Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Ani maturita z hudební výchovy není fraška!

23. dubna 2016 v 13:47 | Kája-20 let |  Co si myslím
Nedávno jsem tady obhajovala státní maturitu z češtiny, asi týden předtím se na jiném blogu řešila maturita z matematiky. Dovolte mi vytáhnout maturitní tématiku ještě jednou, s největší pravděpodobností už naposledy. Tentokrát bych se chtěla věnovat maturitě z hudebky. V pondělí jsem se na návštěvě na gymplu dozvěděla, že ji někteří zřejmě přehnaně podceňují. Naši hudebkáři podle nich nemají žádné nároky, studenti se vůbec nemusí připravovat a u maturity pak mluví jen tři minuty.


,,Kájo, a z čeho ty maturuješ?"
,,Státně z matiky a školně z němčiny a z hudebky."
,,Aha, hm.... ty asi nejsi moc chytrá, co?" Lítostivý tón.
,,Cože, proč bych nebyla chytrá?!?" Podrážděný tón.
,,No němčina a hudebka, to přece vůbec nemůže být těžké!"
Zasloužil by facku, ale na to mám Dana moc ráda.

Za prvé chytrá jsem, říkali mi to už ve školce, když jsem po čtvrté vyhrála v bodovací soutěži a stala se tak absolutní vítězkou celého školního roku. A za druhé nevím, proč by moje maturita měla být nějak výrazně jednodušší. Na němčinu jsem pyšná, maturita se mi podařila hezky, příprava mi šla, celý rok jsem měla pocit, že ji celkem umím používat (od té doby mé schopnosti bohužel degradovaly).

A hudebka?

Mnozí si asi maturitu z hudební výchovy vůbec neumíte představit. Na různách školách může navíc vypadat úplně jinak. Pojďme si tedy říct, jak taková maturita z hudebky vypadá u nás.

Maturant dostane dvacet pět otázek a seznam padesáti pěti skladeb. Otázky se skládá ze dvou částí; první, obsáhlejší část se týká hudební historie, druhá hudební teorie. Otázky si student vypracuje (nebo spíš nechá poslat od starších kamarádů) a našprtá, skladby ze seznamu poslouchá na dobrou noc a snaží se je identifikovat podle několika prvních tónů. K tomu navíc nacvičuje dvouminutové hudební vystoupení.

Samotná zkouška začíná poslechem skladby. Ta je vybrána tak, aby nějakým způsobem souvisela s otázkou, kterou si maturant vylosoval. Po minutě poslechu je skladba zastavena. Maturant má říct, jak se skladba jmenuje, kdo ji složil a vysvětlit, proč se hodí k vylosované otázce. K té pak asi deset minut hovoří. V závěru mu zkoušející poděkuje a vyzve ho, aby přešel k praktické části zkoušky. Student se ujme hudebního nástroje a něco zahraje. Nebo zazpívá, což by mělo mít trošku úroveň, praxe ze sprchy zde asi nestačí. Nevím, proč by toto všechno mělo být obecně jednodušší než jakýkoliv jiný předmět.

Z hudebky nemůže maturovat jen tak někdo, už vzhledem k praktické části by to měl být muzikant. Otázky se také lépe budou učit muzikantovi. Jednak už má nějaké základy z dějin hudby, navíc, ač to možná nevypadá, maturant musí hudbě trošku rozumět. Vysvětlovat akordy nebo intervaly by asi pro nezkušeného člověka vůbec nebylo jednoduché. A co si budeme vykládat, ono i na pochopení rozdílů mezi jednotlivými hudebními formami se hodí mít aspoň představu o tom, jak hudba funguje.

To by byla jakási selekce. Zde to ale nekončí! Kdo je muzikant, nemůže očekávat, že přijde bez přípravy a zazáří. Moment překvapení... je třeba se to našprtat! Stejně jako biolu, dějepis nebo základy společenských věd. Šprtat se kosti a části trávicí soustavy nebo hromadu krkolomných jmen a díla k tomu, to vyjde na stejno.

Já jsem se hudebce věnovala především v době zápalu plic. Stálo mě to dost času a čaje, a to se mi, prosím, takové věci většinou učí snadno.


Sečteno podtrženo: O maturitě z hudebky se NEDÁ říct, že by byla obecně jednodušší než maturita z jiných předmětů. Pro mne, hudebnici celou duší, byla určitě jednodušší než třeba chemie, které absolutně nerozumím. Na druhou stranu nějaký nehudební budoucí farmaceut to má určitě naopak. A o tom to přece je! Maturita je magický moment gymplu. Každý se konečně učí, co chce a co mu vyhovuje.

Takže tak. Maturita z hudební výchovy není fraška. A pokud ano, pak je fraškou úplně celá zkouška dospělosti.





Kája


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fredy | Web | 23. dubna 2016 v 13:57 | Reagovat

hezky čtivý článek :-)  ;-)

2 Opica | Web | 23. dubna 2016 v 14:33 | Reagovat

Vždycky záleží hlavně na škole a okolnostech než na předmětu zdá se mi .) kamarádka celou maturitu z biologie probrečela a dostala za tři, protože většinu studia byla jedničkářka, stejně jako jedna holka od nás, které se v angličtině ptali na Večerníčky a vůbec témata, aby aspoň něco řekla...

3 SasuKe | Web | 23. dubna 2016 v 14:34 | Reagovat

To je asi stejně inteligentní, jako když někdo řekne, že na uměleckou chodí hloupí lidé. Státní maturitu tam máme stejně jako ostatní a oborově skládáme zkoušky z předmětu který jsme si zvolili (já třeba animovaný film a audiovizuální tvorbu). Každý když se řekne umělecká si představí, že tam pořád jen kreslíme, jenže mi musíme umět fotit se zrcadlovkou, znát všechny typy objektivů, funkci fotoaparátu, umět z hlavy popsat funkce photoshopu, illustrátotu a dalších programů, (zkuste si vyjmenovat a popsat jednotlivé nástroje nebo vysvětlovat jak vypadá fotoaparát zevnitř a na jak zkombinujete ISO, clonu atd.) napsat test z dějin umění, odevzdat portfolio, no a pak odevzdat nějaký ten maturitní film pochopitelně... Umělecký školy, hudební konzervatoře, všechno jsou to školy a většina lidí nemá ponětí o tom, že to tam rozhodně není jednoduší, protože "kreslit a zahrát na hudební nástroj umí přece každej". Za článek máš ode mě pomyslný lajk. :-D

4 K. | Web | 23. dubna 2016 v 14:51 | Reagovat

Vůbec si nedokážu představit, že bych maturovala z hudebky. A vůbec bych se nedovolila maturantovi tvrdit, že maturita z hudebky musí být lehká. Už na základce jsem měla s hudebkou problémy, ne se zpíváním, na to se tak moc nehledělo, ne všichni jsou nadaní, že? Spíše jsem nechápala tu teorii, noty a kdo ví co všechno. Proto smekám před všemi, co maturitu z hudebky zvládnou. Já bych to totiž nezvládla.

5 Kiara | E-mail | Web | 23. dubna 2016 v 14:55 | Reagovat

Lidi by se už měli konečně naučit, že každý z nás je jiný, každému jde něco jiného a těžkost či lehkost něčeho je zcela individuální. Já například sotva prolezla z němčiny a doufám, že už se ji v životě nebudu muset učit :D
Já třeba maturuju z informatiky, přičemž mi taky všichni říkaj, že to přece musí být lehký... Situace je taková, že za celých osm let nás učitel nenaučil ani ň, načež nám dal materiály na naučení a řekl nám, ve kterých třech programech budou praktické zkoušky a nazdar. Takže tak lehký to taky asi nebude :D

6 Vanimaré | Web | 23. dubna 2016 v 14:56 | Reagovat

Také jsem maturovala z hudebky a jednoduché to opravdu nebylo. Naštěstí jsem si vytáhla Dvořáka, kterého jsem zrovna i hrála na přijímačky na vysokou. Ale to už bude šest let.... Nevím, co všechno se změnilo. Státní maturitu bych ale opravdu nedala.
Jinak pěkný, čtivý článek. :)

7 veri-art | Web | 23. dubna 2016 v 16:47 | Reagovat

[3]: Naprosto souhlasím. Já chodila na uměleckou školu a ke všemu ještě na soukromou, takže si téměř každej myslel, že maturitu máme v kapse jak nic. Ale byla to dřina. Naučit se celé dějiny výtvarné kultury, pamatovat si tolik památek, autorů a jejich děl, to není žádná sranda!

Jinak už k článku, ani jsem netušila, že se dá maturovat z hudebky. Já tedy hudbu mám ráda, hraju na klavír, ale k hudební historii tedy vůbec netíhnu, takže by pro mě taková maturita byla celkem peklo :D

8 Leri Goodness | Web | 23. dubna 2016 v 18:22 | Reagovat

Skvělý článek, chodím na uměleckou už druhým rokem a při pomyšlení, že za další dva maturuju...běhá mi mráz po zádech. :D

9 yellow | 23. dubna 2016 v 18:28 | Reagovat

Pro mě by maturita z hudebky byla smrt. Od základky jsem hudebku nesnášela, protože se po nás chtěly noty. Nikdy mi nevadila historie ani různé poslechy, ale noty a spol byly prostě zabité. Na gymplu jsem se je s vyplazeným jazykem naučila, protože mi fakt vadilo mít jako jediná ze třídy dvojku, ale jakmile byla v kvintě možnost dát hudebce sbohem, využila jsem ji. To se raději naučím všechny obrszy, sochy, památky a kdovíco ještě plus jejich autory, než abych psala jediný další notový diktát.

10 Connor Heath | Web | 23. dubna 2016 v 18:54 | Reagovat

U nás maturita z hudebky probíhá velice podobným, neřku-li stejným způsobem. Sice si ji nejspíš nakonec nezvolím, ovšem i tak mi přijde celkem snadná. Jsem muzikant, pocházím z muzikantské rodiny a celkově mám k vážné hudbě pozitivní vztah. Na druhou stranu, těch hudebních dějin tam není zrovna málo a pamatovat si, u kterého skladatele je to sonáta, u kterého fantazie, kde je a-moll a kde F-Dur, je celkem záhul.

11 Brita | Web | 23. dubna 2016 v 19:17 | Reagovat

Bižule se šprtat nemusí. Bižule má logiku (aspoň pro mě)
Z hudebky bych asi, a to asi určitě, nedokázala odmaturovat.

12 Julie | Web | 23. dubna 2016 v 22:02 | Reagovat

Tak to jsem vůbec netušila, že by někdo maturoval z hudebky. U nás ta možnost vůbec není :D, tak asi pro to. Zakázali nám maturovat i z tělocviku, jistě by si ho spousta lidí vybrala. Ale nikdy neodsuzuji žádnou maturitní zkoušku :-).

13 Kája | Web | 23. dubna 2016 v 23:37 | Reagovat

[11]: Tak logiku má, to jasně, ale především je to přece hromada pojmů, které musíš našrotit... :D Vždyť vím, jak jsem se šprtala na písemky. Jak co funguje, jsem si více méně pamatovala z hodiny, ale byla k tomu tuna pojmů, kterou jsem se musela poctivě našprtat.

14 SasuKe | Web | 24. dubna 2016 v 13:46 | Reagovat

[7]: Rozhodně to není sranda, to jen lidi na ekonomkách si myslí, že umělecká je snadná, protože "maturuješ z kreslení..." Jaká hloupost.

15 Nikča | E-mail | 18. března 2017 v 14:55 | Reagovat

Holky, neměla by některá z vás vypracované otázky?

16 Kája | E-mail | Web | 19. března 2017 v 18:13 | Reagovat

[15]: To je těžké, když má každá škola svoje.

17 Nikča | E-mail | 19. března 2017 v 18:38 | Reagovat

[16]: Zas tak odlišné to není, co jsem tak koukala, spíš jsou ty otázky přehozené a třeba jinak zformulované...kdyby některá měla, byla bych moc ráda, maturita mě čeká za rok :-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama