Marné plány

30. listopadu 2015 v 13:40 | Kája-19 let |  Když jsem byla ještě malá
Jako dítě jsem měla několik plánů, které jsem nikdy neuskutečnila a nikdy na ně ani nedojde. Dříve, než mi tady začnete psát, že by si člověk měl plnit sny, ať to stojí, co to stojí, přečtěte si, co si dřív má hlavička vymýšlela a představovala.



Plány prodejní

Určitě nejsem jediná, kdo si někdy představoval prodávání obrázků. Kdo by nestál o princezny v luxusních šatech, že jo? Rodina je vždycky oceňovala. Obrázky ale neměly tvořit jedinou prodejní činnost. Plánovala jsem například i prodej koťat. Jakožto budoucí selka jsem myslela na to, že budu mít doma i kočky. A ty budou mít několikrát ročně koťata. Často jsem si představovala, jak mám někde u cesty v blízkosti svého domu stánek a prodávám v něm koťata jak někde na jarmarku.



Plány alá Leonardo da Vinci

Tedy vymýšlení různých strojů, které na papíře vypadají skvěle, ale v reálu nejsou vůbec použitelné. Tvořila jsem ze stavebnice různé pojízdené židle pro panenky a nekonečně mnohokrát jsem zkoušela sestrojit robota. Jelikož jsme se sestrou toužily mít v pokojíčku gauč, měly jsme podrobný plán, jak si ho vyrobíme samy. Měla to být obrovská roura slepená z pokresleného papíru, do které bychom narvaly plyšáky. Samozřejmě jsme si představovaly, že to bude pohodlný gauč, který nám vydrží nejméně do smrti.

V létě nám bylo líto, že nemáme na čem jezdit z kopce. Bez sněhu by sáňky fungovaly jedině s kolečky. Dlouho jsme usilovaly o povolení rodičů vytvořit si autíčko z krabice. Zde selhává i moje vynikající paměť. Nevím, jak přesně mělo naše auto vypadat a fungovat, vím jen, že jsme mělo být dvoumístné a mělo být schopní jezdit i na rovině. Rodiče nám vlastně nemožnost plánu nedokázali vymluvit. Dřív přišla zima a nás auto prostě omrzelo.



Plány stavební

Jednu dobu jsme měly se sestrou neustálou potřebu nosit si do pokojíčku vodu a dělat s ní všelijaké pokusy. Úplně nejradši jsme vyráběly z namočených papírových kapesníků sádru pro panenky, ale bylo toho samozřejmě mnohem víc. Brzo nás začalo otravovat, že musíme chodit až do koupelny. Nemohly bychom mít umyvadlo blíž? Třeba přímo v pokojíčku? Díky školky v přírodě jsem věděla, že v hotelu je umyvadlo na pokoji běžná záležitost. Vymyslela jsem, kam se by dalo u nás umístit. Sestře se to zalíbilo a chtěla rovnou přidat i záchod. A pak už jsme jen snažily přimět rodiče k tomu, aby pozvali nějaké zedníky... Absence potrubí stavbu zcela jistě znemožňuje, ale nedivím se, že mě to tehdy nenapadlo. Určitě jsem však musela vědět, že náš pokoj není nafukovací. Vážně mi to tu připadalo tak prostorné? Vždyť jsme to tady měly snad zaplněnější než teď!

Poslední plán, o který se s vámi podělím, není teoreticky nemožný, přesto na něj nikdy nedojde, jelikož bychom při jeho (s)plnění asi brzo zešílely. Když jsem byla ve čtvrté třídě, začaly jsme si se sestrou plánovat společné bydlení. Pořád dokola jsme kreslily obrázky, jak bude vypadat náš dům. Dole bude bydlet sestra se svou rodinou. To proto, aby se klavír nemusel tahat po schodech. O patro výš budu bydlet já a moje rodina. Podrkoví bude společné, bude tam obývak a jídelna. O víkendu se tam budeme scházet na společných oběděch. A když přijdou rodiče na návštěvu, budou sedět tam, abychom se nemusely hádat, ke komu půjdou. Dům bude natřený na žluto a bude mít obrovskou zahradu, aby si naše děti měly kde hrát.

Děkuji pěkně. Už jen ta představa, že chci spát, ale o patro níž začne moje sestra hrát na klavír Nyan cat, mě pěkně děsí. Asi budu bydlet raději bez ní.



A co jste si kdysi plánovali vy?


Kája


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tevuori | Web | 30. listopadu 2015 v 16:33 | Reagovat

A pak ještě naše bydlení pod mostem v domečku z lega, což? :-P

2 Kája | Web | 30. listopadu 2015 v 16:45 | Reagovat

[1]: Ale to už není do rubriky Když jsem byla malá. Pokud jsem od té doby něco vyrostla, jedná se o milimetry. :D

3 Baruschka | E-mail | Web | 30. listopadu 2015 v 17:34 | Reagovat

Jé, já měla plánů... Ale ty vynalézací máme společné :-) Vlastně ještě dnes ve svých vzpomínkových krabicích občas nalézám ozubená kolečka, ze kterých jsem chtěla sestrojit asi milión strojů. Jestli se nepletu, všechno zkrachovalo na tom, že jsem nebyla schopná napojit ani jedno na druhé, natož sestrojit stroj :-)

4 Baruschka | E-mail | Web | 30. listopadu 2015 v 17:35 | Reagovat

Ale se sestrou jsem tedy bydlet nechtěla :-)
A vlastně nakonec tak trochu bydlím. Bydlí na druhém konci našeho malého dvorečku a z okna do okna si můžem pohodlně povídat.
Mimochodem, sestra nemá klavír, má flétnu :-)

5 all-is-magic | E-mail | Web | 1. prosince 2015 v 20:08 | Reagovat

Já taky chtěla být da Vinci :D Celou dobu jsem si prohlížela knihu o něm. Byla dosti podrobná, rozebíral se v ní snad každý jeho řádek, co napsal, načrtnul... To jsem pak kreslila návrhy na auta s více řidiči apod. :D

6 Aneta | 5. prosince 2015 v 23:59 | Reagovat

Vždycky jsem chtěla být Indiánem :D jako malá jsem furt pobíhala někde v lese..ale už se k tomu asi nedostanu :-?

7 Kája | Web | 6. prosince 2015 v 11:30 | Reagovat

[4]: Z flétnou na schodech není žádný problém. :D Dodnes nechápu, jak jsem s ní mohla chtít bydlet, je pravda, že už si rozumíme mnohem dřív než třeba před pěti lety, ale i tak jsem ráda, že je věčně na intru a vidíme se jen trochu o víkendech.

[5]: Auto s více řidiči? A jak by fungovalo? To je zajímavé stejně jako myšlení vícehlavého draka. :D

[6]: K tomu můžu jen hodit odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=TxgPqJ-SPlM

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama