Nově mě najdete na: www.kajinblog.cz

Frýdlantští blázni v Anglii (zápisky + fotky); část první: Cestování a chození po Londýně

16. června 2012 v 21:45 | Kája-16 let |  Kájinči deníček
Parta frýdlantských bláznů vyrazila na cestu v sobotu brzo ráno. Někteří nastoupili už ve Frýdlantě, jiní se přidali až ve Frýdku. (Včetně mne) Byl to můj taťka, kdo se tak objetoval a čtyři cvoky od nás zhora svezl na nové autobusové stanoviště. Měla jsem pěkně vymyšlenou trasu a kdy koho prozvoním. Díky tomu všechno skvěle klaplo a na místě srazu jsme byli s pět až deset minut dlouhým náskokem. Krom profesora z Lískovce, který přijel chviličku před náma (soudě podle toho, že byl na stanovišti jeho autobus MHD) jsme tam byli první.


Postupně přišli i ostatní. Pořád jsme říkali něco ve stylu ,,to bude super". Také jsme si dělali srandu ze všech autobusů kolem. Přijel starý typ MHD a my hned, že tím určitě pojedeme. Takových moderních autobusů přijelo opravdu hodně. Když tu najednou se z cesty ozval divný hluk. Najednou kolem nás projel obrovský dlouhý autobus. Jenže co to? Jel dál! Zjistili jsme ale, že se jel jenom otočit a že se opravdu jedná o náš autobus. Tak jsme popadli věci, naložili zavazadla a nastoupili. Usadili jsme se podle předem určeného zasedacího pořádku.

Sedm hodin jsme projížděli Českou republikou. Celkem to trvalo sedm hodin. Do zahraničí jsme vyjížděli někde na úrovni Mariánských Lázní, přesněji vám to neřeknu. Viděla jsem to na cedulu u výjezdu z dálnice. Jinak moc nemám přehled o naši trase. Pokračovali jsme do Německa. Ve Frankfurtu jsme jeli kolem letiště. Viděla jsem díky tomu plno letadel, jedno, zrovna vzlétavalo a pár dalších, které ještě seděly na zemi. V Kolíně nad Rýnem jsme zase obdivovali řeku. Je to prostě něco úplně jiného než naše Ostravice.

O samočistících záchodech jsem už psala minule, ale musím je zmínit ještě jednou. Pobavily totiž opravdu všechny holky. Každá, která vycházela z kabinky, se smála a měla řekla něco o tom, že je to vtipné.

Po poslední zastávce v Německu jsem si řekla, že se uložím ke spánku. Moc mi to teda nešlo, pospávala jsem jen lehce, všechno kolem jsem vnímala. Ale aspoň něco. Úplně jsem se probrala až za čtyři hodiny v Calais. (Proč se to sakra čte jako Kale?) Čekala nás pasová kontrola. Bylo to poprvé, co jsem pas využila doopravdy. Dříve mě v zahraničí nekontrolovali. V Calais jsme si stoupli do dlouhatánské fronty a trošku jsme se nervovali, abychom prošli. A aby nám prošel autobus. Před námi byli na kontrole černoši. Pak jsme přišli na řadu my. M. byla u jedné celnice první člověk a tu strašně zajímalo kam jedeme, na jak dlouho a kdo je náš učitel. Proto se s ní M. vybavovala delší dobu než všichni ostatní. Znepokojilo nás to. Báli jsme se, že je problém. Když M. ukázala na profesorku, lekla se i ukazovaná a snažila se k M. rychle dostat. Než se tam však dostala, M. už byla propuštěna. Až mnohem později jsem se dozvěděla, jak to bylo doopravdy.

Po pasové kontrole jsme měli hodně času na trajekt. Povedlo se mi usnout a to dokonce tvrdě. Akorát jsem přitom nachládla. :( A to jsem byla dobře oblečená. Probrala jsem se uprostřed proslovu, jak se máme na trajektu chovat. Díky tomu jsem to nevěděla, ale snad jsem na lodi nedělala nic špatného.

Myslela jsem, že se bude trajekt houpat a že by mi mohlo být špatně, tak jsem si předem vzala víc kinedrylu než do autobusu. A co se nestalo? No, nestalo se to houpání. Houpalo se to trošku ještě v přístavu a pak když jsme připlouvali, ale jinak to bylo maximálně v pohodě. Kdybych se nedívala z okna, nevěděla bych, že plujeme. Nedívat se z okna by však byla škoda, protože vycházelo slunko. Bylo to moc krásné!

Do Londýny nám zbývaly dvě hodiny. Cestou jsme si udělali přestávku na ranní hygienu a tak. Dala jsem si moc dobré kafe, které mě na pár hodin postavilo na nohy. A pak hurá na procházku v hlavním městě Velké Británie!

Viděli jsme toolik památek, že je snad ani nevyjmenuju. U každé nám průvodkyně nacpala do hlavy spoustu informací. Není tedy divu, že jsem to ještě nevstřebala. Třeba jednou otevřu průvodce a řeknu si: Aha, to je to! ale teď opravdu ne. Mám v tom zmatek. Bylo to všechno moc narychlo!

Říct můžu snad to, že první přestávku jsme si dali v Hyde parku. Och! Ještě jsem neviděla tak velký park. Jsem zvyklá na naše parčíky. Takový rozdíl. Velkou atrakcí byly divoké husy, které tam plovaly po jezírku. Někdo z naší třídy je totiž začal krmit, a tak se jich tam nahromadilo opravdu hodně. A vůbec se nebály. Daly se pěkně vyfotit.

Další zastávku jsme měli u suvenýrů. Osobně jsem si nic nekoupila, ale musela jsem asistovat Ritchiemu. Je to velký fanda Iron Maiden. Ti pocházejí z Velké Británie. Takže suvenýry byly plné jejich věcí. Uf uf ugf. Strávili jsme tam dost času, než si konečně vybral. A pak už samozřejmě do žádných obchodůl nechtěl. Ani na tržnici, což byla naše třetí zastávka. Přitom tam bylo tolik blbůůůstek. A taky pouliční ,,umělci". Ehm. Ten, který dělal z balonků zvířatka a pak chodil po laně, byl dobrý. Další dva, se kterými jsme měli čest, byli pouze velcí šašci.

A pak hurá na ,,meeting point", kde nás čekali náhradní rodiče. Byla jsem nervozní. My to ale vyhrály! Dostaly jsme skvělé rodiče! Hlavně skvělou maminku. Pořád si s náma povídala. Měli pěkný dům. Dávali nám pořádné a dobré jídlo. Po večeři jsme mívali dezert. Prostě paráda! Jen mi tam chyběl nějaký pes. Maminka měla na zahradě jen holubník. Proto po zahradě chodili strašně tlustí holubi. Fakt tlustí. Viděli jste někdy tlustého holuba? Já předtím ne.











Jak proběhl první večer v rodině a jak jsem se měla druhý den se dozvíte v příštím článku :) Nemůžu tolik zážitků narvat do jednoho.

Kája
P.S. Fotky jsou z dne stráveného v Londýně, o kterém jsem psala. :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 David | Web | 16. června 2012 v 21:59 | Reagovat

Moc pěkné fotky a článek, těším se na další. ;-)

2 Dominikísek | Web | 16. června 2012 v 22:25 | Reagovat

:-) Jak vidím  podle fotek, šli jste UPLNĚ stejnou trasou jako my, přesně si i ty phly památek a míst vybavuji. :-)

http://dominikisek.blog.cz/1206/par-fotek-z-anglie

3 Markéta | Web | 22. června 2012 v 13:40 | Reagovat

Já bych tak strašně moc chtěla do Londýna. Našetřím si na něj a pojedu příští rok, protože naše škola taky jezdí. Dokonce byla ve stejném termínu jako vy. No du číst druhou polovinu :D a ty fotky sou super, mě tam vždycky nkdo vběhne když jedeme jako škola :-)

4 Terka | Web | 26. června 2012 v 13:26 | Reagovat

Londýn je krásný, já byla maximálně na Slovensku a v Polsku jinak jsem na tom s cestováním bledě a ve škole se taky nic takového nekoná takže mám smůlu.. ale to jste měli dobré, že se s vámi bavila, protože tak jste zlepšili svoji angličtinu :))

5 Nikolas | Web | 26. června 2012 v 14:25 | Reagovat

V Londýně jsem byla. Kdysi. Ale po pravdě už bych tam nejela, nemám ráda haldy turistů a profláknutá místa. Z turistických prostředí je mi špatně. Ale Anglie je dobrý start, pokud chce člověk dál cestovat. A na angličtinu taky fajn. :) Jen se prostě hrozně bavím, kolik lidí kolem mě tam jezdí.

6 Penelope Carolin Olivier | E-mail | Web | 13. července 2012 v 17:39 | Reagovat

Jé... Tak to jsi měla pěkné. :D Já abych pravdu řekla jsem si cestu tam užila. Já jako opravdový neznalec dlouhých cest autobusem jsem měla oči jak pumlíče a šíleně jsem si užívala jen to, že jsem se v jogistických polohách vrněla na sedadle, vzrušeně koukala z okénka a dobrodružné noční zastávky na německých benzinkách. :D Ty záchody byli fajn... Taky nás vyhnali ven a prohlíželi nám autobus. :-D Před námi byli indové a ti angličani na nás hrozně podezíravě zírali a byli hrozně nerudní. Trajekt se pro mě houpal hrozně. :D Mě je blbě absolutně v jakémkoliv dopravním prostředku (metro, autobus, normální MHD, vlak, letadlo, lodě!). V našem autobusu mě blbě nebylo, ale na trajektu to bylo horší. Daleko horší... Navíc mě štval ten odér z testovácích voňavek v těch obchůdcích. Přežila jsem to. :D Tam i zpátky. Tam jsem zapomněla kinedril, ale zpátky jsem si vzala celý jeden a ostatní si mysleli, že jsem si snad něco šňupla. Celou cestu jsem tam omráčeně ležela mezi ostatními cestujícími. :-D
My v Hyde Parku vůbec nebyli. :-? Nebo si to nepamatuju. :D Památek jsme taky prošli mraky. A vůbec mě nezajímalo, kdy je kdo postavil. :-D
Máte velký štěstí, že jste měli dobrou rodinu. Pro mě to byl zprvu šok. :D Měli jsme černošskou rodinu, z které se o nás starala jen matka. Bydleli jsme v pokoji na pohovce. A kromě stolku s židlema, akvárkem s oranžovýma tlustýma rybičkama tam byla jen lcd telka. :D Moje kámoška, když jsme jim předávali české dary, jim dala i omylem svůj pas. :-D Ta paní s toho byla úplně vykolejená. ;-) Jiná skupinka z naší třídy nám vyprávěla, že jejich hostitelka jim ukazuje její dovednosti s mačetama a má sebevražednou kočku. (Prý neustále třískala hlavou do okna) :D Sranda je, že nikdo z těch angličanů netušil, kde je ČR. Naše hostící madam si myslela, že jsem odněkaď z Austrálie, další třeba, že jsme přijeli z Ruska. ;-)
Moc poutavý článek. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama