Kájin blog na Blog.cz

Dodnes s úsměvem vzpomínáme na hlášku Christiana Ribbe, ředitele a dirigenta orchestru v hudební škole v neměckém městě Herne. Padla na velkém zájezdu do Konina. Christian je vtipálek a pořád měl nějaké hlášky. Smiling, smiling, the sun is shining je nezapomenutelná. Kdybyste slyšeli, jakým tónem to podal... Proč tu hlášku ale zmiňuji: Dnes je použitelná! Neexistuje v zimě hezčího počasí, než když je sníh, pár stupňů pod nulou a svítí slunko. Takové počasí dnes je. Akorát toho sněhu by mohlo být více. Není divu, že jsem se z ranní procházky s Fifinou vrátila nejen se psem, ale i se skvělou náladou.

Ke skvělé náladě mám i parádní rýmu. Nic vážnějšího to nebude, dalo by to už o sobě vědět. Jen smrkám a mám ucpaný nos. Poprvé jsem se o nachlazení ,,dozvěděla" ve čtvrtek večer. Kýchla jsem si a měla jsem nachlazený pocit. No a od včerejška mám opravdovou rýmu. Ale jak říkám, nepoznamenává mě to nějak vážně. Teplotu mám normální a to je hlavní.

Hudební výchova umí být skvělá zábava i nuda. Pro včerejší dvouhodinovku platí první možnost. Hlavně pro případy, kdy jsme zpívali pěkné písničky a ne to prokleté proklínám. Na jednu hodinu jsme měli supl, kterému bylo úplně jedno, co provádíme. Nejlepší bylo, když jsem hrála na klavír Amaranth a Míša s Barčou mi k tomu bubnovaly. Míša u bisích, Barča měla africký bubínek. Byla to fakt paráda. Dobrá taky byla šestiručka na klavír. A Nothing else matters na flétnu.

Mamka pořád říká, jak jsem hudebně nadaná. Vadí ji snad, že na kždý nástroj, který vezmu do ruky, něco zahraju? Aby věděla, tak např. na kytaru toho moc nezahraju, jelikož musím dlouho uvažovat, jak se hraje jaká nota. (Akordy jsou nuda.) U foukací harmoniky jsem ještě pořádně nepřišla na techniku, ale umím zahrát pár písniček, na které jsem si jen tak přišla. Na klavír zahraju cokoliv jednoduššího podle not, popřípadě s nácvikem něco trošku těžšího. (Amaranth, Dreamr, Pro Elišku atd., Ever dream nechám s radostí opravdové klavíristce Terce). Ve škole jsem už dvakrát hrála na basu. Na soustřeďku s orcehstrem jsem hrála na čelo. Na zobcovou flétnu zahraju vše v rozsahu od c1 do e2. A pak tu jsou samozřejmě housličky, že. Myslím, že není nic zvláštního na tom, že zvládám tolik nástrojů. Hudbu jsem jednou pochopila, tak co. A housle jsou na techniku tak těžké, že není moc nástrojů, které by mě překvapily. Takže asi tak. Mamka mě přemlouvá, ať se v hudebce přihlásím na klavír. To už by ale nebylo ono, protože bych musela cvičit. Pravidelně. Ne jen když dostanu náladu.

Kája

P.S. Učím se finsky.

P.P.S. Mám rozečtenou knihu Králoství za veterináře.