Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Pozná doktorka zamilovanost?

19. listopadu 2015 v 14:52 | Kája-19 let |  Když jsem byla ještě malá
Zamilovaná jsem prakticky nepřetržitě od té doby, co si něco jako ,,mít rád" uvědomuju. S postupem věku se měnilo to, jak jsem zamilovanost tajila či dávala zřetelně najevo. V období tajnosti jsem měla hrozně hrozně hrozně velký strach z preventivní kontroly u dětské lékařky. Co kdyby to náhodou bylo poznat?



Ve školce jsem stihla vystřídat tři kluky. Lépe řečeno k Mirečkovi jsem měla mimořádný vztah celou dobu, ale on se mnou vůbec nechtěl plánovat svatbu, tak jsem si hledala náhradníky. Jelikož jsem chtěla být selka, požadovala jsem po svém budoucím manželovi, aby nebyl proti stát se sedlákem. První, kdo mi kývnul, byl Daliborek, bohužel se mu však nakonec zalíbil více kuchař. Pak jsem k sedláctví ukecala Filípka. Na procházkách jsme bývali ve dvojici spolu a vymýšleli jsme si jména pro děti. Po čase mě zklamal i on, našel si jinou. A mi nezbývalo, než se spokojit s Mirečkem. Smířila jsem se s nezávazným filtrem a doufala, že z toho jednou bude něco víc, ač jsem o tom tehdy samozřejmě neuvažovala takto...

Školka byl věk, kdy jsem se s láskou nijak nesnažila tajit, ale ani ji nedávala najevo. Když se mamka zeptala, jestli mám Mirečka ráda, řekla jsem, že ano. Sama od sebe bych ji to však neřekla.

S nástupem do školy jsem poznala spoustu dalších kluků. Netrvalo dlouho a zamilovala jsem se. První školní zamilovanost netrvala dlouho a jelikož dotyčný byl syn mamčiny kamarádky, doma jsem o tom mlčela. Večer jsem si tajně sahala na břicho a zkoumala, jestli se náhodou nezvětšuje. Byl to takový jednoduchý těhotenský test. Nesmějte se. Nevěděla jsem, co se musí stát. Věděla jsem jen, že se lidé musí mít rádi.

S další školní zamilovaností opadl stud a doma jsem prakticky o ničem jiném nemluvila. Nejen o mém objevu, ale i o tom, kdo ze třídy má koho rád a mamka jen kroutila hlavou, jak se to řetězí a nikde nevznikají dvojičky. Nebyl to milostný trojúhelník. Úhlů bylo snad dvacet.

Ve třetí třídě si spolužák uvědomil, že se mu strašně líbím a že se mnou chce chodit. Na pár dní mě tím úplně dostal, na škole v přírodě jsem se s ním vodila za ruku. Nelíbilo se mi však, jak se to šířilo po celé škole. Když jsem slyšela, jak spolužačka říkala paní vychovatelce, že Kája a Denis spolu chodí, začala jsem se strašně stydět. A bylo po vztahu.

A pak jsem se zbláznila do Petě. Trvalo to neskutečně dlouho nejen z mé strany. Přímo jsme si to nikdy neřekli, slyšeli jsme to jen, když jsme s ostatními hráli ,,pravda nebo úkol". Hodně jsme si povídali. Peťa byl gantleman, zvedal mi židličku. Vlastně to bylo asi to nejkrásnější, co jsem zažila.

Doma jsem se o lásce začala stydět mluvit. Totálně. Jak mě rodina podezírala, že se mi nějaký kluk líbí, připadalo mi to strašně trapné. Cítila jsem se hrozně nesvá, když si někdo v pohádce vyznával lásku. Bylo to pro mě téma, o kterém se nesmí mluvit. A měla jsem jít na tu obávanou preventivní kontrolu.

Tehdy jsem napsala první dotaz do Alíkovské poradny. Nemůže náhodou paní doktorka nějak zjistit, že jsem zamilovaná? Třeba podle poslechu srdce nebo tak. Bála jsem se, že by to poznala a chtěla by mi to napsat do karty. A že by zjišťovala, kdo to je. A řešila by to s mamkou. A mamka by se dozvěděla něco, co před ní tak moc tajím! Úlevu jsem pocítila až po kontrole. Alíkovo uklidňování nestačilo.

Časy se mění. Dnes jsem na tom asi podobně jako ve školce. Lásku netajím, ani se s ní nijak nechlubím. A možná taky přemýšlím o jménech pro děti. Jen asi o cosi vážněji a reálněji. Minimiálně v tom, že těch dětí rozhodně neplánuju deset.

Nevím proč, zapletl se mi dnes do snu právě onen Peťa, tak se mi to všechno živě vybavilo. A co vy? Taky navazujete vztahy odjakživa, nebo vás dřív láska nic neříkala? A styděli jste se o ní mluvit?


Kája
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 veri-art | Web | 19. listopadu 2015 v 16:15 | Reagovat

S tou doktorkou je to roztomilé a veselé :)
Já jsem už od školky měla "velkou lásku", když se přistěhoval Pavlík. Pořád jsme si spolu hráli, dávali si pusinky. I na prvním stupni na ZŠ jsem spolu chodili, asi někdy ve 3. třídě. Do teď jsme, řekla bych, dobří kamarádi, ikdyž se vídáme jednou za čas, protože už ani jeden nebydlíme tam, kde jsme byli dříve sousedy :)

2 gitty93 | E-mail | 19. listopadu 2015 v 16:29 | Reagovat

to je zajímavé, jak by asi doktorka mohla zjistit, jestli jsem zamilovaný? :)
Tak dejme tomu nějakou super představu...ta část, kde stojíš u stěny, doktorka ukazuje na písmenka 8D a čteš a ono nakonec řekne jo vidíte dobře :O, nebo ne potřebuješ brýle :P, no a najednou ukazuje písmenka ty čteš, trochu blbě poslední dobou vidíš a najednou přijde závěr no nedá se nic dělat holka, potřebuješ brýle. A jen tak mimochodem...kdo je to Petr? Ze sedmi písmen jsi to jméno viděla dvakrát
Takhle nějak si dokážu představit, že doktorka zjistí že někoho miluješ :D a navíc, byla by to úžasná historka do života :D

3 Baruschka | E-mail | Web | 19. listopadu 2015 v 17:42 | Reagovat

Vidíš, já si na školkové lásky ani nepamatuji .-) Možná proto, že jako učitelku jsem měla mamku :-)
Ale moje první opravdová láska mě držela od čtvrté třídy, až asi do dvaadvaceti :-) Dodnes mám schovaný dopis, kde mi psal, že se vezmeme.
A když jeho nevlastní mamka, naše bývalá sousedka, přišla s tím, že jsem ta jejich nevěsta, myslela jsem, že se propadnu. Ale na mojí zamilovanosti to nic neměnilo :-)
Ale i když první láska, jeho zájem byl pomíjivý i když o to častější a já vlastně taky našla pár těch "náhradníků" :-)
Ale pořád na něj vzpomínám s láskou :-) Už třicet let :-)

4 Eleanor | E-mail | Web | 19. listopadu 2015 v 18:28 | Reagovat

Jsem věčný romantik a snílek, takže tě chápu... Už jako malinká jsem byla zamilovaná do jednoho mladíka, který podnikal a mamina mu dělala účtařinu... O tom, do kolika filmových a seriálových hrdinů jsem byla zamilovaná ani nemluvím... A zda jsem to tajila? Popravdě si nepamatuji, ale asi ano... Ale na druhou stranu mám střípky vzpomínek, že na má kamarádka ze základy byla podobná... Takže před ní asi ne :D

5 Žolanda | E-mail | Web | 19. listopadu 2015 v 19:45 | Reagovat

Školkové lásky a všechny ostatní.. mě asi tak nějak trochu minuly.. je mi mizerně.. chci někoho, kdo by mě měl rád, s kým bych si rozuměla.. to je skutečně tak těžké někoho takového najít :(

Žádám o radu pls koukni na můj blog

6 all-is-magic | E-mail | Web | 19. listopadu 2015 v 21:28 | Reagovat

Jé, Alík! :D Tam já jsem taky psala na poradnu, ale už nevím, o čem to bylo...

Já své první zamilování ve školce tajila, ve škole na prvním stupni už ne. Potom ve druhém jsem o své lásce nemluvila a na střední to zatím je jenom takové oťukávání, žádný si mě nezískal :)

7 Niki | E-mail | Web | 19. listopadu 2015 v 21:34 | Reagovat

Tohle byla skvělá retrospektiva. Parádně napsáno. Zasmála jsem. Měla jsem to podobně. Lásky přicházely a odcházely a někdy to bolelo a jindy to bylo šumafuk. Někdy jsem se s tím chtěla chlubit celému světu a někdy jsem se styděla za to, že se vůbec někomu líbím nebo, že on se líbí mě. Zkrátka dětství a dospívání bylo období plné změn. :) Stejně tak to fungovalo v kamarádství. Chvilku s tamtou a pak s jinou...Kde ty časy jsou? :D

8 Bludička | Web | 19. listopadu 2015 v 22:13 | Reagovat

Vztahy jsem navazovala stejně jako ty. První pusu jsem dostala v pár měsících, když se nějací náhodní kluci hecovali, když kolem jela máma s kočárkem. Ach, láska mého života :D Jen jsem se nikdy nebavila s nikým o svatbě. Ano, hrála si na maminku a na tatínka, to neukecám, ale plánovat svatbu? K čemu...? A ano, jestli nejsem těhotná, nad tím jsem na začátku svého školního života taky často přemýšlela :D

Když teď má rodina tuší, že někoho mám, rudnu. Nejsem schopná jim to potvrdit ani vyvrátit, prostě jen koukám do země a oni si závěr vyvodí sami. Doufám, že tenhle podivný stav nesmělosti časem vyprchá...

9 Nancy | Web | 20. listopadu 2015 v 1:15 | Reagovat

stephanie meyer ci mayer ci ako sa vola ta pseudospisovatelka by zlomila pero.
srsly? toto je v autorskom klube?

10 Kája | Web | 20. listopadu 2015 v 7:13 | Reagovat

[2]: Já jsem spíš myslela, že by to poznala podle poslechu srdce nebo podle tlaku. :D

[3]: Teda, tak to byla hodně dlouhá láska. :-)

[6]: Já jsem tam těch dotazů napsala víc. :D

[8]: Věděla jsem, že si mám najít někoho, koho budu mít ráda a mít sním svatbu a děti. Tak jsem si to plánovala už jako malá, no. :D Ve školce jsem se na svatbu hodně těšila, pořád jsem kreslila ženicha a nevěstu.

[9]: Co tím chtěl básník říci?

11 Jenda | 20. listopadu 2015 v 19:34 | Reagovat

Představa 8leté Karolínky jak leží v postýlce, důležitě si osahává břicho a zkoumá jestli už náhodou neroste, mě fakt pobavila :) Díky! Ale divím se, že jsi neměla strach z toho, že místo aktovky budeš do školy tahat kočárek.

12 Kerr | Web | 20. listopadu 2015 v 23:42 | Reagovat

No to je krásný, byla si skvělý dítě! :D

13 Jana | E-mail | Web | 24. listopadu 2015 v 7:05 | Reagovat

Začala jsem asi v 5 třídě, kdy jsem poznala člověka, kterého jsem milovala :) Ale věnovala jsem se koním a o něm jen snila. Pustil mne až na střední (nikdy jsem víc než nesnila a to o pusinkách!). Pak do 18 utrum a pak jsem to vystřídala a pak jsem zjistila, že jsem tvor věrný a stereotypní, tak jsem si nechala jednoho a spokojenost :) Ale vždy mému srdci vévodila láska ke koním, psům a kočkám :)

14 Rose | 24. listopadu 2015 v 23:33 | Reagovat

"nezávazným filtrem" :D
jinak s tou doktorkou je to fakt sladký ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama