Dobrou noc!

3. dubna 2016 v 16:00 | Kája-20 let |  Zajímavosti
Není to tak dávno, co jsem vám povídala o ranních rituálech. Dnes se přehoupneme přes celý den a podíváme se na večer. Spím během pěti minut jako zabitá, nebo se nekonečné hodiny převracím? A co jsem dělala jako dítě, když jsem byla nedobrovolně posílána do postele?


,,Dneska já jsem u maminky!" říkala důležitě ta, na kterou zrovna vyšla řada sedět při čtení pohádky u maminky na klíně. Bohužel jsme byly čím dál větší, a tak to jednoho dne skončilo. Musely jsme obě sedět vedle. Po pohádce jsme daly taťkovi pusu na dobrou noc. Pak jsme s mamkou odcházely do pokojíčku, často jsme se při tom držely za ruce a tvořily jakýsi kroužek. Navrhovaly jsme to slovy: ,,Půjdem srandovně?" V pokojíčku musela mamka každé zvlášť odříkat ,,dobrou noc a krásné sny a vyspinkej se do růžova". Pak odešla a my jsme měly spát. Samozřejmě jsme to nedělaly.

Jednou z oblíbených her byla hra na tučňáka. Představovala ho sestra, já jsem mu hrála maminku. Tučňák u každé své promluvy říkal ,,pinga pingví". Třeba: ,,Pinga pingví, já mám hlad, pinga pingví." Někdy měl i žízeň, v tu chvíli jsme se šly doopravdy napít do kuchyně... a vysloužily si nadávaní rodičů. Máme přece dávno spát!

Nám jejich řeči ale vůbec nevadily. Naopak jsme je rády chodily provokovat! Místo spaní jsme si občas nacvičily nějakou písničku nebo básničku a pak je šly rodičům předvést! Jindy jsem zpívala jenom já a zůstavaly jsme v pokoji. Já jsem byla měsíček, který hraje hudbu vílám na paloučku, sestra předváděla vílu a tancovala po pokoji...

Největší hrou byly naše velké plyšákové rodiny. V posteli jsme měly hromady plyšáků. Máme poschoďovku a já spím nahoře. Z toho jednoduše vznikla představa, že sestra se svými plyšáky bydlí...





Chcete vědět, kde se svými plyšáky sestra bydlela?
Chcete si přečíst další moje večerní rituály?
Utíkejte na můj nový blog!!!!

Po kliknutí budete přesměrování přímo na článek.


kajajaja.blogspot.cz

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness | Web | 3. dubna 2016 v 17:03 | Reagovat

Moc hezky napsáno :), vzpomínám si, že za mého dětství, mi mamka četla jeden čas stále jednu a tu samou knihu dokolečka a já se na konci rozbrečela, i když příběh dopadl dobře. :-D  :-D

2 Melifer | Web | 5. dubna 2016 v 4:30 | Reagovat

Pohádky mi byly dopřávány pouze u babičky, doma se k nim nikdo neměl kromě kazeťáku. Většinou jsme se setrou hádali názvy jídel podle začátečních písmen. Dnes už chodím po perných dnech spát unaven, takže jsem do pár minut tuhý i bez pohádky :-D

3 Leník | Web | 5. dubna 2016 v 20:48 | Reagovat

Moc pěkný článek :-)!

Když jsem byly male (mám sestru - dvojce), mamka nás smotala perinu jako zavinku :3. Nedávno jsme to z legrace zkoušely znovu, ale už se nevejdeme :// :D.

Já vždycky před spaním počítám, kolik budu spát hodin. Asi jsem divná, ale skoro každý den si pouštím na usnutí rádio.. Ráda posloucham písničky. Mám ráda spánek :))

4 Eliss | Web | 27. února 2017 v 18:25 | Reagovat

To jsou krásné vzpomínky :-)

5 Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 27. února 2017 v 19:13 | Reagovat

Někdo vynalezl stroj času (3.4. 2016)? ;-) Chci taky návod na sestrojení! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama