Na Martinku

12. června 2011 v 18:00 | Kája-15 let |  Když jsem byla ještě malá
Na Martinku není žádná kniha, film, divadelní hra, plány vraždy ani sexuální poloha. Je to jen a pouze hra, kterou jsme hrály se ségrou a mamkou, když jsme byly malé. Hodně malé. Proč na Martinku? Hlavní postavou byla panenka Martinka, kolem ní se to celé točilo. A když jsme si chtěly hrát, tak jsme vždycky mamce říkaly ,,Mamíí, pojď si s náma hrát na Martinku!"


Často jsme se dozvěděly, že mamka nemá čas, nebo že se ji nechce, máme vymyslet něco jiného, nebo jakýkoliv jiný odpor. Čas od času se nám ji překecat povedlo. To to potom jelo!

Původně jsem tu hru hrála jenom já a mamka, ségra na to byla ještě moc malá. A vzniklo to dost jednoduše. Mamka vzala moji panenku Martinku a začala mi s ní něco povídat. Já jsem vzala jinou panenku, tehdy Kájinku, později Terezku a nynější Johanku v jedné osobě a pak už si panenky povídaly mezi sebou. Byly to kamarádky, každá bydlela jinde a proto se navštěvovaly. Z toho se postupně vyvinula ta praštěná podoba naši hry.

Nastalo pár změn, především ve změně bydliště a v zestárnutí ségry. Už byla schopná hrát s náma. Ale jakou postavu bude hrát ona? Vzala svého plyšového medvěda a bylo. Martinka bydlela na posteli s medvědem. Kájinka/Terezka/Johanka ji to samozřejmě záviděla a tak si medvěda pořídila taky, s tím rozdílem, že jsem je hrála oba já. Ti moji dva bydleli pod stolem. Holky si pořád telefonovaly, nebo byly u Martinky. Johanka chodila na návštěvy sem a tam, mamka často říkala, že jsou ti moji strašně dotěrní. Tak pak víc telefonovali. Vždycky to zvedal Martinčin medvěd a ohlašoval se jako ,,nooo nikdooo".

Jednou mamka udělala že zvoní telefon, zvedla ho za Martinku a Martinka pak říkala: Halo? Tady žádný Ježek nebydlí, ani paní Ježková, ani Ježčata. Respektive, tehdy to byl rozhovor, doplněný pauzami, slovy cože? ano? no? a podobně, pamětnou hlášku ovšem tvoří ty věty, které jsem napsala. Do dnes si je pořád připomínáme, stejně jako koklinu.

To bylo takové pití, které pil Martinčin medvěd, který si vyfásl jméno Noo Nikdoo. Později ho pil i Milenovník, tedy medvěd od té druhé panenky. Měl prý moc rád milenu, takovou tu čokoládovou tyčinku. Čím to bude, myslíte že tím, že jsem ji já měla tak strašně ráda a v podstatě jsem nechtěla žádné jiné sladkosti?

Nemůžu přesně do detailů popisovat, jak ta hra vypadala. To by stejně nepochopil nikdo, kdo to nezažil. Tak aspoň takový náznak. Měli jste podobně šílené hry, nebo jsme my tak vyjímečné? ¨
Kája
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzmule | Web | 12. června 2011 v 18:29 | Reagovat

To máte originální :-) Taky jsme měli různé hry, většinou dost praštěné. Nojo, dětem postačí všelicos.

2 Traktůůrek | Web | 13. června 2011 v 21:08 | Reagovat

Věř mi, že kdbych popsala polovinu her, které jsme hrávaly s Adélou, počůráš se smíchy. :D MuHeHe

3 Baja | E-mail | Web | 16. června 2011 v 14:39 | Reagovat

[2]: Nějak tak.:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama