Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Parta Sebevrahové

18. března 2014 v 20:00 | Kája-18 let |  Když jsem byla ještě malá
V první a druhé třídě jsem byla jedinou dívčí členkou party Sebevrahové. V partě byli spolužáci, kteří chodili po škole na oběd, ale nenavštěvovali školní družinu. Napsat o ní článek by mě nenapadlo, kdybych nepotkala zakládajícího člena Vaška, který si na partu vzpomněl těsně předtím, než musel vystoupit z autobusu. Zbývající úsek cesty jsem o partě dost přemýšlela.


Vašek bydlel kousek ode mne. Někdy jsme se ráno potkali a šli do školy spolu. Domů jsme spolu ze začátku bohužel chodit nemohli, protože měl obědy doma, kdežto já jsem na ně chodila ve škole. Kolem pololetí však začal obědvat ve škole i on. Tím byl položen základní kámen partě Sebevrahové.

Tehdy jsem neměla vlastní klíče. Občas se stalo, že když jsem přišla k domu, mamka se sestrou byly ještě někde na cestě ze školky, a tak jsem na ně musela čekat venku. Vašek vždycky čekal se mnou. Doprovázel ho plyšový Dráček. Ten uměl mluvit, takže jsme čas trávili tři. Dráček povídal, kolik už snědl princezen. V zásobě měl vždycky nějaký vtip. A hlavně uměl létat, takže létal k našemu oknu a díval se, jestli je někdo doma.

My děti jsme ale taky chtěly umět létat. Hodně nám tomu pomáhalo počasí, které vypadalo na déšť. Deštníky, které jsme pro jistotu měli u sebe, jsme otevírali a směrovali tak, aby do nich tlačil vítr. Když foukalo slabě, použili jsme naše účinné zaklínadlo. Vítr zesílil a my jsme si užívali jeho pohon. Zaklínadlo bylo opravdu účinné!

Čáry máry pod kočáry foukej větříčku!
Foukej ještě víc!
Ať vyletíme na měsíc!

Až na měsíc nás vítr samozřejmě odnesl, ale nikdy mě to nezklamalo, jelikož jsem věděla, že na měsíc může doletět jenom raketa.

Koncem školního roku začal chodit na obědy i další spolužák, který bydlí ve vedlejším vchodě. Parta už opravdu začala být parta. Kde kluci přišli na ten název Sebevrhové, opravdu nevím. Je pravda, že jsme dělali dost sebevražedné kousky. Nebojte se, sebevražedné byly jen v naši fantazii. Např. ,,Hodíme tady bombu, kdo neproběhne do deseti korun kolem tam toho keře, je mrtvý." Řečník následně naznačil hod bomby a parta se rozběhla. Měla jsem co dělat, abych udržela s klukama tempo, ale vždycky se mi podařilo smrti uniknout.

My tři a dráček jsme byli hlavní členové party. Ve druhé třídě se přidali další tři kluci. Ti stejným směrem nebydlí. Společný čas jsme trávili u školy. V křoví jsme si udělalali bunkr (dlouho jsem si myslela, že je to bumkr). Vymýšleli jsme tam různé hry. Taky náš bunkr sloužil jako úschovna klacků a kamenů, které jsme našli.

A tak jsme podnikali sebevražedné kousky, kluci se o mne prali, na podzim jsme se rozplývali nad kouzlem točících se vrtulek, které jsme házeli dolů ze schodů, v zimě jsme stavěli sněhuláky a koulovali se. Právě při koulování jsme se jednou kvalitně vyděsili. Jak už to bývá, koulovačka se neobešla bez křiků. Nedaleko od nás byli dva chlapi, kteří něco řešili. Všichni jsme rozumněli, když jeden z nich řekl: ,,Já zavolám policajty." Mysleli jsme si, že pánům vadí naše hra. Okamžitě jsem se přestali koulovat, tiše jsme se rozloučili a vypařili do svých domovů. Až do večera jsem se klepala, že u nás zazvoní policie a odveze mě do vězení.

Parta se postupně nějak rozpadla, jak už to tak bývá, každý se postupně začal bavit s někým jiným. Ve čtvrté třídě jsem si už vůbec nedovedla představit, že bychom se bavili ve stejné sestavě. Je tako takový ten stav, když si najednou uvědomíte, že člověka, se kterým jste se dřív bavili, už skoro neznáte.

Vůbec mi nevadilo, že jsem byla jediná holka. Jsem asi po mamce. Je pro mne lepší bavit se s klukama. Kluci jsou víc v pohodě, neřeší blbosti, drží při sobě, nehrajou si na bavím-nebavím... Jak to máte vy? A měli jste podobnou partu?

Kája
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzmule | Web | 18. března 2014 v 20:50 | Reagovat

Já když jsem byla malá, tak jsem taky na chatě kamarádila s klukama. Sice jsme si neříkali Sebevrazi, ale taky jsme dělali docela nebezpečné blbiny, až jsem teď ráda za to, že se nic nestalo. Skákali jsme na kole přes skokánky sestavené z cihel a prkýnek, co ze bezprostředně po skoku rozpadávaly, a jednou jsme zapálili sprej. Bunkr jsme taky měli, postavili jsme si ho v lese z klacků. Ještě že už je to zamnou, a bez úhony :-)

2 Day | 19. března 2014 v 14:35 | Reagovat

Můžu se zeptat, kam jsi chodila na základní školu? Nebyla to snad jednička?

3 David | E-mail | Web | 19. března 2014 v 16:18 | Reagovat

Ze začátku mi to spíše přišlo jako "Parta Blázni", ale jinak dobré. :D

To nejsi jediná, která si více rozumí s klukama, jedna ze spolubydlících je na tom stejně. :-) Já jsem za takové holky rád, je to s nimi mnohem lepší, než s ostatními vrstevnicemi... :-)

Na základce jsem byl v partě, která by se dala nazvat "Parta Fotbalisté", tzn. často jsme chodívali hrát fotbaly na hřiště a nejen to... Kdyby to bylo dnes, asi bychom byli "Parta Fejsbůkáři". :D

4 Kája | E-mail | Web | 19. března 2014 v 19:15 | Reagovat

[2]: Na Devítku.
[3]: My jsme opravdu byli parta Sebevrahové, říkali jsme si tak. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama