Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Bažantka x maturantka

16. června 2015 v 22:31 | Kája-19 let |  Kájinči deníček
Na gympl jsem nastoupila jako třináctiletá. Po šesti letech jsem z něj odešla plná nepotřebných vědomostí, zkušeností a dobrých i špatných zážitků. Ač si připadám stejná, je ze mne úplně jiný člověk. Snad jen to pedagogické zaměření mi zůstalo.



Nevím, jak začít. Mám toho na srdci tolik! V hlavě mám jednu myšlenku za druhou. Zkusím trochu charakterizovat tu třináctiletou děvuchu, která se strachem i nadšením začala navštěvovat gymnázium.

Škaredá. Škaredá, plochá jak žehlící prkno, zatímco ostatní spolužačky už nosí opravdovou podprsenku. Neznalá světa a neschopná komunikace. Mám jít za profesorkou, kterou jsem viděla jednou v životě, aby mi podepsala třídní knihu? Dejte pokoj. Vystrašená ze všech ostatních studentů. Asi od druhého týdne totálně zabouchnutá do spolužáka. Mám své zásady, snažím se dodržovat všechna daná pravidla, nechápu některé činy spolužáků. Pokud nemám Terezku ve škole, příšerně se nudím, protože s nikým jiným si pořádně nepopovídám.

(Tu poznámku o škaredosti jsem tam napsala podle tehdejšího pohledu. Dnes si myslím, že jsem na tom nějak extrémě špatně nebyla.)

S Terezkou byl docela problém, protože chyběla často. Největší rána přišla v zimě - Terezka odjížděla na měsíc do lázní. Najednou jsem si začala hodně dobře rozumět s Anežkou (dnes si rozumíme ještě milionkrát víc). Několik dalších dobrých spolužáků jako by mě najednou ani nevidělo. A zbytek třídy, který tvořila většina, mě začal příšerně šikanovat. Dřív mě také neměli rádi, ale to, co se rozjelo za Terezčiny nepřítomnosti, se ničemu nemohlo vyrovnat. Ani šikaně, jakou jsem znala ze základky. Nejhorší bylo, že kromě školy se mě to drželo i doma. Páni spolužáci totiž vzali útokem můj blog. Kalamita katastrofa. Každý den jsem brečela a nemohla jsem to vydržet. Nejhorší bylo, že mezi šikanujícími byl i můj vyvolený. Dodnes nechápu, jak jsem v tom i přes to všechno mohla lítat až po uši.

Zbytek prváku byl pro mne více méně tragický. Myslela jsem na sebevraždu. Nejhorší období byl květen. Měla jsem i promyšlený dopis na rozloučenou! Připadala jsem si ještě tisíckrát hnusnější než před nástupem na gympl. Nemohla jsem se v zrcadle ani vidět. Byla jsem na tom hodně špatně. Až přišel on.

Do mého života samozřejmě vstoupil o rok dříve. Spolužák. Ten otravný Richard, který nás v biologii píchal pravítkem a profesorka pak za vyrušování kárala nás. V době šikany jsme si k sobě nějak našli cestu. Nicméně jsem ji zkazila. Ani nevím proč, beztak nějaká chvilková rozrušenost, která došla až k zablokování na facebooku. Pár měsíců byl mezi námi útlum, nicméně před začátkem druháku jsme se opět začali vídat a bavit. A zamilovanost se poněkud přestěhovala k němu.

Vlastně bych ho neměla tolik hejtovat, on mi přece Ríša moc moc moc pomohl. Přiznal, že ke mne cítí to samé co já k němu a hodlal se mnou začít chodit. Říkal mi, že jsem krásná a rozešel se kvůli mne s holkou. Byla jsem z toho v sedmém nebi. Připadala jsem si cennější, zrcadla už jsem se tak neděsila a celý svět byl najednou krásnější.

Že to nebyl dobrý vztah, o tom není pochyb. Ze začátku to bylo super, ale vzhledem k věku to byla spíš ještě taková dětská láska, co si budeme vykládat. Po roce jsem začla mít pocit, že se všechno sype. Vztah však vydržel tři roky. Tři roky slz a naštvanosti. Nikdy nepochopím, jak jsem to mohla vydržet. Ale nejsem tu přece od toho, abych to rozváděla, bylo by to na další článek. Rozchod s ním znamenal zárodek dalšího vztahu, který mě posunul ještě o kus dál.

,,Ty se chlapům chceš líbit, proto se jim líbíš," bylo mi minulý týden vysvětleno. Ač mě zájem mužů neskutečně vytáčí, něco na tom opravdu bude. Změnil se můj postoj k sobě i k celému světu. U dříve nenáviděného zrcadla si dokonce někdy řeknu, že jsem fakt pěkná a že ze mě musí chlapi šílet. A to je co říct. Skoro dva roky vidím všechno jinak. Sebevědomí je mnohem výš (a stejně mi občas lidi řeknou, že ho mám moc nízké..). Už se nepovažuju za bezvýznamnou osobu. Dokážu rozlišit, jestli mi lidi nadávají oprávněně nebo si jen léčí nějaký komplex.

A to ze mne, prosím pěkně, udělalo gymnázium. Spolužáci mě nenávidí ještě dnes, ale čím jsem byla starší, tím méně jsem si s tím dělala starosti. Jsem něčím trapná? No a co, mne se to líbí a váš názor mě nezajímá. Zabrat mi dali akorát tím obviněním z krádeže tisícovky. Posezení s policií nebyl příjemný zážitek.

Abych dovedla svůj příběh do šťastného konce, před rokem jsem znovu změnila muže. Od první chvíle si myslím, že je to ten pravý. A to můj život povzněslo na ještě mnohem mnohem vyšší úroveň.

Tak vidíte. Maturantka je úplně jiná než dávná bažantka. Přesto jsem to stále já!

Dále mi gymnázium dalo lásku k čajům a čajovnám, lásku ke kávě, k metalu, k němčině, k Vídni, ironický pohled na svět plný recese, pár skvělých výletů a zájezdů... Jsem ráda za všechny příjemné i nepříjemné zážitky. Posunuly mě dál. Ač se možna posunuju ne úplně vytouženým směrem. (Jak mám nevzbuzovat zájem mužů a přitom na ně nebýt hnusná a nepříjemná?)

A tak jen marně přemýšlím, jestli jsem větší pokrok udělala ve školce nebo na gymnáziu...


Kája



Dodatek: Dva dny po dopsání článku (byl předpřipraven) jsem se dozvěděla, že bych si sebe měla více vážit, mít k sobě úctu, neschovávat se a nebát se tolik. Úplný opak, co jsem zde o sobě napsala. Dříve jsem na tom musela být opravdu hodně hodně tragicky...

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch | E-mail | Web | 16. června 2015 v 23:03 | Reagovat

Láska k Vídni je ta pravá.
Neboť Vídeň nikdy nezklame.

2 ♥AniseQ♥ | Web | 17. června 2015 v 1:20 | Reagovat

Krásný článek.. taky jsem právě odmaturovala a taky, když jsem se ohlížela i když jen 4 roky zpátky, jsem usoudila, že jsem se taky nehorázně změnila.. Co blbé 4 roky dokážou :D

3 David | E-mail | Web | 17. června 2015 v 14:18 | Reagovat

Ty jo, to jsem nevěděl, žes to měla zezačátku tak kruté... O_O Ale jak jsem už dříve zjistil, svět není takový, jaký ho dělají ostatní (jak na nás působí atd.), ale jaký si ho děláme jen a jen my sami. Určitě se už držíš správného směru, za což jsem rád. :-)

4 all-is-magic | E-mail | Web | 17. června 2015 v 16:59 | Reagovat

Taky mě zajímá, jaká osobnost se ze mě vyvrbí po maturitě.... jsem zvědavá :)

5 Jindra | 18. června 2015 v 20:02 | Reagovat

Jseš šikulka. To vím celou dobu, co tenhle blog znám. Je smutný, že kvalitní lidi si užijou tolik trápení a šmejdi si jen tak proplouvají. Hlavně je zajímavý, že i v době, co jsi prožívala ty problémy, to nebylo vůbec na blogu poznat. Umíš působit klidně a vyrovnaně, za celé ty roky naprosto bez výkyvů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama