Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Komplikace koncertní

22. října 2016 v 21:40 | Kája |  Kájinči deníček
Ve čtvrtek vystupovali v Ostravě Lordi. Já jsem u toho nesměla chybět, vstupenku jsem doma opečovávala už od července. Dopravit se autem na koncert, poslechout si pěknou hudbu a odjet domů vypadá jako jednoduchý úkol, ale všichni víme, že ty nejjednodušší věci se v praxi můžou pěkně zamotat. Ještě před začátkem koncertu jsme měli za sebou kopec srandy. Fakt.



Pro zjednodušení celého vyprávění prozradím, že jsem na koncert jela s kamarádem Tomem. Nutno podotknouti, že Tom je tak trošku zpomalený film. Nebo trošku víc...

,,Přijedu v pět. Buď nachystaná!" napsal s dvacetihodinovým předstihem. Pobavil mě. Ten, který vždycky všechno zdržuje poučoval tu, která obvykle stíhá. Pak ještě dodal, že mi zavolá, až bude na dálnici. To už byla slova jeho osobnosti hodnější. Ve tři čtvrtě na pět jsem byla připravena tak, abych byla schopna po telefonickém signálu do deseti minut opustit byt.

Telefonický signál nepřicházel.

A nepřicházel.

Bylo pět hodin, Tom nečekal před domem, ani nebyl na cestě.

Ve čtvrt na šest jsem začínala být mírně nervózní. Do začátku koncertu sice zbývalo ještě hodně času, ale měli jsme ještě jiné plány, navíc jsem očekávala bloudění, protože Ostrava... je zkrátka Ostrava! A Tom je zase Tom, věděla jsem, že by se jeho zpoždění mohlo klidně natáhnout na dvě hodiny.

Tentokrát měl ale asi šťastný den. Vyjeli jsme krátce po půl šesté!

,,Dneska chci jet přes Paskov," oznámil mi. Proč ne, říkala jsem si, aspoň se zase jednou projedu méně známou cestou, Vratimov už je ohraný. Navíc po té, co jsme tam v sprnu předvedli výrazné překročení povolené rychlosti, se tam už beztak nesmíme ukazovat. A tak jsme na křižovatce neodbočili doprava, nýbž pokračovali rovně, frčeli z kopce... a stále nějak rychleji a rychleji. Řidič se rozvášnil, město neměsto. Do toho mi popisoval své studijní (ne)úspěchy.

Celkem jsem se bála. Rozhodně to nebyla ukázková bezpečnostní jízda.

Tom jel, kam ho kola vezla. Nejdnou jsme se octli ve slepé ulici. ,,Musím být opatrnější!" Mysela jsem na totéž. (Sbírka míst, kde se nesmíme ukázat kvůli vysoké rychlosti, se rozšířila.)

Dalších pár kilometrů bylo všechno v pohodě, jen na začátku Ostravy měl Tom trošku obavy, jestli jedeme správně, jelikož jsme přijeli částí, která připomíná spíš vesnici. Když už to kolem nás vypadalo jako ve městě, zastavili jsme a podívali se do mapy. Hodlali jsme navštívit jednu konkrétní kavárnu, ale neměli jsme úplně jasno, kde se nachází.

Z mapy jsme vyčetli dvě možnosti; jedna byla objížděcí, druhá skrz-sídliště-motací. Vybrali jsme si druhou jmenovanou, jelikož působila dobrodružněji. Nevěřili jsme, že se z toho šíleného sídliště někdy dostaneme. Vlastně jsme ani nevěřili svým očím, když jsme spatřili hlavní cestu. V tu chvíli jsme ještě netušili, že složitější úkol máme ještě před sebou: najít tu slavnou kavárnu.

Budovu jsme našli poměrně rychle. Ale kde se sakra nachází naše vytoužená kavárna? Pochodovali jsme kolem, rozhazovali bezradně rukama, prosili všechny nadpřirozené síly, aby nám pomohly. Chvilku to trvalo, ale nakonec jsme je asi ukecali, jelikož jsme kavárnu úspěšně vypátrali. Dali jsme si dvě kávy, fit dezert pro mě, marlenku pro Toma, pokecali o autech, pohádali se kvůli placení a jeli jsme dál.

Na koncert.

Zjistila jsem, že jsme už staří.

Dřív bych nikdy u žádné kapely neseděla. Musí se přece pařit!

Teď jsme si koupili džusy a obě předkapely poslouchali z povzdálí. Vlastně jsme ani moc neposlouchali, snažili jsme se konverzovat. Stěžovali jsme si, že další den musíme do práce a do školy a unisomo zívali. Děs a hrůza.

V jádru naštěstí ještě trochu mladí jsme. Nebo jsme možná jen velci fandové. Každopádně jsme se na Lordi procpali pěkně dopředu.

Nejsem recenzistka, chcete-li se dozvědět podrobnější informace o výkonu těchto finských muzikantů, zkuste pohledat někde jinde. Já vám neřeknu víc, než že jsem si koncert užila.

Končilo se asi ve tři čtvrtě na dvanáct. Než jsme vyjeli, ještě nějaký čas uběhl. Opět a zase jsme se dostali k nelibému tématu - vstáváme už za čtyři hodiny a půl. Přesto jsme ještě zvládli v autě pařit na Inis mona.

Cestu zpátky jsme trošku obměnili. Aspoň jsme načuchali krásné vůně Biocelu. A projeli se kolem nejzapomenutějšího nádraží světa. ,,Ocaď mi jede za pět hodin vlak!" vyděsila jsem se. Tom mi navrhl, že mě tam rovnou vysadí. Velkorysou nabídku jsme odmítla, nechala jsem se odvézt až domů. Naspala jsem krásné tři hodiny! Možná dokonce něco přes.

Vstávala jsem ve 4:40 a až do večera jsem se nezastavila. Nejdřív škola, pak práce.

Ještě že existuje kafe, magnesko a čokoláda!



Ach jo, čtu to po sobě znovu a znovu a vůbec mi to nepřipadá tak super, jak jsem očekávala. Časový odstup je pro články nebezpečný. Měla jsem obětovat spánek a radši psát. Stejně jsem byla nevyspaná...



Kája



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Veronika | Web | 23. října 2016 v 11:09 | Reagovat

Na kapelu Lordi bych taky šla, ovšem bez těch těžkostí. ale někdy se holt přihodí věci...

2 Anett | E-mail | Web | 24. října 2016 v 17:59 | Reagovat

Závidím tu tvou nenáročnost a vrhnutí se do všeho po hlavě. To v mojí povaze dost chybí. :-D

3 Kája | Web | 24. října 2016 v 19:28 | Reagovat

[2]: Snažím se. Rozhodně to ale není podstata mojí osobnosti. :D

4 Way | Web | 25. října 2016 v 20:13 | Reagovat

Tak tuhle kapelu jsem poslouchala jako děcko takže ti závidím celkem dost, měl jít na ně i můj bratr, ale nakonec mu to nějak nevyšlo :D.
Hlavní je že jste si koncert užili :).

5 Kája | Web | 25. října 2016 v 20:20 | Reagovat

[4]: Užili, bylo to perfektní. :3

6 David | E-mail | Web | 25. října 2016 v 20:33 | Reagovat

Lískovec nejzapomenutějšího nádraží světa? :-D

7 Kája | Web | 25. října 2016 v 20:38 | Reagovat

[6]: Aaaano. Už jsem to zmiňovala v článku s cestovními radami. :D Ani jízdenka se tam sehnat nedá, brr.

8 David | E-mail | Web | 25. října 2016 v 20:56 | Reagovat

[7]: Jak nedá, které/mu výpravčí/mu mám předat stížnost? :D

Ten bod 2 byl opravdu Lískovec? Nevěřím. :-D

9 Kája | Web | 25. října 2016 v 21:02 | Reagovat

[8]: Byl! No dobře, jako dá, ale je to dost o nervy, když tam pět minut stojím, vím, že o mně lidi uvnitř vědí a přesto zvednou zadek na poslední chvilku... Až po té, co ohlásí přijíždějící vlak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama