Jsem vzorná

9. října 2015 v 11:25 | Kája-19 let |  Zajímavosti
Celý život se mi smějou z jednoho prostého důvodu. Teda, abych byla přesná, těch důvodů je mnohem víc, ale dnes nechci rozpitvávat introverzi, plochý hrudník ani lásku k panenkám v jedenácti letech. Zabývat se budeme pouze tím, že jsem strašný vzorňák, chci mít všechno v pořádku a snažím se dodržovat nejrůznější pravidla.


Projevovalo se to už ve školce. Pěkně jsem po sobě uklízela, všechny zdravila, obrázky vybarbovala co nejpečlivěji, až na jedno špatné období jsem vždycky všechno snědla. Cokoliv, s čím jsem se potkala, jsem brala jako test, jestli jsem dost chytrá. Například takové omalovánky musely být přesně v barvách předlohy. Hotové jsem pak dávala rodičům a paní učitelkám na kontrolu. Neskutečně mě rozčilovalo, když se dívali jen na vybarvený obrázek a vůbec ho nesrovnávali s předlohou.

Chytrá jsem asi byla víc než dost, protože jsem se stala absolutní vítězkou bodovací soutěže, kterou jsme poslední školkový rok měli. Každý měsíc se vyhlásili vítězové - já byla čtyřikrát na prvním a několikrát na druhém nebo třetím místě. Prostě dokonalé dítě, že. Úspěch ve mně místo uspokojení vyvolal ještě větší touhu po dokonalosti...

Ve škole jsem vždycky měla pastelky na lavici vzorně srovnané. Brečela jsem, když se mi udělaly na sešitě oslí uši. Psala jsem nejkrásněji, proto jsem byla první ze třídy, kdo dostal pero. Úplně si ten okamžik vybavuju. Jako kdyby to bylo včera. Začínali jsme zrovna něco psát, když paní učitelka z ničeho nic řekla: ,,Stop! Ještě nepište! Karolínka dostane pero!" Důležitěji jsem se necítila ani při přebírání všech možných pochval a diplomů. Ani maturitní vysvědčení nebylo tak velké. Jelikož bylo zakázáno běhat po třídě a po chodbách, chodila jsem co nejpomaleji. Kluky jsem pořád upozorňovala, že by si neměli hrát na vojáky, aby se paní učitelka nezlobila.

A tak.

Čím jsem starší, tím se rozdíly mezi mnou-vzorňákem a ostatními zvětšují. Tak třeba neznám nikoho dalšího, kdo by vydržel mít celý školní rok vzornou úpravu sešitu. Respektive taková nejsem ani já, jelikož v mých očích měly sešity velké nedostatky. Spolužáci mě však nepřestávali obdivovat. Také jsem byla jedna z mála, kdo měl sešity obalené. Obalila jsem si i zápisník v pevných deskách. Když jsem si nesla do školy knihu, obalila jsem si i ji.





Ke vzorňáctví mě nevedou žádné vnější autority. Všechno řídí jen a pouze moje hlava. Nečiním se proto, abych něco dostala nebo se vyhla trestu, nýbrž proto, že to tak má být. Třeba vlakem nejezdím na černo ze strachu. Za jízdu se má zaplatit, tak zaplatím a basta. Na přechodě se má jít na zelenou, tak si na ni počkám, i když nic nejede. V práci mám být čtvrt hodiny před začátkem směny, tak tam jsem, přestože to nikdo nekotroluje.

Sebekritičtí perfekcionisté mají těžký život, pořád je něco mrzí. Z dětsví mám velké trauma. Z dnes neznámého důvodu jsem vyplázla na Kristýnku jazyk. Začalo mě to okamžitě mrzet, padlo na to několik litrů slz. A víte co? Kristýnka na to zapomněla, hned co to vyzradila paní učitelce. A paní učitelka mě nijak netrestala, jen řekla, že se to nedělá. Ze začátku školní docházky mě mrzela každá dvojka. Vlastně i jedna mínus pro mne byla tragédie. Když přišla mamka ze schůzek, kde se dozvěděla, že si někdy povídám se sousedem, měla jsem chuť schovat se do kouta, několik dalších dní jsem Adama skoro ani nezdravila, vyčítala jsem si to o sto šest a to se na mne ani nikdo nezlobil.

A tak nějak to jde celý život. Hrozím se, když si poškrábu mobil, skrčím boty nebo ušpiním oblečení. Obrečím zdeformované rohy knih z batohu. Když se mi cestou autobusem namočil časopis, koupila jsem si raději nový. Štve mě neumytelné obarvení na konvičce. Marně mě mamka přesvědčuje, že to ke konvičce patří a že to stejně pod tou pokličkou nejde vidět. A tak bych asi mohla pokračovat ještě nejméně sto let.

Jsem vlastně velice úspěšný člověk, ale vůbec si tak nepřipadám.

Zrovna si nejsem ani jistá, zda se vůbec můžu za perfekcionistu považovat. Docela mě totiž zarazila poslední věta, kterou jsem napsala do perexu. Zopakujme si ji: Zabývat se budeme pouze tím, že jsem strašný vzorňák, chci mít všechno v pořádku a snažím se dodržovat nejrůznější pravidla. Haha, chci mít všechno v pořádku? Tak proto jsem si ještě nezařídila studentskou kartu? Snažím se dodržovat nejrůznější pravidla, proto jsem většinu písemek z chemie opsala z taháku? Nejsem dokonalá.

Ale jak se tak koukám na svůj Útratový záznamník, kam zapisuju veškeré příjmy, výdaje, esemesky a hovory... Jsem vzorná, no a co!









Kája
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bezejmenné Esko | Web | 9. října 2015 v 14:09 | Reagovat

Vzorná je náhodou super vlastnost, přináší víc užitku než například inteligence.
A proč se lidi smějí introverzi? Copak musíme být všichni stejní?

2 Sentencia | Web | 9. října 2015 v 15:07 | Reagovat

Měla jsem to hodně podobně, jako ty. S obalováním sešitů jsem to teda nepřeháněla, ale taky jsem vždycky byla považovaná za jednu ze nejvzornějších a každý malý neúspěch jsem brala jako obrovskou prohru. Do teď se u mě některé sklony tohoto pedantství projevují, čímž většinou dokonale vytáčím svoje okolí, ale většina lidí kolem mě si na to už zvykla :) Někdy je to opravdu úctyhodná vlastnost... jindy i mě samotné leze krkem ;)

3 Jaja | E-mail | 9. října 2015 v 15:56 | Reagovat

Teda s prvním komentářem rozhodně nesouhlasím - že být vzorná je víc, než být inteligentní. Někdy je příliš vzorná spíše hloupá a plakat nad oprýskanou konvičkou, to už mi hraničí s nějakou psychickou poruchou...
Buď šťastná, namísto touhy mít vžechno vždy ťip ťop :)

4 Baruschka | E-mail | Web | 9. října 2015 v 17:30 | Reagovat

Vidíš, já byla vždycky flink a bordelář :-)
Co se takhle trošku namíchat?
Já Ti pošlu trošku té svojí bezstarostnosti a Ty mně trošku své pečlivosti a budem se třeba obě cítit líp :-)
Ty budeš pořád ta dokonalá a pokud zrovna náhodou ne, nebude Ti to vadit a já třeba konečně hnu zadkem a půjdu vyndat to prádlo, co na mě čeká už hodinu v pračce :-)

5 Any | 9. října 2015 v 17:57 | Reagovat

Já jsem si řekla, že budu vzornější a disciplinovanější. Projevilo se to tím, že jsem začala všechno nestíhat. Asi na sobě budu muset zapracovat. :-|

6 Bookeaterka | Web | 9. října 2015 v 18:21 | Reagovat

Já jsem naopak strašně nepořádná a lenivá, hned bych s tebou měnila. :-D

7 Aňa | Web | 10. října 2015 v 16:35 | Reagovat

Nevidím na tom nic špatného, že se snažíš mít všechno tak, jak to má správně být. Trochu mi svou povahou připomínáš mého taťku, který je na tom podobně - vždy chce mít vše perfektní. Lidé se na takové lidi občas dívají skrz prsty, protože prostě takoví sami nejsou. Abych byla upřímná, tak mě taky někdy štve taťkovo jednání, když třeba začne zametat podlahu v kuchyni jen proto, že tam viděl jedno smítko a  tudíž si myslí, že není uklizeno. :D  Každopádně být tebou, tak bych to tak neřešila. Prostě taková jsi a není na tom nic špatného. :-)

8 Elis | Web | 10. října 2015 v 19:31 | Reagovat

Já jsem vzorná, pečlivá a perfekcionsita jak v čem, na té základce a střední vskutku jsem byla dost, ale teď mi přijde, že lenivím (mám pěkný brajgl po pokoji). Lidí jako jsi ty si ale bude šéf jednou vážit.

9 myší královna | 10. října 2015 v 23:52 | Reagovat

I perfekcionista může být zábavný.
Může být...

10 Kája | Web | 11. října 2015 v 10:59 | Reagovat

[1]: Lidi se rádi smějí všemu, co je jiné...

[3]: Jako nová byla tak krásná! A já o ni v podstatě přišla :( :D

[4]: Já bych se skoro ve všem měla namíchat se sestrou. :D

[5]: S chutí do toho a půl je hotovo!

[8]: Doufám :D

[9]: A já té možnosti využívám.

11 Rock-Lee13 | Web | 15. října 2015 v 17:15 | Reagovat

Je dobré být pečlivý, ale není dobrý být přehnaný perfekcionalista. Proto ti doporučuji, abys dělala všechno s mírou.

12 Eleanor | E-mail | Web | 1. listopadu 2015 v 15:41 | Reagovat

Pečlivost a pracovitost se vyplatí, ovšem někdy jsou extrémy, kdy je člověk permanentně ve stresu, byť by být vlastně nemusel a jen se tím ničí... Sama se teď proto učím taky odpočívat :)

13 Kája | Web | 29. ledna 2016 v 11:21 | Reagovat

[11]: Wow, to je ale doporučení! :D Moje hlava je ale nastavená jinak no... Jak je ve starším komentáři ,,bud radši šťastná a nesnaž se mít všechno tip ťop" - jsem šťastná, když je všechno do puntíku přesné. :D

[12]: Mně nepřipadá, že bych se snaživostí nějak stresovala.... stresuje mě, když se z nějakého záhadného důvodu mimořádně nesnažím. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama