Nově mě najdete na: kajajaja.blogspot.cz

Vlastně byl fajn

31. prosince 2016 v 9:00 | Kája |  Kájinči deníček
Vzhledem ke končícímu roku by se hodilo sepsat nějaké srhnutí, zavzpomínat na to, co jsem zažila, usmát se při hezkých vzpomínkách a oddechnout si, že špatné věci už jsou pryč. Možná by ale bylo lepší o uplynulém roce příliš nepřemýšlet... No co, udělám to a doufám, že si kvůli tomu něco neudělám.



Hned na úvod bych si dovolila zopakovat svůj vtip o sobě, kterým jsem zakončila článek shrnující rok 2014: Já a chlapi? To přece vůbec nejde dohromady! Spočítat, kolik se jich kolem mne letos motalo, není úplně jednoduchý úkol. A mě to baví. Asi jsem divná.

No prostě.

Rok to byl velice zásadní, možná snad ještě zásadnější než ten loňský maturitní, to díky úžasnému zlomovému činu, který jsem udělala v březnu, a tím je prosím pěkně rozchod. Rozchod s člověkem, kterého na jednu stranu štvalo, že jsem jen pozdravila někoho opačného pohlaví, na druhou stranu sám s radostí skákal jiným holkám do postele. Rozchod s člověkem, který mi všechno kritizoval a v ničem mě nepodpořil, prostě mi sál energii a vůbec jsem to s ním neměla jednoduché.

Den po rozchodu se mi střídaly záchvaty radosti a smutku. Během jedné minuty jsem stihla vyskočit a zavolat ,,jsem volnááá!" a pak se náhle rozbrečet. Čtyři dny po rozchodu jsem se bezstarostně bavila s partou kluků a užívala si pocit, že nikdo nežárlí a že mi délku pařby vyčte maximálně mamka nebo mé vlastní tělo další den v práci.

Měsíc a půl po rozchodu jsem už randila. Nebo jsem si aspoň myslela, že to rande je, ale asi tomu bylo trošku jinak, neboť se to s dotyčným během dalších týdnů vyvinulo trošku jinak, než jsem plánovala. Mezitím jsem potkala pár dalších kluků a některým možná zlomila srdce. Co naplat, úspěch nemůže mít každý, že.

Jednomu se sklidit úspěch podařilo, doufám, že už to bude zdařené navždy a nebudu tady za rok sepisovat vztahová neštěstí. Z fňukání nad špatným chlapem jsem už vyrostla.

Tolik o mužích. Zaměřit se na detaily, mohl by o nich být celý seriál, ale na to asi nikdo není zvědavý.


Ve škole jsem úspěšně zakončila první ročník studia a pokračuju ve druhém, ačkoli mi to tak skoro ani nepřijde, jelikož nás ve škole skoro nechtějí a ani nevím termíny zkoušek a zápočtových testů. Občas pochybuju o správnosti volby oboru, myslím si ale, že bych pochybovala i u jiných, takže je to nakonec fuk. Budu učitelka a hotovo tečka.


V práci se ze mě stala neoficiální vedoucí. Řeším všechno, co dřív měla na starosti skutečná vedoucí, než její pozici zrušili, a nejsem za to vůbec nijak oceněna. Jedinou výhodu vidím v tom, že se tolik nenudím.


Celý rok jsem byla akční. Byla jsem na super koncertech. V hlavě mi nejvíce utkvěl ten poslední, Ježiši punk nebo-li Štěpánská tancovačka, jak se ségrou rády říkame. Dá-li se ovšem poho považovat za tanec... Každou chvilku se s někým scházím. Třikrát jsem závodila v běhu, jednou jsem byla dokonce dost úspěšná. Bowling jsme letos hrála snad tolikrát, jako v předchozích pěti letech dohromady. A co je nejdůležitější, hodně jsem toho nacestovala.

Vypíchout musím především své úžasné dovolené v zahraničí, květnovou Itálii a Alpy na konci září. V Itálii jsem zpívala se sborem na dvou koncertech, poprvé se vykoupala v moři a zabloudila v Benátkách. Cestou jsem uviděla hory, o kterých jsem do té doby jen snila, a pořádně se do nich zamilovala. Proto jsem ani vteřinu neváhala, když jsem dostala příležitost připojit se k šesti klukům na cestu do Rakouska. Túry nebyly nejjednodušší a byla jsem krátce po nemoci, nepamatuju si, že bych se kdy cítila vyčerpanější, ale i v tu nejhorší chvíli jsem si připadala neuvěřitelně spokojená.

Cestovala jsem samozřejmě i jinam, především do Prahy, jak jste již jistě postřehli. Od 17. června jsem tam strávila 26 nocí, což je na můj odpor k Praze skoro smrtelná dávka. A ono bude hůř...

(Pro úplnost: celkově jsem mimo domov byla 48 nocí. No a vzhledem k tomu, že pro mě je noc prakticky už po desáté hodině a nejednou se stalo, že jsem přišla domů po dvanácté, dalo by se score ještě navýšit, ale to nechme stranou.)

Poznala jsem hodně nových lidí, našla si skvělé kamarády a vypily hektolitry čaje.


Takže to nakonec byl vlastně fajn rok, přestože jsem se na začátku článku celkem bála...


Jaký rok jste měli vy?




Kája

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 gitty93 | E-mail | Web | 31. prosince 2016 v 9:20 | Reagovat

tak to je dobře, že se rok aspoň někomu líbil ;)

2 Eliss | Web | 31. prosince 2016 v 10:02 | Reagovat

Přeji ti, ať ti láska dlouho vydrží :-)

3 padesatka | E-mail | Web | 31. prosince 2016 v 10:54 | Reagovat

Je hezké, že překonáváš svůj odpor k Praze... :-) jako rodilou Pražandu mě to velmi těší...

4 jaj | 31. prosince 2016 v 12:04 | Reagovat

Prý 48 nocí :) Nechápu, jak to můžeš mít tak přesně spočítané. To si děláš čárky do deníčku?

5 Kája | Web | 31. prosince 2016 v 15:28 | Reagovat

[4]: Spočítala jsem to při psaní. Čárky mám v hlavě. ;)

6 jaj | 31. prosince 2016 v 19:10 | Reagovat

No vidíš. Já mám taky v hlavě pořád nějaké čárky. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama