Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Zvracet? To snad ne!

15. dubna 2015 v 21:06 | Kája-19 let |  Co si myslím
V článku o alkoholu, jsem mírně narazila na svůj problém se zvracením. A tak si říkám, proč ho konečně nevykřičet do světa (po té, co jsem si předevčírem přivedla trauma...). Co znamená problém se zvracením? To, že se ho příšerně bojím...


Omlouvám se. Obsah článku byl přesunut na můj nový blog. Číst a komentovat můžete zde.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 David | E-mail | Web | 15. dubna 2015 v 21:17

Ty jo, tvou fobii ti vůbec nezávidím, i já mám ze zvracení celkem strach... Držím palce, ať se ti podaří těchto obav zbavit pokud možno co nejvíce. :-)

2 Das | Web | 15. dubna 2015 v 21:43

Nepříjemná fóbie.. i já mám strach ze zvracení, ale spíše to prostě nemám ráda..
Možná bys to měla zkusit překonat, buď se brutálně ožrat nebo si strčit prsty do krku.. Věřím, že by se Ti ulevilo a pytlík v autobuse by nebyl třeba. :)

3 Toska | 15. dubna 2015 v 22:02

Příchod poznáš například tím, že začneš hodně slinit.

Ale zvracení podle mě zdaleka není tak hrozné jako jeho opak. Mi se totiž od nějaké doby děje, že zvracet zkrátka vůbec nedovedu! Když jsem např. loni něco špatného snědla, bylo mi zle, dokonce mě i natahovalo a dobře jsem věděla, že po vyzvracení by mi bylo ihned lépe. Ale za žádnou cenu se mi to nedařilo. Takže namísto jedné šavle a úlevy nastalo dlouhé utrpení v nevolnosti, :-!

Takže kdyby se vedle mě vyskytnul někdo se střevní chřipkou, možná bych schválně otestovala, jestli se nakazím také.

4 Pražský poděs | E-mail | 15. dubna 2015 v 22:36

Tyvole, to je vtipný. Vůbec si takovou fobii nedovedu představit... To já se toho fakt nebojim a naopak považuju ta velkou výhodu, že si zvracení umim vyvolat sama...

5 Jindra | 16. dubna 2015 v 0:14

Ty mě teda bavíš :-) Já vrhnul jednou za posledních asi 15 let, je to hnus, ale ne nic strašného. Fobii mám z gastroskopického vyšetření žaludku. To je vyšší level. Ale znám lidi, co jim to vůbec nic nedělá. Co ty, neuvažovalas o tom někdy?

6 Any | E-mail | Web | 16. dubna 2015 v 8:52

Beru to jako normální součást života, spíš jako klad, protože mi je potom většinou lépe.

Chudáčku, kolik odvahy tě stálo napsat tenhle článek :D

7 Kája | Web | 16. dubna 2015 v 19:31

[6]: Proháněly mě potom zlé sny o nemocných lidech...

8 Tevuori | Web | 16. dubna 2015 v 23:30

Se zvracením většinou přichází úleva. Je to lepší, než ležet v bolestech a nemoct ani pohnout hlavou. Moje babi to dovádí do extrému, když je jí zle, nemá problém si strčit prst do krku.
To já bych teda asi nedala.

Jinak, menší rada. Doporučuju vysadit z jídelníčku špagety, kdyby náhodou. To je fakt největší zlo. :-! :-D

9 Ronnie | 17. dubna 2015 v 16:58

Taky mám s tímhle problémy, jen když máme v autě vézt někoho lehce opilého, tak jsem nervózní z toho, že by mohl zvracet.. Dřív, když mi bylo docela často špatně(nikdy jsem v tom období nezvracela, vždycky jen skoro) jsem si hledala příznaky a pak si je neustále hlídala, takže když se pak některý z nich objevil, i když kvůli něčemu jinému, byla jsem z toho hned vyklepaná.. Teď už je to snad o něco lepší, když na to nemyslím moc.. (mimochodem, s tím těhotenstvím to mám úplně stejně! :O

10 David | E-mail | Web | 17. dubna 2015 v 19:00

[8]: Proč jsou špagety největší zlo? ???

11 Leník | Web | 17. dubna 2015 v 22:38

Zvracení je nepříjemné, znám to. Ale pak se ti dost uleví. WOW, tak dlouho jsi nezvracela? Tak to je hustý! Ale nepřeji ti to, je to fakt nepříjemný, ale pak se ti uleví :)...

12 Kája | Web | 20. dubna 2015 v 13:13

[2]: Kdysi jsem četla skvělý trik - vypít co nejvíc teplého mléka. Žaludek se s tím nepopere a to, co přijde potom, vyléčí prý z fobie každého. Na to bych opravdu neměla odvahu :D :D

[9]: Vézt opilého bylo taky dobrodružství. Dotyčná dokonce zvracela, ale naštěstí na to včas upozornila a vystoupila. Zbývajících patnáct minut cesty jsem byla hooodně nervózní, dokonce jsem chtěla vystoupit a dojít to pěšky... :D

13 Lucka | E-mail | 10. března 2016 v 16:50

Ahoj ;-)  ;-) musím se přiznat, že touhle fobií trpím také.Naposledy jsem zvracela 17.února 2015.Vidíš, že nejsem normální! :-D  Dokonce si pamatuju i datum, kdy jsem naposledy zvracela ! Někdy přemýšlím, jestli nemám zkončit s touhle fóbií tím, že zvracení zkusím vyvolat, ale neseberu odvahu :-| Když spolužák zvracel ve škole, ve třídě do umyvadla, tak jsem se otočila a zacpala si uši :-( také bych potřebovala poradit, protože zvracení je pro mě hrozný trest :-!  :-!
Předem děkuji za odpověď :-)

14 Tess | 26. března 2016 v 12:24

Nic si z toho nedelej. Mám to úplně stejne. Jim malo, co 3 hodiny. Zvlášť sladké a zvlášť slané. Nic dohromady nemicham, protože mám strach, ze mi to neudělá dobře. Nepijí vůbec alkohol a nemám rada opilé lidi, protože mám strach, že budu zvracet. Já zvracela naposledy před 4 roky. Doufám, ze to tak bude pokračovat. :)

15 Janca | E-mail | 13. května 2016 v 4:02

No, čas této zprávy odpovídá tomu, co se chystám napsat. Mám dlouholetou fobii ze zvracení. Už se mi to vyhýbá 8 krásných let. Teď mám však střevní chřipku a ještě tak před půl hodinou jsem se klepala a brečela, že budu zvracet, avšak když jsem měla jako malá problémy s tímto, tak jsem si našla věc, která mě z toho dostane i ve vážné situaci. Mamka mi jednou udělala heřmánkový čaj, když jsem zvracela a pak mi vysvětlila, že rp zklidňuje žaludek a že mě to potom přejde. Já se uklidnila a čaj mi opravdu udělal trošku lépe. Teď, po 8 letech mám teda tu střevní chřipku. Za posledních 8 let ji mívám tak jednou za rok, někdy i méně a vždy proběhne spodem, nikoli vrchem. Za tu dobu, co jsem zvracela naposledy jsem se naučila kombinovat jídlo a úspěšně se tomu vyhýbat. Ale postupem času jsem se zase rozjela, když jsem zjistila, že se mi špatně nedělá a teď, jak mi bylo už lépe a cítila jsem, že už jsem skoro zdravá jsem se na noc přejedla toastů. Přejídat na noc jsem zbyklá, ale asi ne při nemoci .. i když chuť na to byla. Šla jsem spát vyloženě s boulí na břiše. Myslela jsem, že jsem třeba nadmutá a bylo mi dobře, tak jsem tto neřešila. O půl třetí dnes ráno jsem se však probudila s bolestmi břicha. Došlo mi, že příroda volá. Sednu si na záchod a najednou zimnice a pocit, který se nedá zapomenout ani po těch 8 letech. Mám z něj hrůzu furt stejnou, ne-li horší. Cítila jsem, že se na 100% pozvracím. Vystřelila jsem ze záchoda jakože se nic nestalo a hned jsem dala vařit vodu na čaj. Klepala jsem se, začala jsem brečet a vše mi padalo pod rukama. Čaj jsem uvařila a už jsem plánovala, že kdyby náhodou, tak jdu zvracet do koše, protože na záchodě by mě natahovalo ještě více. Musela jsem jít ještě vzbudit chudáka mamku, která vstávala za 2 hodiny do práce. Řekla mi, že jsem magor, ať si udělám čaj a ať ji nechám vyspat. Pak jsem vlítla do pokoje. Otevřela jsem okno, připravila koš a čaj dala na stůl. Hystericky jsem upíjela a doufala, že to nepřijde. Žaludek mi začal těžknout více a více a jediné, co mě drželo byl ten čaj a pocit sucha v ústech .. žádné sliny :-D Po chvilce se mi udělalo o maličko lépe, ale furt jsem se klepala. Avšak můj problém byl horší. Potřebovala jsem na záchod. Tušila jsem, že buď to musím zadržet, což u střevní chřipky nejde a nebo tam půjdu a rovnou se i pozvracím. Rozhodla jsem se tomu postavit a jít tam, protože kdo ví, jak by dopadl můj pokoj, kdybych držela spodek a zvracela i toho .. asi bych to neudržela, že ano :-? Tak jsem tam šla a rychle jsem běžela zase zpět, hlavně nezvracet v koupelně. Lehla jsem si a zase jsem si lokla čaje. Začala jsem hledat tyto stránnky a podobné články .. a najednou se proberu z toho začtení a zjišťuju, že je mi normálně dobře. Sice żaludek cítím furt plný, ale ten pocit na zvracení přešel. A vděčím za to mému milovanému čaji. Teď půjdu zkusit spát a doufám, že se už znovu nevzbudím a nebudu vařit čaj druhý :-D  :-D  :-D a taky jsem ráda, že v tom nejsem sama a je dost takových citlivků, co si zakrývají uši, oči, snad i nos, bojí se být v přítomnosti lidí, co zvrací a taky nechodí nikde moc na párty hlavně proto, aby nedošlo k tomu, že by po nich někdo chtěl podržet vlasy :-D

16 Kája | Web | 13. května 2016 v 17:37

[15]: Soucítím s tebou! V únoru jsem na tom byla podobně jako ty... Nesedl mi prášek, který jsem bohužel potřebovala na bolest. Nebyla jsem v klidu domova, nýbrž v moji milované čajovně! Strávila jsem snad hodinu bokem, dřepěla jsem schoulená pod umyvadlem a doufala, že to přejde... Bylo to příšerné. Možná, že kdybych se tomu nebránila a vyzvracela se, bylo by to lepší... ale to prostě nepřekonám! Takže jsem trpěla... :( Je to hrozná fobie.

17 Janca | E-mail | 13. května 2016 v 17:48

[16]: Přesně tak, radši se budu bránit, než abych se rozhodla vyzvracet. Po dnešní noci už vím, že to fakt 100% jde, takže se toho budu držet dál zuby nehty. Vhci se bez toho obejít co nejdéle, protože jen ta představa je naprosto zničující. Jinak tvůj blog se mi hrozně líbí. Už v popisku se mi to potvrdilo, když jsem zjistila, že posloucháš metal. Někoho takového jen tak čirou náhodou najít je fajn pocit :-) asi toho máme společného víc, než jen fobii :-D

18 Kája | Web | 13. května 2016 v 18:20

[17]: Tak to je fajn. :) Držím ti palce, aby ses rychle vyléčila a hlavně aby už ti nebylo tolik špatně.

19 Janca | E-mail | 13. května 2016 v 20:12

[18]: Dekuji :-) uz ted je mi mnohem lepe, tak snad mi to vydrzi.

20 Luci | 20. května 2016 v 21:04

Ahoj trpím stejně.. Přiznám se že se i modlím abych nezvracela...

21 Kája | Web | 11. června 2016 v 18:09

[20]: Jsem ráda, že jsem díky tomuto článku našla lidi s podobným problémem. :) V okruhu známých jsem totiž více méně pořádný exot. O.o. :D I když samozřejmě mnohem lepší by bylo, kdybychom tou pitomou fóbií netrpěly.

22 Tamča | 1. září 2016 v 2:05

Mám úplně to stejne! Uf jsem rada, ze to takto nemám sama :-( kolikrát když je mi nějak zle sedím na záchodě a trupu se .. Jen se modlím abych nezvracela. Když někoho slyším nebo vidím zvracet pak je mi taky špatně a mám strach ze taky budu zvracet .. Pokaždé si dam radši Colu nebo si uvarim černý čaj vždycky me obě uklidní .. Mám ze zvracení mega strach já to proste ze sebe nedostanu a ani nechci .. Je to divné ale já to proste nedám nikdy :/

23 Kája | Web | 6. září 2016 v 8:35

[22]: Soucítím s tebou a přeju ti, abys těchto špatných stavů měla co nejméně. :)

24 Barů | 19. října 2016 v 7:20

Ahoj, mám naprosto stejný problém. Vše jak píšeš mám taky. Je to dost velké omezení v životě. Chci se zeptat jestli si se s tím už nějak poprala a pokud ano, jak nebo tvé stavy stále přetrvávají. Sama jsem nezvracela asi 15 let ale představa coby kdyby a že to zrčitě jednou přijde je horší než smrt.

25 Kája | Web | 19. října 2016 v 16:51

[24]: Ještě jsem se toho nezbavila. Myslím, že nejdřív budu muset být těhotná. :D Pokrok se moc nekoná, snad jen že už lépe trávím než nějaké tři čtyři roky zpátky. Měla jsem divné období a často mi bylo špatně (samozřejmě bez zvracení, k tomu bych se neuchýlila),  řekla bych, že to tenkrát bylo i fyzické. Toho jsem už zbavená, takže mám méně stresu, ale jak se něco dozvím, jsem ve svém tradičním stavu. :D Nedávno byla u mamky ve školce nějaká epidemie střevní chřipky; každého to prý přešlo rychle a mamka nechytla vůbec nic, i tak jsem si však hlídala co jím a tak.. :D Byly to divné dny. 8-O

26 Lucie | E-mail | 24. listopadu 2016 v 12:22

I když už je to celkem starší konverzace tak mám naprosto stejný problém :( Už jsem z toho zoufalá... Připadám si jak psychopat... I když vím že se mi uleví tak to radši udržuju a trpím :(

27 Kája | Web | 24. listopadu 2016 v 14:12

[26]: Starší, ale pořád aktuální. Vím přesně, o čem mluvíš!

28 Bára | E-mail | 5. prosince 2016 v 22:48

Holky!! Jsem na tom úplně stejně!!
Jsem tak ráda, že to někdo chápe...
Akorát by mě zajímalo, jak s timhle otěhotnim... mi jebne :-D  :-D

29 Kája | Web | 6. prosince 2016 v 19:07

[28]: Mně je jasné, že kvůli tomu nebudu nikdy schopna těhotenství plánovat. Prostě ne, ne, ne, je to jako kdybych si plánovala zvracení a to přece nejde. :D Takže zřejmě budu mít dítě jen když otěhotním nechtěně... Pak už s tím nic nenadělám a kdo ví, třeba mi to aspoň pomůže se fóbie zbavit. Teda určitě, nejdřív budu zvracet já, pak to dítě... :D Těhotenství je vlastně takový lék na emetofobii! Ach jo, to je ale zmatený komentář... :D

30 Bára | E-mail | 7. prosince 2016 v 18:57

Presne tak! Ja se nejvic bojim, ze bude zvracet moje dite a ja mu nebudu moct nijak pomoct, proste ze to nezvladnu a zblaznim se:))) pripadam si nekdy jak cvok, jezdim metrem do prace a koukam v metru na lidii, jestli nahodou nebude nekomu spatne, kdybych videla nekoho kdo se mi nelibi.. nenastoupim tam...  myho pritele sestra je hrozne blici holka, ji to vubec nevadi.. proste v pulce vety co se bavime, odejde ze si jen odskoci, ze ji nesedl obed... ja bych uz brecela a rozdejchavala to u okna, pomalu si volala sanitku at me neco pichnou, hlavne at nezvracim.. a ona v pohode. Zavidim ji to😂😂 Me by zajimalo jak se toho nekdy zbavim, jestli. Nekdo mi rikal lecba sokem, umrela bych z takovyho soku :-D  :-D

31 Misa | E-mail | 17. prosince 2016 v 8:27

Ahojte, ja mam naprosto stejny problem, jako vetsina tady... ale s tim rozdilem, ze uz mam male dite... v tehotenstvi mi bylo zle celych 9 mesicu, ale nezvracela jsem... bylo mi blbe jak priw kocovine... moje dcera ma 7 mesicu, a kdyz ona blinka, tak mi to ani neprijde... uvidime dal jak to budu zvladat..
Spatne mi je casto, protoze jsem ve stresu a hlidam si dost jidelnicek... radsi zubar nebo znova porod, nez se vyzvracet... bohuzel, kdo to nezna, nepochopi :)

32 Lukas | E-mail | 17. prosince 2016 v 23:11

No ja mám taky tuhle fobii.. je to hnus.. jen slyším slovo zvracení a je mi blbě. Ale stačí mi si psát s někým a říct mu to, pak jsem v klidu anebo si nalít Coca Colu a usrkavat.. :D

33 Kája | Web | 18. prosince 2016 v 12:29

[31]: Takže tě těhotenství nevyléčilo? :-O Sakra, celkem na to spoléhám... :D

[32]: Tak to máš fajn, že tě někdo vyslechne, mně se většinou jenom všichni smějou. O.o :D

34 Barů | 3. ledna 2017 v 20:23

Koukám, že nás je dost, kdo touto fobií trpí. Konečně někdo, kdo to chápe a neříká mi "tak na to nemysli, no tak se pobliješ, a zase bude dobře, dyť je to přirozený a normální" za tyhle věty bych střílela :-x občas si taky řkenu "no tak se prostě pobliješ" no ale pak, když mi je nevolno z nějakého důvodu, tak už jsem v háji a dělám všechno proto, abych se nepo... . Teď je období, kdy zase střevní chřipky řádí a já mám pocit, že si ty příznaky toho přivolávám. Mě jen zaškrundá v břiše nebo mám mírně řídkou stolici a už jsem v nervu, že budu blít .. nedávno se poblil můj přítel po tataráku :-x hned jsem volala kámošce jako podpora po telefonu. A kupodivu jsem byla v pohodě a za dveřma záchodu jsem na přítele mluvila a říkala, že to bude dobrý, ať to prostě vyhodí a že mu bude dobře, jenže jsem věděla že to je z jídla, které mu nesedlo a že to nechytím, ale se střvajznou je to jiné. Tu když on měl v létě, já se sebrala a na 3 dny odjela pryč ještě dřív než začal blít. Léčba šokem by mě zabila. Psycholožka mi na tohle řekla, že to může fobii ještě prohloubit. Ano byla jsem u psycholožky, jenže ono když tam s ní sedíte, tak jste naprosto v pohodě, ale venku už je to zase na prd. Potřebovala bych restartovat mozek a nebo vynalézt celoživotní očkování proti zvracení! :-D

35 Kája | E-mail | Web | 3. ledna 2017 v 20:34

[34]: Jo, přesně, když je někomu špatně z jídla, snáším to mnohem lépe, než z nemoci nebo třeba z dlouhé jízdy, menstruace apod. Asi i proto na mne nepůsobí to zvracení psí - on to má přece jenom všechno trošku jinak, takže mi nehrozí, že bych najednou zvracela taky...

Vítám tě v klubu. :D

36 Barůů | 11. ledna 2017 v 21:44

Joooo u psa mi to nevadí, nebo když blije mimino mléko .. =D já už si myslím, že jsem fakt paranoidní a přemýšlím co s tím budu dělat. Neskutenčně to omezuje život. Navíc mám přítele, který má problémy se střeva, takže se ho furt ptám jak mu je a jestli ho nebolí břicho a když už mu není nejlíp, tak já si to automaticky vsugeruju. Blití mi vadilo vždycky, ale poslední 2 roky to je úplná katastrofa. Jen mi trošku škrundne v břiše a já jsem v háji. Nikdy jsem neměla problém kamkoliv a kdykoliv jít a teď ?? Bojím se jít někam nečekaně, bojím se jít do restaurace, aby kdybych si tam dala něco, aby mi nebylo blbě no prostě strašný. Není den kdy nemyslím na to jak z toho ku**** ven! Pořád si říkám, že to je jen v hlavě JEN v hlavě. Ale je mi to prd platný. Pak když je den, kdy mi fakt absolutně nic není , tak jsem happy jak dva grepy, ale vydrží mi to den a pak je to zpět ve starých kolejích ..

37 Kája | E-mail | Web | 11. ledna 2017 v 21:55

[36]: Týýýjo, tak to už jsem na tom asi trochu lépe než ty. To co popisuješ, znám z minulosti. Třeba chodit do restaurace se už nebojím. (Z fastfoodu bych si ale stejně nic nekoupila. A přizpůsobuju výběr... :D) Ale stačí nějaké zaškrouhaní v břiše nebo se od někoho dozvědět, že někdo úplně jiný, koho třeba ani nevídám, zvracel, tak jsem v háji... :D

38 Barůů | 11. ledna 2017 v 22:08

No do restaurace chodím ráda, ale prostě musím být úplně v pohodě =D a nebo přesně jak ty, přizpůsobuju výběr =D no v hlavě mi myšlenky jedou na plno a já je prostě neumím ovládat.  Kolegyně v práci, která sedí na úplně druhé straně haly, říkala, jek přes vánoce blila celá rodina, že to bylo strašný a že ona z toho vyvázla v pohodě, no a mě to normálně položilo. Slyším jenom slovo, zvracet a nebo slovo blbě a hned je mi zle. Jako já se tomu dokážu perfektně zasmát, ale pak když "něco" přijde, tak je to konečná. Fakt musím začít něco dělat .. jenže slova nestačí, chce to činy ! kurňa .. =) ale jsem fakt ráda, že v tom nejsem sama a komukoliv to řeknu, tak mi řekne "not ak na to nemysli" "to bude dobrý" atd .. jasně, jim se to kecá viď ?

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama