Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Normální lidi vs. já

3. března 2016 v 21:44 | Kája-20 let |  Zajímavosti
Každý se vymyká normálu, každý si něčím připadá úplně jiný než ostatní a možná se kvůli tomu považuje za úplného magora. V čem se od normálních lidí liším já? Čtěte. A pak nezapomeňte v komentářích zmínit svoje odlišnosti.


Normální člověk slyší Alžbětinskou serenádu. Soustředí se na melodii. Možná si ji brouká, možná dokonce zpívá text Karla Gotta. Uslyším to já. Okřiknu zpívajícího, ať neníčí tak nádhernou skladbu. A pak... se místo na melodii začnu soustředit na doprovod. Alžbětinskou serenádu jsme totiž několikrát hráli v orchestru (a já nikdy nehrála sólo, fňuk). Part druhých houslí jsem schopna zahrát zpaměti. A co víc, vždycky jsme ji trénovali víc bez sólistky, takže jsem si skladbu zafixovala bez melodie... Ovšem schopnost vnímat či dokonce tvořit druhý hlas se odráží i v jiných skladbách, ani ji nemusím znát.

Mám totiž velké hudební cítění! A to tak moc, až mám problém čekat u přejezdu. Nekecám.

Normální člověk čekající u přejezdu dělá něco na mobilu, sleduje, kdy už konečně přijede vlak, čumí do blba, nebo něco podobného. Jestli je kvůli něčemu netrpělivý, tak jen kvůli tomu, že stojí na místě a ztrácí drahocenný čas. Mne kromě toho znervózňuje semaforová arytmie. Blikání a cinkání spolu nemá nic společného, hrajou každé jinou skladbu a mě to vždycky (jak naschvál cestou do práce) úplně rozhodí.

Nyní se už přestanu chlubit zabývat hudebními schopnostmi. Přejděme k jiné genialitě.

Normální člověk řekne: ,,Jo, na Lysé jsem byl naposledy někdy v létě." Já pravím: ,,Na Lysé hoře jsem byla naposledy 13. 6. Měla jsem culík a kšiltovku Sun ski. Nahoře jsme si dali malinovku a Míšu, u stánku jsem čekala dlouhou frontu. Po výšlapu jsme si dali ve Frýdlantě vynikající palačinky. Nakonec jsme se byli schladit na aquaparku.

Mám totiž vysokokapacitní paměť na všechno, co zažiju. Nejvíc lidi překvapuje, že si pamatuju od všech události datum. V tom jsou však trochu na omylu. Pamatuju si jen některá data, ta ostatní odvozuju. Tak například datum túry jsem určila podle toho, že vím, že se konala v sobotu před Rockovým večerem, který byl v pátek 19. 6. Je vám to jasné? Už chápete, jak můj mozek funguje?

Jestli ne, tak se na to vykašlete a pojďte si radši dát něco k jídlu.

Normální člověk neřeší, jaké složky polévky nabere lžící, všechno jí jako celek. Já vyjím vodu, pak teprve pevné věci. Když dojde na hlavní chod, normální člověk střídavě krájí brambory a maso, já sním nejdřív jedno, pak druhé (popřípadě třetí, ..., n-té). Zkrátka a dobře, jím všechno postupně, všechno složitě třídím a odděluju od sebe. Například z rizota vyjím maso, pak postupně po jednotlivých druzích zeleninu, nakonec holou rýži.

Po obědě má hodně lidí ve zvyku pít kávu. V tom nezaostávám. Na rozdíl od většiny si ho ale ničím nezkazím. Žádné mléko, žádný cukr, nedej bože skořice nebo tak něco. A ne, opravdu to není ze strachu o postavu. Káva má prostě být hořká. Čím intenzivnější chuť, tím lépe.

Číšnici jsou z toho chudáci úplně zmatení. Já si objednávám presso, muž cafe latte. Vždycky je před nás postaví naopak!

A dost. Abyste si nezačali myslet, že jsem nějaký mimozemšťan.


Kája
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 hedd | Web | 3. března 2016 v 22:26 | Reagovat

Jééé, taky vyjídám nejdřív vodu a až pak "pevnou složku" polévky. :-D Pokud tedy pevnou složkou není třeba osmažený chléb, protože ten rozmočený nemám ráda. :D

2 Zelený jezevčík | Web | 3. března 2016 v 22:28 | Reagovat

Hezký článek. :)
S tím tříděním to mám stejně. :D

3 Oskar | E-mail | Web | 3. března 2016 v 22:34 | Reagovat

Jediné zmínění"hodné", co si teď vybavuji je, že se mi občas stává, že prostě všechna slova, na než narazím nebo mě napadnou, začnu písmenkovat ruční prstovou abecedou.

4 David | E-mail | Web | 4. března 2016 v 10:28 | Reagovat

Taky občas třídím jídlo, to nejlepší si nechávám na konec. Ale třídit rizoto? To musíš jíst tak hodinu. :-D

5 Kája | Web | 4. března 2016 v 10:53 | Reagovat

[4]: Nikoliv. Sním ho stejně rychle jako všichni okolo.

6 Any | 4. března 2016 v 12:41 | Reagovat

Já rozpustné kafe raději s mlékem, ale když mléko není, nevadí. Výbornou kávu z moka konvičky piju bez mléka. Ale nikdy, nikdy s cukrem, to mi nechutná. :-)

7 myší královna | Web | 4. března 2016 v 13:44 | Reagovat

"Mne kromě toho znervózňuje semaforová arytmie. Blikání a cinkání spolu nemá nic společného, hrajou každé jinou skladbu a mě to vždycky (jak naschvál cestou do práce) úplně rozhodí." To už trošku hraničí s autismem, ne? :D Já bych třeba čekala, že u toho trsáš, jako já, když čekám na přechodu na červené. Semafor totiž cvrká jako nějaké disco a mně to vždycky rozhejbe, aniž bych nad tím přemýšlela. Medvěd se u toho válí smíchy.

8 myší královna | Web | 4. března 2016 v 13:46 | Reagovat

Oprava: čtu to podruhý a ty jsi fakt Sheldon! :D

9 Karol Dee | Web | 4. března 2016 v 15:43 | Reagovat

Já mám zase občas pocit, že jsem při jídle posedlá tím, abych jedla všechno vyváženě a hlavně, aby mi na konci zbyl kousek masa a k tomu kousek brambor a ne hromada brambor a pidikousek masa - nebo naopak. Kolikrát se přistihnu, že kvůli tomu ani nevnímám chuť.

10 Kája | Web | 4. března 2016 v 17:13 | Reagovat

[7]: Já nejsem autista, nýbrž muzikant! :D Úplně slyším učitele z orchu jak na to říká ,,zníte jako harfa" a vím přesně, jaké gesto by při tom udělal. :D

11 Holoubek | E-mail | Web | 5. března 2016 v 17:40 | Reagovat

Já mám deformace zase z dívadla. Opravuju cizí výslovnosti a intonace (a to nejen v divadle) a u cizích představení zase sleduji svícení (deformace z práce). :-D

12 Any | 6. března 2016 v 10:53 | Reagovat

[7]: Taky tančívám na červenou! :D

13 Kája | Web | 6. března 2016 v 11:13 | Reagovat

[12]: Já tančím kdykoliv a kdekoliv na to, co mi zrovna samo od sebe hraje v hlavě. :D

14 Sigmund Werther | Web | 7. března 2016 v 10:06 | Reagovat

Ty přejezdy mi také jdou na nervy. Holt my muzikanti to máme těžké. A vzpomněl jsem si na slečnu skladatelku, která se rozčilovala, že jí veškerá hudba v hlavě hraje do kroku. Momentálně komponuje cosi ve valčíkovém tempu a pokud nad tím chce přemýšlet za chůze a nechce se ušlapat, musí si k tomu v daném tempu mávat rukou. Lidé na to prý divně koukají :-)

15 Sigmund Werther | Web | 7. března 2016 v 10:07 | Reagovat

A prznit Alžbětinskou serenádu Karlem Gottem? Proboha, vždyť to snad ani není člověk!

16 Kája | Web | 7. března 2016 v 12:51 | Reagovat

[14]: Chodím podle rytmu, to je jasné. :D Horší je, že moje ruce mají tendence hýbat se, jako kdyby hrály to, co mi zrovna zní v hlavě. :D

[15]: Mamka ji ani neuznává jako skladbu, podle ní hrajeme ,,tu krásnou písničku od Gotta". :-!  :-D

17 Zdebra | Web | 16. března 2016 v 13:54 | Reagovat

Hudbu vnímám všude. Takže po čase se zmíním o něčem, co slyším, že hrálo tam a tam a druhá osoba vůbec netuší, co to melu, protože si ničeho nevšimla. Ale asi tak velké cítění nemám, i když občas si všimnu nějakého nového detailu, když nějakou skladbu už znám a poslouchám často.

Taky si pamatuju data různých událostí. Hlavně koncerty. Ale je jich už tolik, že si to taky už odvozuju a jednou za čas si to vyjmenovávám, jestli to mám v hlavě dobře. Hlavně Tarjiny koncerty si pamatuju všechny, na kterých jsem byla, ale i ty v ČR, které jsem kdysi dávno propásla. Říkají mi "chodící encyklopedie na Tarju". A taky si většinou pamatuju podrobnosti. To mi připomíná, že když se někoho zeptám, jak bylo tam a tam, nebo jaká byla cesta, tak čekám, že o tom bude víc mluvit. Ale vždycky se dočkám jednoslovné odpovědi.

Kávu sice moc nepiju (za celý život jsem ji měla tak třikrát, čtyřikrát), ale nepochopím, jak to někdo může kazit cukrem, mlíkem a dalšími nesmysly. To stejné mám u čokolády (když má míň jak 80 procent kakaa, už to pro mě není čokoláda) a čajů. Nechápu, jak jsem dřív mohla tolik sladit čaj.

Rozhodně si nemyslím, že jsi mimozemšťan. To si myslím o jiných lidech.

Já se liším v hodně věcech, že jsem pro ostatní velkej podivín, ale nebudu to vyjmenovávat, protože je toho dost. Navíc si to už ani neuvědomuju, že to "není normální". :-D

Jo, něco mě napadá. Přehnané šetření papírem. Nesnesu pohled, když někdo do skartovačky dává papír, na kterém je jen číslo stránky! Ale taky si z papírů před vyhozením vystřihnu prázdná místa, aby se to nějak zužitkovalo. Už to nemám kam dávat. A vadí mi, když někdo hromadu papírů tiskne jednostranně. Radši budu něco hodinu tisknout oboustranně a otáčet to ručně, než abych plýtvala papírem. :-D

U semaforů atd. si vždycky podupávám. Ale to i když je ticho. :-D

Po schodech musím chodit vpravo, jinak se cítím nesvá. Hlavně, když jsou kolem lidi. V davu si před sebe natahuju ruku, abych si mohla vytvořit cestičku.

Všude musím být minimálně o čtvrt nebo půl hodiny dřív, abych se aklimatizovala s prostředím. Vadí mi, když někde mám s někým sraz, přijdu na čas a pak se hned někam jde (pokud jsem poslední). Radši bych tam ještě tak pět minut stála.

18 Kája | Web | 16. března 2016 v 14:23 | Reagovat

[17]: Juj, to je ale dlouhý komentář! :D Chodící encyklopedií na Tarju jsi mě fakt dostala. :D Doufám, že se taky někdy na její koncert dostanu.

Já taky šetřím papírem, ale především tak, že píšu malým písmem. V práci mě hrozně rozčiluje, jak se kolegyně roztahují z poznámkami v sešitě, kdyby byl jen v mé režii, vydržel by nám mnohem déle. :D

Schodový zvyk nemám já, ale pes. Musí chodit u stěny a strašně ho rozhodí, když musí někoho nebo něco obejít.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama