Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Za co jste jako děti utráceli?

27. května 2016 v 17:10 | Kája-20 let |  Když jsem byla ještě malá
Pomalu ale jistě si zvykám, že děti dostávají pomalu vyšší kapesné než já výplatu a že ho jsou schopny utratit během jednoho dne obědem z KFC zalitým Bubble tea a pak několikanásobnou návštěvou našeho kina. I tak se ale trochu divím. A proto se vás ptám: Za co jste jako dítě utráceli vy? Na oplátku vám povím o svém utrácení...


Šetřit jsem začala někdy ve školce, krátce po té, co jsme se sestrou dostaly od prababičky každá svůj balíček mincí. Mamka nás tehdy vzala do hračkářství a koupila nám pokladničky. Trochu drobných nám do nich zbylo jako nějaký vstupní kapitál. Od té doby jsme čas od času dostaly nějaké drobné, ze začátku desetníky a dvacetníky, pak i koruny a dvoukoruny. Občas se nám poštěstilo a dostaly jsme pětikorunu. Později, možná tak ve třetí třídě, u mne občas skončila i desetikoruna. V tu chvíli jsem se cítila jako úplný boháč.

Jako první jsme si za dlouze spořené peníze koupily keny. Naše barbiny totiž nutně potřebovaly ženichy. Trochu pobychubuju, že se nám podařilo našetřit opravdu tolik peněz. Podezírám mamku, že nás nechala nějakou dobu výchovně šetřit, a pak nám část doplatila. Jestli to udělala doopravdy, nevím. Tajila to. Aby nám nezničila ten skvělý dospělácký pocit, že jsme si něco koupily za svoje peníze! (Tím, že jsme měly Keny, jsme najednou potřebovaly i nějaké miminka pro barbiny... Naštěstí byl brzo den dětí.)

O něco později jsme si za peníze z pokladničky koupily krásné plyšové medvědy. Zamilovaly jsme se do nich v letáku. A pak přišla revoluce. V průběhu páté třídy jsem začala dostávat kapesné! Závratnou částku. Krásných devět korun týdně!

Asi se ptáte, proč ne deset. Věc se má tak, že ve skutečnosti jsem dostávala třicet. Pokud jsem ale jezdila poctivě do hudebky - a to jsem jezdila, jsem přece vzorná holka - padlo dvacet jedna korun za autobus. Byl jsem ještě moc malá na chození pěšky. S tím jsem začala až koncem šesté třídy. Za ušetřené peníze jsem si kupovala zmrzlinu. Většinou grepovou, tu jsem v té době úplně milovala.

Pak se kapesné různě zvedalo a zmenšovalo, naposledy jsem dostala čtyři stovky loni v dubnu. Pak jsem už během maturity začínala pracovat.


Celý život jsem šetřivý tvor. Zatímco sestra nosila z papírnictví další a další obrázkové bloky, já se na ně chodila jen obdivně dívat. Jako v mnoha věcech i v tomto jsme každá úplně jiná. Zatímco já bych třeba v sedmé třídě mohla klidně koupit něco za tisícovku, kdyby mi ji ovšem nebylo líto, ona se ještě dnes musí snažit, když chce jít za dva týdny na koncert, který stojí stovku.

Největší výdaje jsem měla v páté třídě, když se rozjela mánie sbírání nálepek. Rozhodně jsem si je nekupovala takovým tempem jako spolužáci. Mnohdy jsem kvůli tomu byla za trapnou. Když ale vezmeme v potaz můj devíti korunový příjem týdně, byl můj rozpočet tehdy pěkně schodkový. Časem mě sbírka nálepek omrzela a hrozně jsem litovala, že jsem za ně vůbec utrácela. Kolik bych už měla našetřeno, kdybych si nic nekupovala? Fakt, že by ty peníze stejně jen tak ležely v pokladničce, mé výčitky vůbec nesnižoval.

Šetřivost se projevovala především v případě, když se ke mně dostala nějaká větší částka najednou. Třeba tři stovky k narozeninám od babičky. Mamka mi vždycky říkala, ať si za ně něco koupím. Abych jakože měla ten dárek. Jenomže já jsem stejně nikdy nevěděla, co bych mohla chtít. Mnohem víc se mi líbila stoupající částka v šuplíku (později i na účtu).

Drží se mě to ještě teď. Příjmy pro mne znamenají vyšší částku na kontě, ne možnost si něco koupit. Takže bych opravdu nemohla udělat to, co dělají dnešní děti v OC. Jsem divná. Ale jednou to snad procestuju! Možná...



A co vy? Dostávali jste kapesné? Utratili jste ho hned, nebo jste si na něco šetřili?


Kája

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 K. | Web | 27. května 2016 v 17:47 | Reagovat

Souhlasím. Je to až k pláči, kolik dostávají třeba už 13 letý děti a pořád jim to je málo. Mají drahé mobily, značkové oblečení...a pořád chtějí víc a víc -_- Ani nevím, kolik jsem já dostávala kapesného. Co si pamatuji, tak jsem ani moc neutrácela. Byla jsem ráda, když mi jednou za čas něco mamka hezkého koupila. Byla jsem blázen do bloků s tvrdými desky. :D

2 Leri Goodness | Web | 27. května 2016 v 17:57 | Reagovat

Když si promítám v hlavě mé dětství, opravdu si nevzpomínám, že bych za něco utrácela peníze.
Na základce to bylo čas od času za něco dobrého na zub, což byla snad jediná útrata.
Je mi zle z toho, když dnes vidím děcko v první třídě, které drží v ruce tablet, iPhone a sprostě se dožaduje toho, aby mu máma koupila tohle a támhleto, protože to prostě chce....

3 Kira Curatio | E-mail | Web | 27. května 2016 v 18:06 | Reagovat

V dětství jsem neutrácela. Pak přišla puberta a s ní i hlad.. takže si momentálně užívám život, protože by mi oblečení nebo podobné stejně moc radosti nepřineslo. Každopádně obdivuju šetřivé lidi :)

4 Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 27. května 2016 v 18:13 | Reagovat

Já kapesný nedostávala, ale když se ke mně nějaký peníze dostaly..třeba za sběr..utratila jsem je v papírnictví za propisky.

5 Antea | Web | 27. května 2016 v 18:19 | Reagovat

Páni a já mamce hodila na hlavu kapesné cca 10Kč týdně (nebo měsíčně už si nevzpomínám) jako žebráckou almužnu.

6 Rychlonožka | Web | 27. května 2016 v 18:21 | Reagovat

Všechny mé úspory odevždy mizely, stále ještě mizí a taky nadále budou mizet v papírnictví. (Co na tom, že mám doma hodru nepopsaných bloků? -Koupím si další! :-D ) jinak, na základce jsem vždy dostávala asi pět korun týdně (plus minus autobus od třetí třídy...) pak se to zvedlo na destikoruknu. :-P  :-)  ;-)

7 Anita Barrasa | E-mail | Web | 27. května 2016 v 18:22 | Reagovat

Jako malá jsem dostávala jen pár korun, které jsem si buď šetřila jako své jediné bohatství, nebo si za ně koupila zmrzlinu nebo něco sladkého. V pubertě jsem to šla vždycky utratit za oblečení nebo za blbinky, kterých jsem později litovala. Teď šetřím a věřím, že časem přijde něco, za co budou všechny ty ušetřené peníze stát :-)

8 Hanka | Web | 27. května 2016 v 18:26 | Reagovat

Já kapesný nedostávám, ale v předsíni máme košík s jedno korunami, dvou korunami a pěti korunami, takže když si chci nějakou blbost koupit, vezmu si pár korun a jsem spokojená. :D

9 all-is-magic | E-mail | Web | 27. května 2016 v 19:17 | Reagovat

Já taky byla hodně šetřivá a taky i jsem :D Popravdě si to šetřím právě na to cestování, za to vydám asi nejvíc peněz.
A to období s nálepkami jsem měla taky, mě zachránil dar od sestry, která mi jich věnovala celou krabici, takže jsem nakonec měla nejlepší nálepky a taky i nejvíc :D

10 Mike | Web | 27. května 2016 v 19:43 | Reagovat

Kapesné v pravém smyslu jsem nikdy nedostával, doteď dostávám peníze podle toho, jaké mám za daný měsíc známky ve škole (takže je to čím dál méně peněz :-D ).

Vzhledem k tomu, že sdílíme zálibu v šetření, tak jsem si toho ani jako malý zrovna moc nekupoval, možná tak občas nějaký ten pendrek, když jsem šel pro chleba. To pro mě totiž znamenalo jenom 2 koruny útraty, takže kasička zůstávala více méně netknutá. A tak jsem šetřil a šetřil...a ono se to postupně začalo vyplácet - mohl jsem si totiž koupit třeba nový foťák, když se mi ten starý rozbil (respektive když JSEM si ten starý rozbil), aniž bych s tím otravoval mamku. Naposledy padla nějaká větší částka za oběť grafickému tabletu...a co s tím našetřeným zbytkem? Kdo ví, třeba si šetřím na důchod... :-D Ale to cestování zní samozřejmě dost lákavě. 8-)

11 Baruschka | E-mail | Web | 27. května 2016 v 22:13 | Reagovat

Já utrácela za sladkosti.
Musela jsem si tu týdenní pětikorunu správně rozvrhnout, abych toho měla hodně, ale pokud dobře pamatuju, většinou jsem to prožrala hned první den.
Na učňáku už to byla dvacka týdně, pokud jsem si zařídila studentskou slevu na vlak. Když ne, doplácela jsem z kapesného. Moje mínus.
Synek teď, v sedmnácti, dostává dvě stovky měsíčně.
Ale taky mu platím měsíční jízdenku, samozřejmě kupuju svačiny a velkou minerálku do školy a pokud ho honí mlsná, nikdy ho neodmítnu.
Dobíjím mu kredit a pokud jede někam na víkend, dostane vždycky stovku navíc.
Slečince je patnáct a dostává peníze od táty a od babičky. Utrácí je obratem ruky... Za sladkosti.
Hmmm, po kom to dítě je?
Někdy mě sice mrzí, že synek nemůže vzít ani žádnou slečnu do kina (natož třeba na večeři), ale je to jeho problém. Nikdo mu nebrání třeba v brigádě.
Ale zas je fakt, že na to, jak jsem všechno promlsávala, teď je to v pohodě. Ne že bych si třeba nekoupila čokoládu, ale musíme vyjít z jednoho platu a ono se to dá :-)

12 Opti-Mystique | Web | 28. května 2016 v 8:09 | Reagovat

Vím, že jsem si kapesným zlepšovala náladu - kupovala třeba nějaký časopis a nebo pravidelně lentilky, to bylo vždycky úplně nejlepší! Ale jinak jsem přesně ten šetřivý typ jako ty, podobným způsobem jsem si našetřila na všechny telefony a mp3ky a podobné vymoženosti (nikdy jsem je nedostávala, všechno to bylo z kapesného) a nebo jsem kapesné pravidelně dávala za dárky pro ostatní - přišlo mi lepší peníze investovat do radosti blízkých než do sebe. ^^ Aktuálně si občas musím hlídat každou korunu, aby mi vyšlo na nájem i na jídlo, ale díky brigádě to není tak hrozné. Každou směnu si přepočítávám na peníze a to je pak velká krása. :D

13 Empe | 28. května 2016 v 15:57 | Reagovat

Před dvěma a půl týdny jsem oslavila čtrnáct let. Dostala jsem tisíc pět set. Tisícovku jsem musela dát rodičům, aby mi ji dali na účet, zbytek si mohla nechat... Pak jsem dostala od tety dvoustovku. Spolu s tím, co jsem měla našetřeno několik let před čtrnáctinami jsem měla tisíc sedm set. Kapesné nedostávám, když něco chci, nebo nutně potřebuji, rodiče mi peníze dají, ovšem až potom, co rozhodnou, jestli to je potřebné. Nebudou přece zbytečně utrácet za ptákoviny, že? Vždy jsem si peníze šetřila, protože jakkoliv moc jsem si něco chtěla koupit, myslela jsem na králíka, kterého musím taky živit a na něhož padlo z mého rozpočtu jen na králíkárnu přes dva tisíce. Když si spočítám výbava, králík a věčné jídlo, vyjde mi to na celkem dost. Podestýlku mi dováží teta od jejího bratra zdarma. Každopádně na samotného králíka mi padne měsíčně slušná částka, takže jsem vždy musela promýšlet, jak co nejvýhodněji ušetřit a tak jsem na sebemenší blbosti tahala peníze z rodičů, aby to mi vyšlo na to důležitější pro mě, co opravdu moc chci, a pak na králíka.
Momentálně žiji na cca pěti stovkách a nějakých drobných, co mi možná také udělají tu stovku. A Za co jsem to všechno utratila? Koupila jsem si knížky. Ano, já to utratila za několik knížek, z toho mi dvě ještě koupila jako dodatečný dárek k narozeninám mamka. Nejdřív v knihkupectví, potom jsem si je objednala přes internet a poslala na poštu. (o těch dvou knihách ví všichni, kromě mých rodičů, oni by mi takové knihy nikdy nekoupili, přičemž takové knihy četli mí vrstevníci už před dvěmi+ lety)
když jsem to řekla ve škole, měli mě za ještě divnější, než jsem byla do té doby, protože jednu z těch dvou knih jsem četla již před pár měsíci zdarma na internetu. hold nechápou, že knihy které se mi líbí musím mít ve své sbírce. Přeji krásný den! :-D

14 Sheilene | Web | 28. května 2016 v 21:02 | Reagovat

Také nechápu, že děti dostávají tak vysoké kapesné. Já začínala na 10,- a velmi pomalým tempem jsem se s věkem dostala na 300,-. Jako malá jsem si za těch pár korun chodila kupovat pendreky a různé sladkosti, na které nás lákal obchůdek naproti školy. Také jsem si prošla samolepkovým obdobím a také teď lituji. :/ Bohužel teď kvůli nabytému rozvrhu (fakt ho mám od rána do večera po-pá a o víkendech střídám místa pobytu) nemám čas na brigádu, ale musím si kupovat jídlo, abych nezhynula hlady (a menza mi moc nepomáhá). :/ :D Už si ani nepamatuji, kdy jsem si naposledy koupila aspoň nějaké tričko. Všechno padne na jídlo. Rodiče mi tedy přispívají, ale investovala jsem do toho i své těžce vydřené peníze z letních brigád. Kéž by se něco naskytlo i během roku, protože mi teď polovinu prázdnin zaberou ještě praxe, za které nemám ani vindru. :/

15 Holoubek | E-mail | Web | 29. května 2016 v 16:58 | Reagovat

Máme to celkem podobně. Taky jsem poměrně spořivá. Naštěstí mi taky spoustu věcí platili rodiče, takže jsem ani nemusela utrácet. Je pravda, že jsem měla pár období (jako když jsem ve velkém kupovala samolepky do sbírky nebo lístky do divadla), ale jinak jsem zhruba zůstala stejná. Nicméně je pravda, že v současnosti už jsem se trochu naučila utrácet za věci, které mne těší, přehodila jsem na sebe více výdajů, které hradili rodiče (jídlo atd.) a hlavně se snažím utracených peněz nelitovat. Jsou přece od toho, aby se směňovaly, ne? I když pravda, nic se nemá přehánět. ;)

16 Leník | Web | 30. května 2016 v 19:13 | Reagovat

Já nedostávám kapesné a vůbec mi to nevadí. Peníze dostanu k narozeninám. Také mi vždycky všichni říkají, ať si za to něco koupím, ale já nevím co.
Skoro vůbec neutrácím, hlavně ne za kraviny. Koupím si po dlouhé době něco, co se mi opravdu líbí.
Jako malá jsem si taky moc věcí nekupovaly (např. v obchodním centru). Když jsme jeli na školní výlet, skoro vždycky jsem byla jediná, kdo si nic nekoupil. Jsem strašně rozmýšlívá. Nekupuji si hlouposti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama