Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Harty pard na chodbě

29. února 2016 v 21:47 | Kája-20 let |  Zajímavosti
Zámky mají nepochybně převelice důležitou roli. Nebýt zamknutých dveří, asi bychom nikdy nenašli byt v takovém stavu, v jakém jsme jej opustili. Na druhou stranu by možná ani nám nedělalo problém jen tak vejít k sousedům a vzít si, co se nám zalíbí. Všechno by asi bylo úplně jinak, ale to teď nechme plavat. Chtěla bych vám totiž tímto článkem sdělit, že zamknuté dveře mohou být pěkné zlo. Stačí, když se klíč místo ve vaší kapse nachází za nimi. A nebo když se vám při zamykání z ničeho nic pokazí zámek...


Vlastní klíče mám od třetí třídy. Několikrát do měsíce jsem chodila domů do prázdného bytu. Se zapomínáním tehdy problémy nebyly, mamka mě vždycky ráno pečlivě kontrolovala. Ve čtvrté třídě to bylo dost podobné. K problémům začalo docházet o další rok později. Padla na mě ještě větší zodpovědnost. A co si budeme vykládat, ne vždy jsem byla úplně zodpovědná!

Tak třeba jednoho krásného dne jsem měla přijít domů, vyvenčit psa a včas odjet do hudebky. Taťka byl v práci, mamka se sestrou v klavíru, bylo tedy nutné si k venčení psa vzít klíče. Hádáte správně, neudělala jsem to. Když jsem to zjistila, neubránila jsem se slzám. Netrvalo však dlouho a vzpamatovala jsem se. Takto přece problém nevyřeším! Asi se nikdy nepřestanu obdivovat, jaké krásné řešení jsem nakonec vymyslela.

Vydali jsme se s Fíkem do družiny. Už jsem tam sice nechodila, ale doufala jsem, že i přesto bude mít paní vychovatelka někde číslo na mamčin mobil. Číslo tam doopravdy bylo! Mohla jsem použít školní telefon a říct mamce, co se stalo. Ta mě pak omluvila v houslích a co nejrychleji se se sestrou vracela domů. My jsme s Fíkem obveselili několik psy milujících dětí. A pak už jsem jen mohla doma vyprávět, jaké dobrodružství mě potkalo.

Jindy, a to už jsem byla mnohem starší, bylo mi snad šestnáct, jsem seděla tři hodiny venku na mrazu.

Zapomenuté klíče samozřejmě nejsou ojedinělá věc, ale většinou se nedostávám do takových komplikací, aby o nich dál bylo nutné psát na blog. Navíc bude jenom dobře, když zapůsobím spíš jako hrdina než magor. Takže...

Jednou mi v orchestru několikrát volala mamka. Uznala jsem, že je to asi důležité a prchla s mobilem na chodbu. Dozvěděla jsem se, že nemá klíče a čeká, až se konečně někdo vrátí domů. Ve skušebně jsem se pak už dlouho nezdržela, jen jsem sbalila fidlátka a utíkala na autobus.

Nedávno ke mně do práce přiběhla sestra. Bylo to poprvé, co jsem ji po jejím příjezdu z intru viděla. Nebyla to však touha po sestře, co ji ke mně přivedlo. ,,Potřebuju půjčit stovku a klíče," vysvětlila.

Atd. apod.

Největším případem nedobytných dveří je samozřejmě případ z loňského léta. Chudinka sestřička se domů dostala o čtyři hodiny později. Když se s přítelem a se psem vraceli z procházky, nešly jim otevřít dveře. Zámek nefungoval. Dvě hodiny čekali na mne. Bez občanky by jim zámečník nesměl otevřít byt. A rodiče byli na dovolené.

Skoro až do příchodu jsem neměla tušení, co se u nás vlastně děje, ze smsky od sestry se to nedalo vyčíst. Potřebovala jsem sprchu a postel, místo toho jsem do nekonečna obvolávala zámečníky. Trvalo to dlouho, někteří neměli čas, předávali mě dalším a dalším kolegům. Po úspěšném hovoru jsme měli čtyřicet pět minut čas. Vynervovaná jsem odcupitala za známými do hospody, vyklopila do sebe dva džusy a ze všeho se vypovídala. Jeden z mužů mi nabídl, že hned ,,dopije a jde", aby mě podpořil.

A za to jsem mu strašně vděčná. Ač jsem si myslela, že to přece v pohodě zvládnu sama, zámečník začal brzo řešit věci, o kterých jsem nevěděla ani ň a bez ochotného pomocníka bych asi musela hned volat taťkovi a zničit tak rodičům dovolenou.

Stejně mamka začala balit, jen co se to dozvěděla. Ale zakázaly jsme ji to.

K případu se řadil ještě první výběr z bankomatu a tak dále a podobně. Pokud to někoho moc zajímá, může si přečíst podrobný článek Vloupání do bytu.


Mějte se krásně a nezapomínejte klíče, ať nemusíte vysedávat na chodbě.


Kája
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Baruschka | E-mail | Web | 1. března 2016 v 0:15 | Reagovat

No jéje, kolikrát já si zabouchla a čekala, až někdo přijde domů :-)
A teď, jako máma, se mnohokrát ujišťuju, že ty klíče mám, když vodím ráno princezničku do školy, protože trávit den na chodbě a navíc bez ranní kávičky... Kdepak :-)

2 SchwarzRosen | 1. března 2016 v 0:18 | Reagovat

Ještěže nemáme kulu =o)

3 stuprum | Web | 2. března 2016 v 19:41 | Reagovat

Dát si vodku s mrkvovým džusem na uklidněnou není od věci. :D

Nebo se staň zámečnicí. Není to stresující. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama