Nově mě najdete na: www.kajinblog.cz

A zase Vídeň

15. prosince 2014 v 15:25 | Kája-18 let
Není těžké uhodnout, kdo byl na seznamu účastníků zájezdu do Vídně napsaný na prvních dvou místech. Samozřejmě jsem to byla já s Any. Postávaly jsme před kabinetem ještě dřív, než vůbec organizátorka stihla vytisknout potřebné lejstra. Zákonitě jsme tedy musely být první, leda že by si ji někdo odchytil cestou od tiskárny.



Kvůli zájezdu do Vídně jsem nešla na koncert, který by se zřejmě stal mou nejpovedenější akcí roku. Ne že by se tyto dvě události kryly, koncert byl v sobotu a zájezd v úterý. V sobotu mi bohužel jak naschvál vystoupla teplota o cosi výš. . Do večera se mi sice ulevilo, ale radši jsem zůstala doma, abych náhodou neonemocněla. Nejet do Vídně by byl hřích!

Celou noc se mi zdály nestíhací sny. Tradice, když se bojím, že zaspím. Snů bylo hodně, povím vám jen jeden, nejzajímavější a hlavně nejméně odpovídající realitě. Doma jsem kupodivu dobře stíhala, přišla jsem včas na zastávku a MHD jelo tak, jak mělo. Nějakou podivnou záhadou však cestou prázdným spícím městem nabralo dvacet minut zpoždění! Právě těch dvacet minut, které jsem měla jako rezervu na místě odjezdu zájezdového autobusu! Když jsem na místo určení doběhla, viděla jsem, jak se obrovský autobus dal do pohybu. Nezastavili. Anežka mi zamávala. Větší pozornosti jsem se nedočkala.

Naštěstí se nic špatného nestalo. Po půl šesté jsem přistoupila do autobusu plného studentů našeho gymplu. Posnídala jsem a se sluchátkama v uších jsem se uložila ke skoro-spánku. Probral mě příchod smsky, protože se hudba náhle zastavila. Chvilku jsem nechápala, co se to děje. Po odepsání už nemělo cenu se ukládat, přijížděli jsme na Rohlenku. Protáhnout nohy, zajít na záchod a koupit si kafe!

Do autobusu kupodivu nastoupili všichni včas, nikdo se neopozdil ani nezabloudil. Ke spánku už jsme se neukládaly. Jedly jsme želé bonbóny s vitamíny, fotily "nádherné" fotky a přemýšlely, jakou budu mít svatbu. O zpěvu snad ani mluvit nemusím, u nás se snad ani nezpívání neočekává.

Nějak si ani neuvědomuju, v kolik hodin jsme dojeli do Vídně. Než jsme dojeli do centra, zastavili jsme u Hudertwasserhaus a půl hodiny jsme si jej prohlíželi. A tak se stalo, že jsem ve Vídni viděla něco nového. Pak jsme znovu nasedli to autobusu a v hustých kolonách se snažili dostat do centra. Vysadili nás za radnicí. Němčinářka nás zná a ví, že se ve Vídni neztratíme ani neskončíme někde v hospodě, takže jsme jako jediné měly povoleno opustit skupinu okamžitě. Ostatní, chudáci, museli absolvovat dlouhou skupinovou procházku centrem.*


Přemýšlíte, kdo mě vyfotil??? Napovím! Byla to Any!

Tradice jsou tradice, takže jsme jako první zamířily do Albertiny. Vystaveným obrazům jsme příliš nerozuměly. Mnohé z nich jsme viděly jako způsob, jak se zbavit přebytečné barvy. Opravdu nechápu, co tak dlouho povídala průvodkyně nějaké skupině u obrovského obrazu, na kterém jsem viděla pouze nepatrnou bílou skvrnu v rohu na obrovském černém podkladu.

Ještě více jsme se podivily v Muzeu moderního umění. Na rozdíl od loňského roku tam letos něco bylo. Zjistila jsem, že umělcem je každý z nás. Určitě jste kdysi prali plyšáky. Nejdřív jste je hodili do pračky a pak pověsili na balkon na šňůru. Tatínek tam měl uložené pneumatiky. Tradá, jsou na světě rovnou dvě umělecká díla! Opravdu byly v jednom zákoutí natáhnuté šňůry, na kterých se ,,sušili" plyšáci. Jinde byly zase ony pneumatiky na balkóně... Atd. apod. Jak se dnes rozlišuje, co umění je a co už ne?

Kromě výstav jsme navštívily také Stephansdom. Tradičně (počínaje loňským rokem) jsme si v něm zazpívaly koledy. Nadšené, jak krásně to zní, jsme šly hledat další kostel. Narazily jsme na kostel svatého Petra. Můžeme si pogratulovat, s Hundertwasserhaus jsme během dne viděly dvě nové věci! V kostele jsme si nakonec nezazpívaly, bylo nám blbé narušovat tamější ticho a klid.

Na výletě člověk nemůže jen poznávat nepoznané, má-li se domů vrátit živý. Proto jsme si užily i nějakou tu zábavu a odpočinek. O pobavení se postaral fotoautomat. Nevěřila jsem, že nám nějaké fotky vyplivne, ale za cenu jednoho eura mi to nepřipadalo jako těžký hazard. Usadily jsme se na židličku, vodily peníze a čekaly. Automat nás bez varování čtyřikrát vyfotil. Pak to v něm více jak pět minut chrastilo a třískalo. Výsledku jsme se dočkaly! Odpočíinek se konal v kavárně v Muzeu moderního umění. Bohužel tam nebyl náš oblíbený číšník z loňska.

Na trhu se letos prodávaly hrnky ve tvaru srdíčka. ,,Koupím ho pro muže!" napadlo mě. Po pečlivém nacvičení výslovnosti hrnku a složení věty jsem se pustila do nakupování. Byla jsem opravdu pyšná, jak krásně jsem to řekla...a paní mě srazila kývnutím a ukázáním počtu eura na prstech. Příště se snažit nebudu, domluvím se rukama. Po trhu jsme chodily snad hodinu. Sáček s hrnkem jsem celou dobu držela bez nehody v ruce. Proč já blbá jsem se nakonec rozhodla koupit si ještě něco s nápisem Vienna? Když jsem chtěla přepočítat peníze, spadl mi sáček na zem. Hrnek se samozřejmě rozbil. Jak se mi v tu chvíli hodila dobře utrácecí cizí měna! Nepocítila jsem žádnou lítost, že jsem musela koupit ještě nový hrnek. Spíš jsem se smála. Aspoň mám hrnek i pro sebe!

A tak skončil náš poslední zájezd do Vídně se školou. Příští rok tam už pojedu na vlastní pěst. A to ne jen tak na ledajaký výlet! Pokud vše vyjde, pojedu tam na návštěvu k Anežce, studentce Vídeňské univerzity.


Kája

*Proč jsem sakra nejdřív napsala ,,dlouhou skupinovou procházku červem"?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janča | E-mail | Web | 15. prosince 2014 v 16:25 | Reagovat

Koukám, že jste si to taky hezky užili. :) Já byla ve Vídni minulý rok taky se školou a nemůžu si ji vynachválit! Letošní Berlín na Vídeň vážně neměl a to jsem taky běžela do kabinetu za učitelkou, která to organizovala, hned. :D

2 Vanimaré | Web | 15. prosince 2014 v 18:37 | Reagovat

Ve Vídni jsem byla jednou asi před dvěma lety. Letos jsem chtěla jet znovu, ale nebylo mi přáno. Místo cesty do Vídně jsem měla dobrodružnou cestu domů zpět na kolej a pak cestu do školy po pěti hodinách spánku. :D

3 Any | Web | 15. prosince 2014 v 19:37 | Reagovat

No fuj, "dlouhou skupinovou procházku červem" bych absolvovat nechtěla... :-x

4 Tevuori | Web | 16. prosince 2014 v 23:10 | Reagovat

Ten červ mě děsí.
Příští rok už fakt zase jedu!!!
A ty fotky musím vidět. Ukážete mi je, viďte? :-D

5 PaiMuTan | 17. prosince 2014 v 11:53 | Reagovat

Jsem nikdy nepochopil co na té Vídni všichni vidíte, vždyť tam dohromady nic není, hlavně to hlavní náměstí je strašně malé na to jak velké město to je, kolem uličky, obchody, takové frýdecké náměstí ve větším no :) Jediné co mě bavilo je zámek Schönbrunn, Prater a mrakodrapy v Uno city. Ale jeden zážitek mám. Loni mě zamkli v nákupním centru Wien Shopping City Süd :)

6 Kája | E-mail | Web | 17. prosince 2014 v 15:00 | Reagovat

[5]: Však právě, je krásná tím, jak není přecpaná a celkově mi připadá taková komornější, působí na mne mnohem sympatičtěji než Praha.

7 David | E-mail | Web | 20. prosince 2014 v 23:15 | Reagovat

Jednou se tam chci podívat, ale bez sněhu by to asi nebylo úplně ono. Věřím, že i tak to má své kouzlo. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama