Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Jsem svůj nejvěrnější čtenář

25. dubna 2016 v 18:25 | Kája-20 let |  Co si myslím
Loni jsem napsala docela naštvaný článek, ve kterém jsem obhajovala vlastnictví blogu. Často se totiž setkávám s lidmi, kteří se na blogování dívají skrz prsty a považují ho za úplně podřadnou zábavu. Snažila jsem se tedy dát najevo, že blogování je fajn. Nebo že aspoň není horší než hraní počítačových her. Pořádně jsem ale neodpověděla na otázku, co vlastně z toho blogování mám. Dovolte, abych to dnes napravila.


Každý měsíc zveřejním deset článků, což je relativně hodně. Můžou být vůbec všechny pro čtenáře zajímavé? Jestli ano, případ mého blogu to rozhodně není. Nepíšu nějaké atraktivní vyhledávané články, můj blog je můj život, což asi jen tak někoho nezaujme. Navíc mám dost různorodý obsah. Možná někdo netrpělivě čeká na moje názory a chytá se za hlavu, když místo úvahového textu zveřejním nějaký svůj zážitek nebo několik nudných fotek. A co si budeme povídat, někdy si navíc na článku vůbec nedám záležet, napíšu jen tak něco, co mi zrovna přijde na mysl a pošlu to do světa.

Přesto nehodlám měsíční počet článků redukovat. Alespoň ne úmyslně. Všechny zveřejněné články jsou totiž nějakým způsobem důležité. Důležité pro mne samotnou.

Nejobsáhlejší rubrikou je deník. Díky němu si v hlavě lépe utřepu všechny zážitky. Zpětným čtením si je připomínám. Nepotřebuju si připomínat, co se kdy stalo. Jistě víte, že na to mám až moc dobrou paměť. Emoční paměť díky bohu tak vyvinutou nemám. Psychika má většinou schopnost emoce zapomínat. Je to fajn, díky tomu čo bolí, to prebolí. Na druhou stranu si jen tak nevybavíme ani kladné pocity. A to je škoda, ne? Dřívější náladu si můžeme navodit jen částečně, a to když například navštívíme stejné místo, poslechneme si písničku, kterou máme s danou situací spojenou apod. A nebo taky když si o tom přečtete vlastní článek! Toť hlavní smysl deníčkové rubriky.

Kromě vyprávění zážitků používám deník také k vypsaní ze špatné nálady. To je pro čtenáře asi ještě méně zajímavé. Osobně si tím ale utřepávám a ventiluju myšlenky, takže rozhodně pro mne má smysl takové články psát.

Další obsáhlou rubrikou je Co si myslím. Poslední dobou do ní narvu skoro všechno, co mi přijde na mysl. Psaní mi pomáhá zformulovat názor. A dát ho někomu najevo! V reálu mám totiž jakožto typický introvert problém něco říct nahlas. Vždycky mě zastaví obavy, jestli jsou lidi na můj názor vůbec zvědaví. Na blogu to řešit nemusím. Kdo se můj názor nechce dozvědět, nemusí nic číst a ztrácet tak drahocenný čas.

A co tady zveřejňuju dál? Příspěvky do rubriky Zajímavost, Návody. V hlavě se mi pořád rodí všelijaké nápady a občas to z ní musí ven. Respektive na blog. Když něco nafotím, nedokážu si to nechat pro sebe. A instagram mě nebaví. Občas mě napadne zveřejnit i něco jiného. Blog je já, já jsem blog.

Je super brouzdat archivem. Často mám chuť se radši někam schovat, jak se stydím, že jsem něco takového někdy napsala, ale i ten nejhorší článek má pro mne vysokou cenu. Rozhodně nic nehodlám mazat.

Jsem hodně věrný čtenář, každý týden přečtu aspoň jeden článek.

Možná si říkáte, proč si v tom případě nepořídím sešit a nerealizuju všechny nápady v něm. Uznávám, že i z toho bych měla velký požitek. Ráda něco jen tak píšu do sešitu, různě podtrhávám, dělám barevné nadpisy a velké ilustrace. Bez blogu se ale neobejdu. Cítím se s ním důležitější a významější!

A tak.

Shrnuto podtrženo: Mám radost z každého nového komentáře, jste pro mne, milí návštěvníci, moc důležití. Nijak se však nesnažím vás zaujmout ani zvyšovat váš počet. Vše co zveřejňuju, zveřejňuju především kvůli sobě. Tečka.




Poznámka na okraj pro čtenáře, kterým vrtá hlavou název ,,kájinči deníček": Název pochází z hodně dávných dob, kdy se blog nejmenoval Kájin, nýbrž Kájinčin, já se v článcích většinou podepisovala Kájinka a neuměla jsem si po sobě kontrolovat texty, proto v názvu rubriky chybí písmenko n.


A co vy? Snažíte se nějak zaujmout?


Kája
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Baruschka | E-mail | Web | 25. dubna 2016 v 19:23 | Reagovat

Milá Kájo, jen piš :-)
Nejen Ty jsi sama sobě věrným čtenářem :-) I já Tě čtu a myslím, že se mnou i mnozí další :-)
A taky chápu ty Tvoje návraty do archívu.
Tuhle jsem se na svém vlastním blogu zasekla hoooodně do noci a vlastně jsem se skvěle bavila :-)
Četla jsem si historky, které mi jsou známé, psané slohem, který je mi blízký a podané občas i s jemným humorem, který mi vyhovuje.
No aby ne, když si to píšu sama, co? :-)

2 Karol Dee | Web | 25. dubna 2016 v 20:02 | Reagovat

Myslím, že většina blogerů to bude mít velmi podobně, jinak by totiž neměli blog, ale něco jiného - psaný deník či třeba twitter.

3 myší královna | Web | 25. dubna 2016 v 20:21 | Reagovat

Redukovat?? Já spíš hledám způsob, jak vymýšlet víc čitelných článků! :-D Kéž bych měla o čem psát.

4 Julie | Web | 25. dubna 2016 v 21:25 | Reagovat

Také si vedu blog jako deník. A taky pravidelně courám skrz svůj archiv, i když to moc nešířím :D :D, přijdu si pak egoisticky. Je to jistý typ sebereflexe. Odcházím potom buď s pocitem, že jsem se někam posunula, nebo naopak, že stagnuji pořád na jednom místě... A  hlavně, je tu zpětná vazba. A ta se cení :-).

5 Leník | Web | 27. dubna 2016 v 10:12 | Reagovat

Moc ráda píšu na blog a jsem ráda, že jsou prijimacky za mnou a budu psát zase pravidelněji. Také si ráda čtu starší články :-), co se třeba ten den před rokem dělo atd.. :)
Jsem ráda, že mám blog :).

6 Jana | E-mail | Web | 28. července 2016 v 11:26 | Reagovat

Přidávám se ke komentujícím, také se sem ráda a často vracím. A zda se snažím zaujmout? Někdy možná nadpisem, jinak jde především o to, abych si utřídila myšlenky nebo ji dostala z hlavy a mohla se k ní vrátit. Ovšem tak, aby mi nezabrala fyzicky místo u mne doma :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama