Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Houslistka útočí

27. června 2014 v 10:45 | Kája-18 let |  Kája ráda
V pondělí jsem kromě vysvědčení za pátý ročník gymnázia dostala i závěrečné vysvědčení ze základní umělecké školy. Co se dá dělat, zestárla jsem, odehrála jsem absolventský koncert a vzdělání pro mne tak nějak skončilo...



Přišla k nim jak slepy k huslim

V pěti letech se mi dostala do ruky zobcová flétna. Chtěla jsem na ni umět zahrát něco víc, než odporné písknutí, a tak se mamka obětovala a začala mě něco málo učit. Po prázdninách si usnadnila práci tím, že mě ve školce přihlásila do flétničkového kroužku. Nervy však se mnou měla ještě větší. Kromě hry na flétnu jsem se učila také to, že je důležité cvičit. Hodněkrát se stalo, že jsem večer brečela, protože mě čekal kroužek a já zase neměla nic nacvičené.

Koncem roku přišla do školky učitelka z hudebky dělat nábor. Každé dítě ji zazpívalo, vytleskalo nějaký rytmus a podobně. Rodiče šikovných dětí dostali přihlášky. A tak jsem byla přijata a zapsána do hudebky, aniž bych tušila, co mě vlastně v budoucnu čeká. První půlrok jsme měli pouze hudební výchovu, učili jsme se základní hudební pojmy a zpívali. V pololetí jsme pak začínali hrát na nástroje. Ze začátku jsem byla přesvědčená, že určitě budu pokračovat na flétnu. V prosinci jsme měli pěvecké vystoupení. K jedné písničce nás doprovázela blonďatá slečna na housle. Zamilovala jsem se do nich. Když se potom paní učitelka ptala, na jaký bychom chtěli hrát nástroj, řekla jsem ,,housle nebo flétna". Protože na flétnu bývá největší nával, napsala mě paní učitelka rovnou na housle. Rodiče tehdy s mou novou touhou nebyli obeznámeni, takže utrpěli dost šok, když jsem se pochlubila, na jaký nástroj budu chodit. Snažili se mi to vymluvit, protože je to prý moc náročné... ale já jsem se nedala a jsem za to ráda!

Flétnu jsem samozřejmě nezahodila. Dokonce jsem v sedmé třídě dostala od Ježíška novou. Občas si na ni zahraju. Stejně tak na klavír. A další nástroje, protože mě to baví. Ze všeho nejradši však chytnu housle a hraju, co mě zrovna napadne. Za ty roky jsem se s nimi úplně zžila. Známe se. A nikdy mě nezradily. Můžu na ne hrát úplně hnusně a ony mi nevynadají. Housličky moje...


Duší je to houslistka

Miluju zvuk houslí a je jedno, jestli na ně hraju já, nebo někdo jiný. Pokud to není nezkušené skřípání, samozřejmě.

Mám přívěsek houslového klíče, tašku přes rameno s notama, plátěnou tašku s notama, propisku s notama a největší peckou pod sluncem je moje úžasná mikina s houslema, kterou jsem si nechala vyrobit k patnáctým narozeninám. Čas se na ní podepisuje, budu ji muset začít šetřit, aby vydržela co nejdéle. Hezčí mikinu snad nikdy mít nebudu.


A dárek od bývalého... hodně mě potěšil, byla to nejkrásnější věc, kterou jsem tehdy na Vánoce dostala... jsou to už dva roky a půl a myslím, že ho stále nikdo nepřekonal. Miniaturní housličky, které tak nádherně zdobí náš hudební koutek.


Jsem trošku cvok, co se týče věcí s houslovým motivem. Nejsem však do nich takový cvok, abych si je nechala vytetovat. Jedna houslistka z orchestru už pár let zpátky měla na zádech vytetované výřezy. Když jsem ji viděla nedávno, zjistila jsemm, že k tomu přidala i notovou osnovu na krk a stehno. Ta už je houslistka víc tělem než duší...

Popis detailu

Před rokem jsme se v češtině věnovali popisu. Za domácí úkol jsme měli vystřihnout z papíru okýnko (zřejmě) deset centimetrů krát deset, někam ho přiložit a do detailu popsat, co se nám naskytlo k pohledu. Neváhala jsem a okýnko jsem přiložila k houslím.


Rámeček jsem přiložila na nejkrásnější hudební nástroj, který kdy člověk vymyslel, tedy housle. Konkrétně na jejich zadní stranu, která se vyrábí z javorového dřeva. Na první pohled se může zdát, že na ni nic zajímavého není, ale zaměříme-li se na detail, zjistíme pravý opak.

Barva houslí je světle hnědá. Na levém kraji rámečku je v hnědé hodně žluté, které směrem doprava ubývá. Vzniká tak zvláštní tmavá mapa připomínající svislý obdelník s rozmazanými okraji. Vedle mapy se do barvy opět přidává žlutá. Ještě zvláštnější obraz dodávají vodorovné pruhy. Nahoře jsou krátké, u dolního kraje rámečku pokrývají celou plochu. Jejich tmavá barva celkově housle neztemňuje, jelikož jsou velmi tenké.

Když se na povrh houslí podíváme ze správného směru, uvidíme matné skvrny. Ty napovídají, že lak už není nejčerstvější. V pravém dolním rámečku se dokonce nacházejí drobné škrábance.

Považují za důležité zmínit se o písmenech M a Z, která kdysi někdo vyryl do místa, kde houslím začíná krk. Jedná se zřejmě o iniciály dávného majitele nyní mého nástroje. S oblibou tvrdím, že je to monogram slavného skladatele Mozarta. Za zmínku také stojí dvojitá čára, která lemuje okraje celých houslí. Zadívalíme-li se pozorně, zjistíme, že se občas vychýlí, jakoby někomu ujela ruka.

Jak vidíte, i na tak malém kousku houslí je co popisovat. Považuji to za důkaz, že housle jsou zajímavý hudební nástroj.


Úspěšně odabsolvovala

Letošní rok jsem měla trošku akčnější, co se hraní týče. Vystupovala jsem na třech předehrávkách. Na dvou jsem hrála to samé, Ave Maria, poprvé s doprovodem učitelky, podruhé s doprovodem sestry, protože měla povinnou nějakou komorní hru. Byla to tak krásná předehrávka, že jsem myslela, že ji těžko něco překoná.


O něco později přišel výroční koncert ZUŠ. Hráli jsme společně s cizinci, ostatně o koncertu a zkouškách se můžete dočíst zde. Pocity, které jsem měla, když jsem byla součástí synfonického orchestru, jsou nepopsatelné. Přesto to pořád nebylo ono. V polovině května přišel absolvák. Byl pro mne hodně důležitý. Cvičila jsem jako blázen. Byla jsem úplně mimo Hlava mi nic jiného nebrala. Podepsalo se to na známkách ve škole... ale co, ty tři trojky mi za to stojí. Z výkonu na kocnertě jsem byla maximálně nadšená. Užívala jsem si, jak mě všichni chválili, protože jsem věděla, že to myslí doopravdy, nejen proto, aby mě povzbudili. Chválila mamka, kamarádi, velevážený spoluhráč, paní učitelky, prostě všichni. Kromě P., který na to nic neřekl a dodnes mě to mrzí. Postupně ze mne absolventské dojmy opadly. Přišlo to zase až v pondělí. Kromě závěrečného vysvědčení jsem dostala CD z absolváku. Pustila jsem se, hned jak jsem přišla domů. Pět minut nádherného zvuku. Občas se mi něco nepovedlo, někde jsem si něco přimyslela, ale jde o celkový dojem. Tak krásný zvuk, tak krásný přednes, jak já jsem to vůbec dokázala? Jsem na sebe hrdá! Sonata Arctica ať se jde zahrabat, teď poslouchám jedině sebe!

Škoda, že končím. Kdo ví, jaké teď budu mít šance někde vystupovat. Jaké teď budu mít šance hudebně žít. Jo, můžu ještě chodit do orchestru, ale nikdy už to nebude takové... všechno jde do kytek. Už můžu hrát tak maximálně krávám na louce...





Kája
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Viollet | E-mail | Web | 27. června 2014 v 13:15 | Reagovat

Aspoň těm krávám můžeš hrát, mě by vynesly, bo aj na tu flétnu pískám falešně.

2 pajmino | 27. června 2014 v 14:20 | Reagovat

Kravám hrát můžeš, ale na dojivost to asi vliv mít nebude :) Já umět hrát na housle jak ty, tak už sedím ve vlaku do Švýcarska nebo Itálie a hraju tam někde na náměstí.

3 silluety | Web | 28. června 2014 v 20:14 | Reagovat

Ahoj! Máš super blog a vcelku se divím, že ho máš už skoro 7 let :O obdivuju tě:3 máš krásnej blog:3 krásně hraješ na housle:3 :) mohla bych být tvousb, affs nebo jak to máš nazváno? :O děkuju :) promiň jestli tě nějako ruším nebo tak ;)

4 LiPo | Web | 29. června 2014 v 15:20 | Reagovat

Zvuk houslí mě také dokáže přenést doslova do úplně jiného světa - když to někdo opravdu umí, je to nepopsatelná nádhera. Ale sám bych se o to ani nepokoušel. Můj hudební život sestává hlavně ze zpěvu (ovšem pouze neveřejného, protože nedokážu překonat trému) a občasného brnkání na keyboard - opravdu jen brnkání, protože jsem se nikdy nenaučil hrát oběma rukama (vždycky mi prostě dělalo problém hrát druhou rukou něco jiného než tou první) :-).

5 David | E-mail | Web | 29. června 2014 v 22:07 | Reagovat

Třeba najdeš uplatnění v nějaké kapele nebo jinde, co ty víš. :-)

6 Kája | Web | 30. června 2014 v 8:48 | Reagovat

[1]: To jde? :D

[2]: O tom Švýcarsku neříkej dvakrát, nebo tam fakt odjedu!

[3]: Nic takového nevedu.

[5]: Ani nevíš, jak bych ráda!

7 Lukáš | Web | 30. června 2014 v 13:39 | Reagovat

[1]: tak zkuste elektronické klávesy (Casio či Yamaha či Korg či Roland) - dají se sehnat ne příliš draze a přitom se dá na ně hrát pěkně i bez nějakých zvláštních "schopností"

8 WaclawQ | E-mail | 17. ledna 2017 v 16:54 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na kajajaja.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama