Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Výlet na jižní Moravu - Mikulov

22. června 2013 v 12:27 | Kája-17 let |  Kájinči deníček
V jeden velmi horký den, konkrétně ve středu, se naše třída vydala na výlet na jižní Moravu. Původně se mi tam moc nechtělo, nakonec jsem ale ráda, že jsem jela. Všechno jsem si užila hlavně s naší pětkou. Jsme fakt skvělá čtyřka! (vysvětlím později) Navštívili jsme dvě města - Mikulov a Valtice.


Cestovali jsme vlakem. Na způsob dopravy jsem slyšela hodně negativních reakcí. Já jsem ráda. Do autobusu bych si musela vzít kinedryl. Navíc si myslím, že vlak je mnohem pohodlnější. cesta trvala celkem čtyři hodiny. Nejlepším vlakem jsme jeli dvě hodiny. Vagón, ve kterém jsme seděli, byl klimatizovaný. Nasedli jsme do toho správného. Cestou jsme se procházely i do jiných vagónů a ty tak dobré rozhodně nebyly.

Nějakou dobu jsme si čas krátili hraním hru ,,otázky a odpovědi". Nejdřív jsme se souseda zeptali, co by dělal kdyby... a on na to něco odpověděl. Důležité bylo zapamatovat si, na co jsme se ptali a co jsme odpověděli. Protože když se udělalo celé kolečko, jelo se opačným směrem, s tím, že jsme pokládali otázky sousedovi na druhé straně a on odpověděl to, co odpověděl předtím někomu jinému. Vznikly takhle pěkné kecy, u kterých jsme se nemálo zasmáli. Hru jsme si zopakovali i další den cestou domů.

Po nejlepším vlaku jsme nastoupili do toho nejhoršího. Kdyby měl být ještě trochu starší, asi by musel být na páru. Divili jsme se, že to vůbec jede. Nejhorší bylo, že jsme nastupovali jako čtvrtá výprava! Šlo to poznat, mačkali jsme se všichni na sobě a bylo nám strašné horko. Úplně nejhorší situace nastala, když ve Valticích přistoupila naše paralelka. Na výlet odjeli o den dřív. Výstup v Mikulově byla velká úleva. Kupodivu, protože venku tou dobou začínalo být pěkné vedro.




Společně jsme došli na náměstí, kde jsme dostali rozchod. Podle původních plánů jsme měli vyjít na Svatý kopeček, kvůli horka a zpoždění jsme to však vynechali. Naše pětka nejdříve zamířila do informačního centra. Zavinila jsem to já. Šílená sběratelka turistických známek musela obohatit svou sbírku o další dvě kolečka. Pak jsme se prošli po náměstí a jeho blízkém okolí. K odpočinku jsme vybrali lavičky u nějakého zdravotníckého centra. Byly pěkně ve stínu. Nepěkné však byly pohledy na střechu onoho zdravotnického centra - několik holubích prdelek. Naštěstí jsme to neodskákali.

Sejít jsme se měli ve dvanáct. Byli jsme docela přesní. Šli jsme k zámku, kde nás jako první čekala výstava Nebojte se fyziky. Ano, co jiného čekat, když máte za třídní takovou nadšenkyni do matiky a fyziky. Ale víte co? Byla to docela dobrá výstava. Neplatil tam totiž zákaz sahání na vystavené exponáty. Byla to dokonce povinnost. Mohli jsme si vyzkoušet různé fyzikální jevy a přečíst si, jak to funhuje. Bylo to asi tak tisíckrát zábavnější a zajímavější než sedět ve škole a poslouchat otravný výklad. Název výstavy je trefný.

Prohlídka samotného zámku mě celkem zklamala. Bylo to spíš muzeum starých věcí. Žádné zařízené pokoje a drby o tom, jak v nich šlechta žila. V místnostech byly naskládány různé stoly, křesla, skříňky a nádobí ve vitrínách. Průvodkyně povídala o původu těch věcí... Ne že by to nebylo pěkné. Radši bych si to ale prošla sama. Více se mi líbila zámecká knihovna. Pro knihomola je fakt zážitek vidět tolik krásně zdobených knih. Nevadí, že bych si nepočetla. Zůstala jsem tam skoro nejdéle ze všech. A dokonce jsem i jednu polici důkladně očichala. :)

Navštívili jsme i zámecký sklep s obrovským sudem. Chladili jsme se tam před náročnou procházkou na židovský hřbitov. Samozřejmě že bez slunka by to tak náročné nebylo. S výkladem to mělo trvat hodinu a půl, ale podařilo se nám to zkrátit. Rozchod jsme dostali dřív.




Opět jsme se pohybovali v naši pětce - čtyřce. Navštívili jsme Tesco. S doplněnou zásobou jídla a pití jsme se vydali hledat co nejstinnější místo ke strávení zbytku volného času. Objevili jsme lepší místo, než jsme čekali. V jednom paneláku měli otevřené dveře. Původně jsem tam chtěla jen na chvíli vlést a pak jít pryč, ale blázniví kamarádi se usadili na schodech. Kupodivu nás nikdo nevyhodil. U nás by parta zůstala maximálně pět minut.

My čtyři jsme seděli, pátý zůstal sám. Jak jsme celou dobu říkali, je jiný. Chodíme s ním do třídy čtvrtý rok, ale pořád o něm v podstatě nic nevíme, vůbec ho neznáme. Nechodil s náma proto, že by to byl kamarád, ale proto, že jsme pro něj byli asi nejlepší možnost. Kdyby nebyl s náma, musel by být buď se samýma holkama, nebo s klukama nakaženými virózou. U nás měl dvě holky a dva kluky. Snažili jsme se s ním povídat, ptali jsme se ho na dům, sourozence, oblíbené jídlo... a on v podstatě nic neříkal, jenom kýval, vrtěl hlavou nebo se usmíval. Rozpovídal se jenom o autech a o motorkách. Je tak těžký introvert, až je tím divný. I já jsem introvert, ale na něj nemám. Proto říkám, že nás chodili pět a jsme skvělá čtyřka. Když jsme se z toho kluka nesnažili zrovna něco dostat, skoro jsme ani nevěděli, že je s náma.

Ubytování jsme měli ve Valticích. Museli jsme jet vlakem a pak jít asi půl hodiny zase v tom strašném horku. Ubytování bylo pěkné, klidně bych tam zůstala víc nocí. Spát jsem šla jako jedna z mála o půl dvanácté. Tím skončil první den výletu a také tento článek. O dalším dni si povíme příště. Neumím totiž psát krátké články...

Kája
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zana | 22. června 2013 v 13:09 | Reagovat

Hmhm a do Hrobky jste se nevydali? Jinak Mikulov, to je má srdeční záležitost... :-) Mimochodem, Lednice je také moc hezká :-D ;-)

2 David | E-mail | Web | 22. června 2013 v 15:53 | Reagovat

V takových vedrech bych nechtěl moc cestovat vlakem, i když ve čtvrtek jsem musel. Ale zase v Leošovi byla klimatizace a v osobácích nesnesitelné vedro i při otevřených oknem - doslova proudil horký vzduch. :-D

Jinak pěkné fotky, příběh se mi líbí - jsem zvědavý na pokračování. ;-)

P. S. Ten kluk je opravdu zvláštní, to si asi od tebe vyslechnu nějaké podrobnosti...

3 Geisha* | Web | 24. června 2013 v 13:17 | Reagovat

pozerám, že som až o tak veľa neprišla, keď som pri svojich brnenských výpravách Mikulov vynechala! :) ale samo osebe je mesto veľmi pekné!

4 Terka | E-mail | Web | 24. června 2013 v 17:50 | Reagovat

Mikulov vypadá pěkně, přiznám se, že bych se tam ráda podívala a něco i vyfotila :) Mikulová v Mikulově, to je kombinace, co?

Ten tvůj spolužák mi připomíná mého bratra. Já jsem teda taky introvert, ale tak nějak se s tím snažím něco dělat a snažím se třeba i zapojit se do hovoru - pokud to není téma o ničem a pokud k němu mám co říct :) kdežto můj bratr,.. těžko říct jak bych ho popsala..

5 Zdebra | Web | 24. června 2013 v 18:02 | Reagovat

Musel to být pěknej výlet. A horší vlaky existují - v Polsku. Je to hrozně hlučný, že i sluchátka na to nestačí. :-D
V tom introvertovi se úplně vidím, akorát bych nemluvila o autách a motorkách. Záleží, jak mi kdo sedne a taky téma. Nejhorší je se takovýho introverta furt jenom vyptávat, aby mluvil. To pak může ještě víc vypadat, že nemá vůbec zájem o komunikaci. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama