Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Duben 2014

Nenažraní Češi aneb slavnostní koncert k výročí školy

30. dubna 2014 v 14:01 | Kája-18 let |  Kájinči deníček
Hudební škola ve Frýdku-Místku má již sedmdesát pět let dlouhou tradici. K této příležitosti se konal velký koncert, jehož hlavním programem bylo vystoupení mezinárodního orchestru, ve kterém jsme hráli my, Poláci z města Konin a Finové z Mikkeli.

Jako Hujerovi

27. dubna 2014 v 21:25 | Kája-18 let |  Kájinči deníček
V úterý jsme se jako Hujerovi vydala celá rodina do Vizovic, kde sestra dělala přijímačky. Těžko vysvětlovat naše myšlenkové pochody, ze kterých vyplynul program našeho výletu. Sama jim pořádně nerozumím. Ráno jsme všichni jeli autem do Vizovic, tam jsme vysadili sestru, jeli jsme společně do Vsetína, kde nás taťka vyložil a jel domů, aby doma stihnul vyvenčit Fíka a odjet na odpolední. A co my?

Muflončí uši aneb školení instuktorů III

25. dubna 2014 v 13:51 | Kája-18 let |  Kájinči deníček
Sama nechápu, jak se mi to povedlo, ale konečně se mi podařilo dopsat se konce článku o školení instruktorů. Vážně jsem původně myslela, že se mi všechno vejde do jednoho. Jenomže ouha... Jen v úvahách se neumím rozepsat. Takže milí čtenáři, čtete závěr tohoto a tohoto článku.

Gargamel čeká v lese aneb školení instruktorů II

23. dubna 2014 v 20:32 | Kája-18 let |  Kájinči deníček
Minule jste si přečetli o prvním dni školení instruktorů škol v přírodě, kterého jsem se zúčastnila o velikonočních prázdninách. Dnes volně navážeme. Kolik článků tomu ještě věnuju, vážně netuším, záleží na tom, jak se rozepíšu...

Díra v lodi kapitána aneb školení instruktorů I

21. dubna 2014 v 10:51 | Kája-18 let |  Kájinči deníček
Jak je možné, že jsem celý týden nic nenapsala? Nebyla jsem doma! Velikonoční prázdniny jsem strávila na horách. Jako budoucí učitelka (?) jsem se účastnila čtyřdenního školení instruktorů škol v přírodě a školních výletů. Postupně se dozvíte, jak to probíhalo a jak jsem uspěla.

Téměř dofidláno

15. dubna 2014 v 16:42 | Kája-18 let |  Kájinči deníček
Občas mám pocit, že se ze všeho kolem sebe zblázním. V podobné situaci jsem i teď. Škola se na venek tváří jakože nic. Písemek moc není a do konce roku budeme mít asi už jen tři normální týdny. Když se to však posčítá, vypadá to docela děsivě. O prázdninách bych se měla minimiálně naučit svaly, nastudovat fyziku a udělat podrobný rozbor Slezských písní, což je docela dost práce na to, že čtyři dny budu zřejmě pryč. Do toho musím stíhat cvičit na housle. I v hudebce se to sype ze všech stran. Doma mám kolem sebe strašný nepořádek, ale nějak nemám čas to uklidit. Je spousta dalších věcí, které bych chtěla udělat. Ke všemu musím přičíst hnusné počasí kazící náladu.

Divokej Bill + Chování fanoušků na koncertech

12. dubna 2014 v 18:00 | Kája-18 let |  Kájinči deníček
Včera jsem byla na koncertě Divokého Billa. Jak už to tak chodí, na všechny koncerty jdu vybavená foťákem a všechno poctivě dokumentuju. Dosud byli výjimkou jen Iron Maiden, kde mi připadalo až moc nebezpečné vytahovat foťák. (Lepší být jenom bez fotek, než bez fotek i foťáku) Když jsem chtěla vyfotit předkapelu, narazila jsem na problém: Paměťová karta zůstaka v notebooku! A tak jsem nevyfotila vůbec nic. Dnešní článek bude tedy trošku netypicky bez fotek.

My little pony

10. dubna 2014 v 21:00 | Kája-18 let |  Co si myslím
Článek, který v rozepsaných leží už dva měsíce. Nápad jsem dostala v autobuse, když jsem uviděla nastoupit tatínka s dcerkou, která v ruce držela odpornou růžovou hračku. Dnes v hlavní roli My little pony.

Náročný víkend

8. dubna 2014 v 17:23 | Kája-18 let |  Kájinči deníček
Tento víkend jsem měla náročný. Kdo četl článek Recitační soutěže, ví, že se konalo docela dost akcí, na kterých jsem měla/chtěla být, především víkendové soustředění s orchestrem a víkendové krajské kolo recitační soutěže Wolkrův Prostějov. Oba víkendy by určitě stály za to, bohužel se setkaly najednou a tak jsem sobotu strávila s orchestrem a v neděli jsem jela přednášet do Karviné.

Jsem velký optimista?

4. dubna 2014 v 13:51 | Kája-18 let |  Co si myslím
V češtině jsme se dnes mnoho nenaučili. Profesorka si pozvala dva studenty na písemné zkoušení. Jeden z nich po chvíli odevzdal prázdný papír. Češtinařka začala mluvit o tom, že atmosféra v naši třídě je hrozná, že nechápe proč to děláme a ptala se nás, co se stalo, že se naše třída začala ke škole stavět zrovna takto. Rozpoutala se dlouhá diskuze na téma naše škola. A já si říkám: Jsem moc velká optimistka, když nemám potřebu na naše gymnázium nadávat?