Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Ani Verča nebyla žádná sexbomba

25. prosince 2016 v 19:00 | Kája |  Kájinči deníček
Název aktuálního TT mi připomíná téma slohové práce na okresním kole Olympiády v českém jazyce: Dodnes nevím, jestli se tomu dá věřit. Svou práci jsem tenkrát nezveřejnila, nebyla jsem s ní spokojená, ačkoli mi ji paní češtinářka chválila. Vtiskla jsem do toho tehdy svůj vlastní příběh. O ten bych se teď ráda podělila i s vámi. (Paní J. M. nechť si příběh po téměř třech letech připomene.)


Bylo to v prváku a bylo mi čtrnáct. To jsou fakta.
Byla jsem škaredá, blbá a nikdo mě neměl rád. To jsou mé tehdejší pocity.
Více než půl roku jsem byla zamilovaná. To je fakt.
Více než půl roku jsem byla zamilovaná do úžasného kluka. To je můj tehdejší pocit.
Více než půl roku jsem byla zamilovaná do hrozného kluka, který se nechal strhnout třídou a postaral se mi o dost nepříjemné zážitky s celým kolektivem. To je fakt. Nechme ho však stranou, chci vám vyprávět úplně jiný příběh.

Tyto informace by vám měly pomoct vytvořit si představy o tom, jak jsem se tehdy cítila. Máte v hlavě puberťačku s mínusovým sebevědomím? Vaše představa je správná. Můžeme jít na příběh!

Byla jsem přihlášená na ICQ. (To je taková ta retro aplikace, na kterou se chatuje s kamarády i neznámými lidmi, hraje se na ni Slide a lama a spamuje se tam šílenými animacemi přes celé chatovací okno.)
Na chviličku jsem musela od počítače odejít. Když jsem se vracela, viděla jsem z dálky, že na monitoru něco oranžově bliká. ,,Anežka konečně odpověděla!" blesklo mi hlavou.

Nikoliv. Anežka neodpověděla. Za to mi přišla milá zpráva od tajemného ctitele.

Údajně jim byl maturant z našeho gymplu a já jsem se mu moc líbila. Už přesně nevím, jak to probíhalo, přece jenom je to nějaký ten pátek, navíc to pro mě ve výsledku bylo dost nepříjemné, a tak jsem to v hlavě pro jistotu co nejdřív zazdila. Jisté je, že jsme si psali několik dní a že mě během ,,společných večerů" snažil přesvědčit, že nejsem tak ošklivá, jak si připadám, a že opravdu nezůstanu navždy sama.

Kvůli extrémně nízkému sebevědomí jsem mu nevěřila. Myslela jsem si, že si ze mne jenom dělá srandu. Dnes tluču hlavou o zeď, když si vzpomenu, co jsem mu psala. Jak jsem jen mohla klukovi pořád opakovat, že nejsem hezká?

Měl se mnou trpělivost. Psal věci, kterými mě přesvědčoval, že je skutečný a myslí všechno vážně. Dokonce mluvil i o jedné houslistce, bývalé člence našeho orchestru. Později vyšlo najevo, že se dřív ucházel i o ni, bohužel se odstěhovala. V souvislosti s mou neustálou sebekritikou prohlásil: ,,Podívej, Verča taky nebyla žádná sexbomba a jak se mi líbila!" Poněvadž jsem tehdy ještě neměla vyvinutý svůj smysl pro sarkasmus ani um setřit chlapa, trochu jsem se urazila. Dnes se divím, že jsem ho zatím nezařadila do svých návodů na balení holek.

Románek s maturantem netrval dlouho. Všechno mi přišlo tak divné a nesmyslné, až mě jeho pozvání na kávu dohnalo k hroznému činu: Kluka jsem na ICQ zablokovala. Pak přišlo poslední zvonění, svatý týden, maturity (a povodně), můj ctitel zmizel ze školy a už jsem se s ním nikdy neshledala.

Ne, vážně bych tenkrát nebyla schopná mít nějaký vztah a už vůbec ne s někým o tolik starším. Trochu ovšem lituju, že jsem tehdy jednala tak krutě. Kdybych sebrala odvahu a třeba v doprovodu kamarádky na to kafe šla, aspoň bych věděla, jestli se jednalo o skutečného nápadníka, nebo nějakého vtipálka.

Bohužel jsem se zachovala, jak jsem se zachovala, a tak se nikdy nedozvím, jestli to byla pravda.

Co se dá dělat.



Závěrem bych chtěla dodat, že jsem se za těch téměř sedm let podstatně změnila. Dokážu se ocenit a jakž takž umím jednat s muži. Nějakého nápadníka se jen tak nezaleknu. Stejně tak mě nezarazí věkový rozdíl; měla jsem celkem zajímavé pletky s o dvanáct let starším mužem. V prváku mi přišlo šílené, že bych si měla začít s maturantem. Dnes s člověkem, který v tom roce maturoval, plánuju společný život a vůbec mi to nepřijde divné. Člověk se mění...

Jelikož jsem zmínila návody na balení holek podle mých vlastních zkušeností, dovolím si přidat odkazy:





Kája


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 padesatka | E-mail | Web | 25. prosince 2016 v 19:20 | Reagovat

Je hezké si to připomenout, aspoň vidíš ten posun, který jsi v životě udělala... :-)

2 Tevuori | Web | 25. prosince 2016 v 20:31 | Reagovat

Ty jo. Ani jsem nevěděla, že i ty jsi ze strachu ve čtrnácti odvrhla potenciálně skvělého partnera. :-D Na tohle téma musíme někdy hodit řeč.

3 Any | Web | 25. prosince 2016 v 20:45 | Reagovat

Bože :D Další super balicí hláška. To je skoro jako "Nejsem moc tlustá?" "Kdybys byla hubenější, nevypadala bys tak dobře!" A podobně. Víš vlastně, kdo to byl?

4 Karol Dee | Web | 25. prosince 2016 v 20:58 | Reagovat

Co blbneš. Chodil do stejné školy a nemohl tě oslovit ve škole? Podle mě je dobře, žes to utnula, ještě než to začalo. Ať už to byl podvodník nebo jenom blbec. :D

5 stuprum | Web | 26. prosince 2016 v 0:07 | Reagovat

Pletky jsou o klubíčku. :)

6 Kája | Web | 26. prosince 2016 v 7:56 | Reagovat

[1]: Jojo... Možná až trošku velký. :D

[2]: Tak jo. Až přijdeš na konvičku.

[3]: Dodnes to nevím. Beztak jsem si to u něj kazila věčnou sebekritikou a ten závěr ho asi rozhodil úplně. :D

[4]: Myslím, že bych taky jen tak někoho neoslovila, kdyby k tomu nebyl jiný důvod než že ho chci trochu poznat. Jestli to byl skutečný nápadník, naprosto ho chápu.

[Smazaný komentář] Umíš číst? 8-O

7 Sigmund Werther | E-mail | Web | 27. prosince 2016 v 13:51 | Reagovat

Tak mám další věc, kterou nemám říkat, až budu mluvit s nějakou slečnou :-)

8 BarbaraJane | Web | 30. prosince 2016 v 21:45 | Reagovat

Člověk ve čtrnácti nadělá tolik blbostí, že zazdění potenciálního rande můžeš s klidným svědomím pustit z hlavy. :)
Ten výrok by mě asi taky nepotěšil, i když se asi, chudák, snažil. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama