Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

50 odstínů čekání

27. ledna 2016 v 15:30 | Kája-19 let |  Zajímavosti
Opravdu je dnešní doba uspěchaná? Vždyť pořád na něco čekáme! Po krátkém přemýšlení v práci jsem sepsala docela dlouhý seznam. Možná se to ani nezdá, ale čekání na různé věci vypadá úplně jinak.



Čekám na autobus nebo vlak.
Ať už to přijede! Mne to tady vůbec ale vůbec nebaví! V lepším případě mám v uších sluchátka. Pouštím si známé písničky a v duchu si je zpívám. V horším případě sluchátka nemám. Nezbývá mi než odpočítávat vteřiny do pravidelného příjezdu vozidla, popřípadě počítat, o kolik vteřin se vozidlo opozdí. Na gymplu jsem se při čekání na vlak učila.


Čekám na zákazníky.
Pár minut se usmívám na všechny procházející a doufám, že někoho zaujmu a nalákám ho do kina. Dřív nebo později vždycky rezignuju a začnu si dělat něco svého. Čtu, učím se, čmárám... nebo vymýšlím nesmysly alá tento článek.


Čekám na Terku.
Sleduju mobil a čekám esemesku, že zase usla ve vaně nebo u učení. Dříve jsme chodily jen tak ven, sraz jsme mívaly u kostela. Ten jsem měla do podrobna prohlédnutý. Nakonec jsem si vždycky dělala procházku směrem k jejímu domu. Dnes už jen tak ven moc nechodíme, spíš navštěvujeme čajovnu. Čekám na ni uvnitř, čas si krátím pročítáním čajového lupenu. Nejvíc se ale asi vidíme u ní v olomouckém bytě, tím pádem čekání odpadá. Bylo by fakt divné sedět tam dřív než ona!


Čekám v čajovně.
Někdy v ní čekám na Terku, častější je však čekání na hotový čaj. Nebo na hotovou pitu. Mám podezření, že ve všech Dobrých čajovnách mají mladí čajmani v popisu práce zapomínat na pitu pro Karolínu. U nás se to stává běžně, na podzim k tomu došlo i v Praze. Mladík vůbec nevěděl, že jsme se o pitě bavili už před hodinou! Jednou čekání dosáhlo extrému.

Už nějakou dobu jsme seděly v s holkama v čajovně, když přišel Čenda. Chtěl si přirozeně také vybrat čaj. My jsme zatoužily po dalším. Marně jsme snad dvacet minut čekali na čajový lupen. Nevydržela jsem to a šla jsem pro něj sama. Vybrali jsme si. Čenda zazvonil. Nic se nedělo. Anežka zazvonila. Nic se nedělo. Terka zazvonila. Nic se nedělo. Já jsem zazvonila. Nic se nedělo. Zazvonili jsme všichni společně. Nic se nedělo. Zvedla jsem se a šla jsem sama nahlásit, co jsme si vybrali. Čajmany to vůbec nepřekvapilo. Asi to tak chtěli. Dělají si ze mne šprťouchlata!


Čekám na Anežku.




Čekám na zkoušku.
Písemka na gymplu, zkouška z pedagogiky? To vyjde na stejno. Čekání na něco takového je příšerné, cítím se úplně vygumovaná a jediné co chci, je, abych to konečně měla za sebou. Pak už je mi to celkem jedno, kostky jsou vrženy, nic s tím nenadělám, je pro mne mnohem těžší čekání na zkoušku než čekání na výsledek. A jak to máte vy?



Čekám u doktora.
Brrrr to je jedna velká příšernost! Naštěstí jsem tak nepoctivá a skoro k nim nechodím... Do čekárny se musím vybavit něčím, co pořádně zaměstná můj mozek. Fajn je se třeba šprtat tkáně. Nebo maturitní otázky do hudebky. Nebo aspoň Tom a Jerry na videu. (Jo, to mi bude od dětské doktorky celý život chybět.) Všechno je lepší než nic.


Čekám, kdy konečně zabere paralen a iberogast.
Když už jsem u příšerného čekání, zmíním ještě toto. Možná je to ještě horší než čekání u doktora. Jen ležím a bojím se pohnout. Nejhorší je někam jít! Jednou jsem začala umírat ve chvíli, kdy jsem měla pomalu vycházet za kamarády do hospody. Skoro jsem ani nebyla schopna číst jejich zprávy, že už se jim čepuje třetí pivo, zatímco mého prvního džusu se stále ještě nikdo nedotknul. Čekání na účinek prášků je skoro to nejdelší, jaké může být.


Ale úplně to nejdelší je samozřejmě čekání na výsledek těhotenského testu.


Čekám v řadě u pokladny.
Nuda. Učím se nazpaměť všechny sladkosti, žvýkačky a kondomy. Obdivuju, jak velké množství cigaret existuje. Když jsem v práci a jdu si koupit svačinu, čekání se snažím vyhnout. Schválně si nechávám pracovní tričko i s jmenovkou, aby všem bylo jasné, že spěchám. Usmívám se a prosím, aby mě s jednou houskou pustili dopředu. Většinou všichni vyhoví.


Vlak čeká na přípojný vlak.





Můj pes na něco čeká.
Doporučuju použít špunty do uší, protože on vůbec neumí čekat potichu.


Rozličné druhy čekání na signál



Čekání mladého muže jedoucího vlakem z Olomouce do Ostravy




Čekání matky a dcery na dostavník




Čekání filmových nadšenců




Vysoce nepravděpodobné čekání na signál



Čekání na Godota = divadelní hra od Samuela Becketta

Čeňkání = čekání na Čeňka (náš krásný neologismus, podobně existuje i pečeňka = péče o Čeňka)



Otázka, kterou mě štvaly paní učitelky ve školce. Sice do většinou neříkaly mně, ale i tak se mi to dost oposlouchalo...



















Nakonec jsem si uvědomila, že doba přece jenom uspěchaná je. Vzpomněla jsem si na jeden ze vzkazů ve městě.





Na co čekáte vy? A jak si čekání krátíte?


Kája
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Whirpy | E-mail | Web | 27. ledna 2016 v 15:52 | Reagovat

:'DDD Skvělý článek na TT! Víceméně je tam všechno na co čekáme všichni, akorát krok Anežky je to třeba Nikča s Kubou.
Pro mě bylo posledně čekání na zabrání ibalginu skutečné peklo. Já jsem hrozně netrpělivá, takže většinou se snažím chodit tak, abych nemusela nikde čekat. Jinak si čekání krátím mobilem nebo koukáním po okolí. A hrozně ráda se dívám na hadry kolemjdoucích když nemám co dělat. :D

2 Wendy | Web | 27. ledna 2016 v 16:29 | Reagovat

Někdy se ale počkat vyplatí 😃
Wendy💋

3 Jindra | Web | 27. ledna 2016 v 16:57 | Reagovat

Škoda, že to nemá výraznější pointu a větší celistvost. I tak je to ale příjemný článek.

Že je doba uspěchaná krásně dokládají například deníkové zápisy mladých dívek z devatenáctého století: čekat na vlak, to byla událost hodná samostatného zápisu, protože se to nedělalo každý den.
Ještě o něco názornější je asi srovnání čekání na "esemesku" a čekání na dopis. Radši bych čekal jeden týden na jeden dopis, než v jeden den přes mail a facebook vyřizoval čas schůzky mezi čtyřmi lidmi.
Aneb: čím vícekrát čekáme, tím uspěchanější doba vlastně je. :-)

4 TlusŤjoch | Web | 27. ledna 2016 v 17:00 | Reagovat

Čekám trpělivě, naplňuje česká přísloví:
"Dočkej času jako husa klasu" & "Kdo si počká, ten se dočká".

5 shiwai | E-mail | Web | 27. ledna 2016 v 17:21 | Reagovat

Asi nejoriginálnější článek, který jsem zatím na téma týdne viděla :-D
Budu tě navštěvovat častěji :)

6 hedd | Web | 27. ledna 2016 v 17:49 | Reagovat

Cítím to stejně jako Jindra [3]:. Radši si počkám týden na dopis, než v jeden den milionkrát čekat na zprávu/mail.
Pěkný článek! :-)

7 The Silent Brother | E-mail | Web | 27. ledna 2016 v 18:11 | Reagovat

Jo, tak toto je zasloužené členství v autorském klubu. Tolik příkladu, kdy na něco čekám, bych nikdy nejspíš ani nevymyslel. Článek ještě o něco více originálnější než ty ostatní. Doufám, že se mi ještě naskytne možnost se sem podívat, protože mě tvůj článek velmi zaujal. :)

8 pavel | Web | 27. ledna 2016 v 19:03 | Reagovat

Nejveselejší považuji čekání tvého psa. :-D
Dnes jsem snad poprvé nečekal. Kamarádka přijela včas. :D

9 Holoubek | E-mail | Web | 28. ledna 2016 v 0:52 | Reagovat

Čekám na osudovou lásku přeci !!

10 lady Lianna Ellusive | Web | 28. ledna 2016 v 17:12 | Reagovat

Nejbrutálnější čekání bylo v sedmnácti ležet na pohovce a čekat, až na ty menstruační křeče zabere Ibalgin :-) .

11 David | E-mail | Web | 28. ledna 2016 v 23:50 | Reagovat

Vlak 12806 odjíždí již v 14:33. :-P Ale jinak dobré a pravdivé, třeba s tou zkouškou plně souhlasím. :-)

12 Kája | Web | 29. ledna 2016 v 7:28 | Reagovat

[1]: Čekání je hrozné, fakt! Na přijímačkách, když jsem test měla hotový půl hodiny před odevzdáváním, ale musela jsem tam sedět až do konce, jsem počítala násobky 13. :D

[2]: To je pravda. :)

[3]: Musela to být krásná doba, schůzka předem stanovená a nikdo ji už nemohl změnit! Ach. Někdy mám pocit, že se kolem mě všechno mění z minuty na minutu. :-/

[4]: Tak to jsi vzorný. :D

[5]:[6]:[7]:  Děkuji :)

[8]: Jé, tak to ses měl. :D

[9]: Tak to hodně štěstí... :D

[10]: Jo, brrr, to je největší hnus, co může být.

[11]: KECÁŠ! Chtěla jsem se radovat, že jsem úplnou náhodou trefila aspoň hodinu... protože jsem od tebe očekávala, že takovou věc budeš vědět na puntík přesně! A ono ne! Dívala jsem se na Idos, jak to jezdí... To číslo jsem napsala instinktivně, jezdíval někdy v roce 2010 o půl osmé. :D Teď asi jede o něco dřív a hlavně z opačného směru. :D :D

13 klavesnicetuka | 31. ledna 2016 v 13:59 | Reagovat

Horší než čekání na výsledek těhotenského testu (tohle mi vlastně nepřijde hrozné, ale to bude mým věkem :-) ) je čekání na výsledek testu HIV..

14 Kája | Web | 31. ledna 2016 v 20:27 | Reagovat

[13]: A jaký je v tom případě tvůj věk? Buď moc vysoký, nebo moc nízký... a nebo jsi muž. :D No jistě, výsledek testu HIV popř. jiného onemocnění je určitě mnohem horší, ale s tím díky bohu nemám zkušenost. A taky nechci, aby byl tento článek tak pesimistický. ;) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama