Zajímá vás, návštěvníky mého blogu, kde bydlím? Nebo lépe řečeno jak vypadá mé bydlení? Pokud je vaše odpověď ano, je tento článek přímo pro vás. Nápad na tenhle článek jsem dostala ve snu. Zní to možná vtipně, ale je to tak. V tom snu jsem návrhů měla více a všechy jsem si je napsala do mobilu. Zápis se bohužel odehrál jen v tom snu a jediný článek, který jsem si zapamatovala, je seznámení s tím, kde bydlím.
Začneme místem, kde spím. Peřina a polštář jsou samozřejmost. K tomu nejméně dva malé polštářky, aby se mi spalo pohodlněji. Na fotce můžete vidět i tygra a medvěda. Lenoši se mi tam vyvalují... Mít plyšáky v posteli je zvyk, nedovedu si to bez nich představit. Jak spát, aniž bych se k něčemu přitulila? To nejde! Medvěd a tygr nejsou stálice, jsou tam teď a docela se to střídá, podle toho, na jaké zvíře mám zrovna náladu. Už jsem trošku větší, takže si nemůžu dovolit mít v posteli úplně všechny plyšáky jako kdysi dávno před deseti lety. A bude to i tím, že těch plyšáků přibylo.
Nad posteli visí plakáty psů. Většina je z časopisu Svět psů. Ten veliký je z časopisu Pies. Že vám ten název nezní česky? Správně. Časopis jsem si koupila v Polsku, když jsme tam byli s orchestrem. Byla docela sranda tu polštinu přelouskat. Často jsem musela čtení některých odstavců zopakovat, abych plně porozumněla. Kromě plakátů tam jsou i nějaké obrázky z bloků a nástěnný kalendář. Na jeho místě byla do Vánoc fotka nás holek z naší třídy. Ta ale může klidně stát v poličce, že jo. Už se těším na březen, až bude v kalendáři hezčí pes.
Dále uvidíte moji poličku, která je oplyšákovaná. Jsem maniak, no. S plyšáky si opravdu nějakou dobu nehraju, ale líbí se mi pořád. Kdo by nebral takové krásné berňáky. Jednoho jsem si koupila ve Vídni na Vánočních trzích. Toho malého. Terka neváhala a pořídila si ve Vídni velikého berňáka. Ten její je ještě větší než ten můj velký, kterého jsem dostala od Ježíška. Muhehe. Je tam i angry bird, kočka, husky a tak, já myslím, že všechno poznáte. Když není na poličce uklizeno, jsou tam i jiné věci, které tam odkládám z postele. Často se vyskytuje pod plyšáky kniha.
Můj stůl. Nápad, že si na něj dám sklo přišel už dávno. Nějak se ale nekonal. Loni k svátku jsem dostala puzzle s bernskými salašnickými štěňaty. Ťutínci. Složení byli za pět dnů. A teď co s tím? Rozhodla jsem se, že si puzzle ponechám na stole a přikryju je sklem. A bylo. Taťka se konečně odhodlal a jednoho krásného dne mi to velikánské těžké sklo přinesl, se slovy, že když ho rozbiju, tak se asi zblázní. No dobře, řekla jsem si, dala sklo na stůl a nechala ho tak. Postupně se mi zdálo místo na stole vedle puzzlí strašně prázdné. Začala jsem ho tedy vyplňovat pohlednicemi a fotkami. A teď tajemství. Pssst. Pod puzzlemi se nachází lístek na Nightwish. Z bezpečnostních důvodů vám jeho polohu neupřesním. (Ale je pravda, že bych mohla zkontrolovat, zda je papírek s krásným nápisem v pořádku. Už jen jedenáct týdnů a jeden den!!!)
Když někdy dělám úpravu věcí pod sklem, vypadá to, že mám na stole strašný nepořádek. Ségra se vždycky směje a říká, že si na ten svůj bordel taky pořídí sklo. Hm. Nejsem si jistá, jestli by na těch jejich hromadách drželo.
Nad sklem se nachází kalendář, housličky a fotka. V kalendáři mám (mimo jiné) u každého dne napsaný počet dní, které ještě zbývají do koncertu. (Jsem cvok.) Se zápisem zbývajících dnů začala ségra loni na konci roku, kdy odpočítavala dny do prázdnin. Je to fakt super. :))
Polička ve stole je směs všeho možného. Jsou tam všechny mé řetízky, náramky, korálky a podobně. A také kamínky, na které jsem cvok. Růženiny jsou nejlepší kamínky na světě. Pak je tam vidět i láska k hudbě a ke zvířatům... Opravdu vše, co mám ráda.
A nakonec knihy. Doopravdy jich vlastním mnohem víc, ale v pokoji mám jen ty nej, nej, nej. A poseoutkou začínají ségřiny knihy ;)
Možná jste si všimli, že mám ráda psy.
Kája
Omluvte kvalitu fotografií. :)
někteří jsou hold milovníci aut, někteří milovníci starožitností a někteří milovníci psů... 
někdo sbírá to a druhej ono... a někdo vůbec nic 
Příjemný pokoj :) Jak na učení, tak na odpočinek :)