Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Ve škole je prostě nuda...

7. října 2016 v 14:28 | Kája |  Kájinči deníček
I dálkoví studenti občas musí do školy. Nebo to tak alespoň vypadá, proto zatnou zuby a vyrazí o půl šesté ven do zimy a hustého smogu tak, že by se dal krájet, a dopraví se do Olomouce. Od nádraží skoro utíkají, protože vlak dorazil o deset minut později, ani si nezávažou tkaničky, aby se zbytečně nezastavovali, jelikož chtějí být ve škole včas. Pak si vyslechnou požadavky na zápočet a od čtvrt na devět nemají co dělat. Další předmět mají až o půl jedenácté... Zdá se, že i letos mi bude Šantovka důležitým útočištěm!



Ne, nikdy nepochopím, proč nám sestavují rozvrh tak debilně. Ráno nás tu nutí jet, pak nám dají dlouhou přestávku, naflákají předměty s největšími nadšenci přes poledne, takže se nemáme kdy naobědvat, od tří dají pauzu a večer nám hodí ještě něco suprového jako je třeba matematika. A pak je tu ještě jeden problém, rozvrh nám neumějí ani pořádně sdělit. Na to už jsem tu nejméně dvakrát nadávala. Například fakt, že nám další předmět začíná o půl jedenácté, je jen náš kolektivní úsudek, z rozvrhu to vyčíst nejde a Stag říká něco úplně jiného, čili se prostě v daný čas sejdeme a budeme doufat, že se nás někdo ujme.

Teď se flákám. Přistoupila jsem na svůj typický olomoucký program - sedím v Šantovce a píšu článek. Asi poprvé nejsem v mekáči, jelikož jsem měla kávu ve vlaku a dát si po tak krátké době další by mi asi neudělalo nejlépe. Tlukot srdce by pak mohl rušit soustředící se spolužáky.

Flákat se budu i večer. Dnešní hodinou po dlouhé přestávce není matematika, nýbrž biologie a zdravověda dítěte a nějak se mi tam nechce. A z osobních důvodů (či kvůli babským vrtochům..) potřebuju odejít dříve. Vypadnout. Odjet. Pryč z Olomouce! (Kde jsou ty časy, co jsem to tu milovala. Dneska jsem přijela a řekla: ,,Fuj, už jsem zase tady!" Ano, řekla jsem to nahlas, snad mě nikdo neslyšel.)



Zahajuju sezonu těšímsenajaro. Lituju své okolí, budou to teď slýchat čím dál častěji. V lednu to změním na potřebujujaro. Nedá se nic dělat, lepší období je už pryč. Přichází zase tma a smog. Koho to zajímá? Aspoň že jsem se už odhodlala koupit si nové boty. Víte jak, mám nechutně šetřivé sklony a trvá mi asi sto let, než se konečně rozhoupu něco koupit, i když to třeba strašně moc chci nebo dokonce potřebuju. Jako třeba ty boty. Ne že by byly tak úplně nutné, v pohodě bych mohla chodit v teniskách, ale to mi jako sukňovému tvorovi úplně nevyhovuje. A na baleriny už je poněkud zima a mokro. (A hlavně se mi rozpadly. Pepco je fajn, ale do balerin doporučuju trošku zainvestovat.)

Včera jsem se byla poprvé od dovolené a nemoci před tím proběhnout. Konečně byl čas a nebolelo mě koleno. Už bylo třeba se kapku vybavit, bez bundy, čelenky a rukavic by to nešlo. Pomalu končí období venkovních sportovních aktivit. Další důvod, proč se už teď těším na jaro. Teď budu mít na výběr mezi zumbou a bruslením, které mi určitě kvůli práci a cestováním do Prahy málokdy vyjde. Ještě by se dalo chodit na bazén, ale ten je na tom s otevírací dobou taky dost zajímavě. A hlavně se mi v zimě přičí představa, že lezu do studené vody! Takže asi budu více méně sedět na prdeli a nadávat, že se nemám jak vybít a že se těším na jaro.




Následující řádky píšu ve škole na chodbě:

Kolem čtvrt na jedenáct jsem se zvedla a přemístila do školy. Nevěděla jsem, kam přesně se v ní vydat, naštěstí jsem po pár krocích narazila na několik spolužaček. Čekaly před místností, na které byl vylepený rozvrh a v něm jasně napsaní my. Domnívaly jsme se tedy, že čekáme na správném místě. Jak minuty plynuly, bylo to divnější a divnější. Proč nikdo nepřichází? A kde je vůbec víc spolužáků? Rozhlédli jsme se kolem a zjistili, že u jiné místnosti leží na chlup stejný rozvrh. Tak jak to teda je? Kde teda máme být? Nakonec se ukázalo, že jsme čekaly o patro výš... Hm.

Naši spolužáci se už půl hodiny dívali na obrázky plastelíny a moduritu, když jsme se k nim konečně přidaly. Podívaly jsme se na několik dalších obrázku s nimi, dozvěděly jsme se, že máme do příště vyrobit několik prostorových vánočních ozdob z papíru a bylo po všem. Už zase jen tak čekáme, snad u správných dveří.

Ráno jsem nadávala, že táhnu notebook, teď jsem za něj ráda.



Následující řádky píšu opět v Šantovce.

Další předmět, dějiny hudby, začal více méně včas. Udržela jsem se na něm něco přes hodinu. Zbývající hodinu a půl jsem sprostě vypustila. Neměla jsem na to nervy. Wifi jsem nechytala, mobil se vybil. Nuda. Paní vykládala věci, které vím stokrát podrobněji. Ach jo. Nechci tady machrovat, ale o hudbu se zajímám, spoustu věcí jsem věděla už dávno a po podrobném studování k maturitě si troufám říct, že mám o ní přehled. A najednou jsem měla absolvovat přednášku vedenou stylem o tom asi vůbec nic nevíte. Prostě se to nedalo a utekla jsem do Šantovky. Je tu teplo, elektrika a wifi, můžu tady v pohodě přežít, než mi pojede rezervovaný vlak.

A tak tu sedím a přemýšlím, proč jsem vůbec měla snahu jet do školy? Je to mrhání časem... (Na druhou stranu se studiuem opravdu nechci seknout, baví mě, doma se učím ráda a školní povinnosti mě naplňují příjemným pocitem vytíženosti.)



Mám hlad. Jdu na lov. A pak nějakou zdlouhavou cestou na vlak...




Kája
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karol Dee | Web | 10. října 2016 v 19:50 | Reagovat

Při začátku svého studia jsem konečně odhalila, proč je v jinak zatracovaném mekáči furt tolik lidí - ono co má člověk o těch debilních pauzách dělat.

2 Karol Dee | Web | 10. října 2016 v 20:02 | Reagovat

Jo a mimochodem, vzpomněla jsem si na jeden tvůj komentář u mě, takže ti jako nepejskaři předávám info, které by se k tobě taky nemuselo dostat. Za rok se u nás bude konat fakt velká sláva, Česká republika bude hostit mistrovství světa v agility a hledají dobrovolníky. Bude to v Liberci někdy v říjnu. Kdyby ses ke mně chtěla připojit v řadách pomocníků, dej vědět.

3 Tlapka | E-mail | Web | 2. prosince 2016 v 12:23 | Reagovat

Čtu teprve Tvůj druhý článek, ale musím přiznat, že máme leccos společného. Přesně to "těším se na jaro" s přechodem na "potřebuju jaro" znám. Funguje na solární pohon a při teplotách pod 10 stupňů mi zamrzají motory. Takže plavání se mi taky nezdá jako atraktivní zimní sport. :-D Radši chodím na jumping nebo bosu.
A na další jaro se těším o to více, že mě loni nadchlo zahradničení.
Studuješ dálkově? Já o tom uvažuju výhledově, dívám se, že s rozvrhy je to všude stejná mizérie. Zrovna včera jsem (denní studium) měla jedna cvika v 7, druhá v 9:15 a třetí v.... 16:45. :-D Takže jsem ta třetí neměla. Nastal čas zužitkovat našetřené absence! 8-)
Olomouc je mé oblíbené město, kdybych nechtěla zůstat na studia v Ostravě, volila bych jednoznačně UPOL. Ale chápu, že po čase dojíždění leze na nervy i tak krásné město. :-?

4 Kája | Web | 2. prosince 2016 v 19:37 | Reagovat

[3]: Věřím, že až budu mít školu hotovou, budu mít zase Olomouc ráda. :D Ostatně i teď, když si tam vyjedu jen tak na výlet, se mi tam líbí...

Jumping je fajn, u toho se člověk sto procentně zahřeje. Hmm, že bych zase začala chodit?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama