Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Cvičme společně!

6. listopadu 2016 v 21:45 | Kája |  Kájinči deníček
Odposlechnuto v autobuse: ,,Vždycky si řeknu: Tak, a od zítřka cvičím! Ale potom nemám čas, další den na to zapomenu a najednou zjistím, že jsem zase celý týden necvičila." Jste na tom podobně? Co takhle to zkusit společně? Trošku se navzájem motivovat a pohánet? Já myslím, že to zní dobře. Ale pozor, nemluvím o cvičení fyzickém, takových skupin je plný internet. Tímto bych chtěla ke cvičení vyhecovat muzikanty. :-) Muzikanty jako jsem já.



Ve středu jsem vytáhla housle. Radši ani nebudu říkat, po jak dlouhé době se to stalo, už tak se stydím a prozradit vám to, pletou si mě zítra lidi s rajčetem. Jako první jsem si zahrála stupnici G dur přes tři oktávy na různé smykové způsoby, přidala akord a občas se trošku ponervovala, jak falešně to zní. Což ani tak úplně nesouvisí s delší pauzou, ve stupnicích a akordech je bohužel všechno slyšet a zahrát je na housle čistě není úplně jednoduché. Pro klavíristy věc neznámá, je mi to jasné.

Pak na stojan letěla škola smyků od Otakara Ševčíka. Zahrála jsem si několik cvičení a najednou mi bylo smutno. Vzpomněla jsem si na dobu cca před sedmi osmi lety, kdy jsem Ševčíka musela poctivě cvičit. A samozřejmě jsem ho poctivě bojkotovala. Postupem času jsem víc a víc chápala, proč je důležité cvičit i takové blbosti, ale pořádně jsem to začala oceňovat až po absolvování ZUŠ. Když v podstatě skončila moje houslová kariéra.

Abychom si to nějak shrnuli. V květnu 2014, bylo mi osmnáct let a chodila jsem do pátého ročníku na gymplu, jsem měla svůj poslední koncert v hudebce. Můj absolvák byl komorní záležitost, vystupovalo nás jen šest, ale pro mne osobně to byla událost velkolepá a důležitá, troufám si říct, že jsem ji přikládala větší význam než o rok později maturitě.

Před absolventským koncertem jsem cvičila o sto šest, klidně pět hodin denně, když na to přijde. Chtěla jsem zazářit. Být hvězda. Být nejlepší! A podle nahrávky si myslím, že nejlepší jsem. Poslouchám ji moc ráda. Někdy se dmu pýchou, jindy směju, občas ukápne slza, záleží, v jakém jsem zrovna rozpoložení.

O vývoji vztahu k houslím do té doby se můžete dočíst zde.

Teď si budeme povídat o postupném zakrňování...



Chtěla jsem si svůj um udržet. Ale víte jak. Nejde to! V maturitním ročníku ještě jakž takž. Maturovala jsem z hudebky, což kromě přeříkávání našprtaných informací znamenalo i hru na hudební nástroj. Pravidelně jsem chodila do orchestru. K tomu jsem měla svou vlastní kapelu/avandgardní trio/komediální soubor. Hrála jsem na housle více méně pravidelně, dvakrát týdně na zkouškách s tělesy plus párkrát doma. Udržovala jsem se ve formě, ale už to nebylo ono. Nic mě neposunovalo dopředu, netrénovala jsem nic převratného, necvičila jsem tak tvrdě.

A pak jsme odmaturovali, vystoupili na Sweetsnu a všechno šlo do kytek. Pápá housle, mějte se vedle skříně pěkně.

Dobře, občas jsem přece jen šla do orchestru a loni v prosinci jsem dokonce vystupovala sólově jako host na takové malinké třídní předehrávce. Ale už to není ono. A od červnového orch-koncertu prakticky nehraju.

Jenom si občas postesknu, že jsem to mohla někam dotáhnout, kdybych šla na konzervu.

Hrát sama jen tak není ono. Potřebuju buď směřovat k nějakému vystoupení nebo hrát s někým. A na to není příležitost.

Jednou by ale přijít mohla! Proto bych měla cvičit. Nenajde se někdo takový i mezi vámi? Říkala jsem si, že by bylo fajn udělat nějakou skupinu amaterských hudebníků. Nemám přesnou představu, jak by to mohlo vypadat. Kdyby se náhodou někdo ozval, vyladili bychom to společně. Hecovali bychom se ke cvičení, kritizovali za flákání a jednou to možná někam dotáhli.

Třeba do té vídeňské filharmonie, jak už pár let u novoročního koncertu vyhrožuju. Nebo na pražské ulice.



Kája



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tevuori | Web | 7. listopadu 2016 v 0:57 | Reagovat

Mi to povídej. Já se vždycky hrozně těším domů, až si sednu ke klavíru. A když už na to přijde, jsem sebou tak znechucená, že po hodině trápení ztrácím trpělivost. Chybí mi vůle a pravidelnost. :-( Vysoká mnohé dala, ale i vzala.
Ale možná budeme mít na bytě klavír, tak třeba se to k dobrému obrátí!

2 Kája | Web | 7. listopadu 2016 v 8:03 | Reagovat

[1]: Jo! A docvičíš konečně Meditaci! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama