Nově mě najdete na: www.kajinblog.cz

Čtyři mladí lidé ve Vídni

19. prosince 2013 v 14:43 | Kája-17 let |  Kájinči deníček
Letos jsem potřetí navštívila Vídeň. Vánoční atmosféru jsem nasála až večer, přes den jsem měla pocit, že je spíš jaro. Bylo teplo, svítilo sluníčko a byla nádherně modrá obloha. Na rozdíl od první návštěvy Vídně jsme měli ke zmrznutí daleko.


Dvakrát jsem byla ve Vídni se školou. Chtěla jsem jet i loni, škola toho bohužel organizovala nějak hodně a na Vídeň se nějak nedostalo. Letos jsme byly rozhodnuté jet a to prosím ve stejné sestavě, jako poprvé. Než jsme se stihly nahlásit, byl seznam plný. Začaly jsme řešit, jak se tam dostaneme. Potom přišlo překvapení - uvolnila se místa. Protekčně jsme byly hned zapsané. Neradovaly jsme se však dlouho, kvůli alkoholovým aférám byl zájezd nakonec úplně zrušen, protože ,,akci nelze organizačně zabezpečit."

A tak jsme znovu řešily, jak se do Vídně dostaneme. Jako lepší možnost jsme považovaly vlak, který je stokrát pohodlnější než autobus. David nám dokonce udělal návrh spojení. Kvůli vysokým cenám jsme to nakonec zavrhly. Také byla možnot jet se Student Agency, ale neplatily bychom méně, navíc bychom z Vídně musely jet už o půl třetí, což je pěkný nesmysl. Proto jsme se nakonec rozhodly pro zájezd cestovní kanceláře. Nutno ještě zmínit, že došlo ke změně sestavy. Terka kvůli koncertům neměla finance. Nakonec jsem jela já, A., Pavel a spolužák L.

Odjezd autobusu byl napsaný na půl páté z nádraží. Museli jsme jít pěšky, protože v neděli tak brzo nic nejezdí. Sraz byl ve 3:55. Budík mě probudil o půl čtvrté. Z neznámých důvodů jsem téměř nestíhala, vyšla jsem později, než jsem plánovala, ale na místo jsem došla přesně včas. Představovala jsem si tu cestu mnohem delší. Nad naše očekávání bylo město celkem při životě. Na nádraží jsme se střetli se čtvrtým spolucestujícím a počkali na autobus. Z Frýdku nás vyjíždělo jen šest. Další nastupovali v Ostravě.

Z té byl odjezd napsaný na pět hodin. Ale co to, je pět deset a my tam pořád trčíme! Řidič řekl, že ještě na někoho čekáme. Minuty plynuly a nikde nikdo. Čekali jsme víc jak půl hodiny... a oni stejně nedorazili. Zdrželi jsme se tedy úplně zbytečně. Všichni na to řekli asi něco jako ,,to jsme mohli jet hned", jenom parta čtyř holek, které mi od té chvíle byly strašně nesympatické, pičovaly o sto šest. Když jsme vyjeli z Ostravy, začal na mne působit kinedryl, takže jsem opřela hlavu, zavřela oči a poslouchala, o čem se baví ostatní lidi. Pauzu jsme měli na Rohlence. Na záchod jsme šli do mekáče. Muži jako obvykle neměli frontu na záchod. My naopak velkou. A tak jsem znovu musela přemýšlet, co sakra ženské dělají v kabince tak dlouho.

Po pauze se k nám přidala průvodkyně. Od té doby už nebyl klid, ženská pořád něco kecala. Stačila by mi klidně polovina toho, co říkala. Tak například o nákupním centru G3 by mi stačilo vědět, že tam je a ne dalších deset minut informací navíc. Nejhorší bylo, že byla nepříjemně nahlas. Před desátou jsme vjeli do cílového města. OCH!

Autobus nás vyplivnul u Maria-Teresienplatz. Všichni účastníci zájezdu se drželi průvodkyně, jenom naše čtyřka se okamžitě oddělila. Zamířili jsme se kulturně vzdělávat do Albertiny. Dříve jsem tam měli problémy se zamykáním skříňky, mechanismus pořádně nefungoval. Tentokrát nás čekalo překvapení - přešli na jiný systém. Klíče už se nepoužívají, nyní se skříňky zamykají na heslo. Chvíli trvalo, než jsme přišli, jak na to. A hádejte, kdo na to přišel. Samozřejmě já!


Viděli jsme výstavu Monet bis Picasso a Matisse und die Fauves. Jak už to bývá, měli jsme různé teorie, kterými jsme vykládali původy a náměty obrazů. Tak například dílo Očekávání jsem vysvětilla tak, že autor očekával přícho inspirace a přitom z nudy udělal do plátny rýhy. V našich očích samozřejmě vítězil Picasso a další kubisté. Pak jsme procházeli ještě část, která byla nastrojena jako kdysi dávno, ale žaludky nás odtud brzy vyhnaly a donutily svačit.

Vyšli jsme ven do krásného počasí. Měla jsem pocit, že je spíš jaro. Prošli jsme se parkem u Hofburgu, něco málo pofotili a přeplněmými ulicemi jsme došli ke Stephansdomu. Už mě tak neohromuje, jako když jsem ji viděla poprvé. Uvnitř jsme si tradičně zapálily svíčku. S Anežkou rády zpíváme dvojhlasně, nejčastěji koledy. Proto jsme si nad svíčkami zazpívaly Chtíc aby spal. L. mě strašně naštval svou reakcí: ,,Nebylo to tak hrozné, jak jsem čekal." Přemýšeli jsme, co dál. Rozhodli jsme se pro muzeum moderního umění v MuseumsQuartier.


Vstoupili jsme do první místnosti. Nic jsme neviděli. Postoupili jsme dál. Obrovská místnost. Uprostřed podezřelý šutr. V rohu chlap. Když jsme pokračovali dál směrem k dalšímu východu, volal na nás: ,,Es gibt nichts!" Což v překladu znamená nic tam není. Doufali jsme, že v další patro bude lepší. Uprostřed velké místnosti ležela překřížená dřeva. Na stěně bylo několik nástěnek s vystavenými odpadky - použitá žiletka, stará žehlička... Nejhezčí byl výhled z okna. Napotřetí se celkem zadařilo, viděli jsme spoustu fotek. Ještě štěstí, že jsme jakožto mládež měli vstup zdarma, platit za to deset euro, stěžuju si.

Celí vysmatí jsme šli do kavárny. Konečně jsem si ve Vídni dala pořádné kafe! Bylo dobré, jenom nesmím přepočítavat, kolik stálo. Od stolu jsme měli výhled dolů na divnou paní, která tam celou dobu seděla, mluvila s někým, koho nebylo vidět, takže vypadala, že trpí samomluvou a drbala se na noze. Nejlepší byl náš pan číšník! Byl strašně vysoký a hubený a vtipně se pohyboval. Usoudili jsme, že je gay. Když jsme platili, L. mu řekl, že kamarádka se s ním chce vyfotit. A tak mám s tímto číšníkem fotku.

O půl čtvrté jsme se zvedli a šli utrácet na vánoční trhy. Cestou jsme se chtěli vyfotit ve fotoautomatu, který bohužel nefungoval. Vyfotili jsme se až před parlamentem. Přemýšleli jsme, komu svěřit foťák. Rozhodli jsme se oslovit skupinku policistů. Předpokládali jsme, že ti s foťákem neutečou. Davem jsme se prorvali až před Christkindlemart, trh před radnicí. Usoudili jsme, že bude lepší se rozdělit. Sraz jsme si dali u adventních svíček.

A tak jsme se s Pavlem přidali do tlačenice kolem stánků. Někde jsme stáli hodně dlouho, všechno jsme si prohlíželi a se vším jsme si hráli. Skvěle jsem si zašprechtila, je mi až trapné, jaké učebnicové věty z prvního ročníku jsem použila. Koupila jsem si kazoo a hrnek s radnicí. Plný čokoládek, ne punče, na ten jsem jako obvykle neměla chuť. Na místo srazu jsme došli o pár minut později. Kolegové tam ještě nebyli. Šla jsem se podívat ještě k jednomu stánku. Když jsme se vrátili, pořád jsem je neviděla. Nebyli tam a kdyby jo, nevím, jak bychom se našli, protože si tam sraz dalo asi víc lidí... Řekla jsem, že když se do 17:25 neobjeví, půjdeme sami. Potřebovala jsem ještě na záchod v MuseumsQuartier. Prošli jsme přes Maria-Teresienplatz, kde jsem si koupila modré kamínky na krk. Záchody stály padesát centů. Kabinky z venku vypadaly jako kadibudky, měly i srdíčka na dveřích, ale byly tam normální splachovací záchody.


Pak jsme se snažili dostat na místo odjezdu. Všude plno lidí, takže to dost trvalo. Jenomže co to, proč na místě není nikdo jiný z našeho zájezdu? Postupně jsem začínala být na nervy. Nejdůležitější však pro mne bylo setkat se se spolužáky. Musela jsem je navigovat smskama, A. se svým orientačním smyslem neměla šanci. Když jsme byli všichni spolu, začali jsme řešit, proč kolem nás nejsou lidi z našeho zájezdu. Nebylo to nic strašného. Na ulici byly dva panely, které měly odrážet světlo na muzeum. U jednoho byl sraz. My jsme samozřejmě stáli u toho druhého. Úspěšně jsme se posunuli k ostatním a počkali na autobus. Vyjeli jsme krátce po půl sedmé. Hurá domů!

Kinedryl na mě nejvíce působil, když jsme zastavili na Rohlence. Myslela jsem, že ani nedojdu na záchod. Na frýdecké nádraží jsme přijeli přesně ve 23:00. K mému údivu nám jelo emhadečko.

Byl to pěkný výlet. Počasí vyšlo, ikdyž bylo poněkud teplé. Když jsem tam byla poprvé, pěkně sněžilo a k večeru jsme byly promrzlé, podruhé bylo kolem nuly a tentokrát teplo, takže počítám s tím, že až tam budu po páté, budu chodit v tričku. Nejvíc ze všeho se mi líbil oplocený kousek parku, kde mohli pejsci běhat navolno. Něco takového jsem si vždycky představovala. Zaujalo mě, kolik jsme potkali běžců, my tak aktivní nejsme. A dělali mi strašné chutě, už se těším na jaro!

Tak Frohe Weihnachten!

Kája
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tess | Web | 19. prosince 2013 v 15:24 | Reagovat

Miluji Vániční Vídeň nebo Německo a celkově tu jejich atmosféru, hlavně jak jsem se jako prcci ze základky vždycky násali a mysleli jací jsme tvrďáci když jsme vypili svařák :D

2 Tai Todd | Web | 19. prosince 2013 v 16:56 | Reagovat

Do Vídně jezdím odmala, každý rok a  ještě v létě na pár dní, to město prostě miluju.Taky se od skupiny odtrháváme, dostalo mě posledně, průvodce už v autobuse popsal pomalu každý keř, kolem kterého jsme projeli, ale když jsem se potom ptala matky, která s průvodcem zůstala, narozdíl ode mě a mých kamarádů, provedl je sotva půlkou toho, co podle mě stojí za to. Někdy je hold lepší si to projít na vlatní pěst. Jen doufám, že to teplo vydrží i do soboty, kdy máme jet.Jsem sice dost horkorevná ale zbytek mé výpravy ne a nechci zas dopadnout, jako předloni, kdy otec, na zahřátí vypil tolik svařáku, až se z toho parádně pimpnul a ztratil se. Já ho pak navigovala mobilem, protože zabloudil do části, kde nikdy předtím nebyl :D

3 Rose | Web | 19. prosince 2013 v 17:41 | Reagovat

Vídeň je opravdu nádherná :). Byla jsem tam zatím jen dvakrát a vždycky v létě. Ale někdy se tam musím vypravit určitě i před Vánocemi ;)

(Btw. oprav si tuhle větu: "Myslela jsem, že na ten záchod ani nedojdu na záchod." I když musím uznat, že vtipná je.. :D)

4 sarush ef | Web | 19. prosince 2013 v 19:20 | Reagovat

Tam je to o Vánocích krásné.

5 Kája | E-mail | Web | 19. prosince 2013 v 21:07 | Reagovat

[3]: Jak já to opravovala :D :D :D

6 David | E-mail | Web | 19. prosince 2013 v 22:40 | Reagovat

Tak to jste se měli krásně. :-) Letos je to zimní počasí opravdu divné, tak věřím, že to nenavodilo tu správnou atmosféru... Ale celkem jsi mě nalákala, dávám jsi do příštího roku nový cíl. :-) Nevím, proč mi některé památky připomínají Paříž. :D Fotky se ti povedly.

7 Kája | E-mail | Web | 21. prosince 2013 v 12:09 | Reagovat

[6]: Jeli jsme do Vídně a Anežka řídila. :-P :D

8 David | E-mail | Web | 21. prosince 2013 v 22:13 | Reagovat

[7]: Aha, tak to jo, já pojedu za rok a budu řídit vlak. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama