Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Nicnedělání ve škole

30. června 2013 v 10:45 | Kája-17 let |  Kájinči deníček
Poslední dny se ve škole vůbec nic nedělá, což určitě všichni dobře znáte. Sestra na ZŠ to samozřejmě měla volnější než my, poslední týden k nim ani nechodili učitelé, byli jen s třídním a režim téměř neměli, takže většinu ,,vyučování" (které bylo zkrácené) seděla s kamarádkama na chodbě nebo v hudebně u klavíru. My jsme měli vyučující, měli jsme jakože jejich hodin, ale učili jsme se asi jenom ve fyzice.


Školní výlet jsme měli ve středu a ve čtvrtek. Lepší by to samozřejmě bylo ve čtvrtek a v pátek, ale třídní už měla na páteční odpoledne dávno něco zařízené, a tak to nešlo. O týden dřív by nás nikdo nepustil, výlety byly povolené pouze na týden během sportovního kurzu předmaturitních ročníků. Jen 2.A měli pro svůj výlet zvláštní termín. To proto, že mají za třídního tělocvikáře, který jel na ten slavný sportovní kurz.

Den po školním výletě jsme trapně museli naklusat na jeden den do školy. Pár lidí se na to vykašlalo. Abych se nenadřela, měla jsem na devět. Odpadla němčina - vyučující kurz. V angličtině jsme si pustili nějaký film. Nesledovala jsem ho. Radši jsem si pokecala se sousedem a pak jsem se uložila ke spánku. Neusla jsem. Dostala jsem se jenom do fáze, kdy vám zvuky z okolí připadají, jakoby zněly od někud z daleka.

K učení opravdu došlo pouze ve fyzice. Myslím si, že on by si to neodpustil. A přesto jsme pořád pozadu. Zdlouhavě počítáme jednoduchá úlohy. Nejkrásnější je, jak potom na písmku dostaneme mnohem těžší příklady a máme je vypočítat rychleji, než on počítá ty jednoduché. To mě vždycky potěší.


Celý den jsme doufali, že nám odpadně poslední hodina. Dozvěděli jsme se totiž, že den předtím poslední hodiny odpadly z důvodu velkého horka. V pátek už asi takové horko nebylo. Nebo nás možná jenom chtěli naštvat. Každopádně jsem tam museli být i šestou hodinu. Puštěni jsme byli o čtvrt hodiny dřív. Češtinářce se nechtělo učit stejně jako nám.

V pondělí a v úterý jsme měli příjemnou změnu rozvrhu - končilo se po páté hodině. Kdo by byl proti! Pondělí bylo extra trapné, skoro nemělo cenu tam jezdit, neučili jsme se. Druhou hodinu jsme se fotili. Haha. Krásný důkaz toho, jak se naše třída umí ,,domluvit". A jak si někteří myslí, že všechno můžou řídit. Venku pršelo a fotografka nás chtěla cvaknout na schodech. Už jsme skoro všichni seděli, když spolužák prohlásil, že se chceme venku. (Kde přišel na to, že může mluvit v množném čísle?) Fotografka se toho chytla že teda jo. Vymyslela docela zajímavý způsob focení: vyfotí nás z okna jak neuspořádaně stojíme. Docela dobrý nápad, kdyby nepršelo.

Hodně nás mrčelo, že v dešti bude houby fotka. Oni se teda pokusili být spravedliví a řekli, že se bude hlasovat. Opravdu to byl jen takový pokus. Spolužačka se zeptala, kdo se chce fotit venku, pár lidí zvedlo ruku a ona na to ,,aha, takže většina". Přitom to byla asi tak třetina, takže většina byla proti. Co proti nim zmůžeme? Celkem mě mrzí že to u nás takhle funguje. Stejně tak dárek pro třídní. Měli jsme vymýšlené thajské masáže. Pak jeden člověk přišel s tím, že to třídní neocení a už se vymýšlelo něco jiného. Nejvíc mě mrzí, že dvě holky, o kterých jsem si vždycky myslela, že jsou v pohodě, úplně zpitoměly, jsou protivné a cítí se jako královny, které o všem můžou rozhodovat. Jak máme příští rok uspořádat ples?


Kdybych v úterý nemusela přednášet, asi bych se na školu fakt vykvákla. Jenže já to češtinářce dlužila za jedničku. Spolužáci opět předvědli svou hloupost. Před hodinou řešili, že budu přednášet, mělo by se to natočit a pak se pitomě smáli. A to jenom proto, že jsem přednášela já. Nechci se nějak vychvalovat, ale přednášet umím. Jak jinak bych mohla být celý život úspěšná v recitačních soutěžích? Jsem ráda, že je dva měsíce neuvidím.


Celé úterní odpoledne jsem doufala, že nebude další den pršet. Čekala nás totiž skvělá exkurze. Účast docela chabá, ze dvou tříd, do kterých chodí třicet lidí, nás jelo 38. Jeli jsme vlakem. Už si pomalu začínám na tu otravnou cestu do Ostravy zvykat. Vlak nejede až do ZOO, museli jsme se projet ještě trolejbusem. Pěkně jsme se mačkali. Pro Frydečaky žádný problém, jsme zvyklí z našich sardinek (rozuměj autobusům MHD v dopravní špičce).

Ostravská ZOO je teď poněkud v rozestavěném stavu. Staví se nová vstupní budova. Vstupenky se teď prodávají mnohem dál v mobilních buňkách. Museli jsme si na ně vystát hodně dlouhou frontu. Kupovali jsme si totiž každý sám. Pak jsme se dozvěděli, že máme hodinu a půl až dvě hodiny rozchod, podle toho, jak se nám bude chtít. Já jsem měla jasno, proč bych svou návštěvu zbytečně krátila? Vyšli jsme v šestičlenné skupince. Já a pět kluků. Celkem mě to děsilo. Tři kluci se naštěstí odpojili. A přidala se k nám holka! Takže naše skupinka byla nakonec vyrovnaná. Jako první jsme zamířili k farmě. Ritchie si nemohl stádo morčátek odpustit.


Připadá mi strašně vtipné, že je to u dětí nejoblíbenější část ZOO. Není se však čemu divit. Zvířata na farmě jsou ochočená, samy jdou ke člověku, může se na ně sahat... Ano, samozřejmě jsem vlezla mezi kozy. Bylo tam hodně kůzlátek se srstí jemnější, než má Fík. Husy k nám přiběhly a zvědavě natahovaly krky, asi čekaly něco dobrého. Nejlepší byli malí králiči. Není to sice moc zajímavé, ale přece jenom s tygrem se člověk nepomazlí. Možná by to stálo za to. Otázkou je, jestli bych takové mazlení přežila.

Čas rychle utekl. Viděli jsme celkem hodně zvířat. Prošli jsme papouščí voliéru a říkali čiči čičí na velké kočkovité šelmy. Škoda, že jsme neviděli pandu červenou. Mají zrovna malé, tak se k nim nesmělo. Až vylezou, bude to určitě krásné. Rozumní studenti gymnázia samozřejmě nezapomněli zaútočit na dětské hřiště. Začal s tím kámoš a jeho touha po houpání na zvířátku na pružině.

Další den jsme měli jet po stopách L. Janáčka na Hukvaldy. Naši skvělí spolužáci to však zrušili. Místo toho se šlo tradičně k řece. Nejsem zvědavá na jejich virózu, takže jsem se na to trdičně vykašlala. Šli jsme radši s Ritchiem na bazén, což bylo milionkrát lepší. Pak už byl pátek. Ve škole nás drželi jenom půl hodiny. Tož to musíte uznat, že od výletu jsme se moc nenamakali.


A tím končím. Článek je strašně dlouhý,kdo ví, jestli ho vůbec někdo přečte. A abyste věděli, celkem jsem ho zkrátila. O 327 slov!

Kája
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Louis Le | Web | 30. června 2013 v 13:00 | Reagovat

Tak s třídou to mám celkem podobné. V určitých věcech. Občas nechápu, jak se tam mohli někteří jedinci dostat a doufám, že brzo vypadnou. Osobně třídním výletům nehovím, vůbec. Jet tam s lidma, které nemám ráda,... To radši zůstat doma a spát. Beztak mi zoo příjde nudná sama o sobě. Nikdy jsem si nehověla v pohledu na pozavíraná zvířata v klecích. Jsem divná 8-O
V naší zoo jsme totiž s jednou třídou byli asi třikrát, jen kvůli nulové fantazii spolužáků kam na výlet. Zašila jsem se k farmářským - celkem volně pobíhajícím - ochočeným miláčkům a přečkala celý výlet tam :-D

2 David | E-mail | Web | 30. června 2013 v 15:08 | Reagovat

Ta první fotka - poloha 69? :D

Tak to je fajn, že umíš přednášet. Těším se tedy na tvou zítřejší přednášku - připrav si nějaké (libovolné) téma. :-D

Tobě se chtělo ta vyškrtnutá slova počítat? :D

3 Kája | Web | 30. června 2013 v 15:22 | Reagovat

[2]: Překopírovala jsem to do wordu a ten se o to postaral sám :)

Myslím, že napsat článek o tom, jaký je David úchyl, by nebylo marné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama