Byla jsem proti čtečkám a proti elektronickým knihám. Lenost a snad i nechuť chodit do knihovny mě však žene ke změně názoru. Na notebooku už jsem přečetla spousty a spousty stránek. Možná si nakonec ještě pořídím čtečku. Je k tomu určitě mnohem pohodlnější...
Stále se ještě ztotožňuju s textem, se který jsem se před dvěma lety a půl dostala na čtvrté až desáté místo v celostátní soutěži. (A pak se definitivně stala miláčkem paní češtinářky.) Já prostě věřím tomu, že pokud mají knihy nějakou duši, což určitě mají, budou jednou pěkně trpět. Jenomže co se dá dělat, když je to s knihami v pdf snadnější.
Pramení to zřejmě hlavně z toho, že jsem vyrostla z dětských knih. V knihovně teď mám navštěvovat oddělení pro dospělé a to mě ani trošku neláká. V dětském byla vždycky milá přátelská atmosféra, paní knihovnice mě znaly a ptaly se mě jak se mám. Trávila jsem tam hodně času. Znala jsem další knihomaniacké děti. Navzájem jsme si doporučovaly knihy. Atmosféra v oddělení pro dospělé na mne vůbec nepůsobí dobře. Chodím tam nerada. Radši se připojím na internet...
Fuj, dělá se mi špatně, musím to psaní nechat na jindy. Ve vlaku je to nepohodlné.
Začalo to stahováním povinné četby. Potřebovala jsem se zásobit pro případ, že bych něco nebyla schopna přečíst. Tahat z knihovny do kopce plný batoh knih není zrovna lákavá představa. Výhodou bylo také to, že jsem si mohla číst v hodinách a odpoledne mít od čtecí povinnosti klid. Papírová kniha se nedá tak jednoduše schovat pod dokument se zápisem z hodiny…
Před maturitou jsem prakticky nic jiného než povinnou četbu a maturitní otázky nečetla. A když už, postačily mi naše knihy. Po maturitě jsem začala číst víc. Začala jsem i více stahovat.
Co si budeme vykládat, na notebooku se nečte zrovna dobře. Začínám vážně uvažovat, že řeknu Ježíškovi o čtečku.
Mám sto chutí dát si za to facku. Ještě před rokem jsem přece proti takovému dárku protestovala.
Člověk se mění, no.
Doufám, že přesto všechno mě nikdy neomrzí vůně opravdových knih, že nikdy nezapomenu, jaké je otáčet stránky, že i nadále budu chodit do knihkupectví a plnit poličky dalšími poklady.
Ale k tomu vezmu na milost i ten výmysl poslední doby. Snad se na mne knihy nezačnou zlobit jako starý notebook a starý foťák. Ti od té doby, co jsem je nahradila novými kolegy, nechtěji nějak fungovat.
A co vy a elektronické knihy?
Kája
Čtečku zbožňuji, prima se s ní tráví čas v tramvaji. Ale na papírové knihy jsem nezanevrela.