nestalo od dob, co mi bylo pět a mapovala jsem všecky seriály pro děcka, co dávali od půl šesté. :-)

3 rose | Web | 4. června 2011 v 21:15 | Reagovat

zajímavý článek... taky mě někdy přepadne takováhle nálada. :-) taková na jednu stranu smutná, ale většino jsem u toho někde hluboko uvnitř šťastná ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama