Je to chvilka, co jsem knihu naposledy zavřela. Stihla jsem se jen převléct a nastartovat počítač. Mé myšlenky tedy budou silně omámeny dojmem z knihy. Přečetla jsem ji rychle. Začala jsem v soboru a skončila teď. V sobotu jsem přečetla jedenáct kapitol, v neděli deset, včera byl rekord osmnáct kapitol a dnes zbytek, tj. jedenáct. Do toho jsem stihla dělat hromadu jiných věcí. A kdybych nebyla včera tak unavená, dočetla bych to už večer. Znáte ale únavu, při které se vám ani nechce jít spát, protože se předtím musíte ještě napít, jít na záchod a tak?
Název knihy: Zvěrolékař a psí historky
Autor: James Herriot
Ano, ano, opět jsem přečetla knihu, která povídá o zvířatech a jejich doktorovi. Jsem to prostě já. O tom vypovídá také fakt, že se jedná o knihu, která popisuje zážitky se psy. Povídek je celkem padesát. Některé jsou veselé, jiné smutné. Vě většině z nich je pes blízko smrti a lékař/i se mu snaží pomoct. Je zajímavé, jaké podmínky kdysi měli a jak se jim i přesto dařilo léčit nebezpečné nemoci a provádět náročné operace.
Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
V knihovně jsem k Herriotově poličce šla s velkou jistotou. Polička byla plná různých knih. Dlouho jsem přemýšlela, kterou vezmu. A pak jsem uviděla tuhle. Název říkal, že si ji prostě musím půjčít.
Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
psí život
Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
pomáhat
S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Začnu tím, kým bych nechtěla být. Určitě ne veterinářem! Ikdyž zvířata miluju, nejsem vhodná k lékařské práci. Chtěla bych být lidmi, u kterých příběh neskončil smrtí zvířete. Nejlepší by samozřejmě bylo být tou menšinou, která v příběhu vystupuje ne kvůli nemoci, ale kvůli nějakému jinému zážitku se psy, třeba ovčácké závody a podobně. Tito páničci neměli se psy příliš velké starosti a mohli se s nimi radovat. A ti, kteří měli psa těžce nemocného a následně se jim vyléčil, museli zažívat veliké štěstí. Za to příběhy se špatným koncem... v jednom příběhu se dokonce pániček mrtvého pejska zabil.
Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
V každém příběhu z těch padesáti? Raději budu myslet na celou knihu. Jak jsem již psala, byla zajímavá. A líbily se mi dodatky kurvízou pod každým příběhem, kde autor napsal své dojmy a podobně. Z nich také vyplývá, že každý případ prožíval a nikdy mu nebylo jedno, co se zvířetem nakonec bude.
A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Ty smutné příběhy. Už kvůli mě by mohli před každý příběh, který končí smrtí, napsat upozornění. Pak bych takové příběhy nečetla. Po každém špatně skončeném příběhu jsem musela chvilku přemýšlet, jestli to tak opravdu muselo být. A pak jsem měla smutné sny o psech. Jsem v ohledu psů citlivá, já vím...
Hodnocení: 8/10. Jeden bod si schovávám pro knihu, která mě opravdu ohromí, druhý strhávám za ty neohlášené smutné konce.
Otázky pro vás:
- Znáte Herriotovy knihy?
- Jste také takoví zvířatofilové jako já?
- Měli byste nervy a žaludek na práci lékaře? (zvířecího i lidského)
- Máte doma zvíře? Mělo už někdy nějakou větší nemoc či úraz?
Kája
Ano, ano, ano, ano.
Bohužel, nemoci patří k životu a ani zvířata se jim nevyhnou. A se smrtí je to stejné.