Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Říjen 2011

Sváteční foto procházka

29. října 2011 v 9:39 | Kája-15 let |  Fotky
Původně jsem myslela, že na státní svátek podnikneme něco všeci cvoci dohromady, ale postupně mi ostatní odbadli. Zbyla jsem sama. Sama jsem nešla na žádnou horu, ani jsem nejela do ZOO. Udělala jsem si jen pěknou procházku za účelem pořízení hory fotek. Procházka trvala hodinu a půl a za tu dobu jsem stihla potkat plno známých, jednoho havrana a viděla jsem jeden vlak. A jak dopadly fotky? Malý zlomek níže.

Otázky (na které asi neexistuje odpověď)

25. října 2011 v 21:22 | Kája-15 let
Proč musí být svět jako metal, tedy pěkný, ale tvrdý? Proč nemůže být pouze pěkný, bez te tvrdosti? Proč nemůže být život krásný jako zapadající slunce? A proč nemůžeme pořád být ty malé bezstarostné dětičky, jejichž starosti představují nepřebalené panenky? Proč jsme museli vyrůst? A proč sakra někteří tak strašně nedospěli? Musí se někteří chovat tak jak se chovají? Stalo by se ji něco, kdyby celý den vynechala sprostá slova? Stalo by se něco te druhé, kdyby někdy přestala špulit rty? Byl by velký problém zakázat veškeré šikaně na světě? Víte jak já bych si pak žila? Není divné, že vždycky jsem obětí šikany já? Je chyba ve mně? Jsem vážně tak pitomá a trapná? Ale i kdyby, je normální, že mi podrazí nohy a vrazí facku? Proč je na světě tolik lidí,kteřá mi pořád nadávají a něco mi dělají? Proč se moje situace přechodem na jinou školu nezměnila?

A co bych si počala, kdybych neměla Terezku a Ritchieho?

...

Na otázky které začínají PROČ mám jednoduchou odpověď: BO.
Na všechny ostatní je odpověď neznámá, můžete mi do komentářů podat návrhy na odpovědi.

Zumbistku, která hraje na elektrickou kytaru, viděla papoušky a vlastní plyšovou žábu, otravuje cizí telefonní číslo.

24. října 2011 v 15:25 | Kája-15 let |  Kájinči deníček
Kratší nadpis jsem vymyslet nemohla, jelikož píšu deníkový zápis po dlouhé době, neexistoval jediný pojem, který by celou tu dobu vystihnul, pomineme-li okoukané nadpisky znění ,,co jsem poslední dny dělala?" ,,Šílený život gymnazistky" a podobně. Musíte uznat že souvětí o jedné větě hlavní a třech větách vedlejších ve slučovacím poměru je mnohem lepší. Můžete si z něj udělat obrázek o tom, jak se mám, čili vás to osvobozuje od čtení dalšího určitě ne krátkého článku.

Pomoooc!

19. října 2011 v 15:53 | Kája-15 let |  Kájinči deníček
A je to tady. Součástí šílených nočních můr budou právě ony. V čaji budou plavat ony. V misce od psa budou plavat ony. V posteli budou ony. Na stole budou ony. Po ruce mi polezou ony. ......... ony. Kam se podívám, budou ony. Uááá! Každoroční návštěva k nám opět přišla. O kom mluvím? Jako každý rok...

Jak je těžké sehnat dobré boty (za rozumnou cenu)

18. října 2011 v 17:32 | Kája-15 let |  Kájinči deníček
Trvalo mi hodně dlouho, než jsem sehnala ty správné boty. Mám pocit, že moje velikost je prostě strašně omezená, že to snad ani možné není. Pravda je, že na tohle si stěžují všichni, což je vlastně strašně divné. Kdykoliv se dívám po botách, vždycky mají všechny možné velikosti, jen třicet sedm či třicet osm chybí...

Dlouholeté přátelství, které nezmizí

15. října 2011 v 7:14 | Kája-15 let |  Co si myslím
Terezko, je pravda že tě mám moc ráda, ale tento článek nebude o tobě, nýnrž o...pastelkách! Seznámila jsem se s nima ještě dříve, než s tebou, tak snad to pochopíš. Hned první den ve škole jsem si něco pěkného nakreslila, za od tebe jsem si ani nepamatovala jméno. :)

Finský koncert. A cvočí čajka.

11. října 2011 v 20:32 | Kája-15 let |  Kájinči deníček
Mám za sebou náročný den, celé odpoledne jsem totiž strávila koncertem, popřípadě jeho generální zkouškou a podobně. A nebyl to jen tak ledajaký koncert, jelikož to byl koncert společně s Finy. Že má naše ZUŠka různé družby už asi víte. Jedna z nich je i s finskou hudební školou, která má své sídlo ve městě Mikeli. Jako správný finofil jsem se na ně strašně těšila. A to jsem asi neměla, protože mě docela zklamali. Jako jo, jazyk fajn a tak, ale z velkého koncertu si skoro udělali koncert vlastní.

Ani by sestře nedala najíst...

8. října 2011 v 20:57 | Kája-15 let |  Kájinči deníček
Ségra měla ve středu narozky. Třináct. Čili už se těším, až budu mít šesnáct a budu zase o tři roky starší. Je to teda docela šílené, že moje malá ségra už má tolik, ale co, musím si zvykat. Třeba takový můj malý bratránek už je taky v páté třídě. Všichni stárneme. Když to tak půjde dál, budu za chvilku v důchodě, ikdyž my se toho důchodu vlastně asi nedožijeme, protože ti inteligenti to budou posunovat a posunovat. Což o to, jejich práci by dalo v sedmdesáti letech hodně lidí. Jen se hádat, zvedat ruku a nadávat do kamery...

Už jen jedno těhotenství a jsou tu prázdniny...

5. října 2011 v 21:01 | Kája
Jak optimistické, že do prázdnin nám zbývá devět měsíců. Do té doby se odnosí jedno dítě, čtyři vrhy štěňat, cca dvanáct vrhů myší a vylíhne se x vší, protože u nich prý je vývoj tak rychlý, že klást vajíčka mohou prakticky hned po vylíhnutí. Když všechny tyto nové tvory sečteme, dá nám to počet písemek, které si napíšeme. No dobře, já vím že přeháním, ale je možné, že máme pořád nějaké písemky a zkoušení? Tento týden každý den. Je to na zabití. Člověk si ani napamatuje, z čeho všeho píše, jak si má tedy pamatovat tu látku, aby to zvládnul skvěle? No ale tak, až na tu fyziku a chemii se mi daří.

Pomoc, rodinné oslavy. Jdem radši fotit!

2. října 2011 v 7:49 | Kája-15 let |  Fotky
Jsem ráda, že jsme na babiččinu oslavu nakonec brali aj psa, chtěl se projít, tak jsem ho vzala a odpočinula jsem si tak od rodiny. Asi všichni tyto rodinné sešlosti známe. A většina lidí je nenávidí. Proto by mě tedy zajímalo, proč se vůbec pořádají?