,,Tvrdé a měkké i v řeči nerozlišujeme." řekla nám paní učitelka. Pak dodala stranu, na které se tato poučka nachází a my se ji měli naučit nazpaměť. Následující roky do nás všichni češtináři cpali nejrůznější podivná pravidla, podle kterých se nám podaří určit, zda máme napsat i nebo y.
Paní učitelka nám to ale řekla špatně. My i a y neříkáme stejně. Nevím, jak to je v jiných koutech naši republiky, ale co si tady všímám, většina lidí to rozlišuje. A když slyším někoho, jak to nerozlišuje, trhá mi to uši a někdy dokonce musím přemýšlet, co chtěl ten člověk vlastně říct. Em. Takže. Možná že ve spisovné češtině se i a y příliš nerozlišuje, ale příjde mi to značně nelogické a nikdy mě žádný češtinář nepřeučí.
Tvrdé a měkké souhlásky jsem se naučila perfektně. Na tvrdé si dokonce ještě pamatuju básničku. Co se týče vyjmenovaných slov, s těmi jsem na tom dost bídně. Zvládnu vyjmenovaná slova po B, protože jsme se je učili první, takže jsem se je ještě učila s jakýmsi zápalem, pak po Z, protože jich je málo, nyní jsem zjistila, že ovládám i L. Ale ten zbytek? Možná bych polovinu poskládala. K čemu je ale vědět nějaká slova, když je člověk neumí použít v praxi? Nikdy jsem se pořádně nenaučila, jaké slovo se od jakého odvodí.
Později přišly horší věci. Shoda přísudku s podmětem, rody a já nevím co všechno. A teď se dozvíte něco tragického. Těmto věcem vůbec nerozumím! Ááá to je strašné! Pokud to tak nevidíte, viděla to tak aspoň moje třídní na základce, se kterou jsem svedla několik hádek o tom, že takové věci mi opravdu v životě budou k ničemu. Ona to však nechápe. Je jedna s těch lidí, kteří nemají problém říct ,,sír". Nikdy nechápala, že písemky na i y mám úplně bez chyby. Nikdy nechápala, že jsem vždy věděla, jaké písmenko tam patří, ale nikdy jsem nevěděla proč. Odpověď, že píšu tak jak mluvím mi neuznávala...
Ale je to tak. A když náhodou udělám nějakou chybu, tak je to spíš proto, že ono slovo neznám a nerozumím mu. Ikdyž to je problém spíše mladších let. Jak to máte vy? Jak mluvíte, jak píšete? A pokud v řeči i a y nerozlišujete, jak to máte s psaním? Musíte si opravdu většinu jevů zdlouhavě odvozovat? Nebo jste sečtělí a nedělá vám to problém? Anebo mluvíte jako já a tudíž s psaním opravdu žádný problém nemáte? Myslíte si tedy, že ty pomůcky jsou jen učebnicový výmysl? Pište své názory a zkušenosti, jsem opravdu zvědavá, jak to mají jiní.
Kája
a lidi ve vlaku mi řekli, že mám strašný přízvuk... ale psát správná íčka umím takřka dokonale (až na výjimky)
nijak..krom třetí osoby nerozlišují nic a většinou, ikdyž se objeví výjimka s has/have...was/were, tak hledají jak se jí co nejrychleji zbavit...my jsme prostě ten přechod...
Ono je to tak, že lidi jako ty nebo já, co hodně čtou, si nepotřebují nic odvozovat, protože jim ty správné písmenka naskočí automaticky. Proto nikdy nemusíš přemýšlet jestli se "jazyk" píše s y nebo i, protože jsi to slovo viděla 100000x napsané.