Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Jak jsem nezabloudila na VŠB

30. listopadu 2016 v 22:19 | Kája |  Kájinči deníček
Jsou to už dva týdny, co jsem se s kamarádem Tomem zúčastnila na jeho alma mater závodu KampusRun. Běžela se cca tří kilometrová trasa venku i pochodbách a plnily se různé úkoly. Bála jsem se, že někde zabloudím a závod nebudu schopna dokončit v rozumném čase. Trošku jsem nakonec skutečně bloudila, ale rozhodně jsem nedopadla špatně. Vlastně jsem dopadla dobře. Teda dokonce chválitebně!



Tom je občas jako hodně zpomalený film a zpoždění mívá delší a častější než vlaky, domluvila jsem si s ním sraz s hodně velkým předstihem. Mohli jsme si dovolit hodinové zpoždění a to by, prosím pěkně, pro Toma určitě nebyl žádný problém.

Svět se možná diví spíš tomu, že přijel později jen o pouhých deset minut. Naše společná cesta pak probíhala hladce. Z toho plyne: Na místě jsme byli o čtvrt hodiny dřív, než vůbec začala registrace. Samotný závod pak začínal o celou hodinu později.

Byla jsem z areálu VŠB celkem vyplašená; dosud jsem tam byla jen jednou a už je to nějaký pátek, takže jsem vůbec nevěděla, kam jít. Tom to původně taky nevěděl, stačilo mu však krátké připojení na wifi, mrknutí do mapky závodu a hned věděl, kde na nás organizátoři čekají.

,,Neboj, když mě bude následovat, neztratíš se!" ukliďnoval mě Tom, ,,hm... tudy ne." Jaká smůla, že se zrovna vydal špatným směrem. Nicméně startoviště jsme našli, sympatičtí studenti se nás brzo ujali, ukázali nám, kam se máme jít převléct a později nám předali startovní balíček. Okamžitě jsme zkoumali, co jsme vůbec dostali. Bagetu dle vlastního výběru, birel, minerálku, ořechovou tyčinku, pár slevových kupónů a tunu letáčků. Hurá, máme z čeho dělat vlaštovky!

Před startem jsme si udělali menší procházku po okolí, nestalo se při ní však nic, co by nějakým způsobem ovlivnilo další dění.

Závodníci startovali s cca minutovými rozestupy. Abych nezmrzla, než na mě vyjde řada, tancovala jsem. (Hrála hudba, přímo se to nabízelo!) Tom se také pokoušel o tanec, při prvním kroku mu však nějak podjela noha a najednou ležel na zemi! Naštěstí ani toto nemělo na pozdější činnosti vliv, nic se mu nestalo a mohl v pohodě běžet.

Zásadní věci se začaly dít, jakmile jsem vyběhla.

První stanoviště na trase bylo házení klíčů do kyblíku. Věděla jsem o něm už dopředu a bála jsem se, že tím ztratím strašně moc času, nejsem zrovna odborním na trefování a když je to důležité, jsem schopna hodit úplně opačným směrem. Tentokrát se na mě usmálo štěstí, hned u prvního pokusu jsem měla dobrou mušku! Dostala jsem razítko a mohla jsem běžet dál.

U dalšího stanoviště jsem musela odpovědět na několik otázek týkajících se 17. listopadu. Jako třeba proč je státní svátek a tak. Asi není moc velká frajeřina, že jsem všechno věděla, ale jiná soutěžící musela několikrát dřepovat, takže úplná samozřejmost to očividně taky není.

Běžela jsem dál. Zastavili mě studenti, ať si vylosuju kámen, vyhledám ho ve vystavených kusech a zjistím, kde byl nalezen. Tady jsem se zdržela asi nejdéle, nějaký zlý skřítek mi ho asi schovával. Jiní závodníci své kameny našli mnohem rychleji, což mě zrovna nepovzbuzovalo... Nicméně i zde jsem si nakonec vysloužila razítko. Mohla jsem pokračovat.

Jenomže... kam? Zde začalo moje mírné bloudění.

Trasu jsem si trochu prodloužila. Co naplat, když je někdo blbý a nepochopí, že má běžet těsně podél budovy po trávě, a utíká až na chodník. Až když jsem utíkala pryč od areálu univerzity mi docvaklo, že asi nejsem správně. Kousek jsem se vrátila, vymyslela si zkratku a najednou jsem konečně zase uviděla šipku. Zamávala jsem kameramanovi, vběhla do budovy... a zase trošku bloudila. Jak jinak.

Postupně jsem našla matematický, paměťový a historicko-zeměpisný úkol.

Spočítat příklad byla hračka, přestože mě trošku podceňovali a dokonce mi nabízeli jednodušší příklad.

Úkol na paměť byl o něco horší. Deset sekund jsem se dívala na věci v kufru a pak jsem měla deset z nich vyjmenovat. Nemohla jsem si vzpomenout na banán. Banán! Nejlepší věc na světě. Zastyděla jsem se a utíkala dál.

Z nekonečných chodeb mi bylo úzko. Fakt se mi tam nelíbilo, dokonce se mi zastesklo po moji škole, a to už je co říct.

Divné pocity mi narušil poslední úkol. Dostala jsem hodně starou mapu Evropy a měla jsem správně přiřadit vlajky. Ha ha ha. Dřepy se mi nevyhly.

Zbývalo se správně vymotat z budovy ven, dát se správným směrem (málem bych si skoro celé kolečko dala znovu), doběhnout ke kolejím a pípnout čipem.

Hotovo, tečka, mám odzávoděno. Rychle převléct a čekat na Toma. Posvačit s ním a počkat na vyhlášení...



No. Když jsem říkala, že to, co se dělo po vyběhnutí, mělo vliv na další dění, nemluvila jsem do větru.



Z osmi holek, které se přihlásily do kategorie fun, jsem byla druhá. Radujme se, veselme se.

Dostala jsem dvě stě korun českých, láhev na pití, vstupenky do divadla, poukaz do sportovního obchodu, hromadu ořechových tyčinek a pár dalších blbůstek.

Být sportovec se vyplatí!

Teda ne že bych byla tak materalistická. On už samotný závod byl super, cítila jsem se skvěle při běhu i dodatečně v cíli. A stát na stupni vítězů? To byl hodně hodně hodně dobrý pocit!



Další dobrý pocit mám z toho, že jsem tento článek dopsala až do konce. Pokoušela jsem se o něho deset dní a už jsem mu moc šance nedávala. Radujme se veselme se znovu.


Jak jste státní svátek strávili vy? :)


Kája
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 SchwarzRosen | 30. listopadu 2016 v 23:54 | Reagovat

"... nejsem zrovna odborním na trefování a když je to důležité, jsem schopna hodit úplně opačným směrem." To mi připomnělo spolužačku. Byli jsme v rámci těláku na bowlingu a ona místo toho, aby tu kouli poslala dopředu, tak ji pustila, když se napřahovala, tudíž dělala pohyb rukou dozadu =oD Strašně jsme se smáli. =oD

2 Leník | Web | 1. prosince 2016 v 12:19 | Reagovat

Muselo to byt super :). Hned bych se zúčastnila taky.

Ja byla přes státní svátek na koních. Meli jsme náročný trénink, ale všichni to zvládli skvěle :).

3 Tlapka | E-mail | Web | 2. prosince 2016 v 11:56 | Reagovat

Areál VŠB je pořádné bludiště. Měla jsem tu čest asi třikrát a z toho jednou málem doživotně, když jsem tvrdila, že dobrý, k východu přece trefím. :-D
Nejsem běžec, tak nemám tušení, jestli by 3 kilometry nebyly nad mé síly, ale zní to skvěle. Takové úkoly by mě asi taky bavily, jen mít štěstí na ten losovaný šutr. Tam bych mohla prožít mládí. :-D
Gratuluju k umístění i pěkným cenám. Pořádná nadílka!

4 Kája | Web | 2. prosince 2016 v 19:37 | Reagovat

[1]: K takové dokonalosti jsem se nedopracovala. :D

[2]: Náročný trénink je třeba. ;)

[3]: Děkuji. :) Ano, jsem spokojena, bylo to krásné zakončení běžecké sezony. Teď už jsou boty uloženy v hloubi botníku a vytáhnu je až na jaře! :D  Děkuji za hromadu komentářů. :)

5 Jindra | 3. prosince 2016 v 0:25 | Reagovat

Krasne napsane. Ten banan pobavil.

6 fakynn | E-mail | Web | 3. prosince 2016 v 12:53 | Reagovat

Teda, to gratuluju! Vypadá to super. :)
Že někdo neví základní věci o Sametový revoluci je sakra osuda, doufám, že to byly alespoň pořádné dřepy.

7 gitty93 | E-mail | Web | 4. prosince 2016 v 23:58 | Reagovat

to zní jako super závod :) gratuluju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama