Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

První rande, první líbání

2. srpna 2016 v 12:52 | Kája |  Kájinči deníček
Všichni dobře víme, jaký článek se včera objevil na titulce. Pář řádků popisujících zklamání z prvního polibku. Místo na hlavní stránce si to podle mne nezaslouží, jedno se všam tomuto článku musí nechat: Donutil mě vzpomínat, jaké první líbání jsem měla já. Když to bylo aktuální, nezmínila jsem se zde ani slovem, strašně jsem se styděla. S odstupem je to celkem vtipná zkušenost. A tak mi dovolte doplnit s velkým zpožděním deníček.



Byla jsem hnusná a nikdo mě nechtěl. Nebo jsem si hnusná a nechtěná aspoň připadala. Za těchto a dalších zlých okolností jsem byla dost na větvi, když jsem se po třetím dnu nekonečného chatování s kamarádem dozvěděla, že jsem středem něčího zájmu. Přičtu-li k tomu fakt, že byl tento kamarád zrovna zadaný a že jsem se s ním stihla během tří měsíců dvakrát pohádat, jsem z toho na větvi ještě dnes.

No, stalo se. Pak jsme si chatovali dál a dál. A musela jsem to být já, kdo onoho kluka pozval na rande. Nutno podotknouti, že jako rande to vnímám až teď. Tehdy jsem stále ještě nevěřila tomu, že by mě mohl mít někdo rád a že bych mohla s někým chodit, čili jsem s ním spíš ,,šla ven".

Aby se mi to dobře tajilo doma, šli jsme ven v pondělí 27. září ráno. Dostali jsme ředitelské volno, tím jsem na rozdíl od zbytku rodiny získala čtyřdenní víkend... a samozřejmě příležitost vypadnout z domu, aniž by to někdo tušil.


Počasí se nevyvedlo, byla kosa a občas pršelo. Neodradilo nás to. Prostě jsme mokli.

Na úvod si dovolil malou pozornost - dal mi kofilu. Potěšil mě, kofily jsem v té době milovala.
Pak už to šlo z kopce.

Trošku jsme se procházeli, konverzace vázla, ač jsme byli dřív schopní povídat si celé hodiny. Počasí se horšilo. Najednou ho napadlo, že bychom mohli jít do cukrárny. Jeho nápad. Jeho pozvání. Krátké přesvědčování. A pak poznámka: ,,Doufám, že máš peníze!"

To by byl první tragikomiký zážitek. Polehčující okolnosí je jeho věk, ve čtrnácti asi člověk nemá na rozhazování a zvaní všech holek z okolí na zákusek, ale mohl to podat trošku jinak, co si budeme vykládat.

K tragikomickému zážitku číslo dva dojdeme za chvíli. Dojdeme k němu kolem řeky. Najednou se objevíme u nejodpornějšího podchodu všech dob. Schválně, dívejte:



Nachází se v dost podivné části města. A je tam mokro a smrdí to tam. Na stěnách jsou sprosté nápisy. Romantika jak blázen!

Jenomže venku pršelo a my neměli kam jít. Takže jsme to tam tak nějak zakotvili.

A pak se to stalo. Políbil mě. Dobře, to asi není tragikomický zážitek. To je přímo tragický zážitek!

Fuuuuuuuuj!

Rázem jsem byla znechucená a chtěla jít rychle domů. Bylo to prostě hnusné. Strčil mi jazyk do pusy a já myslela, že se pobliju. Dokonce jsem pak ten den ani pořádně neobědvala. Tak moc mi bylo špatně.

Jemu asi ne. Příště to chtěl opakovat. A pak zase a zase a zase. A já to vždycky co nejvíc oddalovala. A pak trpěla. Nelíbilo se mi to. Ani se nedivím. Vůbec nevím, co by z té techniky, kterou mi nabízel, měl člověk mít. Až s postupnou změnou se mi líbání hnusilo méně a méně, až se mi nakonec začalo líbit. Ale... to už zavání tematikou, ke které jsem se rozhodně nechtěla dostat.



Článek by asi nebyl kompletní, kdybych nedodala, jakým způsobem se to dozvěděly mé nejbližší kamarádky.

U Anežky to proběhlo poměrně šetrným způsobem. Kluk ji ukázal tapetu na mobilu - byla jsem tam já - a ona si to domyslela.

U Terky to bylo trošku divočejší. Jeli jsme do školy. My dva vedle sebe, Terka s KOFOLOU (hraje v příběhu důležitou roli) naproti nás. On že Terce musíme něco říct. Vypadlo z něj: ,,My jsme se líbali!" Terka pijíc kofolu propadla záchvatu smíchu. A já záchvatu studu. Vlastně se stydím ještě teď, přestože už je tomu skoro šest let a s tím klukem tři roky nechodím.



Takové byly mé začátky... A co vaše? Byl i váš první polibek tak nechutný?




Kája
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 K. | E-mail | Web | 2. srpna 2016 v 13:52 | Reagovat

Už jsem to teda psala i pod ten článek na titulce, ale na to, jak jsem ve všem smolař, tak první polibek byl celkem hezkej. Kluk z tábora, pár dní jsme spolu tokali a pak jsme jednu noc proseděli na terase chatky, povídali jsme si a nějak k ránu jsme se na sebe prostě vrhli. Jasný, ty první vteřiny byly takový trošku neohrabaný ale pak to bylo fajn a já si dodnes (je to 8 let a po táboře jsme se viděli jen párkrát a pak to nepokračovalo) sem tam vzpomenu a říkám si jak se asi má.

2 Abi | 2. srpna 2016 v 14:06 | Reagovat

No, můj první polibek nebyl v takový zimě jako ten tvůj a ani jsem s tím klukem nezůstala, byli jste spolu celkem dlouho. ;)
Na koupáku se mě zeptal, jestli bych s ním nešla na rande a jestli nemám ještě kamarádku. Sešli jsme se v hospodě u nás ve vesnici. Dorazily jsme se sestřenkou později a on asi ztratil odvahu, tak se ji snažil najít na dně půl litru s pivem. Zjistili jsme, že měl asi tři nebo čtyři. Šli jsme na koupák a tam ve vodě si mě přitáhl a políbil.
Přesně jak jsi říkala! Okamžitě se snažil prozkoumat mandle jazykem, neuvěřitelně slintal a navíc to bylo jako se líbat se sudem!
Sestřenka mě pozorovala a říkala, proč jsem nezavřela oči...tak jsem jí sdělila, že jsem jen útrpně čekala až to skončí :D :D :D
Naštěstí jsme se už neviděli, jen přes smsky to chvíli trvalo. Vlastně si už ani nepamatuju jak se jmenoval :D Saša! Už vím :D

3 zmarsalkova | E-mail | Web | 2. srpna 2016 v 19:12 | Reagovat

Tak moje líbací poprvé bylo na rozlučce se třídou na základce, tedy po devítce. A popravdě už si nepamatuji kdo byl první, protože jsem to vzala hopem, vyzkoušela jsem rovnou čtyři. A líbilo se mi to :-D A s nikým jsem pak nechodila.
Nyní už mám 6 let toho samýho chlapa, už manžela, rozhodně nejedu ve stejných kolejích :-)

4 Holoubek | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 0:23 | Reagovat

První francouzák pro mne byl lehce šokézní. Naštěstí dotyčný mi jazyk nerval až do krku a dalo se od něj odlepit, takže jsem z toho takové trauma neměla. :-D Současný muž se do toho také dost hrnul, ale měl se mnou trpělivost a naplno to rozbalil až když jsem to sama chtěla. Takže asi mnoho z nás si projde "počátečním šokem", než si k tomu najdeme vztah. A to vlastně neplatí jen u líbání. ;)

5 Kája | Web | 7. srpna 2016 v 8:30 | Reagovat

[1]: Tak to se máš, že to bylo fajn. :)

[2]: Fuu. Můj první polibek naštěstí chutnal po žvýkačce! Aspoň něco pěkného na něm bylo. :D

[3]: Dobré tempo. :D

[4]: Můj počáteční šok byl fakt silný.  Pár měsíců jsem vyloženě trpěla. :( :D

6 Lenin | 11. srpna 2016 v 12:43 | Reagovat

První polibek (nemyslím tím pusu) byl fajn. Já, sestra, kamarád a jeho bratrance jsme hráli na schovávanou a já s kamarádovým bratrancem skončila schovaná v úložném prostoru postele. Líbal uspokojivě, bylo mu 16, očividně to nedělal poprvé. Pro mě, 11 letou, to bylo bezva zasvěcení do problematiky věci. Ale obecně jsem měla na partnery vždycky štěstí, na slizouna, co by neovládal svůj jazyk, jsem nikdy nenarazila a všechny polibky byly fajn.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama