Nově mě najdete na: www.kajinblog.cz

Frýdlantští blázni v Anglii (zápisky + fotky); část čtvrtá: City of London a dlouhá cesta domů

24. června 2012 v 9:18 | Kája-16 let |  Kájinči deníček
Probudily jsme se, podívaly se z okna a zjistily veselou věc. Nepršelo! A co víc, dokonce i vykukovalo sluníčko. Nálada se mi hned zlepšila. A to jsem ji prosím předtím měla dobrou. Naši adoptivní maminku změna počasí také zřejmě potěšila. Skoro až tancovala po kuchyni.


Po snídani jsme zabalily poslední drobnosti a naložily je do auta. Za ty tři noci se mi v rodině zalíbilo a klidně bych zůstala delší dobu. Co se dá dělat, musely jsme odjet. Na ,,meeting point" nám maminka zastavila přímo u autobusu, abychom se nemusely se zavazadly tahat daleko. A potom nás k sobě přitiskla, popřála nám šťastnou cestu atd. Na rozdíl od ostatních rodičů, kteří otevřeli kufr, řekli ,,bye bye" a odjeli.

Z Baxley do centra Londýna to není daleko. Jet o pár hodin dříve, byli bychom tam hned. V osm hodin pracovního dne to však bylo o nervy. Do Londýna jezdí hodně lidí, takže cesta byla pěkně ucpaná. Opačný pruh, vedoucí z města, byl skoro prázdný. Předchozí dva dny jsem v něm také jeli a jak jsme se těm druhým smáli. Teď jsme sami byli součást ucpaného pruhu a smáli se jiní.

S horou nervů jsme to však zvládli na jedničku, takže jestli chcete, můžete nám dodatečně zatleskat. Najednou jsme stejně jako první den jeli přes Tower bridge. Tentokrát jsme však měli chodit po City, takže autobus zastavil kousek za ním, vyhodil nás a odjel někam odpočívat.

Kdybych si pamatovala, co všechno jsme viděli, vůbec by mi to nevadilo. Jako první to byl Tower. Potom Tower bridge. Následovala důležitá věc, a sice záchody. Nesmějte se. Od odjezdu z rodin uběhlo dost času. Pak jsme dostali za úkol seřadit se do dvojic a šli jsme rušnými ulicemi. Pořád byly nějaké přechody, což znamenalo ,,rozprostřete se, ať nás přejde co nejvíc!" Když už jsme u těch přechodů, musím poznamenat, že tam nemají naše zebry, ale jen čtverečky, které přecházecí místo ohraničují.

Zastavili jsme se v muzeu Bank of England. Na začátku jsme prošli kontrolou. Pak jsme si muzeum mohli procházet, jak nás napadlo. Největší atrakce byla určitě cihla zlata v hodnotě víc než čtyřista tisíc liber. Mohli jsme si ji totiž osahat a zvednout. Bohužel bylo zlato pečlivě za sklem a vedla k němu jen úzká díra na ruku. Navíc byl člověk hlídán kamerou. Takže jsem nezbohatla. Dokonce jsem o pár liber přišla. Byla sjem totiž pevně rozhodnutá, že budu celý den utrácet, a tak jsem si v muzeu koupila hrnek s fotkou westminsterského paláce a červeným autobusem. Pozadí je černobílé a autobus barevný. Hrnek tu teď stojí na poličce. Bojím se ho používat, aby se mu nic nestalo...

Pak jsme zase šlapali. Viděli jsme ošklivou věž Sviss re, střep a další. Proč si ničí nádherné město skleněnými hnusy? Rozchod jsme měli u katedrály svatého Pavla. Tu jsem si poctivě nafotila, napapala jsem se u ní a v suvenýrech naproti si koupila pěkné londýnské tričko. Žádné obyčejné I love London, prosím!

Pobavil mě název giglacího mostu. Škoda, že už se vůbec negigle.

Co si ze dne opravdu pamatuju, je válečné muzeum. Pamatuju si ho proto, že jsem v něm tak trpěla. Kdybych chtěla, mohla bych sedět před muzeem, ale sama? Dvě hodiny jsem tedy musela chodit uvnitř. Uuuuch. Pěkně se mi ulevilo, když jsem vyšla ven. Vedle bylo občerstvení, tak jsem si chtěla dát fish and chips. Jenže z neznámého důvodu mi dali jen chips... Ryby jsem se nakonec dočkala až včera na oběd.

Po muzeu už jsme pomalu ale jistě mířili k autobusu. Šli jsme kolem řeky. Měli jsme krásný výhled na Tower bridge. Nemusíte moc přemýšlet, aby vám došlo, že můj foťák tam musel makat jak otrok ve starověku.

Před odjezdem jsme se ještě zastavili u záchodů a suvenýrů. Tam jsem s taškou přes rameno s nápisem Londýn k pokladně. Když jsem byla skoro u ní, jako blbec jsem se otočila a tašku vrátila. Teď toho samozřejmě lituju. Ve čvrt na osm jsme nasedli do autobusu a jeli pryč z víru velkoměsta směrem k přístavu.

Cestou jsme se ještě zastavili v Catenbury, abychom se podívali na kadedrálu. A hurá domů! (Už jen dvacet dva hodin a jsme tam!)

Do Doveru jsme přijeli rychle. Tam jsem si nafotila přístav, viděla jednu odpolouvající loď, na trajketu jsem utratila pár liber... Říkali nám, že traket na cestu zpátky bude nějaký obrovský kolos, ale jeli jsme jiným. Byl menší než ten, který jsme přijeli. Možná proto se loď více houpala. Při chůzi se mi trochu motala hlava. Radši jsem si lehla. Ani nevím jak se mi povedlo usnout... Probudila jsem se akorát včas, chvilku předtím, než nás upozornili, že za chvíli budeme v Calais. Našli jsme si schody správné barvy, tam jsem si sedla a zase usínala. Z autobusu si pamatuju větu ,,spočítáme se". Pak nic nevím až do záchodo pauzy v Belgii. Byla jsem unavená z celého dne a omámená kinedrylem, tak se nedivte.

Od pauzy v Belgii do ranní přestávky v Německu jsem pospávala, ale už jen tak trochu. Vnímala jsem, co se děje kolem. Cesta však ubíhala. Pak začal teror. Německo se neskutečně vleklo. Radostně jsme přijali zprávu, že za dvě hodiny budeme v České republice. Co je nám ale do České republiky, když vjedeme v Čechách a my bydlíme až ve Slezsku? Na cestě Českou republikou jsem trpěla ještě víc než u Němců. Na D1 nás dokonce potkala zácpa. No chtělo se mi vrčet.

Všechno jednou končí, takže jsem se nakonec dočkala. Brno, Olomouc, Starý Jičín, Nový Jičín, Příbor, pošahané objezdy u odbočky na Hukvaldy, Chlebovice, Místek, přejet řeku a jsme ve Frýdku! Abych pravdu řekla, tenokrát se mi vlekla i cesta z Příbora, a to mi to vždycky tak uteče.

Obyčejně se zdá cesta domů kratší, tady to bylo naopak. Takže kdybych měla hodnotit, co bylo na zájezdu nejhorší, určiě by vyhrála cesta důmů. Fuu.












Ještě pár fotek z prvního dne chození po Londýně, tj. 10.6. :






No em, a chtěla jsem ještě něco dodat, ale nějak nevím co. Takže definitivně končím zápisy s Londýna. Jestli ještě někdy napíšu, tak už to bude spíše zmínka :)

Kam jste kdy cestovali vy? Piště do komentářů. A držte nám palce na agility závodech :)

Kája
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cheer-mandarinka | 24. června 2012 v 9:57 | Reagovat

wau :DDD

2 Karol Dee | Web | 24. června 2012 v 10:03 | Reagovat

byla jsem na úplně opačné straně Londýna, na Oku a u Big Bena a vidím, že mi toho dost ušlo. Někdy bych si to chtěla zkusit, tady to dočasné bydlení v nějaké rodině...doufám, že ten náš gympl bude něco takového taky organizovat.... fotky máš krásné! :)

3 loup-garou | Web | 24. června 2012 v 10:08 | Reagovat

Ty kráso, to jsou úžasné fotky :O umíš moc dobře fotit :) a ten Londýn, páni! To musel být zážitek, snad se tam příští rok taky vydám

4 mea-phantasia | Web | 24. června 2012 v 10:10 | Reagovat

Já tak nemám ráda tyto články, co mi připomínají, že jsem se před dvoumi měsíci vrátila... hned bych jela zase. A taky že pojedu. Krásně napsané, vyvolává to ve mě vzpomínky a tu touhu vrátit se. Proč se zrovna teď musí všichni vracet z Anglie? :D A (he, škodolibost sama) potěšilo mě, že jsme nebyli jediná škola, co jela dvacet dva hodin autobusem. Úplně jsem zelenala závistí, když mi tam ve škole nějací Rakušáci oznámili, že letěli letadlem. A... až pojedu příště, nechám si na Londýn samotný aspoň dva týdny. :D

5 sisusik | Web | 24. června 2012 v 10:24 | Reagovat

Zahlasovala by si prosím za Paula Weslea rada oplatím http://kajush-t.blog.cz/1206/1-kolo-najoblubenejsia-celebrita#komentare

6 Káče | Web | 24. června 2012 v 11:11 | Reagovat

Wau :D Asi před třemi týdny naprosto stejnýmísta :D Dokonce i Bexleyheath :D Doufám že jste si to užili jako já :-)

7 David | Web | 24. června 2012 v 11:33 | Reagovat

Tak to jste teda měli štěstí na dobrou rodinu. :-) Opět pěkné fotky a článek. Škoda, že tento "seriál" už končí.
Jinak zrovna v pátek odjeli rodiče do Chorvatska, což mi nevadí. Ale začátkem září jedeme navštívit tetu do Švýcarska, tak tam se těším. :-)
Tak ať se na závodech daří. ;-)

8 nikola | 24. června 2012 v 13:50 | Reagovat

kdy mám držet ty palce?:-)

9 Kája | Web | 24. června 2012 v 14:02 | Reagovat

Už není třeba. Závody skončily. Jak proběhly se dozvíte někdy příště. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama