Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

I need coffee now!

16. července 2016 v 19:04 | Kája |  Kája ráda
Káva. Nemůžu říct, že by byla nějak výrazně důležitou součástí mého života, ale když už nějakou výbornou kávu mám, nemůžu si ji vynachválit. A tak i jí věnuji článek do nedávno vzniklé rubriky Kája ráda. Mohla by se totiž urazit!




Už jsi dost velká na kávu!

Bylo mi čtrnáct a byli jsme na dovolené. Mamka usoudila, že už bych snad mohla začít pít kávu. Jelikož mě kávová vůně vždycky lákala a ráda jsem jedla různé dobroty s kávovou příchutí, souhlasila jsem a objednala jsem si něco ve stylu ,,českého presa". Narvala jsem do toho cukr a vypila to. Bylo mi trošku divně z kofeinu, ale byla jsem ráda, protože jsem poprvé v životě měla kafe. A na to jsem se přece od mala těšila! Své druhé kafe jsem stihla ještě na dovolené, tentokrát to byla Vídeň.

A pak jsem se tak nějak pomalu rozjela. Hodně pomalu.

Dnes se popadám za hlavu, jaké jsem měla zvyklosti. Pila jsem rozpustné kafe a cpala do něj kostku/lžičku cukru. Fuj. Kávu jsem pila maximálně jednou týdně při nějaké příležitosti, jako byla návštěva nebo hodně velká pohodička s rodiči po nedělním obědě.



Čím dál náročnější

Časem jsem přestala instatní kafe sladit. Jednou mi byl omylem uvařen turek, toho jsem trošku osladit musela, připadal mi však mnohem chutnější, a tak jsem se s instatní kávou pomalu ale jistě začala loučit. Po krátké době jsem přestala sladit i turka.

(Éra instantní kávy přešla definitivně až před rokem. Doma jsem ji nepila už dřív, na gymplu jsem však jinou možnost pořádně neměla. Hrnky od kávy jsme myly improvizovaně na záchodě, zabordelit to tam logrem ani zpětně nepovažuju za dobrý nápad. Navíc, co si budeme povídat, káva na gymplu měla jedinou jednoduchou funkci: Udržet nás při životě. Vychutnávání nebylo na prvním místě.)

Postupně jsem začala být ještě více náročná. U bývalého přítele doma měli presovač. Trhala jsem tam rekordy, zvládala jsem i tři obrovské celkem silné kávy denně. Turky doma mi pomalu ale jistě přestávaly chutnat...

A pak jsem jela do Itálie! Země, kde káva stojí stejně jako zmrzlina. Dovedete si představit, že by u nás vynikající espresso stálo jen patnáct korun? Krásná představa. Od Itálie mi pravý kávový zážitek zařídí pouze kvalitní espresso v kavárně.


Já v kavárně u Znuděného číšníka v Jesolu




Lama

Nyní budu odporovat všemu, co jsem řekla. Dozvíte se, že ještě stále existuje možnost, že si dám instantní kafe a že do něj dokonce přidám spoustu mléka! Nemá to však pro mne úplně význam kávy, jako šíleného sesterského rituálu.

Začalo to tak, že si loni moje sestřička usmyslela připravit něco jako frappe. Cosi jsme vymyslely. Vysledek jsme neuměly nazvat. Řekly jsme, že je to prostě kafe alá my. To se časem změnilo na kafe a lamy. A pak prostě na lamu. A basta.

A jak že se postupuje? Uvařím malinké silné instatní kafe. Pak přichází role sestry. Vezme shaker (ve skutečnosti můj termo hrnek) a našlehá v něm mléko. Zalije jim málinké instantní kávičky. Rychle přiskočím já a sypnu na pěnu trochu kakaa. Ke kávičce míváme něco dobrého; malou čokoládku, banán a tak.

Každá lama je originální.

Každá lama vyrobí hodně nepořádku.

A vždycky si ji musíme dát jedině spolu!



Lama!


Kafařské tričko

Jednou jsme se vypravili na rodinné nákupy. Všechny tři ženy v domácnosti jsme si pořádily stejná tričká. Modrá s velkým nápisem I NEED COFFEE NOW. Je na něm vidět, že patří mezi nejoblíbenější. Vlastně bych ho už asi neměla nosit na veřejnost...


Chození po kavárnách s Anežkou


Zmrzlina, šlehačka, čokoláda, jahody.. všechno zalité kávou!!!







Vídeň!!!




A co vy a káva?



Kája
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Libor | Web | 16. července 2016 v 19:37 | Reagovat

Já mám kávu nejraději z "bialetky", je z toho moc dobré Moka. :)

2 Holoubek | E-mail | Web | 16. července 2016 v 19:49 | Reagovat

Tak to já mám úplně obráceně. Odjakživa jsem neměla ráda vůni kávy (moji rodičové jsou velcí kafaři, takže to doma bylo pořád) a dokonce jsem tvrdila, že kafe nikdy pít nebudu! Později jsem přišla na chuť tiramisu a jiným kávovým pochutinám. Asi před rokem jsem pak začala kafe i pít. Stejně jsem ale barbar s cukrem (třtinovým!). Moje nejoblíbenější je vídeň. A to co si doma dělám, se rozhodně nedá označit slovem káva. Myslím, že pro milovníka kvalitní kávy to musí být ještě větší troufalost než ta vaše lama. Ale mně to chutná. :-D

3 retrofeeling | Web | 16. července 2016 v 20:12 | Reagovat

Já kafe nesnáším, jediný, co zvládnu vypít je latéčko, ale požitek z toho nemám... Jsem spíš na čajíčky, bylinkový :-) Zrovna poctivě sbírám a suším a dělám zásobu na zimu :-D

Jinak moje mamka jede právě v instantní 2v1 Nescafé a nevymluvíš jí prostě, že to kafe téměř neobsahuje :-x Takovej chemickej fujtajbl :-( Táta je fůru let věrný Jihlavance :-D

4 Baruschka | E-mail | Web | 16. července 2016 v 20:14 | Reagovat

Já jsem turkař. Už spoustu let.
Potřebuju to kafe horký, černý a hořký.
A svoje dva turečky někdy prokládám nějakým rozpustným. Popravdě, nekoukám na značku, protože stejně do každého přidávám trošku kakaa a skořice. A cukr a mléko.
Ale neberu to jako kafe, jen jako nějaký nápoj během dne :-)

5 zmarsalkova | E-mail | Web | 16. července 2016 v 21:27 | Reagovat

[4]: Nejradši takoví ty specialitky se šlehačkou, se zmrzlinou a tak... jo a teĎ v zimě jsem měla skvělý perníkový :-)
Ale to je výjimečně, protože to si doma neudělám, nemám ingredience a jsem na to líná. Takže doma klasika instant, cukr, mlíko a nějaká sušenčička k tomu... no prostě prasárna. Pořádný pravý kafe mi přes hrdlo nejde, vůbec ale vůbec mi nechutná.

6 František | Web | 17. července 2016 v 12:59 | Reagovat

Já jsem stále věrný absolutní nezdravé klasice-turkovi. Ta vůně....

7 myší královna | Web | 17. července 2016 v 15:46 | Reagovat

Já kafe začala pít na střední. Začala jsem českým turkem, na praxi jsem prošla espressem (teda ještě tím českým, přepáleným) s mlékem, které jsem si sama vařila a došlo to až k lásce ke kapůču a caffe latte, kterému jsem propadla po baristickém kurzu (jehož vědomosti nezužitkuju, protože jsem jej absolvovala v době, kdy se provalilo, že pikolo neexistuje a presso je sprosté slovo - tak nějak nás to učili). Časem se mi projevila taková lehčí intolerance (respektive po poledni už musím pít dekof, jinak usnu až nad ránem) a povzbuzuju se čajem, guaranou a energiťáky (zvláštní, že v ED mi kofein nevadí). Klepu se jak osyka, horní mám asi 180 a dolní 120 a chce se mi zvracet. Takže musím s mírou.

8 myší královna | Web | 17. července 2016 v 15:47 | Reagovat

(Za tu osyku se stydím, asi moc kofoly.)

9 Lianna Aune Ellusive | Web | 17. července 2016 v 19:21 | Reagovat

Já preferuju dešťovky. Tváří se to jako kafe, ale raději nevědět, co je tam doopravdy :) . V kavárně pak cappuccino nebo Latté. Zbytek je na mě moc silný :) .

10 Kája | Web | 18. července 2016 v 19:50 | Reagovat

[1]: No... to taky není úplně ono. :D

[4]: To si trošku odporuješ. Potřebuješ hořké kafe, ale dáš si do něj mléko, cukr a kakao. :D

[6]: V domácích podmínkách je to OK... ale přijít do kavárny a chtít Turka, za to bych vraždila. :D

[8]: Dobře, já ti to odpustím.

11 Kája | Web | 18. července 2016 v 19:50 | Reagovat

[10]: A ne, neptejte se, proč jsem toho turka napsala s velkým T. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama