Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Výlet na jižní Moravu - Valtice

24. června 2013 v 17:01 | Kája-17 let |  Kájinči deníček
Minulý týden jsme byli na školním výletě na jižní Moravě. O prvním dni stráveném v Mikulově vypráví sobotní článek. Dnes si budeme povídat o dni druhém, o tom, jak jsme se měli v hlavním městě vína, ve Valticích.


Celou noc jsem se budila kvůli horku. A možná taky kvůli bolesti hlavy. V posteli jsem to sice necítila, ale když jsem se probudila, bolelo to docela dost. Po snídani jsem do sebe šupla prášek, ikdyž jsem se tomu chtěla vyhnout. Bolet mě to začalo už den předtím, zřejmě z horka. Myslela jsem si, že to přes noc přejde...

Když prášek zapůsobil, cítila jsem se úplně fit. Byla jsem nasnídaná, plná energie, nachystaná na program. Jiní na to moc nevypadali. Čekala nás vinařská stezka. V překladu dlouhá doba na slunci. Nakonec jsme se rozhodli trošku švindlovat. Vyšli jsme nahoru na kopec, do cíle oné stezky, ustřihli jsme ji však o nějaké dva tři kilometry zbytečné zacházky.

Možná bychom se na tu cestu úplně vykašlali a šli do muzea na náměstí, kdybychom za vinařskou stezkou na kopci na hraničním přechodě neměli domluvené muzeum železné opony. Bylo celkem zajímavé jít a najednou vidět ceduli, že přicházíme do ČR. Informaci o odchodu z naší země jsme totiž nikde neviděli. Až v Rakousku jsme ale nebyli. Byli jsme nikde.



Muzeum železné opony bylo zajímavé. Na rozdíl od ostatních nudných muzeí jsme si mohli všechno osahat. I příšerné uniformy a těžké zbraně. Nechtěla bych být ten voják. Musel být hodně zdatný, vždyť i dojít někam v té uniformě se zbraní muselo být fyzicky náročné. Šikovný byl také pán který nás prováděl. Je vidět, že je to člověk, kterého to opravdu zajimá a hodně ví, ne nějaký ťunťa s našroceným textem. Čas tam utekl rychlostí blesku.

Kdybychom dostali rozchod už u muzea, asi bych si neodpustila procházku za hranice s Rakouskem. Bohužel jsme se společně vraceli směrem do Valtic. Zastavili jsme se u kolonády Reistna. Výstup nahoru jsme měli všichni předem zaplacený. Třídní ale řekla, že kdo chce, může už mít rozchod. Třída postupně odešla... a zůstala tam pouze naše čtyřka plus introvertní kluk. Ten na nás počkal dole. Ze dvaceti tří studentů šli nahoru jenom čtyři. Chudák třídní si myslela, že tam jdeme jenom kvůli ní. Aspoň u mne to teda vůbec není pravda, chtěla jsem se podívat na výhled. A že stál za to!



Rozhlíželi jsme se dlouho. Pak jsem si koupila turistickou známku a utíkali jsme dolů. No, utíkali. V tom horku by to nešlo. Cesta do města ale trvala kratší dobu, než výstup s celým stádem nahoru. Kručelo nám v břiše. Jako první jsme se však chtěli ohladit. Zamířili jsme ke kostelu. Cestou jsem nás zdržela kupovaním další (poslední) turistické známky. Kostel nás příjemně zchladil. Škoda, že se nedalo jít úplně dovnitř, byl pěkně zdobený. Zchlazení jsme konečně šli zaplnit žaludky do pizzerie. Měla jsem palačinky se zmrzlinou. Celý výlet se mi na ně sbíhaly sliny!

V pizzerii jsme se nasytili jen dočasně, tak jsme navštívili obchod s potravinami. Bafla tam na nás Coca cola s nápisem Karolína. Škoda, že tu ropu nepiju, koupila bych si ji. Místo toho jsem popadla Ondrášovku v akci. Nějak jsme nevěděli co dělat dál. Napodobili jsme spolužačky a vyvalili se pod strom u kašny. S kašnou byla docela zábava. Pěkně nás osvěžila. Měla jsem pak kvalitně morké tričko, ale co si budem povídat, na tom slunku to uschlo rychle.

Prohlídka Valtického zámku byla tisíckrát lepší než v Mikulově. Pěkně zařízené pokojíčky. Postel, která čekala, kdy si do ní někdo lehne... velikostně akorát pro mně. Už jsem viděla dost zámků (i hezčích). Toto byl však první zámek, ve kterém jsem viděla koupelnu. A viděla jsem je dokonce tři! Tři krásné koupelny s okrasným záchodem. Aby toho nebylo málo, viděli jsme i výtah. S lavicí. Žili si tam nějak moderně.




Po zámku jsme se ještě trochu flákali na náměstí. A pak hurá na vlak. Měl pár minut zpoždění, ku podivu. Zase jel ten starý vláček. Tentokrát jsme měli štěstí, byli jsme jediná výprava. Průvodčí nám zařídil, aby na nás další vlak počkal. Takže jsme nemuseli čekat v Břeclavi. Hurá. V dalším vlaku jsme hráli hry. Další dva vlaky byly pěkně příšerné. Ten druhý (a za naši cestu poslední) ještě horší. Chabý motoráček. Strašně drncal a nejelo se v něm moc pohodlně. Na druhou stranu byla úleva vidět známého průvodčího a - hory! Pssst, teď vám ještě musím říct tajemství. Poslední úsek jsem jela načerno. :) Vraceli jsme se totiž z opačného směru než jsme jeli na výlet. A společná jízdenka končila ve Frýdlantě, tam, kde máme školu. Nepočítala jsem s tím. Pololetní jízdenka na tu trasu zůstala doma. Nikomu to naštěstí nevadilo. Muhehe.

Kája
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 David | E-mail | Web | 24. června 2013 v 17:12 | Reagovat

Tož to jste měli pěkný výlet. :-)
A jak dlouhá byla ta vinařská stezka? Asi bych stavěl na každém místě se stínem, jak vidím na 2. fotce, pokud je to ta stezka?
Jinak lavička ve výtahu - zajímavý luxus - kdysi byla asi rychlost výtahů o dost pomalejší, proto měli čas si i sednout. :D
Takže jsi jela načerno z Frýdlantu do Frýdku nebo naopak? Cestou tam jste jeli přes Ovu? Přišlo mi, když čtu samé motoráčky, že tedy nejedete po koridoru. :D

2 Kája | Web | 24. června 2013 v 17:57 | Reagovat

[1]: Na výlet jsme jeli přes Ovu, zpátky od ValMezu přesně jak jsi odhadnul. Nejhorší vlaky byly mezi Břeclaví a Mikulovem a potom ten kterým jsme jeli z ValMezu až do F-M. (hrůza celkem :D čekala jsem zelený tudum tudum nebo aspoň ten nový pěkný motorák, ano vláčkofile, takto popisuju vlaky já :D a ti ,,z naši tratě" tomu rozumí :D :D )

3 David | E-mail | Web | 24. června 2013 v 18:07 | Reagovat

[2]: V takovém počtu pak průvodčí snadno přehlídne nějakou slečnu, co nejede do FnO, ale až do F-M. :D
Nedávno jsem ke mě do vlaku přihnala velká skupina lidí - dětí. A průvodčí mě vůbec nekontrovala, bo si snad myslela, že k nim patřím. Snad si to nemyslela i o tom kole, které jsem měl sebou. :-D

4 Zdebra | Web | 24. června 2013 v 18:11 | Reagovat

Jízda na černo? To bych byla hrozně nervní, že budu muset platit pokutu. :-D
Ale jednou jsem z koncertu v Praze jela načerno, protože ostatní spěchali a nikdo mi neřekl, jakou jízdenku si koupit... :-D
Tu ceduli bych si vyfotila.
A tento článek mě navnadil, abych se tam někdy jela podívat. :-)

5 Kája | Web | 24. června 2013 v 18:39 | Reagovat

[3]: Ani nevíš jak se dá skupinky zneužívat :) Už jsem o tom hodně slyšela a dvakrát se mi osobně povedlo, že když jsem zrovna neměla jízdenku a ti co jeli se mnou ji ukázali, přůvodčí to přehlídnul. Ale nejsou takoví všichni, jedna zkoumá dokonce i průkazky.

6 •*•Cájina•*• | E-mail | Web | 24. června 2013 v 19:04 | Reagovat

Můžu se tě na něco zeptat? Jak to děláš, že píšeš články dlouhý půl kilometru? :D
Kvalitní foto :-)
Do muzea železné opony bych se moc chtěla podívat, musí to být zajímavé :-)

7 Leslie739 | E-mail | Web | 24. června 2013 v 19:10 | Reagovat

Ve Valticích jsem byla vloni. V Podzámecké restauraci třičtvrtěhodinové čekání na oběd :D a ve finále to byla porce jak pro vrabce. Ale zámek byl zajímavý, to ano. Nejvíc jsem stejně prošmejdila park. :)

8 Kája | Web | 24. června 2013 v 19:32 | Reagovat

[6]: Já nevím :D Musím se krotit, aby nebyly delší.. :D

9 •*•Cájina•*• | E-mail | Web | 24. června 2013 v 19:38 | Reagovat

[8]:  Tak to si šťastný člověk, já se většinou musím snažit, aby byl článek dlouhý alespoň decimetr :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama